neděle, 24 leden 2021 10:29

Varhany a varhaníci (25)
Koncerty z katedrály v Norwichi

Autor:

„Hlavní skříň s pozitivem i hracím stolem stojí na chórové přepážce uprostřed hlavní chrámové lodi, jak bývá u anglických katedrál obvyklé.“

„Vedle vcelku obvyklé výbavy se posluchač u těchto varhan může těšit na bohatou divizi smykových rejstříků.“

„Messiaen představuje mnoho ze svého novátorského jazyka. Vybírá zcela neotřele rejstříkové kombinace, ale i sazbu, kterou jednotlivým rejstříkům připisuje.“

 

102

 

Nabídka „hudby na dálku“ se v průběhu pěti týdnů od 13. ledna do 10. února rozrůstá o příspěvky z města Norwich, metropole hrabství Norfolk na jihovýchodě Británie. Anglikánská katedrála Nejsvětější Trojice, dvouchórová trojlodní bazilika z přelomu 11. a 12. století, je jednou z nejvýznamnějších normanských staveb v Anglii. Tamní tři varhaníci připravují řadu pěti koncertů. Ohlížíme se za třemi z nich.

Chrám patří mezi největší a nejvýznamnější britské katedrály. S hlavní lodí dlouhou 140 metrů a příčnou lodí o délce 54 metrů dokládá svůj význam i navenek. Vnější dojem podtrhuje navíc ještě 96 metrů vysoká věž, která se tyčí nad křížením chrámových lodí. Stavba pochází z doby kolem roku 1100. Už ze 14. století pocházejí zprávy o tamních varhanách. Současný nástroj, který se představí i posluchačům a divákům, je ovšem dílem dvacátého století. Od čtyřicátých let byly varhany postupně doplňovány a vylepšovány. Nyní mají sto pět registrů rozdělených do sedmi strojů a ovládaných čtyřmi manuály a pedálem. Hlavní skříň s pozitivem i hracím stolem stojí na chórové přepážce uprostřed hlavní chrámové lodi, jak bývá u anglických katedrál obvyklé. Kromě této viditelné části jsou však další stroje rozmístěny i na přilehlých galeriích po obou stranách lodi.

 

1030

 

Vedle vcelku obvyklé výbavy se posluchač u těchto varhan může těšit na bohatou divizi smykových rejstříků. Jde o velmi znělé Violy (v šestnácti-, osmi- i čtyřstopé poloze), Voix celeste, Salicionaly a jim podobné. Jsou umístěny v žaluziových skříních, jejichž otevíráním a zavíráním se dosahuje efektů crescenda smyčcového orchestru. Pozoruhodný rejstřík mají tyto varhany i na opačném, silném konci dynamického spektra – takzvaný Sólový stroj je vybavený i jazykovým hlasem „Tuba“. Ten sám stojí na vzdušnici, kam je přiváděn vzduch pod vyšším tlakem než do ostatních částí varhan. I proto tato Tuba sama dokáže vytvářet protiklad zbytku nástroje či celkový zvuk korunovat.

 

1060

 

Posluchači a diváci mají během koncertů možnost sledovat hru varhaníků přímo u hracího stolu díky dvěma kamerám, které jsou přímo na kůru. Je možné pozorovat, jak nástroj – „svůj nástroj“, který nejlépe znají právě oni – tamní varhaníci ovládají. Sami interpreti též programem provázejí slovem.

Sérii koncertů zahájil pomocný varhaník („Assistent Organist“) George Inscoe výběrem z děl francouzských a německých autorů. Výběr se ještě ohlížel za vánočním obdobím – Buxtehudeho zpracování chorálu „Wie schön leuchtet der Morgenstern“ a méně známé, drobné Prélude sur l’Introït de l’Épiphanie Maurice Duruflého. K tomu zařadil dvě části z Bachova Třetího dílu Klávesových cvičení (takzvaných Dogmatických chorálů), Regerovo Ave Maria a program zarámoval dvojicí oblíbených a vynikajících kusů francouzských – byly to Duprého Preludium a fuga H dur a Franckův Chorál a moll.

 

141

 

Druhý koncert hrál David Dunnett („Organist“). Jeho program byl vystavěn více s ohledem na charakter nástroje. Na úvod zněla sice Bachova hudba, ale v transkripci Marcela Duprého. Dále nabídl širokou paletu barev ve skladbách Roberta Schumanna, Maurice Duruflého, Williama Lloyda Webbera (otec známého skladatele Andrew Lloyda Webbera, sám ale významný varhaník a skladatel) a Jeana Sibelia. Zejména u posledních dvou byly zdejší varhany „doma“ – je pro nás přece jen nejzajímavější slyšet na anglických varhanách anglickou hudbu; Sibeliova Finladia zněla v transkripci skladatele a varhaníka Petera Racina Frickera.

 

140

 

Třetí koncert byl dramaturgicky koncipován zcela jednoduše a kompaktně. Ashley Grote, ředitel hudby („Master of Music“), pro svůj koncert vybral jeden z nejhranějších cyklů jednoho z největších skladatelů dvacátého století – La Nativité du Seigneur (Narození Páně) Oliviera Messiaena. Autor v devíti větách rozvrhl vánoční příběh narození Krista. Cyklus z roku 1935 patří už ke „klasice dvacátého století“. Messiaen představuje mnoho ze svého novátorského skladatelského jazyka. Z hlediska varhan si povšimněme zejména jeho hledání nových zvukových možností, kdy vybírá zcela neotřele rejstříkové kombinace, ale i sazbu, kterou jednotlivým rejstříkům připisuje. Pohrává si například s alikvotními hlasy, aniž by k nim zněl i rejstřík základní – vysoké tóny se tak vznášejí nad hlavami posluchačů pod chrámovou klenbou bez opory (či bez zátěže?). Messiaen, sám vystudovaný a zkušený varhaník, prakticky hledal a vyzkoušel možnosti, které varhany jeho hudbě nabízejí, a naopak možnosti, které jeho hudba nabízí varhanám. La Nativité obsahuje barvité části jako „Pastýři“, „Andělé“ či „Mágové“, kde na posluchače může působit messiaenovská zvukomalba. Závěrečná věta je novátorským pohledem na tradiční závěrečnou toccatu. Část „Bůh mezi námi“ díky tomu zaznívá v programech často i samostatně.

 

142

 

Další dva koncerty provedou opět Ashley Grote a George Inscoe. Jejich programy zatím nebyly zveřejněny.

 

Foto: Fb Katedrály, KlasikaPlus

Ondřej Valenta

Varhaník, pedagog.

Vedle toho, že od roku 2016 působí jako varhaník a regenschori při Královské kolegiátní kapitule na pražském Vyšehradě, vyučuje také na ZUŠ v Mladé Boleslavi. Koncertně spolupracuje se sólisty, sbory a orchestry, s flétnistkou Evou Prchalovou a houslistkou Šárkou Petříkovou založil soubor NiTrio. Mezi lety 2014 a 2019 studoval na Akademii múzických umění u Pavla Černého, předtím u Jana Hory na Pražské konzervatoři, kde se zároveň věnoval hře na cembalo a na klavír. V akademickém roce 2017/2018 absolvoval studijní pobyt na Universität Mozarteum v Salcburku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.