pondělí, 20 červen 2022 12:22

Concentus Moraviae představil v Brně francouzský Sirba Octet

Autorka:

„Spolu se svými kolegy z klasických pařížských symfonických orchestrů nabídli tance ze zemí, ze kterých pocházeli jejich prarodiče.“

„Jejich hra snoubila klasickou virtuozitu s espritem lidové hudby a nechyběla živočišná energie a humor, plynoucí z nadšené komunikace mezi hudebníky.“

„Co překvapovalo snad nejvíc, byla technická erudovanost jednotlivých hráčů a jejich ponoření do živelného muzicírování, které jim dělalo radost, kde se dokázali bavit až s pubertální radostí, bez rozdílu věku.“

 

010

 

Mezi městy kraje Jihomoravského a kraje Vysočina, kde se odehrávají mimořádné koncerty, které připravuje Concentus Moraviae, nesmí chybět ani Brno. Besední dům je místem, kde hudba zní zvlášť krásně a kde se jak hudebníci, tak posluchači cítí vždy dobře. V sobotu 18. června se zde konal koncert, na kterém se představil soubor velmi zvláštního jména – Sirba Octet.

V duchu motta, které si letos Concentus Moraviae vybral jako podtitul, tedy „Cestou od kořenů k budoucnosti“, nabídl tento soubor cestu tanců kultur, ke kterým se vedoucí souboru Richard Schmoucler, žijící v Paříži, hrdě hlásí, jako potomek dávných kočujících muzikantů. Spolu se svými kolegy z klasických pařížských symfonických orchestrů nabídli tance ze zemí, ze kterých pocházeli jejich prarodiče. „Vystavěl jsem hudební mosty mezi Rumunskem, Moldavskem, Ruskem a Maďarskem, kde se snoubí hudba lidová, romská a klezmer. Je to hymnus na život, citlivý, poetický, podbarvený humorem a nesmírně vzrušující!“ vyznal se v programu ke koncertu vedoucí souboru a primárius Richard Schmoucler.

 

001

 

Vzrušující. Tak by se dal skutečně charakterizovat večer, který, ač probíhal bez přestávky, nikoho nenudil, naopak přinesl skvělou náladu. Sedm hudebníků, dvoje housle, viola, kontrabas, klarinet, cimbál a klavír doplňovala jedna žena na violoncello. Jejich hra snoubila klasickou virtuozitu s espritem lidové hudby a nechyběla živočišná energie a humor, plynoucí z nadšené komunikace mezi hudebníky. Sólové vstupy byly vzájemnou výzvou, nástroje přebíraly jednotlivé motivy a vzájemně se podněcovaly k ještě větším a rychlejším výkonům. Východní melodika byla dráždivá a putování kraji osvětlovalo, jak se melodika i rytmika ovlivňovala a vyvíjela. Rumunská fantazie, Moldavská suita, Besarábie, Cikánský nářek, rumunský tanec Sirba, podle kterého má soubor název, měly jeden společný jmenovatel. Vášeň, radost i bolest, přetvořené do ohnivých rytmů a do emočně vypjatých melodií.

Co překvapovalo snad nejvíc, byla technická erudovanost jednotlivých hráčů a jejich ponoření do živelného muzicírování, které jim dělalo radost, kde se dokázali bavit až s pubertální radostí, bez rozdílu věku. Dáma u violoncella Claude Giron se dokázala „odvázat“ stejně jako už ne mladý primárius Richard Schmoucler – on i jeho partner u houslí Laurent Manaud-Pallas skákali do rytmu při hře na housle jak malé děti. Roztomilost sama byl starý pán u kontrabasu Bernard Cazauran, který dokázal nejen hrát, ale zvládl poplácáváním svého nástroje i perkuse. Mladý a pohledný klarinetista Rémi Delangle dal vystoupení šťávu barvou i melodikou svého nástroje a u nejmladšího člena skupiny, violisty Grégoira Vecchioniho, bylo viditelné soustředění na hru, ale postupně se i on dal strhnout bezprostředním veselím svých kolegů.

 

007

 

Cimbalista Iurie Morar se snažil ustát důstojně své výstupy, ale i jeho uvolněnost kolegů nakonec přemohla, stejně jako klavíristu Christophera Henryho, který se sice schovával za klavírem, ale když dva houslisté přišli až k němu, sedli si k němu na židli a hráli mu do ouška, neudržel vážnost ani on. Jedenáct hudebních čísel protkaných sólovými výstupy jednotlivých nástrojů rozproudilo krev i publiku a po potlesku přišel ještě přídavek. Směs ruských, notoricky známých písní, podaných ale s espritem a vroucí melodikou. Kalinka a Oči čierné, tak jak jsme je nikdo ještě nemohli slyšet. Niterné propojení publika a souboru bylo umocněno i uspořádáním sálu, kdy klavír a ostatní nástroje hrály dole v sále a kolem nich seděli posluchači, kteří se tak stali na chvíli součástí večera, který byl ojedinělý jak repertoárem, tak především emočním nábojem a virtuozitou podání.

 

009

 

*******

 

004

 

003

 

002

 

006

 

005

 

Foto: Jiří Sláma

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.