PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Za účasti významných umělců, mecenášů a více než dvou stovek novinářů byla 10. března v David Geffen Hall, sídle Newyorské filharmonie, slavnostně představena sezóna 2026/27 a s ní nový umělecký ředitel Gustavo Dudamel, který se tak z Los Angeles přesouvá, zatím na pět let, do New Yorku.

„Gilbert Varga dokázal z Janáčkovy filharmonie vydobýt to, co skladba potřebovala: odstup i groove, přesnost i plasticitu.“

„Houslistka světového renomé Karen Gomyo do interpretace vnesla klid a vyrovnanost, která pramenila z hlubokého vnitřního přesvědčení.“

„V Ostravě zněly nejen tóny, ale i otázky. O tom, jak uchovat paměť, jak překonat ideologii a jak tančit dál, třeba i v rytmu, který se nám zpočátku zdál cizí.“

Závěrečný koncert sezony 2024/25 se v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava proměnil v rozjímání o identitě, paměti a pohybu v čase. Ve čtvrtek 22. a v pátek 23. května rozehráli hudebníci na pódiu sálu Vesmír příběh, který se organicky vinul od Dvořákova Houslového koncertu přes orchestrální glosu Johna Adamse The Chairman Dances až k Tancům z Galanty Zoltána Kodályho. V této promyšleně dramaturgicky zvolené trojici děl se ukrýval hlubší obsah: živý rytmus lidské zkušenosti, hudba jako smíření rozdílností a tichá otázka v podtextu. Existuje rytmus, který nás všechny spojuje? Dirigoval Gilbert Varga, Karen Gomyo hrála part sólových houslí.

„Citácia Bacha bola do diela vsadená ako ten správny diel puzzle.“

„Do toho Ólafsson prechádzal klavírom ako po schodoch vytesaných na predtým neprechodnej skalnatej hore.“

„Obrovská variabilná a prispôsobivá dynamika z neho robila zbor s mnohými tvárami.“

Vo Viedenskom Musikvereine 3. mája odznel mimoriadny koncert Viedenských symfonikov. Klavírista Víkingur Ólafsson predstavil jedno z najnovších diel Johna Adamsa strhujúcim spôsobom, následne znela hudba Leonarda Bernsteina v dvoch rozdielnych podobách. Dirigent Lahav Shani sa ako chameleón dokázal prispôsobiť odlišným náladám a vyťažiť potrebné z oboch autorov.

„Koncert dirigoval japonský dirigent Takeshi Moriuchi, jehož mentorem je Dennis Russell Davies.“

„Pěvkyně dokázala navázat intimní kontakt s obecenstvem a písně naplnit vroucnou opravdovostí.“

„Z Mozartovy hudby se stal malý hudební klenot.“

Filharmonie Brno realizovala další projekt, jímž potěšila své abonenty. 25. a 26. dubna se v domácím Besedním domě odehrál koncert, který přímo přetékal výborně interpretovanou hudbou. Dirigoval Takeshi Moriuchi, jenž se ujal i interpretace klavírního koncertu Johna Adamse, ale přednesem písňového cyklu Láska a život ženy Roberta Schumanna večeru dominovala mezzosopranistka Markéta Cukrová. Závěrečná Mozartova Symfonie č. 29 byla sladkou tečkou.

„Mnoho významných operních děl, která vznikla v tomto století (a je jich už pěkná řádka), tak náš divák vůbec nezná.“

„Skladatel je jeho prvním režisérem.“

„Operu českého skladatele Ondřeje Adámka Ines uvede ve světové premiéře 16. června 2024 Opera v Kolíně nad Rýnem, kde ji nastuduje dnes velice žádaný dirigent François Xavier Roth.“

Každoročně se setkávají šéfové opery se svými dramaturgy, aby vytvořili plán oper, které budou hrát v následující sezoně, příp. v sezonách budoucích. Když si uvědomíme, že opera vznikla okolo roku 1600 a že skladatelé stále píší nová a nová díla, je opravdu z čeho vybírat. Oper za více než čtyři století vznikly tisíce a je skutečně těžké určit ty pravé tituly (v našich divadlech zpravidla čtyři) pro tu kterou sezonu.

„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“

„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“

„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“

Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?

„Půlhodinová plocha, dlouhá a podrobná, působí permanentními údery klavíru, hustými akordy, staccaty a běhy především robustně, neklidně a hlučně.“

„Ólafsson jako přídavky neslýchaným způsobem zahrál Mozartovo moteto Ave verum corpus a Bachovu varhanní sonátu. Tichounce, s neuvěřitelně plastickým vedením hlasů.“

„Stravinského symfonie vyzněla těžkopádněji a masivněji, charakteristická asketická suchost a holost skladatelova neoklasického hudebního myšlení a pichlavého vyjadřování zůstala trochu zastřena.“

České publikum mělo první příležitost setkat se naživo s proslulým postmoderním americkým skladatelem Johnem Adamsem. Přijel na Pražské jaro jako dirigent vlastní hudby i dalších děl premiérovaných ve Spojených státech. Umělec s renomé dosahujícím globálních rozměrů, letos šestasedmdesátiletý, stál v úterý v Rudolfinu před Českou filharmonií. Ne přímo charismatický, ale přesto vyzařující dostatečnou energii, aby koncert se zajímavým programem a s legendou před očima zapůsobil jako událost.

„Pro díla Esy-Pekky Salonena a Johna Adamse nalezl dirigent Santtu-Matias Rouvali s Berlínskými filharmoniky úžasný cit s vnitřní pulsací a strhujícím napětím.“

„Víkingur Ólafsson spojil často svou brilantní techniku, úhozovou i dynamickou kulturu s citem pro překvapivou vřelost a nadhled, který byl oslňující.“

„Santtu-Matias Rouvali pojal Prokofjevovo dílo s nadhledem, závažná místa vyvažoval orchestr lehkostí, pevnost uchopení díla oživily zpěvné melodie.“

Úspěšné koncerty soudobé hudby 20. a 21. století Berlínských filharmoniků na sklonku prosince nabídly posluchačům díla Sergeje Prokofjeva, Johna Adamse a Esy-Pekky Salonena. Po zážitku z jejich provedení se mnozí návštěvníci už začali těšit na druhé Bienále Berlínských filharmoniků, které se koná ve dnech 9. až 26. února 2023 v jejich domovské instituci. Vedle velkých oslav stého výročí narození skladatele Györgye Ligetiho zazní v rámci přehlídky soudobých děl pod taktovkou šéfdirigenta slavného orchestru Kirilla Petrenka i světová premiéra skladby Superorganisms Miroslava Srnky.

„Orchestrální triptych Rituales Amerindios Estebana Benzecryho zahrála Filharmonie Hradec Králové jako zvukově poutavou hudbu, imaginativní, vynalézavou a zajímavou.“

„Adamsova kompozice Must the Devil Have All the Good Tunes? je klavírním koncertem. Sólový part nemá téměř pauzy. Je koncipován ve stylu klavíru jako bicího nástroje.“

„Antrópolis mexické autorky Gabriely Ortiz byla kratičkou, ale o to údernější tečkou za programem. Pokud něco tato skladba připomíná, pak Leonarda Bernsteina.“

Třetí večer Hudebního fóra Hradec Králové, specializovaného festivalu současné zahraniční symfonické tvorby pořádaného tamní filharmonií, přinesl pod titulkem Předkolumbovské rituály tři české premiéry. Publiku nabídl jen čtyři roky starou kompozici Johna Adamse a představil dvě méně frekventovaná skladatelská jména – Esteban Benzecry je Argentinec žijící v Paříži a Gabriela Ortiz Mexičanka. Nejzajímavěji se jevilo Benzecryho dílo.

„Sál vás jednoduše rychle přijme, vklouznete do něj a chcete v něm pobýt, jak nejdéle to jde.“

„Akustika z pozice posluchačky sedící uprostřed sálu byla výborná – velmi konkrétní, blízká, svým způsobem suchá, přitom bohatá, měkká až sametová, jednoduše přívětivá jako samotný prostor.“

„Aplaus nebral konce, bravo se volalo orchestru, který je ve vynikající formě a fantasticky motivován.“

První z dvaceti devíti programů velkých symfonických koncertů Newyorské filharmonie rozprostřených do devadesáti devíti dnů sezóny 2022/23 jsme slyšeli ve středu 12. října. Velká premiéra nastartovala novou zkušenost a nabízí ji hlavně těm, kdo mohou srovnávat – co bylo předtím a co potom, tedy před a po rekonstrukci, jejímž hlavním důvodem bylo změnit šedesát let nevyhovující akustiku koncertního sálu a také jeho podobu a vzhled veškerých vnitřních prostor David Geffen Hall – sídla Newyorské filharmonie. Jak zlidštit, zpříjemnit a zútulnit tak trochu monstrózní prostory z raných šedesátých let 20. století? Novou realitou architektonického pojetí je otevřená náruč, která vás při vstupu do koncertního sálu přijme, obejme a už nepustí. A jak je to tedy s akustikou? Vlastně podobně.

„Splněno! O dva roky dříve, než bylo původně plánováno. Paradoxně kvůli covidu daleko dřív, než se kdo v New Yorku nadál.“

„Pandemií umlčen a poté dislokován do mnoha náhradních míst po Manhattanu se orchestr konečně vrací domů.“

„Našlo se konečně správné akustické řešení koncertního sálu? To nám zodpoví hned první den nové sezóny – 12. říjen 2022.“

„Say Hello to the New David Geffen Hall“, vybízí k pozdravu krátké video na oficiálních stránkách Newyorské filharmonie a láká posluchače nejen na koncerty nové sezóny nejstaršího amerického orchestru, existujícího od roku 1842, ale hlavně k návštěvě kompletně zrekonstruovaného interiéru budovy s adresou Lincoln Center Plaza na Manhattanu. Newyorská filharmonie vystoupí v nové koncertní síni s novým názvem „Wu Tsai Theater“ poprvé 12. října.

„Všichni protagonisté se překonali a posunuli své výkony o kvalitu výše. To platilo i o orchestru a z toho jsem měl největší radost.“ 

„Včera jsem měl dlouhou zkoušku s náhradnicemi…přestože za 4 hodiny je začátek, dosud nemám žádnou zprávu z divadla…“

„Mohl jsem si dovolit ještě nápadněji podtrhnout dramatická místa a provedení dostalo novou dimenzi.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví..

„Pařížské radnici patří obdiv za to, že letos už podeváté vsadila na klasickou hudbu, respektive operní gala.“

„14. července 2014 se mezi davy stojících diváků ještě tísnil prezident François Hollande; o dvanáct měsíců později už o čemsi podobném nemohlo být ani řeči.“

„Tak, jako je úvod koncertu vyhrazen Uherskému pochodu, zůstává neměnný také závěr. Všichni účinkující se sejdou na jevišti, aby společně zazpívali Marseillaisu.“

Za týden bude Paříž místem tradičních oslav pádu Bastily, který odstartoval Velkou francouzskou revoluci. Při této příležitosti je každý rok uspořádán gala koncert přímo v srdci francouzského hlavního města. Letos se budou moci velkolepé akce zúčastnit diváci opět přímo pod Eiffelovou věží – a kdo se na daný večer do Paříže nedostane, má příležitost sledovat ho prostřednictvím televizního přenosu.