PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dnes je oratorium Návrat Tobiášův uváděno jen zřídkakdy, podobně jako jeho opery – Haydna prostě vnímáme v drtivé převaze prostřednictvím jiných děl.“

„Pilař přidal to klíčové: pastvu pro oči. Ale nejen tu. Také divadelní čas a navíc i důležitou řadu symbolů, inspirujících k tichým úvahám o životě.“

Ve výběru vokálně-instrumentálních děl, která každoročně ve vlastních produkcích jako „opery“ uvádí scénicky, má Hudební festival Znojmo trvale šťastnou ruku. Letos tato letní přehlídka doslova objevila oratorium Návrat Tobiášův od Josepha Haydna. Páteční premiérové představení, první z celkem tří festivalových provedení, bylo vizuálně působivé, hudebně výrazné a ve vyznění vzácně pozitivní. Sklidilo ve vyprodané Jízdárně Louckého kláštera zasloužený úspěch.

Pokud chce někdo slyšet ´jiného Haydna´, neměl by si nechat Návrat Tobiáše ujít.“

„Živý repertoár děl, která se různě po světě hrají, je jako ekosystém – čím větší je jeho diverzita, tím je zdravější a udržitelnější.“

„Vše se dělá doslova na zelené louce, ale o to více tento typ projektu přitahuje skutečné nadšence a lidi, kteří dělají umění z přesvědčení.“

Hudební festival Znojmo uvede v pátek v premiéře vlastní inscenaci Haydnova starozákonního apokryfního oratoria Návrat Tobiáše. V Jízdárně Louckého kláštera se bude hrát po tři večery. Na provedení se podílí pětice pěvců od Lucie Kaňkové přes Shiru Patchornik, Dagmar Šaškovou a Theodora Brownea po Adama Plachetku. Czech Ensemble Baroque řídí Roman Válek. Scénické nastudování je dílem režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dílo i svůj přístup k němu. Jedná se o hudební divadlo, byť zpracovává partituru oratoria, říká.

„Výkon tenoristy Jörga Schneidera umocňují příjemné vystupování a až odzbrojující přirozená lidskost, s níž vstupuje do kontaktu s publikem.“

„Estermannova kompozice přináší hudbu jedinečného výrazu, zbaveného jakéhokoli eklekticismu.“

Na druhý z koncertů festivalu Hudební léto Kuks letos přijala pozvání trojice rakouských umělců. V sobotu 9. července v kostele Nejsvětější Trojice vystoupil tenorista Jörg Schneider s varhaníkem Wolfgangem Kogertem. Třetím Rakušanem byl skladatel Kurt Estermann, jehož uvedené Čtyři šporkovské árie pro varhany vznikly na objednávku festivalu.

„V provedení Janáčkovy filharmonie pod taktovkou dirigenta Spurného nebyl ani náznak papouškování a schematičnosti, naopak, co skladba, to odlišný a osobitý emocionální vesmír.“

„Nejde jen o to, dodržet nějaké normy a hrát s mechanickou přesností, ale naplnit hudbu skutečným životem. A to se orchestru podařilo.“

Janáčkova filharmonie Ostrava nelení ani o velkých prázdninách. Tentokrát zavítala do nedaleké Opavy. Kostel svatého Václava je dějištěm abonentní koncertní řady, která se tradičně těší velké oblibě Opavanů. Nejinak tomu bylo v neděli 10. července, kdy JFO vystoupila po boku mladičké francouzské trumpetistky Lucienne Renaudin Vary v klasicistním programu. Provedení děl Jana Křtitele Vaňhala, Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta řídil dirigent Vojtěch Spurný.

„Svůj part přednesl s absolutní jistotou a potvrdil, že je za velkolepého virtuosa označován právem.“

„Lze ocenit zejména dramatický cit druhé věty Haydnovy symfonie.“

„Ostatně i samotný název skladby napovídá, že stěžejním motivem díla Sylvie Bodorové je hudební barevnost.“

V rámci 21. ročníku hudebního festivalu Mahler Jihlava Hudba tisíců zazněl 17. června v Gotické síni jihlavské radnice koncert nabízející dramaturgicky pestrý program. Těžil jak z klasického, tak ze současného repertoáru komorní instrumentální hudby. Hlavním sólistou večera byl maďarský trumpetista Gábor Boldoczki, který vystoupil za doprovodu tělesa Wranitzky Kapelle.

„V žádném případě nešlo o rutinní výjezd ‚na venkov‘, ale toto špičkové těleso podalo strhující, energický a doslova radostný výkon.“

„Je třeba vzdát hold zakladateli, dramaturgovi a řediteli festivalu Vítu Havlíčkovi, který dokázal vybudovat tento pozoruhodný festival s jeho vysokou úrovní.“

Publikum festivalu Hudební léto Kuks bere už jako samozřejmost, že ač se jedná o regionální festival, vystupují na něm naši i zahraniční vynikající interpreti a festival má tak už tradičně tu nejvyšší úroveň. Nejinak je tomu i v letošním ročníku, jehož zahájení se uskutečnilo v sobotu 25. června v kostele Církve československé husitské ve Dvoře Králové nad Labem. Přestože se všechny ostatní koncerty odehrají v Kuksu v kostele Nejsvětější Trojice, pro úvodní koncert festivalu bylo zvoleno vzhledem k jeho protagonistovi, orchestru PKF – Prague Philharmonia, prostorově i akusticky vhodnější řešení. Dramaturgie koncertu vybrala tentokrát výhradně díla předních představitelů období klasicismu, navíc vesměs s pozitivním emočním nábojem, což ještě podtrhlo fakt, že se festival konečně může konat bez zdravotních omezení.

„Přesnost, souhra, absolutní věrnost zápisu, intonační čistota, zvuková vytříbenost i naprostá vyrovnanost všech hráčů jsou opakovaně připomínané kvality tohoto souboru.“

„Byly to až hvězdné okamžiky souhry pětice muzikantů, kteří jako by byli spolu srostlí, s chutí se nechali unášet proudem Mozartovy hudby a současně si byli vědomi jejího napětí.“

O koncertu Bennewitzova kvarteta s hostujícím klarinetistou Janem Brabcem v rámci Komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia lze mluvit jen s respektem a v superlativech. Dvouletý odklad koncertu způsobený lockdowny abonenti pořadatelům odpustili a v pondělí 6. června zaplnili Barokní refektář Profesního domu MFF UK do posledního místa. A vyslechli si vzorovou interpretaci děl Haydna, Mozarta a Dvořáka.

„Vynikající soustředěný výkon orchestru.“

„Hřejivě měkce a pojivě působily hlasy sólistky opery v Plzni Radky Sehnoutkové a někdejšího sólisty opery v Plzni, nyní působícího v Národním divadle Praha, Jiřího Hájka.“

Haydn je autorem tří velkých oratorií. V roce 1796 mělo ve Vídni premiéru dílo Sedm posledních slov Vykupitele na kříži, roku 1798 dokončil práci na Stvoření a v roce 1801 měly premiéru Roční doby. V dílech je znát inspirace a detailní znalost podobných děl Georga Friedricha Händela, která poznal za svých cest do Anglie. V Plzni je právě inscenováno koncertní provedení oratoria Stvoření. Hudební nastudování a řízení všech uvedení (poslední v této sezóně bylo 4. 6.) svrchovaným způsobem provedl stálý dirigent opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Jiří Štrunc. Dílo je nastudováno v německém originále. Diváci mají před sebou na titulkovacím zařízení jak německý text libreta Gottfrieda van Swietena, tak jeho český překlad Marty Ulrychové.

„Úpravy pana Temla se opravdu povedly, jsou krásné, udělané s citem a velkou pokorou, není to nic svévolného.“

„Barokní hudba vyžaduje určitou kázeň, kterou v romantické hudbě zpěvák ne vždycky musí mít. Myslím kázeň technickou.“

„Do velkého operního světa jsem ještě nepronikla. Člověk se vyvíjí, budu ráda, když se budu moci romantické operní tvorbě věnovat víc.“

Na křídlech písně. Tak je nazván koncert festivalu České doteky hudby, jehož pěveckou protagonistkou je první červnovou neděli v Praze na Hradčanech Karolína Janů. Mladá sopranistka, kterou si publikum v Plzni pamatuje ze dvou Monteverdiho oper a se kterou se mnozí setkali také na nejrůznějších pódiích jako s koncertní umělkyní…

„Koncert ve Wigmore Hall 1. června bude streamován, takže bude dostupný na internetu.“

„Cením si, že navzdory změnám, kterými kvarteto prošlo, jsme nikdy nepolevili v našem standardu.“

„Na začátku jsme byli možná přímočařejší, nedali jsme vydechnout ani sobě, ani posluchačům, dnes zejména díky Veroničinu smyslu pro lyričnost, zpěvnost a barevnost usilujeme o co nejkomplexnější výkon.“

Pavel Haas Quartet letos oslaví dvacet let svého trvání. Během této doby se kvarteto stalo součástí mezinárodní interpretační elity. Významný britský hudební časopis BBC Music Magazine zařadil Pavel Haas Quartet mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob, a to po bok takových jmen, jakými jsou například Alban Berg Quartet, Amadeus Quartet či Borodin Quartet…

„Všehovšudy by tato interpretace mohla jít bezpečně rovnou na nahrávku.“

„Haydnovský přídavek byl strhující, hraný v hraničním tempu, velmi srozumitelně a s takovou mírou risku, která dělá z dobrých živých vystoupení neopakovatelnou událost.“

Středeční večer 11. května v Sukově síni Rudolfina patřil recitálu Miroslava Sekery. Klavírista vystavěl obě půle koncertu od děl klasicistních k romantickým: v té první zazněla Haydnova sonáta následovaná třemi skladbami Fryderyka Chopina, ve druhé polovině pak díla Mozarta a Liszta. Recitál sklidil ohlas více než příznivý – publikum si vyžádalo hned tři přídavky.