„Krásný hlas, sympatické vystupování a neskrývaná radost ze zpěvu byly výraznými prvky vystoupení sopranistky Řehořové.“

„Citlivá duše violoncellistky Lim se projevila ve zpěvném tónu podpořeném dlouhými legaty a celkově v emoci, kterou dokázala interpretka posluchačům skrze skladbu předat.“

„Vyspělý přednes, zvládnutá technika a tvorba tónu by leckoho mohly dovést k myšlence, že před ním sedí vyhraný profesionál, a ne student střední školy.“

Čtvrteční večer Smetanovy síně patřil minulý týden mladým hudebníkům, studentům pražského hudebního gymnázia. Každoročně pořádaný galavečer představil sólisty širokého spektra nástrojů s více i méně známým repertoárem vybraným napříč obdobími. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod taktovkou Jana Kučery tak připravil zážitek nadějným a nadšeným mladým hudebníkům a všichni společně pak početnému a vřelému publiku.

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK každoročně podporuje studenty Gymnázia a hudební školy hlavního města Prahy a společně s nimi nastuduje koncertní program veřejně provedený formou jarního galavečera uspořádaného tradičně k poctě Josefa Suka. Ve Smetanově síni Obecního domu se tentokrát sešlo jedenáct sólistů všech věkových kategorií vybraných ve školním konkurzu. Připravený program byl nástrojově i stylově pestrý. Orchestr řízený dirigentem Janem Kučerou se v průběhu večera zvětšoval, zmenšoval a různě obměňoval.

Komorní obsazení otevřelo koncert první větou z Vivaldiho Koncertu pro fagot a orchestr a moll. Sólového partu se ujal šikovný Tadeáš Kořínek. Orchestr mohl být ještě komornější, aby sólový hlas více vynikl. Škoda také zpočátku nesehraného continua vlivem nešikovného prostorového uspořádání. To ovšem nebyla věc sólisty a ten sklidil dlouhý a nadšený potlesk od publika. Takový si vzápětí získala také sopranistka Adéla Řehořová árií O mio babbino caro z Pucciniho opery Gianni Schicchi. Krásný hlas, sympatické vystupování a neskrývaná radost ze zpěvu byly výraznými prvky jejího vystoupení.

Koncert byl mimo jiné specifický tím, že se prakticky neustále někdo nebo něco někam přemisťovalo. A tak se diváci dočkali například stěhování pódia a židle pro violoncellisty, a to celkem třikrát tam a zpět. Poprvé tomu bylo pro Barboru Ciprianovou, která vystoupila s první větou z Haydnova Koncertu č. 1 C dur. Možná trochu strach z téměř plného sálu způsobil, že mladá cellistka nejspíš chtěla mít své vystoupení rychle za sebou. Zvládla jej ovšem hezky – včetně malé kadence, a tak nebylo kam spěchat. Dirigent Kučera pohotově zachytil všechna tempa a také usměrnil orchestr v dynamice, souhra sólistky s orchestrem tedy proběhla hladce.

Podle reakcí v publiku se diváci už předem těšili na klarinetistu Jana Bostla. Ten suverénně vystřihl Weberovo Concertino Es dur op. 26. V kontrastu k němu pak na scénu přišla cellistka Seo Yeon Lim, která zahrála první větu z Elgarova Koncertu e moll op. 85. Citlivá duše hudebnice se projevila ve zpěvném tónu podpořeném dlouhými legaty s perfektními obrátkami smyčce a celkově v emoci, kterou dokázala interpretka posluchačům skrze skladbu předat.

Publikum bylo v tento večer specifické – v sále seděli diváci všech věkových kategorií – od mladších sourozenců účinkujících přes jejich přátele vrstevníky až po jejich prarodiče. Atmosféra byla tedy přátelská, osobní, potlesky dlouhé s mnoha úklonami. O mimořádně trapný moment se ovšem publikum postaralo s potleskem uprostřed Wieniawského Brilantní fantazie na motivy z Gounodovy opery Faust. Houslista Matteo Hager se ovšem nedal vyvést z míry a společně s hudebníky v orchestru tak virtuózně uzavřel první polovinu koncertu.

Po přestávce následoval Krumpholtzův Koncert pro harfu a orchestr č. 5 B dur. Možná trochu překvapivě k nástroji nepřišla sólistka, nýbrž sólista Martin Sadílek. Svižnou první větu z koncertu zahrál brilantně a sklidil zasloužený úspěch. Ten často zažívá podobně jako i další interpreti večera taktéž na soutěžích. Stylový návrat zpět v čase po pauze připravil půdu znovu pro Webera a znovu pro fagot. Jáchym Linka zahrál první větu z Koncertu F dur. Skladbou pokročilejší a poněkud hbitější, než příslušela jeho o pět let mladšímu spolužákovi na začátku koncertu, odstartoval závěrečnou sérii větších symfonických kusů.

Violoncellista Tomáš Urban provedl první větu z Kabalevského prvního Koncertu g moll op. 49. Vyspělý přednes, zvládnutá technika a tvorba tónu by leckoho mohly dovést k myšlence, že před ním sedí vyhraný profesionál, a ne student střední školy. To by se dalo ovšem říci o mnohých dalších vystupujících tohoto večera. Cellista Urban byl vystřídán houslistkou Adou Šmídovou, která si připravila druhou část Nigun z Blochova cyklu Baal Shem. Východem kořeněná skladba vytvořená k poctě chasidské židovské kultuře obsahuje nejedno obtížnější místo, které houslistka skvěle zvládla. Její fantazijní charakter by ovšem vyžadoval ještě nějakou společnou zkoušku s orchestrem, aby došlo k dokonalejšímu propojení.

Závěr patřil Evgenu Sharogradskému a první větě Rachmaninovova Druhého koncertu c moll. Rachmaninova má orchestr nacvičeného z nedávné spolupráce s různými sólisty, dobře jej zná, a tak ve spojení s brilantním sólovým vystoupením mladého klavíristy hudebníci připravili skvělý závěr přehlídky studentských talentů. Vzhledem k počtu účinkujících a zájmu publika by se mohly podobné koncerty konat i častěji. Ve spojení s častým stěhováním a dlouhými potlesky totiž večer nabral až přílišných rozměrů – i s ohledem na sólisty – v deset večer nastupovat s velkými romantickými kusy vyžaduje notnou dávku energie a soustředěnosti. Vše však dopadlo na výbornou a držme hudebníkům palce, abychom se s nimi znovu a se stejným nadšením potkávali na koncertních pódiích.

Foto: Karel Šuster, ilustrační: Fb Martina Sadilka, archiv KlasikyPlus