„Příběh o tajuplném kapitánovi pojala režisérka Florentine Klepper z perspektivy Senty, kterou ztělesňují Senty hned dvě.“

„Role Ascania se skvěle zhostila Štěpánka Pučálková. Pouze označení ‚kalhotová‘ je v tomto případě nepřesná, protože je oblečená jako robot.“

„Barbora Horáková Joly připravila nápaditou a vtipnou inscenaci.“

Rtuť teploměru se v centru Florencie na Labi, jak se Drážďanům přezdívá, vyšplhala na pětatřicet stupňů Celsia. V okolí Semperovy opery je navíc hodně dusno kvůli horkým hlavám účastníků jednoho z posledních předvolebních mítinků. V podvečer se sice vzduch už netetelí, vzrušením a radostí se ale nejspíš chvěje nejeden návštěvník mířící přes Divadelní náměstí do jednoho z nejkrásnějších divadel v Německu. Semperova opera totiž společně s orchestrem a sborem Staatskapelle zahajuje novou sezónu 2024/2025, navíc s novým uměleckým vedením a ještě před prvními koncerty pod taktovkou Daniela Gattiho uvedla dvě atraktivní operní představení.

Wagner a Berlioz

Hlediště operního domu zaplnilo hudbychtivé publikum vyhladovělé po divadelních prázdninách. Šum utichl, přestaly svítit mobily, prostory potemněly, místo prvních tónů Bludného Holanďana nicméně zpoza bordové sametové opony vychází na forbínu elegantní usměvavá dáma v přiléhavých zelených šatech a zlatých lodičkách. Ne, není to žádná inovace první romantické opery Richarda Wagnera, která měla premiéru právě zde 2. ledna 1843 a kterou si skladatel sám dirigoval. Ačkoli Sentu zpívala obdivovaná a opěvovaná Wilhelmine Schröder-Devrient, po čtyřech představeních byla opera stažena a na drážďanský repertoár se vrátila až v roce 1865.

Publiku se představuje Nora Schmid, nová intendantka Semperovy opery. Rodilá Švýcarka, která má za sebou několikaleté úspěšné vedení opery v rakouském Štýrském Hradci, se ovšem v Drážďanech příliš představovat nemusí. V sezóně 2010/2011 byla šéfdramaturgyní Semperovy opery a od roku 2012 osobní referentkou tehdejší intendantky Ulrike Hessler. Nyní se plná entuziazmu vrací v nové roli a publikum zve do světa, ve kterém zapomene na každodenní starosti a ve kterém může popustit uzdu fantazii, snům a přáním. Sympatické gesto Nory Schmid je odměněno vřelým potleskem, opona se pak zvedá a scénu začne bičovat prudký déšť, což je venku, na sluncem rozpáleném náměstí nejspíš přání mnoha turistů i místních.

Emancipace jako vykoupení

Příběh o tajuplném kapitánovi, prokletém k věčné plavbě po mořích, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy, pojala režisérka Florentine Klepper z perspektivy Senty, kterou ztělesňují Senty hned dvě. Jedna dospělá (Jenifer Holloway) a jedna jako dítě (Eleonora Wilde). Inscenace z roku 2013 je o emancipaci mladé ženy, které se odpoutá od otce (Georg Zeppenfeld), od snoubence (Tomislav Mužek) a vůbec od společenských konvencí, které jí dusí. A poslouží ji k tomu i Holanďan (Michael Volle), který je pro ni společníkem v kritické fázi života.

Klepper Bludného Holanďana zasadila do doby, kdy ještě nebylo samozřejmostí, že by ženy žily samy. Vykoupení znamená schopnost Senty vydat se vlastní cestou. Jednatřicáté představení od premiéry 15. června 2013, které dirigoval Axel Kober, bylo plné dynamiky a právem se setkalo s ovacemi spokojeného publika. Kdo chtěl, a že většina chtěla, mohl pak zůstat v nádherných prostorách divadla do třiadvacáté hodiny a prohodit pár slov klidně i s novou intendantkou.

Algoritmy a karneval

Druhým večerem na začátku nové sezóny byla opera Benvenuto Cellini, která měla premiéru na konci té předchozí a jejíž realizace byla srdcovkou již někdejšího intendanta Semperovy opery Petra Theilera. Komická opera o florentinském sochaři, zlatníkovi a spisovateli Cellinim od Hectora Berlioza a libretistů Léona de Wailly a Augusta Barbiera při svém prvním uvedení v roce 1838 v Paříži propadla, byla několikrát přepracovaná, jednou dokonce i Franzem Lisztem, pak ale upadla na mnoho let do zapomnění. Na scénu se opět dostala až v roce 1966 v Londýně. 

Operu o konkurenčním boji dvou umělců během římského karnevalu, soše Persea pro papeže, intrikách a lásce nastudovala Barbora Horáková Joly, česko-švýcarská režisérka. Místo renesance se děj odehrává v současnosti prosycené moderními technologiemi. Cellini (Anton Rositskiy) více používá moderní technologie, zejména umělou inteligenci a robotiku, zatímco Fieramosca (Jérôme Boutillier), osobní sochař papeže, je sice také moderním umělcem, prvořadý je pro něj ovšem umělecký objekt. Role Ascania se skvěle zhostila Štěpánka Pučálková. Pouze označení „kalhotová“ role je v tomto případě nepřesná, protože je oblečená jako robot.

Barbora Horáková Joly, která Celliniho v rozhovoru pro Drážďanský kulturní magazín přirovnala k Elonu Muskovi renesance, společně s vynikajícím orchestrem a sborem saské Staatskapelle pod taktovkou Giampaola Bisantiho (výborný výkon podali také v Holanďanovi), připravila nápaditou a vtipnou inscenaci, ve které s notnou dávkou ironie ukazuje na to, že navzdory prospěšnosti moderních technologií zůstává člověk nenahraditelným.

Semperova opera začala psát první kapitolu nové umělecké sezóny, do které vstupuje také s novým ředitelem baletu Kinsunem Chanem a novým šéfdirigentem orchestru Staatskapelle Danielem Gattim, kterého čekají první tři koncerty.

Foto: Semperoper Dresden / Ludwig Olah, archiv Z. Senkové, ilustrační z Bludného Holanďana - Semperoper Dresden / Klaus Gigga