„Atmosféra propojení, kterou člověk zažije na Dílně, je nenahraditelná.”

„V některých případech vznikly dokonce nové varianty skladeb a jejich úpravy se horečně tiskly, aby se stihly provést na závěrečném koncertu účastníků.”

„Laskavá podpora a ohleduplné rady starších a zkušenějších mají větší smysl než ujišťování, že je všechno dokonalé.”

Na otázku, kdo je hudební skladatel, existuje jednoduchá odpověď: Přece ten, kdo píše hudbu! Co je k tomu vlastně zapotřebí? Stačí celkem málo: odvaha, nadšení a hlavně ti správní lidé, kteří dokážou podpořit a inspirovat. Poznáte je třeba, když se vypravíte na Dílnu pro nejmladší skladatele do malebného slezského městečka Hradec nad Moravicí. Zavítali jsme tam na 18. ročník tradiční akce, která se konala ve dnech 8.–11. června. Tolik radosti, pospolitosti a tvůrčí synergie se často nevidí.

Opustit pasivní komfortní zónu vizuálních podnětů a něco vymyslet je čím dál těžší. Kupodivu ale stále přicházejí nové generace, které tuto cestu riskují. Setkal jsem se s nimi na osmnácté Dílně pro nejmladší skladatele v Hradci nad Moravicí. Celou akci připravuje tým lektorů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění a Pedagogické fakulty Univerzity Palackého doplněný o spřátelené umělce.

V letošním roce na Dílnu zavítali skladatelé Jan Kavan, Peter Graham, Markéta Dvořáková, Ivo Medek a Vít Zouhar. Mezi interprety nechyběla flétnistka Státní opery Praha Jana Lukášová, kontrabasista Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Dvořák, klavíristka Sylvia Bruckner, hráčka na kvinton Gabriela Vermelho a další. Výrobě nevšedních hudebních nástrojů a improvizačním aktivitám se jako obvykle věnovali Gabriela Coufalová a Jaromír Synek.

Dílna se odehrává převážně v útulném zázemí ZUŠ Hradec nad Moravicí, která se nachází na kopci pod Kostelem sv. Petra a Pavla nedaleko Červeného zámku. Prostory hudební školičky se na pár dní mění na pomyslnou laboratoř, kde se nad skladbami mladých autorů dějí věci! Kdo zažil kurzy kreativního psaní, tuší. Prostě jde o to, ukázat začínajícím skladatelům, jaké jsou možnosti a přístupy k zpracování hudebního nápadu.

Dílně předchází zaslání kompozic účastníků. Většina z nich také zazněla na vstupním workshopu nad zaslanými skladbami nebo koncertech, buďto v podání autorů, nebo v provedení zkušených interpretů/lektorů. S díly mladých skladatelů se poté pracuje v individuálních hodinách. V některých případech vznikly dokonce nové varianty a jejich úpravy se horečně tiskly, aby se stihly provést na závěrečném koncertu účastníků. Velmi potěšující je také rámcové seznámení s technologiemi, které mohou ušetřit čas a pomoct.

Doprovodné aktivity Dílny jsou zaměřeny na rozvíjení kreativity. Hned na počátku tak vzniklo několik týmů, které společně vytvářely novou autorskou kompozici. I tato kolektivní díla, jejichž otevřená forma počítala s prvkem náhody a scénickou složkou, byla provedena koncertně a všichni si při tom užili spoustu legrace. Za velmi šťastný dramaturgický tah osobně považuji, že na některých koncertech zazněly vedle sebe skladby etablovaných autorů a vybraná díla lektorů či mladých účastníků. Tato přirozená konfrontace přinesla velmi zajímavé výsledky, přičemž nová díla nevyzněla vůbec špatně.

Zcela specifickou záležitostí byl koncert Gabriely Vermelho a Ensemble Marijan, který se specializuje na improvizaci a multimediální projekty. Vermelho i její spoluhráči se umí utrhnout ze řetězu, ale není to samoúčelné gesto. Spíš jde o to pochopit, že není třeba měnit svět, ale vytvořit něco, co stojí za sdílení. Alternativní pohled na hudbu prostřednictvím Ensemble Marian je velmi osvěžující, neotřelý a nabízí nepřeberné množství příležitostí.

Dílna pro nejmladší skladatele ukázala, že kreativita je volba a dobrý proces může vést k ještě lepším výsledkům. Důležité je hledat radost, odložit pocit uspokojení a nebát se změny. Je třeba ocenit, že lektoři mladé skladatele nevedli k perfekcionismu, ale k přirozené důvěře ve vlastní schopnosti. Laskavá podpora a ohleduplné rady starších a zkušenějších mají větší smysl než ujišťování, že je všechno dokonalé. Když někdo z mladých skladatelů něco nevěděl, dostalo se mu řešení bez ostentativních frází, protože na Dílně platí velkorysost. Zažil jsem ale i opačnou situaci, v níž se dospělí dokázali inspirovat dětským myšlením. Všichni prostě táhli za jeden provaz bez potřeby se povyšovat a vymezovat. Na tomto místě je třeba poděkovat také rodičům, kteří své ratolesti bezmezně podporují a věnují jim všechny své síly.

Můžeme tomu říkat maličkosti, mohou ale hodně znamenat. Atmosféra propojení, kterou člověk zažije na Dílně, je nenahraditelná. Pozitivní a inspirativní zpětná vazba na vlastní práci je skvělá věc. Nesmí však chybět princip hry, bez kterého se z tvůrčího procesu stává monotónní mechanická práce. I na to Dílna naštěstí pamatuje. Možná by bylo dobré, aby individuálních hodin s jednotlivými lektory bylo víc, ale to je zřejmě otázka nejen času, ale také celkového rozpočtu. Rozhodně by to však stálo za úvahu.

Skladatelské „lekce” pro začínající a mladé autory nejsou vůbec běžnou záležitostí. Podle dostupných informací jde o jedinou akci pro danou věkovou skupinu v České republice, možná i v daleko širším kontextu.

******

Foto: Milan Bátor