PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ženský element se v průběhu večera prosadil ve dvou oborech, kompozičním a interpretačním.“

„Dvě stě let starou partituru Louise Farrenc dirigentka Gemma New uchopila s jasným interpretačním záměrem, svěžestí a optimismem.“

„V pomalé větě jsme byli svědky subtilního dialogu Špačkových houslí s hobojem orchestrálního hráče Jana Součka, instrumentalisty nemenších kvalit.“

Na program pátého koncertu orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, konaného ve Dvořákově síni Rudolfina 16. února byly zařazeny tři skladby, Předehra č. 2 Es dur Louise Farrenc, Koncert pro housle a orchestr D dur Johannesa Brahmse a Symfonie č. 5 Jeana Sibelia. Před pražské filharmoniky se s taktovkou postavila mladá novozélandská dirigentka, sympatická Gemma New, sólistou večera byl neméně přívětivý Josef Špaček.

„Matouš Zukal pomocí turbulentních rozmachů dynamických i rytmických vyjádřil třepotání mnoha drobných křídel i chaotické poletování nočních tvorů.“

„Posluchačstvo bylo s to tleskat až dvacet vteřin po doznění posledního tónu…“

„V Janáčkovi během živelného oktávového vzruchu praskla struna!“

V rámci plzeňského Kruhu přátel hudby se 12. února uskutečnil první klavírní recitál za poslední tři roky. Role sólisty se ujal klavírista Matouš Zukal, který do Domu hudby zavítal z pražské HAMU, ze třídy doc. Iva Kahánka.

„Stejně jako v ´covidovém´ roce 2021 má Káťu v Glyndebourne zpívat Kateřina Kněžíková.“

„Jednou z mála výjimek, kdy letos figuruje Janáčkovo dílo v plánech v zámoří, je australský soubor Victorian Opera v Melbourne, který plánuje dvě představení Káti Kabanové.“

„Janáčkova ´Broučka´ po představeních v Berlíně provede Simon Rattle navíc koncertně 4. a 6. května s London Symphony Orchestra.“

V polovině února se v Glasgow a později v Edinburku hraje Věc Makropulos, v březnu uvádějí v Berlíně Výlety páně Broučkovy, v Mnichově Káťu Kabanovou a v Linci Příhody lišky Bystroušky, v březnu a dubnu je na programu ve Freiburgu im Breisgau Jenůfa, kterou pak hrají i v Heidelberku a v Coburgu. Káťu bude v létě uvádět také festival v Glyndebourne a na podzim se objeví dokonce v Austrálii. I roce 2025 tedy zažívají Janáčkovy opery úspěšné tažení hudebním světem, zejména evropským. V zámoří se spíše uplatňují jeho symfonické a komorní skladby.

„Takto kvalitní nastudování by si zasloužilo alespoň poloscénické provedení.“

„Pražský filharmonický sbor od začátku do konce obecenstvu servíroval jednu dokonale sezpívanou a kompaktní hlasovou vlnu za druhou.“

„Těžko pro dirigenta vybrat těžší dílo na debut u České filharmonie.“

Svědkem naprosto mimořádného uměleckého počinu se 13. února stalo obecenstvo v pražském Rudolfinu, kdy Česká filharmonie na svém abonentním koncertu uvedla slavné oratorium švýcarského skladatele Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. Hlavní roli díla, které je pro svou uměleckou i provozní náročnost uváděné jen zřídka, ztvárnila renomovaná francouzská herečka Audrey Bonnet. Celou kompozici nastudoval a řídil Lukáš Vasilek, pro nějž to zároveň byl debut u České filharmonie.

„Na AMU je nepsané pravidlo, že v pozici rektora se zástupci jednotlivých fakult střídají.“

„Připravujeme stavbu nových varhan pro Sál Martinů.“

„Rektor na podněty fakult reagovat musí. Nelze to dělat tak, že si před sebou hrnete svoje nápady.“

Velikou důvěru, že v moci jí svěřené vykoná maximum dobrého, budí současná i nastávající rektorka pražské Akademie múzických umění, původním zaměřením violoncellistka Ingeborg Radok Žádná. Žena operního režiséra Davida Radoka a dříve skladatele Petra Hapky má možnost plynule navázat na snažení svých prvních čtyř let ve funkci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje zejména, co se na škole realizuje v příštích letech a co mandát na třífakultní instituci obnáší.

„Orchestr pod vedením dirigenta Ondreje Olose zněl plně a barevně, dařilo se všem nástrojovým skupinám, a to jak intonačně, tak v souhře.“

„Režie se ujal Štěpán Pácl, režisér Činohry Národního divadla Brno, pro kterého to byla první operní zkušenost.“

„Jana Šrejma Kačírková byla herecky přesvědčivá a pěvecky suverénní.“

Janáčkova opera uvedla v pátek 7. února premiéru opery Manon Lescaut Giacoma Pucciniho. Režie se ujal Štěpán Pácl, dirigentem byl Ondrej Olos, autorem scény Dragan Stojčevski a kostýmy vytvořila Linda Boráros. V titulní roli zářila Jana Šrejma Kačírková a rytířem des Grieuxem byl Peter Berger. Představení silné a okouzlující, které jistě přiláká mnoho hudbymilovného publika.

„Teml vybavil svou novotu odvážně utkanými, avšak logicky a posluchačsky relativně dobře sledovatelnými harmoniemi.“

„Blackfordova skladba i přes svou nestabilní kvalitativní úroveň pod Netopilovým vedením dozrála ve šťavnatý plod interpretačního umění.“

„Již první ‚skica‘ dala na vědomí, že se orchestrální těleso nespokojí toliko s pastózním vrstvením barevných ploch.“

Česká filharmonie pod dirigentským vedením Tomáše Netopila naložila rudolfinskému publiku hned dvě světové premiéry významných tvůrců soudobé artificiální hudby Jiřího Temla a Richarda Blackforda. Jako sólistka se v plné záři ukázala violoncellistka Alisa Weilerstein, jež na sebe tradičně upozornila svým virtuózním a osobitě jedinečným přístupem k technicky obtížným a výrazově mnohovrstevnatým místům. Zatímco Temlův Labyrint paměti opětovně potvrdil neotřelost a originalitu svého tvůrce, Blackfordův Koncert pro violoncello a orchestr posluchače zasáhl svou hudební obrazností a deskriptivním nábojem, který však šel místy na úkor hudební přesvědčivosti.

„Posluchač zvládne vstřebat jakkoliv složitou hudbu, pokud chápe, co chce autor říct.“

„Samotná hudební struktura Jany z Arku je geniální a velmi rozmanitá, ale rozhodně není neuchopitelná.“

„Stoprocentní souznění Honeggerovy hudby s textem Paula Claudela stvořilo dokonalý umělecký tvar.“

Lukáš Vasilek pochází z Hradce Králové, kde získával první hudební zkušenosti v chlapeckém sboru Boni pueri. Vystudoval dirigování a hudební vědu. V roce 2007 byl jmenován hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru, který od té doby vedl na nesčetných domácích i zahraničních vystoupeních a v nahrávkách. V roce 2010 založil soubor Martinů Voices, se kterým se zabývá převážně komorní sborovou tvorbou 19. až 21. století. Vedle sbormistrovské profese se věnuje také orchestrálnímu dirigování. Koncertoval mimo jiné s Prague Philharmonia, s Filharmonií Hradec Králové, Jihočeskou filharmonií a Plzeňskou filharmonií; ve čtvrtek 13. února 2025, v den pětačtyřicátých narozenin, ho čeká debut s Českou filharmonií. Během dvou večerů a pak ještě v sobotu odpoledne uvedou v Rudolfinu monumentální oratorium Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. A právě od tohoto okamžiku se odvíjí rozhovor poskytnutý portálu KlasikaPlus.cz.  

„Bezděčné vyzařování z takových bohatě obdarovaných dirigentů skoro až sálá. Jde o charisma. Ale i o fascinaci jejich mimořádně zvládnutým řemeslem.“

„Titul hlavního hostujícího dirigenta nese v jeho případě jedinečný přívlastek ‚K poctě Rafaela Kubelíka‘. ‚Změnil můj život,‘ konstatoval loni Simon Rattle.“

„Česká filharmonie podle jeho slov ‚zní jinak než jakýkoliv jiný orchestr‘, což – jak říká – samozřejmě myslí jako kompliment.“

Sir Simon Rattle oslavil v Praze s Českou filharmonií s jen několikadenním zpožděním lednové sedmdesátiny. Přál si k nim prý jako dárek mít možnost v Rudolfinu dirigovat Janáčkovu Glagolskou mši. Splnilo se mu to – a sám třemi abonentními koncerty vrchovatě obdaroval celkem tři tisícovky lidí. Plus filharmoniky, filharmonický sbor a sólisty. Protože i pro ně muselo jít v jejich práci o zážitek vymykající se každodennosti…

„Beethovenov opus magnum znel v Bratislave na poctu nadchádzajúceho poľského predsedníctva v Rade Európskej únie.“

„Slovenská filharmónia po viac ako sto rokoch po prvýkrát uviedla najvýznamnejšie dielo Mieczysława Karłowicza.“

„Dirigent Dawid Runtz poňal Deviatu symfóniu ako výlučne hudobnú entitu.“

Posledná dvojica minulomesačných abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 30. a 31. januára sa v bratislavskej Redute uskutočnila pri príležitosti predsedníctva Poľskej republiky v Rade Európskej únie, ktorej sa náš severný sused ujal v prvý deň nového roku. Pod taktovkou mladého poľského dirigenta Dawida Runtza odznela v prvej polovici symfonická báseň Stanisław a Anna Oświecimovci Mieczysława Karłowicza a po nej veľkolepá Symfónia č. 9 d mol „S Ódou na radosť“ Ludwiga van Beethovena. Sólistami boli Mariana Sajko (soprán), Gosha Kowalinska (mezzosoprán), Tomáš Juhás (tenor) a Wojtek Gierlach (bas), spoluúčinkoval Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Jan Rozehnal).

„Jedním z mých hlavních úkolů bude využít jedinečné šance na provedení nutných transformačních změn, kterou otevírá nově přijatý Zákon o veřejných kulturních institucích.“

„Bez Jiřího Heřmana bych o změně angažmá mohl jen těžko přemýšlet… Jsem rád, že se mnou spolu s dramaturgyní Patricií Částkovou do Prahy půjde. Tým uměleckého vedení doplní i Mário Radačovský jako příští šéf baletu.“

„Dlouho jsem zvažoval, zda vůbec měnit dres, protože v Brně se nám objektivně velmi daří a je mi tam lidsky dobře. Národní divadlo Brno budu po očku sledovat a držet mu palce.“

Od léta 2028 bude po Janu Burianovi ředitelem pražského Národního divadla Martin Glaser, do té doby ředitel Národního divadla Brno. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje argumenty pro „změnu dresu“, zmiňuje některá jména a vize i svou „opravdu velkou pokoru“ před budoucí misí. A vyjadřuje se i k odkazu Leoše Janáčka, který k Brnu neodmyslitelně patří a v roce 2028 se bude připomínat sto let od jeho úmrtí.

„Úpravu Janáčkova zápisu lze ocenit jako projev Colliho otevřené mysli.“

„Colli dokázal, že technicky je schopen zahrát cokoliv.“

„Za takovou zvukovou mohutnost by se nemuseli stydět ani chlapi typu Yefima Bronfmana nebo Jana Bartoše.“

Sólový klavírní recitál Federica Colliho, který se konal v neděli 26. ledna v pražském Rudolfinu, byl už pianistovým druhým vystoupením v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Program nabídl mimo jiné zapomenuté transkripce proslulých děl a Colli ve své hře předvedl nejen mistrovskou kontrolu nad nástrojem, ale také originální přístup, neboť notový zápis mnohdy nevykládal doslovně.

„Inscenácia je stávkou na to, že príbeh a vzťahy postáv budú fungovať aj v abstraktnejšom, pomerne komornom a navyše relatívne statickom prostredí.“

„Oveľa viac akoby režisérovi imponovala osudovosť a temnota príbehu, ktoré sa nemusia nutne spájať s intenzívnou drámou.“

„Výkon Arnheiður Eiríksdóttir považujem za najvyrovnanejší a najkomplexnejší.“

Po Fibichovej Šárke zaradila Opera Národního divadla medzi svoje premiéry ďalší titul, ktorého protagonistkou je výrazná ženská postava: Cherubiniho Médeu. Opera, ktorá sa rozhodne neradí k tým najviac uvádzaným zaznela v Stavovskom divadle po takmer dvesto rokoch. Nová inscenácia umožňuje vnímať dielo ako plnohodnotný opus, nielen ako kurióznu raritu. Zároveň však z naštudovania ostáva zreteľné, prečo sa záujem operných domov neobracia k Médei pravidelnejšie.

„Její pastorkyňa patří k nejzásadnějším top dílům… Když něco takového prosloví zkušení lidé z operního světa, nedovedu si představit lepší ohodnocení.“

„Pak se můžou dít zázraky. To je nádherný pocit, který do mého života přináší obrovskou smysluplnost.“ 

„Bylo by pro mě obtížné, kdybych měl naplňovat jen jakousi formální stránku své profese.“

Londýnská Královská opera Covent Garden hraje od 15. ledna do 1. února celkem šestkrát Janáčkovu Její pastorkyňu, v zahraničí uváděnou pod titulem Jenůfa. Dirigentem obnovené inscenace je Jakub Hrůša, který se v tomto divadle ujme na podzim funkce hudebního ředitele. Jenůfa je podle něj jednou z nejpravdivějších a nejsilnějších oper celého světového repertoáru. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o skladatelově mezinárodně nejproslulejším díle, o divadle a publiku i o sobě samotném.

„Česká hudební veřejnost Rokem české hudby tentokrát opravdu žila, podařilo se jej propsat i do obecného povědomí.“

„Po týdnu v New Yorku jsme si připadali, jako bychom tam byli rok.“

„Američané ocenili naše turné jako vzorovou reprezentaci země.“

Česká filharmonie a Pražský filharmonický sbor absolvovaly závěrem minulého roku úspěšné turné v New Yorku včetně celkem čtyř koncertů v Carnegie Hall. Generální ředitel obou těles David Mareček hodnotí v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, co přinesl Rok české hudby nebo jak se podařilo zprávu o něm prosadit ve Spojených státech.

„Nahrávka je svou bezprecedentní interpretační kvalitou jedním z dramaturgicky nejzásadnějších nahrávacích počinů loňského roku.“

„Porozumění Jägerové tomu, o čem zpívá a jak to chce sdělit, je vskutku znamenité. Její hlas má dramatickou hloubku.“

„Roman Hoza se tohoto nadmíru vtipného díla nemohl zhostit lépe.”

Dvojalbum s písněmi Slávy Vorlové přináší reprezentativní výběr tvorby české skladatelky. Nad jejím dílem se sešli přední mladí interpreti Tamara Morozová, Monika Jägerová, Daniel Matoušek, Roman Hoza, Vojtěch Červenka a Katelyn Bouska. Nahrávka je významným příspěvkem k objevování české hudby minulého století. Je také důkazem, že současní umělci k minulosti nejsou lhostejní, když dotvářejí povědomí o roli žen ve světě hudebních skladatelů.

„Melodie klouzala, nadnášená prouděním komplementárních rytmů. Perfektně hladká crescenda a decrescenda vykreslovala výšku letu.“

„Chvíli se ozývaly na marimbu až nečekaně temné disonance, které šlo cítit i ‚na vlastní tělo‘.“

„Na otázku Ladislava Bilana ‚Kdo dnes slyšel marimbu poprvé?‘, odpověděla takřka polovina sálu zdviženou rukou!“

Do plzeňského Domu hudby 15. ledna zavítal Ladislav Bilan, a to v rámci koncertní řady Kruh přátel hudby. V sólovém koncertě plném svěžích rytmů a velepříjemného zvuku předvedl své umění hry na marimbu. To vše v rámci vzrušujícího soudobého programu, na kterém demonstroval kompletní spektrum výrazových možností tohoto bicího nástroje z rodiny úderových idiofonů.

„Symfonický orchestr Českého rozhlasu dostal toho večera naloženo.“

„Sopranistky svou linku zvládly, absence oné interpretační rezervy ale zapříčinila sdělení co do sugestivity trochu limitované.“

„Václav Čížek i Roman Hoza ve svých spíše epizodních rolích bezpečně obstáli a dotvořili vyrovnané kvarteto sólistů.“

Jen málokdy se stane, aby čistě mozartovský program zahrnoval výhradně skladby v mollovém tónorodu. Přesně to se však přihodilo 13. ledna v Rudolfinu, kdy Symfonický orchestr Českého rozhlasu přizval ke spoluúčinkování vokální sekci pražského barokního tělesa Collegia 1704. Produkci řídil právě zakladatel a umělecký vedoucí druhé zmíněné entity, rovněž odborník přes poučenou interpretaci staré hudby Václav Luks.

„Národní pařížská opera nám poslala e-mail s nabídkou. Chvilku jsme váhali, jestli si z nás někdo nedělá legraci.“

„Celý inscenační tým je velmi rozmanitý – režisérka je Němka, dirigent Slovák, sólisté jsou různých národností a zaměstnanci divadla jsou většinou Francouzi.“

„V lednu hraje Liška také v Národním divadle, což situaci mírně komplikuje, takže máme v podstatě dvě obsazení i s možnými záskoky – jedno hraje v Praze a druhé v Paříži.“

Kühnův dětský sbor získal skutečně prestižní pěveckou nabídku. Do obnovené premiéry inscenace opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky jej angažovala Pařížská národní opera. V operním domě Bastille děti v druhé polovině ledna odehrají šest představení. O tom, jak spolupráce probíhá, mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz výkonná ředitelka sboru Michaela A. Dobrovolná.

„Z koncertu, který mi napsal Jiří Teml, jsem nadšený. Je plný nápadů, barev, vtipu, ale i hloubky a geniálních harmonických míst.“

„Řecké pašije nyní v zahraničí zažívají renesanci, v červnu dílo zazní na festivalu v Bordeaux.“

„Neřekl bych, že by Martinů v zahraničí zaostával za Bedřichem Smetanou. A máme spoustu skladatelů, které je nutné připomínat, v zahraničí to za nás nikdo jiný neudělá.“

Na rozhovoru jsme se domlouvali dlouhé týdny, čas byl, zvlášť v Roce české hudby, neúprosný. Klarinetista a ředitel Nadace Bohuslava Martinů patří mezi hodně vytížené hudební manažery a aktivní české interprety. Na svém kontě má mimo mnohá jiná vystoupení i provedení světových premiér v rámci projektu Hledání českého klarinetového koncertu, dále organizování tradičních podzimních Dnů Bohuslava Martinů, které oslavily už 30 let existence, péči o odkaz a popularizaci tohoto skladatele a také výuku na pražské HAMU. Nakonec jsme se setkali až na sklonku Roku české hudby a mohli ho tak shrnout i vyhlédnout do začínajícího roku 2025. 

„V hudebních dějinách nalezneme více skladatelů, kteří se proslavili jedinou skladbou.“

„Určitě by bylo vhodné, aby dramaturgové profesionálních orchestrů pouvažovali o zařazení například Koncertu pro housle a orchestr F dur nebo Violoncellového koncertu C dur.“

„Chceme-li přímo poznat jeho osobnost, čtěme jeho vlastní životopis a školní deníky, které jsou vydány v češtině.“

Takřka každý hudebník v naší zemi zná Českou mši vánoční „Hej, mistře“. Alespoň jednou ji hrál, zpíval nebo dirigoval. Nebo alespoň slyšel. Tím pádem ví i o jejím autoru Jakubu Janu Rybovi, nejvýznamnějším představiteli českých kantorů přelomu 18. a 19. století. Dané dílo zaznívá během každých Vánoc v desítkách, ne-li stovkách provedení a bylo již přeloženo do několika cizích jazyků, ve kterých se i zpívalo. Rožmitálský skladatel se narodil roku 1765 v Přešticích a zemřel v roce 1815 v lesní tišině nad Voltuší u Rožmitálu; letos tedy má výročí 260 let od narození a 210 let od úmrtí. Společnost Jakuba Jana Ryby, která pečuje o jeho odkaz, tak zcela přirozeně vyhlásila rok 2025 rokem Rybovým.

„Je to hodně jiná hudba, než jakou psali ve stejné době poměrně agresivně vystupující racionální avantgardisté.“

„V pastorální epizodě ve třetí větě jsou Symfonické fantazie odzbrojujícím způsobem prosté, na jiných místech ale mocné – a v každém okamžiku hluboce krásné.“

„Dílo plné tajuplných obrazů, bizarních vidin a proměnlivých přeludů končí filozofickým vyrovnáním, hlubokou a pokornou katarzí.“

Tři ze šesti symfonií Bohuslava Martinů měly premiéru v Bostonu. Od roku 1942 tam postupně zazněla První, Třetí a pak 7. ledna 1955 i Šestá zvaná Symfonické fantazie. Kruh hudebních kritiků ji po koncertě Bostonského symfonického orchestru a Charlese Muncha v New Yorku vyhlásil za nejlepší symfonické dílo provedené toho roku ve městě.

„Nálady se v jasných a charakteristických polohách střídaly, jak se střídaly žánry i skladatelská jména.“

„Filharmonie s Tomášem Netopilem – dvakrát na Silvestra a dvakrát na Nový rok – skvěle využila příležitost.“

„La valse Maurice Ravela je strhující oslava valčíku, ovšem naprosto jiného, než bývají ty novoroční vídeňské.“

Večer prvního dne roku 2025 patřil v pražském Rudolfinu Novoročnímu koncertu České filharmonie. Nesl se pod taktovkou Tomáše Netopila výhradně ve francouzském duchu, a to velmi půvabně. Bonusem byla pro publikum v sále i pro diváky přímého televizního přenosu neméně půvabná moderace Marka Ebena.

„Brněnská dramaturgie se zaměřila na vývoj valčíku a na souvislosti, které se nabízejí.“

„Valčík ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče má eleganci a sladkost melodie, ale čiší z něj smutek a zoufalství.

„Dirigent se dostal do euforie, komunikoval nadšeně jak s orchestrem, tak s publikem.“

Novoroční koncerty jsou v Brně tradicí už od založení filharmonie v roce 1956, nejstarší generace si ještě pamatuje každoroční Slovanské tance Antonína Dvořáka. Dramaturgie se postupně vyvíjela podle libosti dirigentů. Letos připomenula nadcházející narozeniny Johanna Strausse mladšího. Srovnávání koncertu Filharmonie Brno, který se uskutečnil večer 1. ledna v Janáčkově divadle, s novoročním koncertem Vídeňských filharmoniků, který se koná každoročně první den roku kolem poledne, bylo tedy přirozené.

„Rok 2025 se z hlediska výročí a jubileí jeví rozhodně být ´rokem staré hudby´.“

„Stranou pozornosti určitě nezůstanou 150. narozeniny Maurice Ravela.“

„Festival Pražské jaro čeká osmdesátý ročník.“

Vstupujeme do druhého čtvrtletí jedenadvacátého století. Rok české hudby 2024 je za námi, pro rok 2025 tuzemská kultura tak velké téma nemá. Mají ho ale Rakušané. Král valčíků Johann Strauss mladší oslaví na podzim dvousté narozeniny! A zbytek světa? Ten si bude prostřednictvím jubileí připomínat mistry, jako byli Šostakovič, Ravel, Bizet, Palestrina, Copland nebo Bartók, a budou oslavovat žijící legendu, devadesátiletého Arvo Pärta.

„Slogan Hudba jsme my pomohl umístit téma Roku české hudby do zorného pole většího počtu lidí.“

„Rok české hudby měl slušnou publicitu.“

„Těžko dnes odhadovat, jak bude za deset let prožíváno vlastenectví, jak budou seřazeny hodnoty, kam se budou ubírat technologie.“

Koncerty, přednášky, besedy, workshopy a další kulturní akce, které se konaly s logem Roku české hudby 2024, asi nikdo přesně nespočítá. Některé vznikly jako jedinečné iniciativy, jiné by se konaly tak jako tak, všechny však spojila myšlenka, že hudební umění je v prostoru, ve kterém se historicky mluví česky, rodinným stříbrem.

„Osobní dluh podle vlastních slov dosud cítil k opernímu odkazu Bedřicha Smetany.“

„Vrcholem nahrávky jsou – v případě nepřerušeného poslechu CD zcela právem zařazené a zdůrazněné jako poslední tracky – čtyři scény z Dalibora.“

„Upomíná bezděky i na svou neméně jednoznačnou dvořákovskou erudici, totiž že dovede být a je jedním z nejlepších možných Princů v Rusalce.“

Těch melodií je ve Smetanových operách určitě víc než tucet, ale smetanovské album tenoristy Pavla Černocha má dvanáct tracků. A vešly se do nich árie a duety ze šesti oper – tři z Prodané nevěsty, po jedné z Hubičky, Tajemství, Čertovy stěny a Dvou vdov a hned čtyři z Dalibora. Chybějí tedy jen Braniboři v Čechách a Libuše. Po dvaceti minutách zpěvu je však zařazena předehra k Hubičce. Spoluúčinkují Slávka Zámečníková, Mária Porubčinová a Jan Martiník. Českou filharmonii dirigoval v pražském Rudolfinu při studiovém nahrávání v červenci Roku české hudby 2024 Tomáš Netopil.

„Poté, co byl v polovině 50. let postaven do čela orchestru koncertní mistr Willi Boskovsky, se začal koncept těchto koncertů vyvíjet.“

„V první den roku 2025 se na dirigentský stupínek už posedmé vrací Riccardo Muti.“

„Zkrátka nepřijdou ani příznivci baletních vložek a osobně se těším na přestávkový dokument.“

Když něco děláte posedmašedesáté, existuje vysoká pravděpodobnost, že to budete dělat dobře. A přesně to platí pro dlouholetý projekt Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků, pořádaný vždy ve Zlatém sále Spolku přátel hudby neboli Musikvereinu a přenášený živě na programu ČT 2. Aktuální provedení se navíc odehraje na samém prahu „straussmánie“, tedy roku, kterým si bude Rakousko připomínat dvě stě let od narození nejproslulejšího z rodiny Straussů, Johanna mladšího. Autora nejznámějších melodií, ať už vytvořených samostatně, či v rámci jeho operet.