„Úpravy pana Temla se opravdu povedly, jsou krásné, udělané s citem a velkou pokorou, není to nic svévolného.“

„Barokní hudba vyžaduje určitou kázeň, kterou v romantické hudbě zpěvák ne vždycky musí mít. Myslím kázeň technickou.“

„Do velkého operního světa jsem ještě nepronikla. Člověk se vyvíjí, budu ráda, když se budu moci romantické operní tvorbě věnovat víc.“

Na křídlech písně. Tak je nazván koncert festivalu České doteky hudby, jehož pěveckou protagonistkou je první červnovou neděli v Praze na Hradčanech Karolína Janů. Mladá sopranistka, kterou si publikum v Plzni pamatuje ze dvou Monteverdiho oper a se kterou se mnozí setkali také na nejrůznějších pódiích jako s koncertní umělkyní. Sólistka, která bude v srpnu zpívat ve scénickém projektu Jihočeského divadla na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově v Händelově Mesiáši. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nejen nad vztahem k barokní a k romantické hudbě, ale také nad repertoárem svého CD, natočeného s Plzeňskou filharmonií a věnovaného z větší části písním. Hovoří o něm jako o typickém „covidovém dítku“.

Covid napomohl tomu, že orchestry víc nahrávaly. Natočila jste své CD právě díky tomu?

Ano, orchestry neměly koncerty, natáčely se různé streamy, ale já jsem chtěla spíše něco, co má dlouhodobější charakter, nějakou hodnotu, která vydrží – což CD ještě stále zatím je, i když asi popularita tohoto média už není taková, jaká bývala dřív…

A volba Plzeňské filharmonie?

Pro mě byla jasná. Krom toho, že jsem s nimi spolupracovala na několika projektech už dříve, tak mají minulost rozhlasového orchestru, takže mají technické možnosti a studio. Myslím, že během covidu natočili snad dokonce pět CD…

Měla jste už vizi, nebo vás nahrávání napadlo až během pandemie?

Měla jsem touhu natočit profilové CD, ale teprve doba, o které mluvíme, tomu dala možnost. Naskytl se časový prostor.

A kdy vznikl program CD?

Dolaďoval se v průběhu. Mám ráda písňovou tvorbu, dostala jsem se k ní už dříve, když jsem studovala v Holandsku. Pobyt jsem si tehdy prodloužila na tři roky, dělala jsem tam druhé magisterské studium. A na písňovou a na oratorní tvorbu tam byl – v rámci studia i v rámci prezentace – kladen velký důraz, větší než v Čechách. Řada kolegů prezentuje písňové recitály, ale až v poslední době. Až v několika posledních letech se písním dostává stejné váhy jako operní tvorbě… Mě písně vždycky zajímaly, byly mi blízké, zabývala jsem se jimi už dřív, ale s klavírem, případně s harfou. S orchestrem jsem až do natáčení ještě žádné nastudované neměla.

Nahrála jste Písničky na jednu stránku od Martinů, Cigánské melodie od Dvořáka… Biblické písně vás nenapadly?

Mám je ráda, ale v sopránové verzi nevyznívají tak dobře jako v altové, ve které se prezentují mnohem častěji. K těm jsem z těchto důvodů tedy nepřistoupila. Určitě dává smysl, že autor věc zamýšlel v hlubší poloze, ne v té sopránové. Naopak Cigánské melodie byly původně napsány pro tenoristu, ale v sopránovém provedení s orchestrem ještě prezentovány nikdy nebyly. Jsem moc ráda, že byl pan Jiří Teml ochoten je upravit nejen pro alt, ale nově ještě i pro soprán, speciálně pro nás.

Je mezi oběma verzemi velký rozdíl?

Ano, je to dost vysoko. Není to tak, že by všechny písně byly mechanicky třeba o kvartu výš. Každá je jinde. Takže je to výzva….! Pokud se týká Písniček na jednu stránku od Bohuslava Martinů, které jsme natočili, tak vím, že je pan Teml před lety upravoval pro Magdalenu Koženou, prezentovala je s komorním orchestrem. Rozsahem jsou někde na hranici mezi sopránem a mezzosopránem, tedy v příjemné poloze. Sopránová verze mně vyhovuje a říkala jsem si, že je to perfektní doplnění mého kompletu. Úpravy pana Temla se opravdu povedly, jsou krásné, udělané s citem a velkou pokorou, není to nic svévolného.

Vydavatel je z Německa?

Ano, o vydání CD projevil zájem německý vydavatel. Plzeňská filharmonie s nimi už spolupracovala.

A vy jste z Plzně?

Ne, z Prahy. Ale v divadle v Plzni jsem zpívala ve dvou inscenacích, v Monteverdiho operách Orfeo a Korunovace Poppey. Barokní hudba je další stránka mé činnosti. Možná jsem se jí dřív zabývala ještě víc než teď. Spolupracovala jsem například s Collegiem 1704 nebo s Ensemble Inégal a s Czech Ensemble Baroque. Nemyslím, že jsou to s písněmi příliš vzdálené sféry, myslím naopak, že se mohou doplňovat.

Můžete se zabývat dvěma oblastmi současně i proto, že nejste nějak výrazně dramatický hlas?

Ano. Wagner ani Libuše to v mém případě asi opravdu nebude.

Hned tak… a nebo nikdy?

Myslím, že Libuše nikdy. Člověk má určité danosti, ať už od pánaboha, nebo získané prací, takže vždycky existují nějaké hranice. Já bych se asi nejraději viděla v oblasti oboru mladodramatického. V kontextu české opery to je Mařenka a podobně. To jsou věci, které mému hlasu svědčí. Pokud bych se z devadesáti procent začala věnovat jedné z těch oblastí, tak by pak ta druhá asi byla nějakým způsobem omezená v možnostech, ale úplně se to rozcházet nemusí…. Pokud existuje technická schopnost… Barokní hudba vyžaduje určitou kázeň, kterou v romantické hudbě zpěvák ne vždycky musí mít. Myslím kázeň technickou. Musí v ní být určitá dávka čistoty zvuku, vedení hlasu, dechu, opory… Práce s hlasem je prostě jiná, včetně toho pověstného vibrata… Zároveň je ale potřeba říci, že není baroko jako baroko, že je rozdíl mezi barokní operní a oratorní tvorbou, nebo mezi raným barokem a třeba Händelem. U Händela si v operách člověk může dovolit mnohem víc, může se v něčem víc přiblížit pozdější hudbě.

Věnujete se teď v barokní hudbě něčemu konkrétnímu?

Připravujeme v Jihočeském divadle s režisérem Tomášem Ondřejem Pilařem Händelova Mesiáše, kterého budeme od 4. srpna dávat na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Takže se k baroku vracím a mám z toho radost, je to úžasná a inspirující práce.

Cítíte se „specialistkou“? A řešíte sama pro sebe, nějak detailně, historicky poučenou interpretaci?

Specialistkou ne, i když jsem už s barokní hudbou v kontaktu hodně byla… Když jsme prezentovali Mesiáše s Czech Ensemble Baroque, tak tam byla vedle hudební interpretace výzvou i historická angličtina. Ale na Otáčivém hledišti je kontext trošku jiný, bude to vyžadovat něco jiného než při provedení s dobovými nástroji.

Na CD máte také árii Mařenky. Celou roli jste ještě nezpívala?

Zatím jsem takovou příležitost nedostala. Ale samozřejmě bych ji jednou ráda měla. Mou oblíbenou je také role Karolíny ze Smetanových Dvou vdov, na CD také je, ale ani tu jsem ještě celou neměla příležitost si zazpívat. A také bych velmi ráda.

Máte už za sebou nějaké velké operní úkoly, kromě zmiňovaného plzeňského Monteverdiho?

Zatím to na mě čeká, víc jsem se dosud zabývala koncertním repertoárem. Nebo šlo o nějaké menší inscenace, komorní mozartovské projekty, něco na Olomouckých barokních slavnostech… V Opavě jsem loni studovala Haydnovo Stvoření, ovšem covid přípravu narušil. Něčemu prospěl, jako mému CD, ale mnohému také ne.

Takže zatím žádné hlavní role?

Velké operní role ne, věnovala jsem se především různým koncertům, včetně třeba spolupráce s Pražským harfovým kvartetem, s varhaníky, s klavíristy… Dělala jsem projekty na menších festivalech… Do velkého operního světa jsem ještě nepronikla. Člověk se vyvíjí, budu ráda, když se budu moci romantické operní tvorbě věnovat víc. Třeba i díky mému CD.

A snad i v Českých Budějovicích něco bude…

Doufejme.

Máte šanci repertoár z desky využít koncertně?

Ano, také se snažím o nějaké vlastní menší projekty, kdy třeba se některé cykly dají zpívat s harfou…

A s orchestrem?

Uvidíme, co se vyvine dál s Plzní. Ale s klavírem je to samozřejmě snadnější. A s klavíristou Ahmadem Hedarem už máme na příští rok nějaké plány.

Co vás baví víc: Dvořák, nebo Martinů?

To je těžké říct, každý je jiný. Martinů mně vždycky byl milý, Dvořák má v sobě zase víc emocí, především melancholie. A krásné harmonie, třeba v písni A les je tichý…! Také vím, že ještě budu nacházet i v písních stále nové a nové věci, které bude možné ještě dál vycizelovat do hloubky. A pokud se týká Biblických písní, tak tam se přece říká, že by se člověk do nich měl pustit, až když dosáhne určitého věku, zkušenosti, zralosti… Jinak tam něco chybí, i kdyby byl sebelepší technicky… Takže doufám, že k Dvořákovi časem dospěju ještě víc. Ale znova říkám, že mě hodně baví i Karolína ze Smetanových Dvou vdov. Nejen proto, že jsem také Karolína, ale ta árie je prostě perfektní, je v ní energie… Hodně mě bavila, hodně mi sedí…

Takže Smetana není nějaký překonaný a zastaralý…?

No to určitě ne! Vždycky jde o interpretaci, o to, jakým způsobem se hudba lidem podá a předloží. Nemyslím, že by Smetana mohl být nebo měl být nezajímavý. Možná Dvořák táhne víc, možná se také reprezentuje častěji, ale nemyslím, že by jeden z nich měl druhého nějak převážit. Nechtěla bych vyzdvihnout ani jednoho, ani druhého. Každého z jiného důvodu.

Operních árií máte na desce menší plochu než písní.

Ano. A i když jsme tam v opeře, tak třeba ukolébavka Letěla bělounká holubička ze Smetanovy Hubičky je vlastně píseň. Nebo Terinka z Jakobína a její „Na podzim v ořeší“, to je jakoby vlastně také píseň! I modlitba z Dvořákových Svatebních košil… Ty jsem mimochodem zpívala už celé. Je v nich tolik nádherných momentů…!

Nepřemýšlíte teď o barokní desce?

Uvažuju spíše o CD s duchovní tematikou. Nemusí to být nutně jenom barokní hudba. Mám v repertoáru mnohé romantické věci z oblasti duchovní hudby – a tak by mě právě ty lákaly natočit. Gounoda, Bizeta, Francka… Věci, které znějí perfektně v chrámové akustice. A protože spolupracuju s řadou varhaníků, tak mě to tímhle směrem opravdu láká. Byl by to protipól.

Foto: archiv K. Janů, Martin Svozílek, Jan K. Čeliš, Jan Foltán, archiv KlasikyPlus, Fb Filharmonie Plzeň