PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vnímám se jako služebnice díla. To zní strašně kýčovitě, ale my jenom pracujeme na díle, které tady někdo zanechal.“

„Pokud vám lidé léta tvrdí, že máte něco zpívat, a vy nakonec zjistíte, že se cítíte dobře v něčem jiném, na koho se tedy máte spoléhat?“

„Všichni se mě ptají, jaká ta moje Libuše bude… už mi to trochu překáží. Já vždy odpovídám: bude taková, jaká je napsaná.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je na české scéně nepřehlédnutelná, mnoho prostoru dostává i v letošním Roce české hudby. Vidět ji přitom můžeme i v projektech, které ona sama označuje za zpestření a posun v rámci jejího repertoáru – takovou příležitostí bude především koncertní provedení Libuše na Pražském jaru, kde bude v roli debutovat. Jako pěvkyně, která hudbu českých autorů vyhledává a cítí se v ní podle svých slov skvěle, má však k české hudbě či k jejím oslavám co říct i v daleko širších souvislostech než jen skrze své konkrétní projekty. Ostatně, díky svým zkušenostem a přehledu mluví podnětně i o mnoha dalších tématech, která s její profesí souvisejí – a to s cennou otevřeností, kterou vyzařovala od prvních minut našeho setkání.

„Partituru perfektně ovládal i se všemi jejími nuancemi a rytmickými nástrahami.“

„Korunou jeho debutu se staly Tance z Galanty Zoltána Kodályho.“

„Sólista přišel na pódium ležérně a jen v černobílém svetru.“

Poprvé v Rudolfinu a hned s Prague Philharmonia. Takový byl úspěšný debut dvaatřicetiletého dirigenta Jiřího Habarta na Pražském jaru. Je zajímavé, že tento rodák z Frýdku-Místku vyrůstal v Litomyšli a tam také prošel hudební průpravou na Základní umělecké škole Bedřicha Smetany. A další už profesionální školení absolvoval výhradně na Moravě: na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži a na brněnské Janáčkově akademii múzických umění.

„Silné mínění o sobě si nepěstuju, považuju za shodu náhod, že první šéfdirigentka u nás vyšla zrovna na mě.“

„Už teď v červnu se také podívám do amsterdamského Concertgebouw, kde budu dělat Marin Alsop týden asistentku.“

„Obecně inklinuju ke kantátové tvorbě, spojení sboru s orchestrem.“

Včera na Pražském jaru debutoval mladý dirigent Jiří Habart a dnešního dne, 22. května 2024, je to přesně rok, co na hlavním českém festivalu s obřím úspěchem jako jeho debutantka vystoupila dirigentka Alena Hron. Budoucí šéfdirigentka Jihočeských filharmoniků v posledních týdnech zdolává stále nové vrcholy, z nichž nejčerstvějším je zastoupení prestižní agenturou IMG Artists. „To jsem zase měla štěstí,“ podotýká umělkyně snad až příliš skromně.

„Schumannova hudba je tak mnohoznačná; člověk se s ní může velmi dobře identifikovat.“

„Výzva je zprostředkovat hudbu tak, aby ji pochopili i lidé, kteří ji uslyší poprvé.“

„Na svém prvním koncertě jsem hrál Miniaturu od Martinů.“

Koncem dubna se portál KlasikaPlus.cz spojil s výborným a obdivuhodně rychle zrajícím violoncellistou Vilémem Vlčkem, kterého právě čeká vystoupení na festivalu Pražské jaro. Rozhovor se týkal zvoleného repertoáru a plánované nahrávky kompletního díla Bohuslava Martinů pro violoncello a klavír. V odpovědích umělec zodpovědně váží každé slovo, jeho myšlenky jsou svěží a plné ideálů.

„Rusalka je nádherně barvitá, v celé operní literatuře nemá obdoby.“

„Nový je fakt, že si Smetanu orchestry chtějí zažít a zahrát i ve svém prostředí, na své domácí půdě, a pak dokonce na mezinárodních festivalech. Před Pražským jarem, nebo po něm.“

„Janáček je pro mě absolutní špičkou ze všech autorů první poloviny dvacátého století.“

Tomáš Netopil, prezident Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, designovaný šéfdirigent Pražských symfoniků, pravidelný host České filharmonie a mezinárodně rozkročený příslušník silné tuzemské střední generace dirigentů, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz rekapituluje úkoly uplynulých a nadcházejících týdnů. Dotýkají se Prahy, Ostravy, Litomyšle, evropských hudebních center, ale také Austrálie a Spojených států. Hovoří o slavnostních a intenzivních prožitcích Roku české hudby, ať už k němu přicházejí doma, nebo v cizině.

„Vždyť odtud mohl putovat pěšky na Vysokou, kde se setkával s milovanou dívkou, byť pod laskavě přísným dohledem Dvořákovým.“

„Byl to bratr Antonín, kdo poradil kvartetistům, aby uspořádali sérii dobročinných koncertů a tak se vyhnuli hrozícímu nástupu na frontu.“

„Fakt, že ani ne hodinovou kompozici, jíž je Epilog, komponoval jedenáct let a stále nebyl s prací spokojen, svědčí o tom, v jakém emocionálním, ale i fyzickém rozpoložení sil toto dílo takt po taktu skládal.“

V pokračování volného seriálu o skladateli Josefu Sukovi, od jehož narození letos v lednu uplynulo sto padesát let, portál KlasikaPlus.cz přináší esejistické pozvání skladatelova vnuka, básníka Jana Suka, do míst, která byla jeho dědečkovi nejdražší – do Křečovic na Sedlčansku. Právě tam se přesně za týden v rámci Pražského jara uskuteční vzpomínkový koncert.

„Italové byli se svým hlavním hostujícím dirigentem na evropském turné. Završili je v Praze v dobré kondici, motivovaní, rozehraní a navíc v souladu s ním napojeni na emoce, že je má u sebe doma.“

„Hrůša působí hodně v cizině, ale doma se o něm moc dobře ví. Když se vrací, je vnímán jako poctivá a už vyzrálá stálice, jako úspěšná a mimořádná osobnost.“

„Spolu s mohutně obsazeným orchestrem dokázali v publiku vzbudit dojem, že je proč ten večer být přítomen.“

Spontánní koncert, neméně spontánní ohlas. Hostování římského tělesa Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia na festivalu Pražské jaro vykazovalo obrovský pozitivní náboj. Lví podíl na tom má jeho hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša. Inspiroval a vedl skvěle disponovaný orchestr tak, že se hudbě od Martinů, Gershwina a Rachmaninova dostalo mimořádně velké dávky hráčského umu, krásy a energie. Přídavkem z Prodané nevěsty pak večer definitivně posunuli až ke společnému uměleckému triumfu.

„Měkké a rozezpívané pojetí s přesně vystavěnou gradací Mahlerově sentimentální větě Blumine opravdu slušelo.“ 

„Poetické příběhy Berliozových písní Markéta Cukrová vylíčila, jako by byly napsány přímo pro ni.“

„Provedení Zemlinského symfonie ukázalo, proč má cenu chodit na koncerty za skladbami, které z přímé posluchačské zkušenosti neznáme.“

Janáčkova filharmonie v pátek 17. května zahrála v Opavě. První abonentní koncert se konal v nejstarším opavském kostele sv. Václava. Sólistkou večera byla mezzosopranistka Markéta Cukrová, filharmoniky vedl španělský dirigent Jaume Santonja. Na programu byla díla Gustava Mahlera, Hectora Berlioze a Alexandra Zemlinského.

Radek Baborák: „Postupovat krok za krokem, nesnažit se mít studenta takzvaně hotového v náctiletém věku. A hlavně z něj neudělat talentovaný uzlíček nervů.“

Tomáš Františ: „Ve chvíli, kdy učitel nebo žáček není motivovaný, tak to dře.“

Karel Košárek: „Nejen hrát na klavír, ale hlavně ukázat, jak skvělé je hrát ‚si‘ na klavír.“

Letošní šestý ročník stipendijní Akademie MenART určené dětem a studentům nadaným v uměleckých oborech a jejich pedagogům pomalu spěje do svého finále. Nejvyšší čas vyzpovídat ostřílené i nové mentory klasickohudební sekce, bez výjimky výrazné osobnosti české umělecké scény, se kterými se budou stipendisté setkávat v příštím akademickém roce.

„Nastoupil jsem, když mi bylo dvaadvacet let, a to za éry obávaného, ale skvělého šéfdirigenta Františka Jílka“

„Vylučovací metodou padla volba na klarinet a já neprotestoval.“

„Říkám si, jestli bychom se neměli o stavbu koncertního sálu zasazovat nějak razantněji.“

První klarinetista Filharmonie Brno Emil Drápela oslavil 64. narozeniny a odchází do důchodu. Proč, když je stále v plné síle a skvěle mu to hraje? Co bude dělat dál? Nebude mu hudba, která je celý život jeho posláním, chybět? O tom i dalších věcech, co v životě prožil, se rozpovídal pro portál KlasikaPlus.cz.

„Interpret mě musí tak říkajíc nalákat do svého světa.“

„Není nic horšího než hrát ‚jako někdo‘. To je opravdu špatně.“

„Je mnohem snazší najít sponzory pro festival, než je najít pro soutěž.“

Málokdo zná Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro z tolika různých úhlů a do takového detailu jako dlouholetý pedagog pražské HAMU Jiří Hlaváč. V mládí si ji vyzkoušel coby soutěžící, jako pedagog později výrazně ovlivnil řadu českých klarinetistek a klarinetistů, kteří se v klání probojovali do finálových kol. Mezi lety 1994 a 2014 byl předsedou stálé soutěžní komise Pražského jara a soutěž i nadále bedlivě sleduje coby člen správní rady festivalu.

„Pozastavovat se nad tím, že skladba vyzněla ´jinak´, nedává smysl. Naopak – právě tohle dává smysl.“

„Mou vlast zahráli za sedmdesát minut. Poměrně hodně rychle.“

„Celek v Petrenkově pojetí vzbuzoval respekt, ale přesto se asi čekalo z hlediska symfonického lesku a obsahu ještě víc.“

Historicky ojedinělým se stalo hostování Berlínských filharmoniků při zahájení letošního Pražského jara. Především proto, že se uskutečnilo v Roce české hudby 2024. Mou vlast hrají zřídkakdy a v české metropoli ji zahráli poprvé. Smetanův cyklus evidentně v mezinárodních souvislostech krásně funguje a zafungoval. Přesto se nelze ubránit dojmu, že ještě zajímavější ve festivalové historii byla jiná provedení než to, které s nimi přivezl a zrealizoval šéfdirigent Kirill Petrenko.

„Co spojuje Viléma Blodka, Bedřicha Smetanu, Jaroslava Haška a Jana Letzela?“

„Velikán české hudby je v někdejším ústavu pro choromyslné připomínán úctyhodnou bystou s poněkud švejkovským příběhem.“

„Neskutečné vyvrcholení celého příběhu v Kateřinkách by autoru scénáře na toto téma příčetný dramaturg vyškrtl coby přitažené za vlasy.“

Úvodem budiž vyslovena otázka, která by snadno mohla připomínat zábavný kvíz, nemít však povážlivě ponuré konotace. Co spojuje tak různorodé osobnosti jako byli Vilém Blodek, Bedřich Smetana, Jaroslav Hašek a Jan Letzel? Než odpovím větou i celým článkem, nabízím drobnou vsuvku. Kdo byl Jan Letzel? Nikoli každému čtenáři portálu zaměřeného na klasickou hudbu to musí být ihned zřejmé. Tak tedy, jedná se o náchodského rodáka, světově proslulého architekta, neboť autora ikonické stavby. Průmyslového paláce, který přežil výbuch v Hirošimě. Zmínkou o něm jako by se však rozluštění hádanky ještě víc zamotávalo.

„Robert a Clara se přirozeně ovlivňovali, protože si navzájem porovnávali a sdíleli své nápady a skladby, ale přesto mám pocit, že se stylově liší.“

„Pokud budu interpretovat stejnou píseň s různými klavíristy, bude se vždy lišit podle toho, s kým zrovna zpívám – to je na tom to krásné.“

„Malcolm je jedním z nejcitlivějších, technicky nejlépe vybavených klavíristů s obrovskými znalostmi písňové tradice, historie a jazyků. A je také dobrý zpěvák!“

Letošní Pražské jaro přivítá mimo jiné i švédskou sopranistku Miah Persson. Pěvkyně, která na světové operní scény vstoupila na přelomu tisíciletí, se zapsala do povědomí především v rolích z oper W. A. Mozarta, s nimiž se objevila v Salcburku, Metropolitní opeře, Královské opeře Covent Garden či na festivalu v Glyndebourne. Ztvárnila například i Maršálku v Růžovém kavalírovi Richarda Strausse a další úlohy. Do jejího uměleckého portfolia patří též písňové projekty a právě jeden originální představí spolu s pianistou Malcolmem Martineauem pražskému publiku.

„Ve třinácti se odvážila vyjít se svými ranými výtvory na veřejnost; tvořila v němčině, i když se časem měla doučit též češtině.“

„Díky českému četníkovi se jí podařilo propašovat do terezínského ghetta strunný nástroj; napadlo ji, že začne své verše zhudebňovat.“

„Po Ilse Weber zbylo jen kolem šesti desítek písní; všemi jako by se prolínal leitmotiv její klopotné existence.“

Od dětství hrála na několik hudebních nástrojů a obstojně zpívala, ale k vlastní písňové tvorbě se probojovala až pod vlivem vnějších okolností. Od poloviny 30. let se totiž ostravská rodačka Ilse Weber ocitla v kleštích. Sevřená mezi německým nacismem a českým antisemitismem. Mluvila převážně německy, ráda nosila dirndl, zároveň lnula k Československu jako k vlasti, milovala „tatíčka“ Masaryka. Nic jí to náhle nebylo platné. Vadilo, že je Židovka, chodí do synagogy, ctí pesach a chanuku. Za války se ocitla v terezínském ghettu, kde její hudebnost vytryskla naplno. Nelze ji srovnávat s Kleinem, Ullmannem, Schulhoffem, Krásou. Skládala prostě, tradičně; cílem jí byla útěcha dětských posluchačů. Těch, za které byla ochotna položit vlastní život.

„Beethoven byl přesvědčen, že je v silách člověka vyvolat ve svých bližních víru. Působení, ve které u své hudby doufal, mělo ovšem samozřejmě přesáhnout církevní prostor.“

„Missu solemnis, původně určenou pro intronizaci vévody Rudolfa ohlášenou na 9. března 1820, nestačil napsat. Mimo jiné proto, že se až příliš ponořil do studia teologie, liturgiky a duchovní hudby.“

„Duší provedení ve Varnsdorfu byl učitel Richter, který nelehké dílo nacvičil s hudebníky a zpěváky z celého českého a saského okolí.“

Sedmého května před dvěma sty lety měla ve Vídni premiéru poslední z Beethovenových symfonií. Na stejném koncertě slyšelo publikum v tom roce 1824 navíc i několik částí z jeho nové mše, Missy solemnis. Skladby, která měla znít při arcibiskupské inauguraci Rudolfa Habsburského, ale zpozdila se o čtyři roky. Skladby, která se od počátku vymykala běžnému liturgickému užití. Skladby, jejíž první kompletní provedení se však přesto později odehrálo v rámci bohoslužby. Paradoxně bez velké pozornosti – na samém okraji monarchie, ve Varnsdorfu.

 „Zhudebnění Vorlovou má ale v sobě něco tak civilního a sdělného, že tu obrovskou emoci dokáže posluchači velmi silně přeložit.“

„Pokud posluchači odcházejí z našich koncertů trochu dojati, trochu vzděláni a trochu ‚ovíněni‘, máme radost.“ 

„Hudební provoz se často pohybuje po lety vyjetých kolejích a pomyslným kormidlem se otáčí ztěžka. Chci být ale optimistka a myslím si, že se to pomalu lepší.“

Kromě výročí českých velikánů, jejichž díla plní programy koncertů domácích těles, slavíme tento rok i 130 let od narození skladatelky Slávy Vorlové. Právě od toho se odvíjí rozhovor s pěvkyní Monikou Jägerovou… Přestože se Vorlové hudba za jejího života hojně uváděla, v posledních desetiletích z koncertních programů téměř vymizela. U příležitosti tohoto jubilea se podařilo spolku Lieder Society uspořádat 21. března 2024 Slavnostní koncert k Roku české hudby, kde zazněla Vorlové písňová a klavírní tvorba. Koncert ve vyprodané Sukově síni pražského Rudolfina zároveň potvrdil, že domácí posluchači jsou připraveni objevovat dnes zapomenuté autorky a autory hudby 20. století.

„Líbí se mi, jak Raiskin s orchestrem pracuje. Jako dobrý psycholog a diplomat dokáže naslouchat.“

„Daniel je velmi organizovaný člověk a zcela přesně ví, co si může časově dovolit, aby dostál svým závazkům.“

„Když si prohlédl upravené prostředí Kina Vesmír, našeho dočasného útočiště, řekl: ‚Vím o orchestrech, které by vaše provizorium braly natrvalo.‘“

U příležitosti zveřejnění programu 71. sezóny Janáčkovy filharmonie Ostrava se odehrála významná událost v historii tohoto tělesa. Se všemi poctami byla totiž za přítomnosti médií podepsána smlouva mezi vedením filharmonie a jejím budoucím novým šéfdirigentem. Stává se jím od roku 2026 zkušený rodák z Petrohradu, žijící a působící už leta na Západě –  čtyřiapadesátiletý Daniel Raiskin. Ředitel Jan Žemla v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nechává nahlédnout do procesu, který k tomu kroku vedl, a popisuje Raiskinovy umělecké přednosti.

„Abychom mohli plně docenit Ullmannův přínos, musel nejprve čas milosrdně zmírnit četné křivdy minulosti, utišit národnostní nesváry a hraniční spory.“

„Ruce nad celou akcí s přirozeným šarmem a nezdolným odhodláním drží od počátku zejména dvojice noblesních dam – Jana Galášová a Magdalena Živná.“

„Ve skvělém, zasvěceném a přímo strhujícím podání Fama Quartet zazněla díla židovských autorů, kteří měli k Viktoru Ullmannovi blízko.“

Aby se mohly uskutečnit některé věci, je třeba, aby pro ně nazrál čas. A je to právě tato naše doba, paradoxně plná tragických událostí a zvratů, v níž nastal ten správný okamžik pro vznik nového hudebního festivalu Ullmannovské slavnosti. Letos se v Českém Těšíně a polském Cieszyně, které na jeho pořádání od počátku partnersky spolupracují, konal již jeho čtvrtý ročník.

„I dcera Terezie Liehmannové tvrdila, že skladateli při zhudebňování Terinky a učitele Bendy v Jakobínu byli vzorem její maminka a dědeček ze Zlonic.“

„Vztah s Annou prošel i tragickými okamžiky, když jim krátce po sobě zemřely první tři děti.“

„Josefínu Dvořák tajně miloval.“

První máj je „lásky čas“, ale také dnem úmrtí ústřední postavy Roku české hudby, totiž Antonína Dvořáka; dnes uplývá sto dvacet let od jeho skonu. Portál KlasikaPlus.cz přináší další díl seriálu Dvořák v souvislostech, tentokrát zaměřený na Dvořákovy romantické známosti.

„Orchestr hradecké filharmonie, vedený jasným gestem Petra Vronského, si tato ‚Weinbergerova šibalství‘ očividně užíval.“

„Ostrčilova hudba, v podstatě krátká symfonická báseň, by si vlastně vystačila i bez textu, přičemž její sdělení by bylo stejně přesvědčivé.“

„Ze všech tří uvedených melodramů je ten Jeremiášův nejvíce hudebně popisné, někdy až ke škodě věci.“

Je dobře, že Rok české hudby není připomínán pouze prostřednictvím našich světově nejproslulejších skladatelů, ale občas se dramaturgie zaměří i na ty méně známé, jejichž tvorba ovšem zaslouží pozornost. Když se k tomu připojí i neotřelý výběr zřídka uváděného hudebního oboru, jakým je melodram, výsledkem je doslova objevný a netradiční hudební zážitek – a takový připravila posluchačům Filharmonie Hradec Králové na svém předposledním koncertě velké abonentní řady 25. dubna 2024, tentokrát pod vedením Petra Vronského.

„Skvěle hrající Prague Philharmonia souzněla s dirigentovým pojetím.“

„Následující árii Vodníka ztvárnil Pavel Švingr příjemně znělým a barevným basem a pěknou výslovností.“

„Moderátor Marek Eben byl excelentní v hlasovém projevu i obsahové stránce elegantně vtipného a odlehčeného textu.“

Pražský filharmonický sbor s podporou orchestru Prague Philharmonia uzavřel svou 89. sezónu velkolepým koncertem ve Španělském sále Pražského hradu. Dirigentem a sbormistrem v jedné osobě byl Lukáš Vasilek, který se zároveň zhostil i dramaturgie večera. Koncert se konal v neděli 21. dubna a byl přenášen přímým přenosem na stanci ČT art. Večerem prováděl Marek Eben. Exkluzívní galavečer, který byl v Roce české hudby 2024 sestaven z oper Martinů, Janáčka a Dvořáka a Smetany, ozdobili sólovými kreacemi sopranistka Veronika Rovná a basista Pavel Švingr.

„Byla zvolena taková hudební čísla a v takovém pořadí, aby reflektovala výpravu románu Paní Bovaryová.“

„Klavír rozezněl na opravdu světové úrovni, hrál na zvukové efekty, obsáhnul všechny dynamické hladiny, barvil notový text drobnými rafinovanostmi.“

„Pokud tento druh svobody projevu pomáhá umělcům jeho typu a schopností cítit se na pódiu kreativněji, pak jsem s tím zajedno.“

Za zdravotně indisponovanou Alexandru Dovgan v ostravském Kině Vesmír toto pondělí na poslední chvíli zaskočil francouzský klavírista David Kadouch. Tradiční formát klavírního recitálu nahradil rozvolněným programem se vstupy mluveného slova. Přestože tím interpret z několika různých důvodů mohl v publiku nejprve vzbudit nedůvěru, sám v koncepci pevně věřil, hrál na velmi vysoké úrovni a událost 22. dubna se nakonec stala moc příjemným zážitkem.

„Chci děti hrou v orchestru účastníků spojovat, ne je soutěžením jen rozdělovat.“

„Konečnou kapacitu, nějaký strop, horní limit nemáme daný. Za vzrůstající zájem jsme rádi.“

„V Ústí nad Orlicí musí soutěže být, ať už u kormidla města bude ten, či onen.“

V Ústí nad Orlicí se od 1. do 4. května koná 66. ročník proslulé Kocianovy houslové soutěže a předtím od 25. do 27. dubna 29. ročník její menší a mladší příbuzné, Heranovy violoncellové soutěže. Lenka Lipenská, ředitelka obou klání určených pro děti do šestnácti let, na orlickoústecké ZUŠ Jaroslava Kociana jinak vyučující akordeon, sborový zpěv a hudební nauku, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak je škola i město Ústí nad Orlicí se soutěžemi provázané. Vypočítává letošní předpokládanou účast a zamýšlí se i nad možnostmi případného rozšiřování dosavadního časového rozsahu dvou mezinárodních akcí.

„Wihanovci dokázali mistrně vystihnout jednotlivé náladové odstíny Smetanova výrazného motivu ‚volání osudu‘, který v mnoha obměnách dominuje první větě.“

„Chmury přebije opatrně optimistický ztišený závěr, potvrzený změnou tónorodu na E dur.“

„V inspirující akustice židovské synagogy Heřmanova Městce získalo provedení Dvořákova Smyčcového kvinteta Es dur další, doslova duchovní rozměr.“

Že se Komorní filharmonie Pardubice nesoustředí pouze na vlastní koncertní činnost, dokazuje již 46. ročník festivalu Pardubické hudební jaro, jehož je tato instituce pořadatelem. Nebylo tomu tak vždy. Hudební festival prošel od svého založení různými peripetiemi, přičemž významně k jeho renomé přispělo období,…

„Je zřejmé, že se Thomas Søndergård do New Yorku vrátí. Má dar z reality každodennosti udělat svátek, zpřítomnit důvod, proč chodíme na koncerty.“

„Newyorská filharmonie má překrásně barevnou, svítivou, pregnantní a říznou, rytmicky neuvěřitelně přesnou dechovou sekci.“

„Autorka Olga Neuwirth riskuje hodně: porušení křehké linie kýče (na které sice není zakázané balancovat; naopak, je to vzrušující), nakonec stojí hodně.“

Závěrečný potlesk po orchestrálních koncertech ať už v Carnegie Hall nebo sídle Newyorské filharmonie, včetně představení v Metropolitní opeře, je sice většinou intenzivní – bouřlivý a plný emocí –, ale na evropské poměry až nezdvořile krátký. Kabáty pod sedadly na sebe a prchá se z budovy. Zcela jinak tomu bylo 20. dubna v David Geffen Hall v Lincolnově centru, kdy u orchestru debutoval dánský dirigent Thomas Søndergård.

„Rosenkavalier je více než tříhodinový monument, jehož dráždivá přitažlivost pramení z jakéhosi těžko definovatelného kouzla loučení.“

„Skutečným vokálním vrcholem večera byl závěrečný tercet v podání Štěpánky Pučálkové, Olgy Jelínkové a Solen Mainguené.

„Poněkud v rozpacích jsem byl pouze z výkonu orchestru Gewandhausu.“

„Čas, to je divná věc. Když se jen tak žije, jako by ani nebyl. Ale pak je najednou všude kolem, i v nás… Plyne i mezi námi dvěma, tiše, jak v přesýpacích hodinách…“ Jak veselé může být operní libreto, v němž zazní takovéto zamyšlení? Kupodivu nemálo, nicméně je třeba mít na paměti, že je základem jedné z nejpodivuhodnějších hudebních komedií, jaké kdy spatřily světlo světa.

„Titulní role Figara byla svěřena na první premiéře talentovanému barytonistovi Jakubovi Hliněnskému.“

„V dnešní době vzniká otázka, zda komickou operu zahraničního autora interpretovat v překladu nebo v originálu.“

„Lazebník sevillský je finálním titulem sezóny. Věřím v jeho návštěvnický úspěch.“

Opera Jihočeského divadla představila na závěr sezóny ve dvou premiérách 12. a 13. dubna v historické budově Jihočeského divadla slavnou komickou operu Gioacchina Rossiniho Lazebník sevillský na motivy komedie Pierra Beaumarchaise. V hudebním nastudování dirigenta Martina Peschíka, v režii a zároveň choreografii Miřenky Čechové a Petra Boháče, na scéně Lucie Škandíkové, v kostýmech Kateřiny Jirmanové. Světelný design vytvářel Martin Špetlík.

„Od zmapování všeho, co komunistický režim, skrytě antisemitský, lidem zatajoval, byl už později jen krůček k pořadatelské ochotě a nakonec i k rozhodnutí přeložit knihu o něm.“

„Autorovi se daří propojovat odkazy na prameny s reálnými detaily, zachycovat běžné životní peripetie vedle uměleckých zážitků a osobnostní vývoj v souvislosti s hudebním zráním.“

„Přidáním aktuálních statí vzniká autorem zmiňovaná ´jiná kapitola´, obohacená o fakta, která v době vzniku knih nebyla ještě známá a přístupná, kapitola potřebná pro pohled z odstupu.“

Život Viktora Ullmanna, rakousko-česko-židovského skladatele, kapelníka a sbormistra Nového německého divadla v Praze, se uzavřel v šestačtyřiceti letech. Stalo se tak v říjnu 1944 v Osvětimi, po dvouročním pobytu v terezínském ghettu. Jeho jméno dnes už není úplně neznámé…

„Mám pocit, že se koncertní premiéra Wagnerovy Valkýry ve slavném pražském operním divadle hluboce dotkla všech interpretů.“

„Zubin Mehta patří k velkým umělcům. Jeho přínos kultuře je v celosvětovém měřítku obrovský.“

„Olivier Messiaen byl skromný, zdrženlivý a velmi si chránil své soukromí. Mezi skladateli své doby byl hvězdou.“

Americký maestro Kent Nagano je současný hudební ředitel a šéfdirigent Hamburské státní opery a Filharmonického státního orchestru Hamburg. Z postu uměleckého vedoucího Wagnerovského projektu The Wagner Cycles Drážďanského hudebního festivalu dirigoval v březnu ve Státní opeře v Praze koncertní premiéru opery Valkýra s Drážďanským festivalovým orchestrem a souborem Concerto Köln, a to s přístupem historicky poučené interpretace. Portálu KlasikaPlus.cz nyní poskytl exkluzivní rozhovor – nejen o tvorbě Richarda Wagnera, ale i české hudbě, své kariéře a přátelství se slavným francouzským skladatelem Olivierem Messiaenem.