PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Devatenáctý ročník festivalu Dvořákova Praha otevřel orchestr Filarmonica della Scala. V sobotu zahrál v Rudolfinu dvě ikonická díla Antonína Dvořáka, pro tuto příležitost už ustálenou sestavu tvořenou Violoncellovým koncertem a Novosvětskou symfonií. V neděli pak Rachmaninova, Čajkovského a jako přídavek svého Verdiho. Mladí sólisté nezklamali očekávání. Julia Hagen projevila kultivovanou emocionalitu a Alexander Malofeev o den později vysokou míru virtuozity i muzikality. Šéfdirigent Riccardo Chailly přinesl do obou večerů poučenou samozřejmost a ve finále podvakrát i hodně temperamentu.

Do Prahy se po dvou letech vrací klavírista Alexandr Malofejev. 6. září na festivalu Dvořákova Praha společně s orchestrem Filarmonica della Scala pod taktovkou jeho šéfdirigenta Riccarda Chaillyho uvedou Čtvrtý klavírní koncert g moll Sergeje Rachmaninova. Malofejev patří mezi nejvyhledávanější klavíristy své generace a pravidelně spolupracuje s předními světovými orchestry, stále výraznější místo ale v jeho uměleckém životě zaujímá také komorní hudba, které se věnuje například po boku houslistky Maríi Dueñas. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz se týká nejen klavíristova vztahu ke komorní hře a vzpomínkám na raná studia, ale také tomu, jak vnímá sebeprezentaci v dnešním hudebním světě.

„Je pozoruhodné, jak je Chailly střízlivý a uměřený.“

„Malofejev akcentoval spíš melancholii, zatímco suverénní úder ve forte jako kdyby mu byl cizí.“

„Třetí symfonie není hudba právě laskavá, naopak. Dirigent ale vyzdvihl všechna místa, ve kterých je Prokofjev spíš pozdně romantický.“

Pražské jaro nazvalo koncert v pondělí 20. května „Návrat legendy“. Slovem „legendární“ dnes bývá častován kde kdo, nicméně v případě dirigenta Riccarda Chaillyho připusťme, že nejde jen o marketinkové přízvisko. V Praze znovu potvrdil, že patří k pozoruhodným osobnostem.

„Hráči v čele s dirigentem Andrésem Orozco-Estradou přivezli na Slovensko přitažlivý koncertní program, a tak ve vyprodané Redutě byla cítit slavnostní nálada a značná očekávání.“

„Finální pochod, ohlášený trubkou, v pevném tempu jen dokreslil atmosféru lesku a publikum dohnal k ovacím. Lepší začátek si nelze představit!“

„V Bratislavě jako by Rachlin zapomněl jít do pověstného detailu, a svoji hráčskou nápaditost dostatečně nevycizeloval. Často zbytečně chvátal a na několika místech se dokonce nepotkal s orchestrem, a to přesto, že mu Orozco-Estrada dával neskutečně prostoru.“

Hostování orchestru Filarmonica della Scala na Bratislavských hudebních slavnostech přineslo obrovský příval hudební energie, a to nejen díky předehře z Rossiniho opery Vilém Tell, ale i Beethovenově Sedmé symfonii a Mozartovu Houslovému koncertu č. 3 v podání houslisty Juliana Rachlina. Italové v čele s podmanivým dirigentem Andrésem Orozco-Estradou vytvořili mimořádný večer, při kterém snad došlo i na pověstnou apoteózu tance.

„Dvořákova hudba otevírá nezkušenému posluchači mnoho dveří, kterými může do světa hudby vkročit, a nabízí různé cesty, jak z ní mít potěšení.“

„Pro mě jako dirigenta není důležité být expertem na toho či onoho skladatele, mým hlavním cílem je nechat proudit pocit, emoce skladatele nebo určité skladby.“

„Protože ať diriguji ve Vídni, ve Frankfurtu, v Houstonu nebo v Praze, nepracuji rozdílně. Vkládám do svého dirigování stejnou energii, stejného ducha, stejné naděje.“

Původem kolumbijský dirigent usazený ve Vídni, dosavadní šéf Frankfurtského rozhlasového orchestru a Houstonských filharmoniků, se v příští sezoně stane uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Vídeňských symfoniků. Ještě předtím si však tento ve světě uznávaný dirigent odbyde svůj pražský debut…