„Sekerův tón klavíru je mimořádně kultivovaný, jeho spolupráce je velmi citlivá.“

„Oba nástroje hráli v dokonalé souhře a zvukově vyváženě.“

„Vřelý tón houslí s přirozeným použitím vibrata doslova svítil nad klavírním partem.“

Je jedině dobře, že v současné situaci se alespoň některé koncerty paušálně neruší, ale pokud interpreti souhlasí, jejich vystoupení před prázdným sálem sledují v živém streamu posluchači doma a záznam z koncertu pak zůstane v online prostředí k dispozici. Samozřejmě interpreti na pódiu prožívají svůj výkon jinak, chybí bezprostřední reakce publika, atmosféra je zcela odlišná, přítomnost záznamové techniky, pokud se interpreti nespecializují pouze na nahrávací činnost jako v minulosti třeba pianista Glenn Gould, je spíše stresující. Od vystoupení předního českého houslisty a pedagoga HAMU Bohuslava Matouška s pianistou Miroslavem Sekerou, vedoucím Oddělení klavírní spolupráce tamtéž, na Dnech Bohuslava Martinů 2020 se dalo správně očekávat, že bude svým způsobem referenční.

Volba programu byla vzhledem k pořadateli koncertu spjata se jménem Bohuslava Martinů – zazněla jeho asi nejčastěji hraná Sonáta pro housle a klavír č. 3 a v první půli koncertu Sonáta A dur pro housle a klavír Césara Francka. Byť se jedná o stylově i žánrově naprosto odlišná díla, zajímavé souvislosti mezi nimi, respektive mezi jejich autory, našel autor programových poznámek dostupných rovněž na webu, Petr Veber.

Franckovu sonátu známe z bezpočtu interpretací dalších umělců. Hraje se i na jiné nástroje – violoncello, flétnu… Matoušek se Sekerou dovedli od prvních tónů první věty vytvořit atmosféru klidu, přesto obsahující vnitřní napětí. Vřelý tón houslí s přirozeným použitím vibrata doslova svítil nad klavírním partem. Sekerův tón klavíru je mimořádně kultivovaný, jeho spolupráce je velmi citlivá. Další vlastnost, kterou klavírista vlastní – poctivost –, se projeví hned ve druhé větě sonáty. Tam, kde by jiný používal množství pedalizace, je Sekera k použití pedálu střízlivý. Hned úvod věty tedy vyzní neobyčejně průzračně, daří se četné návraty do slabších rovin dynamik a housle i zde bezproblémově zní nad hutnou sazbou klavírního partu. Nejen tato věta, ale celá sonáta vyznívá velmi kompaktně, oba interpreti spojují menší fráze do velkých celků. Ve třetí větě mne zaujala skutečnost, že přes určitý věkový rozdíl si interpreti velmi „sedli“ a jejich dialog v úvodu je představuje jako naprosto rovnocenné partnery. Podařilo se jim báječně vystihnout klid druhé části věty… Ve čtvrté větě vyzněly přirozeně dialogy houslí a klavíru v úvodním kánonu, věta nepostrádala i dramatické vzepětí ve svém závěru.

Třetí sonáta Bohuslava Martinů je jako Franckova také rozsáhlé čtyřvěté dílo. Je jen dobře, že Nadace Bohuslava Martinů podporuje provádění komorních skladeb skladatele, třeba v lednu 2020 jsme mohli slyšet jeho první houslovou sonátu a Českou rapsodii v podání vítězky soutěže Nadace Evy Zrostlíkové Schäferové ve stejném sále. Pro první větu interpreti zvolili přiměřené umírněné tempo. Bezproblémově, a nikoli jako zápas tak mohl vyznít i její závěr, tolik připomínající Martinů violovou sonátu… Ve větě druhé bych si osobně představil ne tak konkrétní začátek ve větším pianu, nicméně kýžená atmosféra přišla v místě, kde zní trioly v klavíru ke čtyřem v houslích. Naopak nádherně interpretům vyšel obrat do tóniny D dur, a to doslova od prvního akordu. Třetí věta vyzněla hravě, klavírista použil brilantní úhoz. V úvodu čtvrté věty působil houslový part jakoby nervózněji než klavírní, nicméně jazzem poznamenané téma bylo už usazené. Interpreti se v codě skladby rozhodli tempově neodlišit Allegro vivo od předešlého Allegra, ale hudební tah tím neutrpěl. I v této sonátě hrály oba nástroje v dokonalé souhře a zvukově vyváženě.

Foto: Dny Bohuslava Martinů / KlasikaPlus