„Michalko zaujal obdivuhodnou technickou jistotou a jasnou koncepcí interpretovaných děl. Jeho velmi rytmická hra ve složité chrámové akustice vhodně zvolenými tempy byla naprosto srozumitelná.“

„Fantasie III slovenského soudobého autora Mira Bázlika přinesla vítaný kontrast.“

„Ján Vladimír Michalko potvrdil své hráčské kvality suverénním vystupňováním hudebního proudu do mohutného závěru Finale.“

Na čtvrtém koncertě v rámci letošního, desátého ročníku Svatovítských varhanních večerů vystoupil 20. července přední slovenský varhaník Ján Vladimír Michalko. Čerstvý sedmdesátník a dlouholetý pedagog na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě studoval varhanní hru v Bratislavě a Mnichově, k tomu i evangelickou teologii a je téměř čtyřicet let zároveň varhaníkem bratislavského Velkého evangelického kostela. Jeho výkon zaujal obdivuhodnou technickou jistotou, jasnou koncepcí interpretovaných děl a znamenitým zvukovým využitím všech předností romantického svatovítského nástroje, zvlášť smykavých rejstříků a krásně znějících fléten ve vysoké poloze. V neposlední řadě byla jeho velmi rytmická hra ve složité chrámové akustice vhodně zvolenými tempy v detailech naprosto srozumitelná, což u svatovítských varhanních koncertů nebývá zdaleka obvyklé a občas se z varhan linou značně nesrozumitelné zvuky.

Profesor Michalko zvolil pro svoje vystoupení velmi vhodně díla od raného klasicismu k romantismu 19. století, proložené skladbou soudobého slovenského autora. Jeho výběr obsáhl známé autory, ale zřejmě ne v jejich nejzávažnějších dílech.

Johann Christian Heinrich Rinck byl dlouholetým dvorním varhaníkem v Darmstadtu. Zkomponoval řadu varhanních skladeb i rozsáhlou šestidílnou varhanní školu, jejíž poslední díl obsahuje „pro vyučené“ i Preludium a fugu na B A C H. Chromatická vyhraněnost tohoto tématu však Rinckovu už klasicistnímu hudebnímu myšlení úplně nevyhovovala, téma přechyloval do diatonických postupů a skladba netvořila přes interpretovu snahu jednolitý celek. Z Rinckova díla bylo možno zvolit působivější skladbu.

Připomínkou varhanní tvorby Johanna Gottloba Töpfera, městského varhaníka v durynském Výmaru, byla v přísném slohu vypracovaná Chorálová předehra Befiehl du deine Wege a značně formálně roztříštěná Fantasie, která prokazovala úroveň tehdejší chrámové hudby.

Joseph Gabriel Rheinberger celý svůj život zasvětil bavorskému Mnichovu jako dvorní varhaník a později jako dvorní kapelník. Napsal dvacet varhanních sonát, dva koncerty s orchestrem a celou řadu drobnějších skladeb. Komponoval v konzervativním duchu a nové harmonické postupy druhé poloviny 19. století mu byly cizí. Škoda, že Michalko nezvolil raději nějakou reprezentativní sonátu než Duet a Finale z 12 skladeb, op. 174. Větší a rozsáhlejší forma v jeho programu scházela a řada drobnějších skladeb bezprostředně za sebou, i když spolehlivě zahraná, působila monotónně.

Fantasie III slovenského soudobého autora Mira Bázlika, narozeného v roce 1931, přinesla vítaný kontrast. Meditativní začátek i závěr byl vystřídán polyfonními postupy a gradací ve středu díla. Ostré postupy hlasů mírnil romantický zvuk nástroje. Michalko skladbu zahrál s pochopením a postaral se o její příznivé přijetí.

Toccata Fernanda de La Tombelle přinesla svým stálým energickým pohybem a živelnou muzikálností programové osvěžení. Autor, žák Alexandra Guilmanta a Camilla Saint-Saënse, působil jako koncertní varhaník a věnoval se i dalším uměleckým oborům. Interpret zahrál Toccatu s patrnou chutí a s vynikající zřetelností a srozumitelností jednotlivých drobných hlasových postupů.

Závěr koncertu tvořily pátá a šestá věta Adagio a Finale z Druhé symfonie D dur Charlese-Marii Widora, vydané tiskem roku 1872. Zde opět Ján Vladimír Michalko potvrdil své hráčské kvality suverénním vystupňováním hudebního proudu do mohutného závěru Finale.

Letošní ročník Svatovítských varhanních večerů přinesl v programovém sešitku, obsahujícím kompletní programy všech koncertů, údaje o interpretech a konečně i odpovídající a bezchybné texty o skladatelích a skladbách z pera Jany Michálkové Slimáčkové. Doufejme, že tento stav vydrží i v dalších ročnících a texty dostanou větší prostor než při tomto velestručném letošním. Vnímaví posluchači si to určitě zaslouží.

Foto: Ilustrační – archiv festivalu, HC.sk, Jana Havlová