KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Musica Poetica a španělská hudba english

„Členové byli velmi sehraní, dokázali pracovat s dynamikou, navzájem si dát prostor a prosadit se, kdykoli to bylo třeba.“

„Celý koncert byl pestrou plejádou písní s texty o lásce, o smrti, o štěstí a neštěstí, o přírodě a práci.“

„Celkově byla interpretace souboru Musica Poetica velmi přirozená a osobně velmi oceňuji čtení českých překladů textů písní, navodilo to krásnou atmosféru.“

V Respiriu Hudební a taneční fakulty AMU se v pátek konal koncert sefardských písní a dalších skladeb španělské hudby. Soubor Musica Poetica, který v roce 1999 založila Jana Janků, se specializuje především na autentickou interpretaci staré hudby za použití dobových nástrojů. Tentokrát s ním, účinkujícím ve složení Jana Janků, Lucie Lukášová a Kateřina Stávková, vystoupil jako host také kytarista Tomáš Najbrt. Podvečerním koncertem slovem zasvěceně provázela umělecká vedoucí souboru. Do světa španělských melodií a rytmů nás soubor přenesl o to lépe, že všichni byli sladěni v červeno-černých barvách.

První skladbou podvečera souboru Musica Poetica byla 23. června sefardská píseň Cuando el Rey Nimrod s textem na biblické motivy, který nám umělecká vedoucí souboru Jana Janků přednesla v českém překladu. Členové souboru od počátku interpretovali skladby s velkou radostí a zápalem a dokázali nás vzít s sebou do světa orientálních melodií. Zpočátku jsem měla dojem, jako by barokní kytara v rukou Tomáše Najbrta mohla dotvářet temperamentní koktejl trochu intenzivněji, avšak hned u druhé nebo třetí skladby mě tento dojem přešel a vystřídal ho pocit vyváženého zvuku souboru. Členové byli velmi sehraní, dokázali pracovat s dynamikou, navzájem si dát prostor a prosadit se, kdykoli to bylo třeba. Velmi se mi líbila kooperace například ve skladbě Noches, noches mezi Janou Janků a Tomášem Najbrtem, kdy na sebe dokázali agogicky reagovat a zvukově navazovat na charakteristickou barvu svých nástrojů v rozložených akordech na začátku a v průběhu písně.

Zvuk barokní flétny v rukou Lucie Lukášové byl velmi kultivovaný, měkký, přitom nepostrádal naléhavost, rytmickou ostrost a preciznost, kdykoliv to bylo třeba. Jana Janků ve většině skladeb podvečera zpívala, v některých skladbách se k tomu doprovázela také na trojřadou barokní harfu. Hudbu oživovaly perkusní nástroje, kastaněty a ozvučná dřívka. Barva hlasu Jany Janků se španělskou hudbou krásně ladila, stejně tak výraz, který se v její interpretaci odrážel, ale přece se mi občas zdálo, že by španělské písně mohly vyznít ještě autentičtěji, kdyby svému hlasu dala víc prostoru.

Tomáš Najbrt během koncertu vystřídal tři nástroje, které také na vyzvání Jany Janků před sólovou skladbou Canarios postupně představil – barokní kytaru, theorbu a loutnu. Na violu da gamba, nástroj, který je svou velikostí podobný dnešnímu violoncellu, hrála Kateřina Stávková. Citlivě doplňovala a dokreslovala barokní zvuk.

Celý koncert byl pestrou plejádou písní s texty o lásce, o smrti, o štěstí a neštěstí, o přírodě a práci, zazněly společné instrumentální skladby, program doplňovaly i sólové kompozice, například Fantasía od Luyse MilanaEspaňoleta od Lucase Ruize de Ribayaze pro harfu nebo skladba Canarios od Gaspara Sanze pro barokní kytaru. Španělští Židé (Sefardité) byli v roce 1492 ze země z náboženských důvodů vyhoštěni, a tak jsou v některých písních cítit stopy nostalgie a touhy po domově. Některé skladby byly rytmičtější a temperamentnější, některé volnější. Překvapilo mě, že tanec s názvem Espaňoleta (podle kterého byl koncert pojmenován) je spíše volnějšího tempa. Oproti tomu tanec Canarios byl tempa živějšího a Tomáš Najbrt ho interpretoval s potřebným temperamentem a potěšením.

Koncert byl zakončen optimistickou instrumentální skladbou Recercada od Diega Ortíze, ve které zazněla také zobcová flétna v podání Lucie Lukášové. Poté soubor zahrál ještě pomalou meditativní skladbu Durme, durme jako přídavek. Celkově byla interpretace souboru Musica Poetica velmi přirozená a osobně velmi oceňuji čtení českých překladů textů písní, navodilo to krásnou atmosféru. Je škoda, že účast publika byla spíše komornějšího rázu, na druhou stranu možná právě díky tomu si koncert zachoval intimní atmosféru.

Foto: archiv souboru

Jana Rambousková

Jana Rambousková

Klavíristka, publicistka

Pochází z Vysočiny a miluje hudbu a literaturu. Od dětství se intenzivně věnuje hře na klavír, vystudovala brněnskou konzervatoř pod vedením Davida Marečka a pokračovala na pražské Akademii múzických umění ve třídě Ivo Kahánka. Také se při studiích na brněnské konzervatoři věnovala soukromému studiu skladby u Pavla Zemka Nováka. Rok strávila na Akademii múzických umění v polském Krakově v rámci projektu Erasmus+ a po ukončení studií na pražské HAMU působila čtyři měsíce jako korepetitorka v pěveckých a houslových třídách na Královské konzervatoři v Bruselu. Zúčastnila se několika mistrovských kurzů, mimo jiné Mezinárodní hudební akademie Antona Rubinsteina v Berlíně nebo Mezinárodní letní akademie ISA v rakouském Reichenau. V současné době se věnuje pedagogické činnosti, komorní hře, korepeticím a od června 2022 působí také jako redaktorka pražského studia rádia Proglas. Ačkoliv klasickou hudbu miluje nade všechno, nevyhýbá se ani jiným hudebním stylům, korepetuje na pražské DAMU v hereckých pěveckých třídách a příležitostně hraje jazz a populární hudbu. Mimo svět hudby ráda tancuje, cestuje, lyžuje, chodí pěšky a jezdí na kole.



Příspěvky od Jana Rambousková



Více z této rubriky