„Rok 2025 se z hlediska výročí a jubileí jeví rozhodně být ´rokem staré hudby´.“

„Stranou pozornosti určitě nezůstanou 150. narozeniny Maurice Ravela.“

„Festival Pražské jaro čeká osmdesátý ročník.“

Vstupujeme do druhého čtvrtletí jedenadvacátého století. Rok české hudby 2024 je za námi, pro rok 2025 tuzemská kultura tak velké téma nemá. Mají ho ale Rakušané. Král valčíků Johann Strauss mladší oslaví na podzim dvousté narozeniny! A zbytek světa? Ten si bude prostřednictvím jubileí připomínat mistry, jako byli Šostakovič, Ravel, Bizet, Palestrina, Copland nebo Bartók, a budou oslavovat žijící legendu, devadesátiletého Arvo Pärta.   

Nevíme, jaký rok 2025 doopravdy bude. Nevíme, kde všude se bude válčit, nevíme, zda nás čeká prosperita, ani jak dopadnou tuzemské volby. Víme však alespoň, že nás sice v klasické hudbě nečeká tak silné téma, jakým byl Rok české hudby 2024, ale že i tak bude mnoho důvodů prožívat vedle každodennosti i festivalové okamžiky – v Praze, Brně, Ostravě, Litomyšli a Českém Krumlově, ale i v Plzni, na Českolipsku a Liberecku, v Karlových Varech, Zlíně, Jihlavě, Olomouci, Českých Budějovicích, Příbrami, Kutné Hoře, Litni, Hradci Králové, Pardubicích… i na jihu Moravy. A že nás vedle mnoha dalších hudebních setkání čekají i zvýrazněná a jedinečně zmnožená setkání s hudbou těch skladatelů, kteří mají nějaká jubilea. 

Nastupující rok 2025 se z tohoto pohledu jeví rozhodně být „rokem staré hudby“. Pětisté výročí narození má mistr renesanční polyfonie Giovanni Pierluigi da Palestrina. Připomínáme si také 875 let od narození kanovníka katedrály Notre Dame v Paříži, který stojí u základů rozkvětu středověké hudby a vícehlasu, stylu ars antiqua. Jmenoval se Leoninus. A před 800 lety zemřel Perotinus, další významný představitel Notredamské školy, hudebník, který dokázal předznamenat další vývoj hudby. V obou případech asi nejsou data úplně přesně doložitelná, ale jiná možnost není.

Uplyne 725 let od narození Guillauma de Machaut, francouzského básníka a hudebníka, který byl ve službách u Jana Lucemburského a pobýval proto i v Čechách. Je představitelem nového pojetí polyfonie, stylu ars nova. Rovných 700 let si bude připomínat Francesco Landini, nevidomý skladatel, nejvýznamnější italský autor období ars nova. Gilles Binchois, který se narodil v roce 1400 a je burgundským spoluzakladatelem franko-vlámské školy, má 625. výročí. Josquin Desprez – franko-vlámský renesanční hudební skladatel, nejslavnější evropský hudebník mezi Dufayem a Palestrinou – má 575 let od narození. Heinrich Isaac, autor franko-vlámské školy jihonizozemského původu, byl ročník 1450, uplyne tedy od jeho narození 575 let. 

Další jubilea odkazují k datům úmrtí. V roce 1625 zemřel Orlando Gibbons, přesně o sto let později Alessandro Scarlatti a před 275 lety Johann Sebastian Bach. V případě Antonia Salieriho, Mozartova staršího kolegy a Beethovenova učitele, uplyne od roku, kdy se uzavřel jeho život, rovných dvě stě let. U Georgese Bizeta připadá na rok 2025 od úmrtí 150 let a u Bély Bartóka let osmdesát. 

Stranou pozornosti určitě nezůstanou 150. narozeniny Maurice Ravela ani nedožité sté narozeniny Luciana Beria a Pierra Bouleze, s největší pravděpodobností určitě ani 125. výročí narození Aarona Coplanda. A naprosto jisté je, že západní svět bude důkladně oživovat odkaz Dmitrije Šostakoviče, který zemřel v létě roku 1975, tedy před půlstoletím, a že nenechá stranou pozornosti devadesáté narozeniny estonského skladatele Arvo Pärta.

Hudební dění samozřejmě není jen věcí výročí. Určitě se dají i v tuzemsku čekat různé dramaturgické objevy a nové skladby, hvězdné i nečekaně hluboké okamžiky abonentních sezón, pěvecké recitály vynikajících světových umělců a mimořádné projekty, skvosty komorní hudby i operní premiéry.   

Uplyne osmdesát let od konce druhé světové války a festival Pražské jaro, pořádaný od roku 1946 a nadále si držící renomé nejvýznamnější hudební události v Česku, čeká letos osmdesátý ročník. Zahajovací i závěrečný koncert patří tentokrát domácí České filharmonii s jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Pražské jaro otevřou tradičně Smetanovou Mou vlastí, ukončí jej monumentální Mahlerovou Osmou symfonií. Poprvé vystoupí v Česku Boston Symphony Orchestra, a to pod vedením šéfdirigenta Andrise Nelsonse a s Šostakovičovou hudbou, poprvé se na Pražském jaru objeví také Chicago Symphony Orchestra, který bude v Mahlerově hudbě řídit Jaap van Zweden. London Symphony Orchestra se na festival vrátí po dvaceti letech, přijede s novým šéfdirigentem Antoniem Pappanem. V programu figuruje rovněž japonské rozhlasové těleso NHK Symphony Orchestra a v českém debutu Göteborští symfonikové ze Švédska. Concentus Musicus Wien se bude prezentovat pod taktovkou Tomáše Netopila a Vídeňští symfonikové zahrají pod vedením Petra Popelky, svého historicky prvního českého šéfdirigenta. Dirigentským debutantem bude Jan Sedláček se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a mezinárodní interpretační soutěž je vypsána pro hobojisty a violoncellisty.

Podobně jedinečné zážitky určitě připraví i festival Dvořákova Praha. Ten zatím zveřejnil tři koncertní programy roku 2025: slibuje Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr s šéfdirigentem Alainem Altinogluem a s houslistou Julianem Rachlinem, Českou filharmonii s dirigentem a houslistou Leonidasem Kavakosem a recitál britského pianisty Paula Lewise. 

Zbytek program má být zveřejněn v březnu. Postupně se budeme dozvídat obsah dalších festivalů, podzimní operní premiéry i nové sezóny orchestrů. Z položek současné sezóny se můžeme těšit například na Cherubiniho Médeu ve Stavovském divadle, Gounodova Fausta v Národním divadle nebo operu Lear skladatele Ariberta Reimanna ve Státní opeře, na Pucciniho Manon Lescaut, Mozartovu Figarovu svatbu a Szymanowského Krále Rogera v Národním divadle Brno, u České filharmonie už brzy na dirigenta Simona Rattlea a u Pražských symfoniků na houslistku Leilu Josefowicz, na Dianu Damrau s Jonasem Kaufmannem v nabídce Nachtigall Artists, na kompletně ravelovský program Filharmonie Brno… a naštěstí ještě na spoustu a spoustu dalších koncertů ve velkých i malých městech.  

Zatím nevíme, jaký bude rok 2025. Ale věřme, že těm, kteří jsou tak naladěni, v něm bude klasická hudba dávat podněty i dělat radost, a že takových lidí nebude ubývat. Protože i ta jejich bublina, ve které žijí, má – jakkoli je nevelká – v tomto světě svou důležitost.

Foto: ilustrační - Midjourney, archiv KlasikyPlus.cz, Chris Lee, Michal Schneider, Wikipedia / a.n. / volné dílo,