„Jemný a současně rozhodný úhoz Vojtěcha Trubače se dobře uplatnil v bězích, v nichž vynikla okouzlující perlivost.“

„Návaznost v předávání témat, výborná souhra i precizní hra a v neposlední řadě seznámení s dílem Giana Carla Menottiho, u nás nepříliš hraného, bylo velkým plusem tohoto provedení.“

„Technické i výrazové schopnosti dopřály Anně Gaálové plné soustředění na tektoniku skladby i vypracování detailů.“

Časovým souběhem až nemilým byly dva páteční koncerty, odehrávající se v Lichtenštejnském paláci pražské HAMU. Zatímco v Sále Martinů hráli Akademičtí komorní sólisté v řadě nazvané Ti nejlepší, v suterénní Galerii probíhal ve stejném čase absolventský bakalářský koncert Anny Gaálové.

V Sále Martinů se představili Akademičtí sólisté za řízení Roberta Kružíka, nositele ceny Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let. Kružík je šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, stálým dirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno a stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno. Jeho dirigentská erudice je navíc podpořena dlouholetou hrou na violoncello. Má tedy jak věkově blízko k mladým hráčům, studentům instrumentálních oborů na pražské HAMU, tak dovede citlivě rozpoznat potřeby sólistů. V páteční večer 3. února vystoupili klavírista Vojtěch Trubač, pěvec Radek Martinec a klarinetistka Veronika Coganová. Vzhledem k souběhu obou koncertů jsem v Sále Martinů slyšela jen klavíristu Vojtěcha Trubače, poté jsem si již nenechala ujít alespoň druhou polovinu absolventského koncertu Anny Gaálové.

Vojtěch Trubač je studentem magisterského stupně HAMU ve třídě Martina Kasíka a Jana Bartoše. Současně se věnuje i hře na varhany. Talentovaný hudebník je vítězem či laureátem mnoha klavírních i varhanních soutěží, jeho poslední úspěch přišel v říjnu minulého roku na Mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina v Darmstadtu (druhá cena, přičemž první nebyla udělena), rovněž je vítězem chopinovské soutěže v Mariánských Lázních z roku 2019. Není divu, že si pro svoje pražské vystoupení zvolil právě Klavírní koncert f moll, op. 21 Fryderyka Chopina. V první větě Maestoso klavírista rozklenul melodickou kantilénu a pěkně vyzpíval hlavní téma věty. Jemný, současně rozhodný úhoz se dobře uplatnil v bězích, v nichž vynikla okouzlující perlivost. Pomalé Larghetto vynikalo v Trubačově podání dobře odstíněnou dynamikou, křehkými trylky i prožitou lyrikou. Perlivé fráze střídaly měkce uchopené akordy, výborně vyšla závěrečná souhra s orchestrem. Energického Allegro Vivace se sólista chopil s grácií i virtuozitou. A také s přehledem a zkušeně, kdy se nenechal znervóznit drobným paměťovým výpadkem v úplném závěru. Ten však ozdobil bravurní perlivostí a suverenitou. Trubač nehraje na efekt, i blyštivé pasáže vyznívají promyšleně, a přitom lehce. Zajímavý klavírista, kterého je dobré sledovat. Jak bývá v nepříliš vstřícné akustice Sálu Martinů zvykem, orchestr byl ve srovnání se sólistou zvukově nevyvážený, v samostatných partech až burácel. Slouží však ke cti Roberta Kružíka, že v souhře se sólistou těleso setrvale tišil.

Druhá polovina absolventského bakalářského koncertu Anny Gaálové, studentky Iva Kahánka, obsahovala tři skladby. Po smetanovské první části si klavíristka zahrála v triu s houslistkou Terézií Hledíkovou a klarinetistkou Janou Krejčí. Společně přednesly Trio pro housle, klarinet a klavír Giana Carla Menottiho (1911-2007). Americký skladatel italského původu studoval na doporučení Artura Toscaniniho na Curtisově institutu u Rosaria Scalera, k jehož spolužákům patřili například Leonard Bernstein nebo Samuel Barber, jenž se stal i jeho životním partnerem. V průběhu válečných let zkomponoval mimo jiné Klavírní koncert F dur, který věnoval Rudolfu Firkušnému. Krásnými melodiemi oplývající Trio pro housle, klarinet a klavír potěšilo posluchače a současně bylo pro hráčky příležitostí předvést jejich umění. Návaznost v předávání témat, výborná souhra i precizní hra a v neposlední řadě seznámení s dílem skladatele u nás nepříliš hraného bylo velkým plusem tohoto provedení.

Rovněž Piano Pieces, op. 15 Panča Vladigerova (1899-1978) byly posluchačským objevem. Bulharský skladatel a klavírista ve svém díle kombinoval klasickou hudbu s prvky folkloru. První ze dvou kusů byl romanticky rozevlátý, interpretce doslova dodal křídla. Skladba jí velmi seděla, předvedla v ní smysl pro výstavbu a rytmizaci díla i to, jak promyšleně umí pracovat s dynamikou. Navíc z hráčky tryskala velká energie, kterou si posluchače podmaňovala. Druhá skladba nebyla na poslech tak efektní, o to víc vynikly rytmické finesy, hravost a lyrické zabarvení.

Vrcholem koncertu byl Mefistův valčík č. 1, S 514 Franze Liszta (1811-1886). Technické i výrazové schopnosti dopřály klavíristce plné soustředění na tektoniku skladby i vypracování detailů. Propracovanost dynamiky, vědomí významu pauz, brilantní běhy, pevné akordy či akcentace tónů byly srovnatelné s pojetím velkých klavírních mistrů, k tomu přispěl i nádherně zamyšlený výraz střední části. Asi největší dojem na mě udělala výstavba dynamických frází. Anna přesně ví, jakou intenzitou počátek fráze nasadit, aby vybudovala přesně gradující oblouk. To svědčí o velké hudební inteligenci!

Je až marnotratné pořádat v jeden večer dva koncerty, na kterých vystupují nadějní mladí klavíristé. Na druhou stranu je tato příležitost i uspokojivým poznáním, že s českým vysokým uměleckým školstvím to zase tak špatné není.

Foto: ilustrační – Ivan Korč, Martin Straka, Pixabay