„Musica Florea ihned na začátku ukázala své hráčské kvality a také unikátní zvuk a zdobný styl, kterým se soubor snaží přiblížit posluchačům autentické dobové provedení.“

„Lafont si publikum naplno získala při recitativu a árii z Rameauovy opery Platée, a to nejen skvěle provedenou brilantní technikou, ale také přesvědčivým komickým dramatickým výstupem.“

„Výrazný projev, strhující hudba sama o sobě a v neposlední řadě kastaněty zvedly publikum z lavic a židlí a umělci se na závěr těšili dlouhému nadšenému potlesku.“

V sobotu večer se kostel Nejsvětější Trojice v Kuksu opět rozezněl hudbou místního hudebního festivalu. Předposlední koncert série patřil souboru Musica Florea a španělské sopranistce Beatriz Lafont. Program byl vskutku zajímavý – výhradně barokní, avšak představující autory několika zemí, skladby rozmanitých charakterů a vedle běžně prováděných děl zazněla v novodobé premiéře také árie znovu objevená v archivu přímo na Kuksu. Publikum bylo z koncertu víc než nadšené.

Východočeský festival klasické hudby má za sebou pro letošní léto už čtvrtý koncert z pěti. Po zahajovacím koncertě s PKF – Prague Philharmonia konaném ve Dvoře Králové nad Labem měli posluchači možnost v nedalekém kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu poslechnout si tenor s varhanami a dvě trubky s varhanami. Tentokrát interpreti nevystoupali na kůr – hráli přímo před zraky přítomných diváků. Ve složení komorního barokního orchestru se sólovou sopranistkou provedli díla převážně románského baroka – poněkud nevšedně působilo zařazení španělských autorů. Zajímavostí se stalo také novodobé uvedení skladby z archivu přítomného přímo na Kuksu.

V průběhu večera vystupovalo komorní obsazení předního českého orchestru zaměřeného na dobovou interpretaci Musica Florea řízeného od violoncella Markem Štrynclem. Sólově se představilo na úvod při provedení třívěté Sonaty in D Antonína Reichenauera, přičemž ihned ukázalo své hráčské kvality a také unikátní zvuk a zdobný styl, kterým se soubor snaží přiblížit posluchačům autentické dobové provedení. Použití speciálních smyčců a strun mělo za následek vznik tenčího a tlumenějšího, přesto však konkrétního tónu, charakteristickou barvu měly také staré hoboje. Co se týče stability ladění, dobovým nástrojům příliš nesvědčily aktuální podmínky – hráči je museli často přelaďovat. Hudební vystoupení však nijak neutrpěla.

Samotná hvězda večera pak nastoupila vzápětí. Beatriz Lafont, sopranistka ze Španělska s řadou úspěšných koncertů i nahrávek na svém kontě, zahájila svou spolupráci s Musicou Floreou pro tento večer dvěma pomalejšími lyrickými áriemi. Ah! Mortelles douleurs z komedie-baletu George Dandin, jehož autorem je Jean-Baptiste Lully, a Viens Hymen z opery Les Indes Galantes Jeana-Philippa Rameaua vyzněly procítěně a poodhalily sólistčinu schopnost vložit do zpěvu silné emoce. Naplno si ovšem publikum poprvé získala při recitativu a árii Formons les plus brillants concerts – Aux langueurs d’Apollon z Rameauovy opery Platée, a to nejen skvěle provedenou brilantní technikou, ale také přesvědčivým komickým dramatickým výstupem.

Následovalo více prostoru pro samotný soubor. Výběr devíti částí z cyklu Concert donné pour le souper du Roy Jeana-Baptista Lullyho mladšího, syna svého otce – nositele téhož jména, představoval okénko do rozmanitého světa tanců francouzského baroka. Krátký Vivaldiho Koncert C dur RV 114 pak dostal do popředí smyčcovou sekci orchestru. Mezi tato dvě čísla byla zařazena árie Agnus Dei, kterou sopranistka Lafont se souborem nastudovala v novodobé premiéře. Její autorství patří Stephanu Sailerovi, členu řádu Milosrdných bratří, který na Kuksu v minulosti působil.

V závěru koncertu se pak sólistka pravděpodobně cítila jako doma, neboť se dostali na řadu španělští autoři. Nejprve se společně s violoncellistou Štrynclem blýskla při velmi komorně provedeném recitativu a árii Desde el cóncavo duro – Cuando el ave ligera Francisca Hernándeze de Illany a naplno pak ukázala svůj temperament při dvou recitativech a áriích ze zarzuely (španělské hudební formy podobné francouzským či italským barokním hudebně-dramatickým představením) Acis a Galatea Antonia de Literes. Skvělá technika, výrazný projev, strhující hudba sama o sobě a v neposlední řadě kastaněty zvedly publikum z lavic a židlí a umělci se na závěr těšili dlouhému nadšenému potlesku.

Kukský festival opakovaně ukazuje, že posluchačům může nabídnout velmi rozmanitou hudební paletu, a jeho koncerty mívají mezi diváky úspěch. Nepochybně tomu tak bude i při závěrečném koncertu v předposlední srpnovou sobotu, kdy vystoupí houslista Milan Al-Ashhab a varhaník Pavel Kohout. Zajisté bude znovu stát za to do Kuksu zavítat.

Foto: Hudební léto Kuks / Miloš Šálek