„Jsme vyřízeni, starouši, jsme mrtvi a pochováni. Mladý je člověk jen jednou!“

„Je to jen náhoda, nebo stárnoucí a životem poučený Giacomo Puccini zkomponoval vědomě v roce 1917 pokračování své Bohémy?“

„Je nám velkou ctí, že náš projekt byl zařazen do doprovodného programu festivalu Opera 2022.“

Bohéma, čtvrtá nejčastěji uváděná opera světového repertoáru, slavila počátkem letošního roku 125. narozeniny. Právě dnes by slavil 163. narozeniny její autor Giacomo Puccini. Dobrá příležitost připomenout, že jeho osmá opera s názvem Vlaštovka navazuje námětem vlastně na Bohému. Robert Rytina se o literární předloze a skladatelově inspiraci rozepisuje v souvislosti se svými opakovanými pokusy uvést, navzdory koronaviru, polokoncertní podobu v tuzemsku prakticky neznámé Vlaštovky. Zve na ni teď na 18. ledna do Ctěnic na okraji Prahy.

Většina čtenářů tohoto serveru určitě dokonale zná Pucciniho operu Bohéma (Článek ke 125. výročí její premiéry čtěte ZDE). Najdou se tu ale i znalci její knižní předlohy, tedy románu Henriho Murgera Ze života pařížské bohémy? Těm, kteří kroutí hlavou, bych rád představil její poslední kapitolu s názvem Mladí jsme jen jednou. Odehrává se rok po tom, co básníku Rudolfovi zemřela v náručí jeho milovaná švadlenka Mimi. V té době se malíř Marcel stává vyhledávaným umělcem, dostává státní zakázku a zařizuje si „slušný byt a obstojný ateliér“. Skladatel Schaunard se proslaví albem písní, jež mu okamžitě získávají reputaci, a Rudolf napíše knihu, která „poutá pozornost kritiky celý měsíc“. Pokud vás zajímá, jak postoupil ve společenském žebříčku filosof Colline, pak vězte, že „dědil, uzavřel výhodný sňatek a pořádal večírky s hudbou a koláčky“.

Musetta (v románu pod jménem Viola) navštíví jednoho dne teď už zámožného Marcela s prosbou, aby s ní strávil poslední noc její svobody, neboť se chystá vdávat. „Ach příteli, zažili jsme spolu hrozně smutnou noc, to už nebylo vůbec ono, ale vůbec ne,“ líčí později malíř situaci Rudolfovi a dodává, že u příležitosti onoho posledního rozchodu složil malou elegii, která začíná těmito slovy:

S vlaštovkou, která přiletěla,

vrátila se mi nazpět zas

vzpomínka na tu, která měla

mne ráda, když jí vybyl čas.

Tak proseděl jsem přes den celý,

civě na starý kalendář,

rok, ve kterém jsme se rádi měli,

připomenul mi její tvář.

—

(přebásnil Josef Brukner)

Po plačtivém odzpívání dalších pěti slok dochází Marcello k definitivnímu prozření: „Jsme vyřízeni, starouši, jsme mrtvi a pochováni. Mladý je člověk jen jednou! Kde dneska večeříš?“ (překlad Tamara Sýkorová, Praha 1972).

Paříž za druhého císařství, salonní prostředí, nostalgické vzpomínky na mládí, hořké poznání, že čas opravdu vrátit nelze, trocha cynismu – a symbol vlaštovky… Je to jen náhoda, nebo stárnoucí a životem poučený Giacomo Puccini zkomponoval vědomě v roce 1917 pokračování své Bohémy? Vlaštovku s velkým „V“? Operu, kterou 18. ledna 2022 uvedeme v komorní verzi v Zámeckém areálu Ctěnice, lze každopádně charakterizovat prakticky totožně.

O svém vztahu k této Pucciniho opeře jsme si na podzim 2020 povídali na tomto portálu se sopranistkou Nikolou Uramovou (čtěte ZDE).  Tehdy jsme doufali, že se nám Vlaštovku v úpravě pro pět sólistů a klavír podaří předvést divákům v prosinci téhož roku. Covidová pandemie však rozhodla za nás, takže v tuto chvíli počítáme s premiérou v uvedeném lednovém termínu roku 2022.

Těšit se můžete na polokoncertní provedení opery ve skvělém obsazení. Role Magdy se zhostí Kateřina Kněžíková, Ruggera bude zpívat Richard Samek, pár Lisette a Prunier ztvární Nikola Uramová a Daniel Matoušek a v úloze, kterou Puccini označil jako Sopranino, vystoupí sopranistka Varine Mkrtchyan. Hudební nastudování a klavírní doprovod budou v rukou Zdeňka Klaudy.

Je nám velkou ctí, že náš projekt byl zařazen do doprovodného programu festivalu Opera 2022.

Přijměte srdečné pozvání na setkání s jedinou vlaštovkou, která do Prahy přiletí už v lednu…

Robert Rytina, autor projektu

Foto: archiv KlasikyPlus, Pixabay