středa, 05 srpen 2020 09:22

Concerto Aventino k radosti a veselosti

Autorka:

„Kydlíček program koncipoval jako malou instrumentální operu, ve které se vystřídá mnoho nálad.“

„V Rossiho sonátě osvědčili své mistrovství dva sóloví houslisté Josef Žák a Jiří Sycha, kteří tu ukázali svou bravuru technickou, stylovou i smysl pro dokonalou souhru.“

„Jakub Kydlíček jako by byl se svým nástrojem srostlý, bylo obdivuhodné, jaké nuance dokáže zobcová flétna vyjádřit, když na ni hraje muzikant, který zná její možnosti a dokonale ji ovládá.“

 

1

 

Pořadatelé 21. ročníku Letních slavností staré hudby pozvali v pondělí 3. srpna návštěvníky do krásného prostředí Trojského zámku. Díla italských skladatelů 17. století přednesl soubor Concerto Aventino v čele s flétnistou Jakubem Kydlíčkem. Vzhledem k nepříznivému počasí bylo původně ohlášené zahradní provedení přesunuto do Císařského sálu oslňujícího svou velkolepou výzdobou stropními a nástěnnými freskami. Celkovému zážitku to velmi prospělo, protože díky uzavřenému prostoru dokonale vynikly jemné zvukové odstíny.

Soubor Concerto Aventino, který v roce 2009 založil Jakub Kydlíček, se specializuje na hudbu 16.–18. století a ve svých programech odhaluje mnohdy méně známou tvář evropské hudby od konce renesance po soumrak baroka. Kydlíček, hráč na zobcovou flétnu, dirigent a historik, sestavil program pro letní slavnosti, nazvaný Affetti dell’anima, především z děl italských mistrů 17. století (Jacoba van Eycka, Marca Uccelliniho, Vincenza Ruffa, Salomona Rossiho „Hebreo“, Giovanniho Antonia Pandolfiho Mealliho, Giuseppa Giambertiho, Daria Castella) a středoevropských hudebníků (Heinricha Ignaze Franze Bibera a Johanna Josepha Fuxe). Pod vedením Jakuba Kydlíčka (zobcové flétny) hráli Josef Žák a Jiří Sycha (barokní housle), Věra Kousalíková (barokní violoncello), Marek Kubát (teorba, barokní kytara) a Lukáš Vendl (cembalo, varhanní pozitiv).

 

7

 

Kydlíček program koncipoval jako malou instrumentální operu, ve které se vystřídá mnoho nálad (afektů) – milostných, válečných, radostných i bolestných – ztvárněných bohatou instrumentací. Jednotlivé sonáty byly proložené drobnými improvizacemi a reminiscencemi přírodního charakteru. Každou ze dvou částí koncertu uvozovaly skladby plnící funkci introdukce – naladění posluchače. Však také van Eyckova Fantasia en Echo s vůdčím hlasem zobcové flétny, které odpovídaly z vedlejší místnosti housle, vzbuzovala zdání lehkosti, uvolněnosti, místy až hudební hříčky. Vzdalování se a přicházení hudebníků podpořilo plastičnost zvuku a dopřálo posluchačům ocenit a dokonale si vychutnat zvukové nuance souhry nástrojů. Jako první však zazněla pětihlasá Sinfonia grave Salomona Rossiho „Hebreo“, který působil na dvoře v Mantově, kde založil tradici houslového mistrovství. Současné mistrovství osvědčili v Rossiho sonátě dva sóloví houslisté Josef Žák a Jiří Sycha, kteří tu ukázali svou bravuru technickou, stylovou i smysl pro dokonalou souhru – nejen s doprovodným bassem continuo, ale i s teorbou, kterou znamenitě ovládal Marek Kubát.

 

3

 

Po předehře přišel čas na první afekty – nálady, city… Jakub Kydlíček zvolil lásku a bolest, jak ji ztvárnili Marco Uccellini a Giovanni Antonio Pandolfi Mealli. Uccellini, který působil v Modeně a poté na parmském dvoře, vytvořil skladby, které jsou doslova požehnáním pro houslisty – nejen přitáhnou pozornost posluchačů svými invenčními melodiemi a harmonickými postupy, ale doslova uhranou technickými požadavky, s kterými se musejí hráči vyrovnat. Mealliho sonáta byla původně určená pro housle, ovšem na koncertě zazněla v úpravě pro zobcovou flétnu. Jakub Kydlíček si získal posluchače svou komplexní a hudebně inteligentní interpretací – od intonace, promyšlené práce s rytmem a souhry s ostatními nástroji po hravost a interpretační nadhled. Přechod mezi jednotlivými afekty-náladami tvořily drobné skladby – improvizace, ne zcela podle programu rozeznatelné, ale o to funkčnější, protože nechaly kontrastně vyznít skladby, které primárně vyjadřovaly základní emoce, ať už to byla Rossiho sonáta, která volala po naději, nebo Ruffovy či Uccellinihy skladby, které vyjadřovaly milosrdenství, lítost, smutek… Jaký kontrast pak vyvolala Uccelliniho Aria quinta sopra La Bergamasca, zosobňující veselí, zábavnost, žertování a hravost. Marek Kubát tu vyměnil teorbu za barokní kytaru a svou nakažlivou energií strhl spoluhráče k vířivému reji. Není divu, že tahle skladba zazněla i jako přídavek. Vždyť obecenstvu připomněla ono „užívejme dne“, tancujme a radujme se…

Předehrou druhé části byla půvabná hudební hříčka Jacoba van Eycka Slavík. Muzikanti se předháněli, kdo vyloudí z foukaček či na vlastní rty autentičtější zpěv lesních ptáků, k pobavení svému i publika. Další částí introdukce byly skladby Uccelliniho a Giambertiho, které naladily na vrcholné číslo programu – Sonatu prima Daria Castella, jež zazněla ve verzi pro zobcovou flétnu. Jakub Kydlíček jako by byl se svým nástrojem srostlý, bylo obdivuhodné, jaké nuance dokáže zobcová flétna vyjádřit, když na ni hraje muzikant, který zná její možnosti a dokonale ji ovládá.

 

4

 

Závěrečné oddíly tvořily zábavné líčení na ptáky a odhodlaná bojovnost. Sonata Representativa Heinricha Ignaze Franze Bibera obsahuje zvukomalebné části imitující slavíka, kukačku, žábu, kohouta a slepičku, křepelku, kočku a pochod mušketýrů. Skladbu uzavírá taneční allemande. Biber byl příležitostí pro houslistu Josefa Žáka, který ztvárnil jak zvukomalebné prvky – od mňaučení kočky či dohadování kohouta a slepice po rázný pochod mušketýrů a dvorský, vznešený allemande. Válku a boj ztělesnila Sinfonia Turcaria Johanna Josepha Fuxe, údajně doslovný „hudební popis obléhání Vídně Turky v roce 1683“. Ztvárnění válečné vřavy, urputných janičářů a dobyvačných Turků členy Concerta Aventina bylo tak sugestivní, že obecenstvo, které v průběhu večera proplulo náladami a emocemi od zamyšlení, veselosti, hravosti, soucitu a lásky, se nechalo strhnout i bojovnou náladou a více než vřele aplaudovalo.

 

5

 

11

 

12

 

9

 

10

 

Foto: Petra Hajská

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.