„… až k dychtivě pozitivnímu finále, nekonečně gradovanému a pak překvapivě uťatému.“
„Brahms měl jednotnou náladu, měkkost a neuspěchanou přívětivost.“
„Představit si lepší a početnější technické vybavení a nápaditější obrazovou režii by bylo docela snadné.“
Druhá symfonie od Brahmse a Druhá symfonie od Glasse. Nic víc. Koncert streamovaný ve čtvrtek Filharmonií Brno z Besedního domu měl nenápadně provokativní, nekonvenční dramaturgii. Přesto, že obě skladby dělí celé století, přesto, že každá patří do jiného hudebního světa, byl to monotematický večer. Šéfdirigent Dennis Russell Davies našel v obou dílech výrazové polohy přemýšlivosti a lyriky, u Glasse nicméně se stejnou jistotou postupně rozpoutal až orgiastické vyústění.
6 minut čtení Číst dál…