PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Koncert byl komorního charakteru, kdy vystoupilo jen osm pěvců a tři instrumentalisté, pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. Zazněly madrigaly ze sbírky Claudia Monteverdiho, které vytvořil pro chrám San Marco v Benátkách.“

„Vokální složka se proměňovala v obsazení i počtu pěvců, čímž byla zaručena variabilita barevnosti zvuku, hlasy se barevně dobře doplňovaly a soprány vynikaly v sólových partiích, zatímco jako součást ansámblu byly ukázněně součástí výsledného celku, který byl vyrovnaný jak v dynamice, tak v barvě.“

„Doprovodnou složkou byly tentokrát jen tři nástroje, kdy se spolu doplňovaly theorba Jana Krejči a viola da gamba Lucie Krommer za podpory varhanního pozitivu Martina Jakubíčka, který se občas ujal i dirigování.“

Cyklus staré hudby, který produkuje Czech Ensemble Baroque v Brně již 11. sezónu, se tentokrát zaměřil na dílo Claudia Monteverdiho. Pod názvem Selva Morale e spirituale připravil soubor vokální koncert, duchovní a komorní, který realizoval v katedrále sv. Petra a Pavla, ve středu 8. března 2023. Výběr skladeb Claudia Monteverdiho, pod souhrnným názvem Selva Morale e sprituale pro vokální ansámbl a continuo, přednesl výběr umělců. Na místo jindy velkého orchestru hrálo pouze trio, a to ve složení theorba, viola da gamba a varhanní pozitiv. Zpívalo osm pěvců, kteří se střídali a přeskupovali do různých uskupení, to vše pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. V prostoru katedrály sv. Petra a Pavla zněly skladby velmi autenticky.

„Díky špičkové akustice jsme se velmi dobře slyšeli navzájem a mohli jsme si doslova hrát se zvukem svých nástrojů, jejich barvou, zacházet do takových pianissim, která jsou v jiných sálech nemyslitelná. Podle mne to byl akusticky nejlepší sál v Kansas City, “ svěřil se klarinetista Lukáš Daňhel.“

„Koncerty v Brně v Janáčkově divadle byly návratem do domácího prostředí a musely být pro hudebníky tvrdou realitou. Několik zkoušek v sále Besedního domu, kde se navzájem hudebníci neslyší, neboť se zvuk slévá do jedné zvukové koule, a poté jedna akustická zkouška a následné dva koncerty v Janáčkově divadle.“

„Dvořákova Osmá patří také k niterným skladbám orchestru. Postrádala ale svěžest, dřevěné dechové nástroje se ztrácely oproti ostatním, houslím chyběl vzlet a jen žestě se prosazovaly pevným a jasným zvukem.“

Návrat filharmonie z amerického turné byl v Brně kulturní událostí. Aby dali umělci ochutnat z jeho programu, představili abonentům na koncertě v Janáčkově divadle sestavu nejúspěšnějších skladeb, které v Americe zazněly. Byla to díla Bohuslava Martinů Thunderbolt P-47, Houslový koncert in D Williama Bolcoma, který byl uveden v české premiéře se sólistkou Yumi Hwang-Williams, a na závěr Symfonie č. 8 G dur Antonína Dvořáka. Vše pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Recenze je psána z druhého večera, který se odehrál v pátek 3. března 2023.

„Terezie Fialová přijala roli „záskoku“ za Olgu Scheps s pokorou a zodpovědností. Přivezla si vlastní repertoár a volila ho, jak sama naznačila, „podle vlastního srdce, neboť lotyšský skladatel Péteris Vasks i Leoš Janáček jsou mojí velkou láskou,“ uvedla.“

„Klavír značky Steinway & Sohn zněl v proskleném foyeru, který působil jako vzdušný zámek, zářivě a nadýchaně, jakoby v prostoru poletovaly skutečné sněhové vločky v něžném impresionistickém oparu.“

„Terezie Fialová se představila publiku, jako technicky vyzrálá klavíristka, se schopnotí barevné imaginace i interpretace a s neomylným hudebním instinktem. Její přednes vycházel z hlubokého niterného ponoru a plně se oddala emočnímu výrazu.“

Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně nerealizuje jen symfonické koncerty, ale občas uspořádá intimní večer pro posluchače, kteří mají rádi komorní hudbu. V netradičním a půvabném prostoru foyeru Kongresového centra zněl 23. února sólový klavír, na který hrála mladá půvabná plavovláska. Sice to nebyla původně plánovaná Olga Scheps, které účinkování znemožnilo nové mateřství, ale česká pianistka Terezie Fialová. Zazněly dvě části z cyklu Roční doby lotyšského soudobého skladatele Péterise Vaskse, Zima a Jaro, poté výběr z první části cyklu Po zarostlém chodníčku a Sonáta pro klavír 1. X. 1905 Leoše Janáčka. Domenico Scarlatti odlehčil večer dvěma sonátami, Sonatou G dur a E dur. Na závěr jako přídavek zazněla třetí část V mlhách Leoše Janáčka.

„Belshazzar je role pro tenora, zde je to moderní a bezohledný obchodník s vodou, kterou prodává jako luxusní komoditu, a na scéně se točí jeho propagační spoty. Dva kameramani se na scéně pohybují po celou dobu představení a snímají detaily protagonistů.“

„Nejefektnější je bezesporu scéna orgií v římském stylu, které jsou prošpikovány krutostmi krále, za které by se nemusel stydět ani císař Nero. Je to show se vším všudy, král zpívá na mikrofon v lesklém saku a přitom podřezává či znásilňuje své otroky, to vše doslova v přímém přenosu všudypřítomných dvou kamer.“

„Otřásá vědomím nápis, který místo na zdi se objevuje na nahé hrudi šíleného krále: MENE MENE TEKEL UPHARSIN. Varování boha, že zvážil jeho činy a odsoudil ho.“

Zajímavá témata a špičkové zpracování jsou hlavními znaky operních inscenací v Theater an der Wien. Únorová premiéra oratoria Georga Friedricha Händela na libreto Charlese Jennense s názvem Belshazzar, překvapila aktuálností tématu a moderním, vkusným režijním zpracováním. Režisérka Marie-Eva Signeyrole konfrontovala na scéně Fabiena Teigné dekadentního a krutého vládce Babylonu Belshazzara, kterého ztvárnil tenorista Robert Murray, s aktivistickým environmentálním přístupem jeho protivníků, zejména vládce Persie Cyruse, v podání altistky Vivicy Genaux, vládcovy matky Nitocris, kterou zpívala Jeanine De Bique a s židovskou věštkyní Daniely, v podání Evy Zaïcik. Pod taktovkou Christine Pluhar hrál barokní orchestr s názvem L´Arpeggiata a zpíval Arnold Schoenberg Chor, pod vedením sbormistra Erwina Ortnera. Po počátečních rozpacích přijalo publikum zpracování opery nadšenými ovacemi a uznáním. Recenze je psána ze třetí reprízy, která se konala 26. února 2023.

„Cílem školy je „vychovat vysoce vzdělané, ale i empatické osobnosti, kterým právě toto studium pomůže porozumět současné situaci a zorientovat se ve světě vědy i umění tak, aby byli schopni kultivovat prostředí, ve kterém budou žít.“

„Vznikl tak silný a expresivní večer, naplněný euforií mladých lidí, vrstevníků těch, kterých se v minulosti líčené události přímo dotýkaly. V šesti obrazech, 1. Masopust, 2. Svatby, 3. Odvod, 4. Hřbitov, 5. V zázemí, 6. Na frontě, se prolínaly časy a události.“

„Pásmo prostupuje lidová moudrost a folklórní estetika, humor, který mrazí, satira, která bolí, zlobný humor je bez laskavosti, je tu všudypřítomná nadsázka a stylizace, lidový masopust prostupuje zoufalství. Asi dvacet mladých studentů oktávy, pro které to byl současně maturitní výkon, dávalo do projevu přesvědčivost a zaujetí, které zatlačovalo publikum do sedadel.“

Mladí lidé, hrající pásmo proti válce v den, kdy už rok trvá válka na Ukrajině, to je silný motiv. Přesvědčivě zní tohle téma ve voicebandové montáži E. F. Buriana z roku 1935 v podání studentů před maturitou, kteří vystudovali Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací. Brněnské gymnázium slaví letos 30. výročí založení a inscenace voicebandu Válka, která se uskutečnila v pátek 24. února 2023 v Divadle na Provázku, patřila k vrcholům oslav.

„Zazněla světová premiéra skladatele Ondřeje Brouska s názvem Symfonie č.3 „Motus Vita 1946“, která má netradičně jen dvě věty, 1. Andante ma risoluto a 2. Presto. V názvu se objevuje baťovské motto i rok vzniku filharmonie. Interpretace vyzněla výborně, orchestr zněl plasticky a jednotlivé nástrojové skupiny byly velmi vyrovnané a šťavnatě barevné.“

„Klavír v podání mladého sólisty Marka Kozáka zněl suverénně a pevně, střídal barevné polohy a propojení sólisty s orchestrem bylo intenzivní a niterné. Klavír se přirozeně stával součástí orchestru, aby se z něho v pravý čas vyloupnul a předvedl se v dramatických kadencích.“

„Dirigent Robert Kružík využil plastičnosti a instrumentální barevnosti hudby a inspiroval orchestr k vytváření velkých legátových ploch, plných napětí a emocí. Svým elegantním a přesným stylem dirigování vytvářel iluzi, že v prostoru hněte ve vzduchu plastické obrazy.“

Filharmonie Bohuslava Martinů působí ve Zlíně od roku 1946 a za tu dobu prokázala, že má dost odvahy i invence, aby prosazovala nové trendy a skladby. Ve čtvrtek 23. února zazněly skladby, které překvapily. Světová premiéra Symfonie č. 3 „Motus Vita 1946“ Ondřeje Brouska, Burleska d moll pro klavír a orchestr Richarda Strausse, kde se jako sólista představil Marek Kozák, a po přestávce Symfonické fantazie Bohuslava Martinů. Před orchestr se postavil jeho šéfdirigent Robert Kružík, který vybičoval orchestr k euforickému výkonu. 

„Hra začíná mužským sborem á cappella, zpívají ponurou vojenskou píseň Katonadal, o údělu mužů, kteří musí válčit, jít do boje, nechat se mrzačit a zabíjet, ale nikdy nesmí plakat.“

„Judita v sobě nese odhodlání a naději, že vše zvládne, že její láska je schopná hrad vysušit a zahřát a přivést do něho světlo. To se jí po postupném otevírání dveří sice daří, ale za cenu poznání hrůz, které za dveřmi nachází.“

„Bartókova hudba je sugestivní a v podání orchestru opery je podána v rozvrstvených plochách v barevnosti instrumentace v bezchybné interpretaci. Gradace orchestru následuje pěvecké party, podporuje jejich výraz a nikdy je nezastiňuje.“

Operu Bély Bartóka na libreto Bély Balázse Modrovousův hrad hraje operní soubor Moravského divadla Olomouc po dlouhých 66 letech. V roce 1960 tam uvedli její první českou premiéru a nyní se k titulu opět vrátili. Nehrají ji ale, jak bývá obvyklé, spolu s další jednoaktovkou, ale propojují operu ústrojně s tvorbou Zoltána Kodályho. Na konci pokračuje opera jeho Tanci z Galanty v choreografii Daniely Špinar a Tona Ferriol a úvod a závěr obstarávají Sbory pro mužské hlasy pod vedením sbormistryně Lubomíry Hellové. Se souborem opery a baletu nastudovala dílo režisérka Daniela Špinar na scéně Lucie Škandlíkové, u dirigentského pultu byl Petr Šumník a protagonisty první premiéry, která se konala v pátek 17. února 2023, byli Barbora Řeřichová v roli Judity a Jiří Přibyl v roli Modrovouse.

„Libreto k opeře Rozbitý džbán připomíná Gogolova Revizora, jen v něm není tolik satiričnosti a špílců. Je napsán na libreto Petra Kleista a měl premiéru v roce 1942, následně byl skladatel deportován i s rodinou do Terezína.“

„Císař Atlantidy aneb Odepření smrti je rovněž jednoaktovkou, která vznikala již v Terezíně. Hlavním nositelem příběhu je Smrt, která už je unavena a znechucena válkou, odmítá spolupracovat a trpící ranění na bojištích nemohou zemřít.“

„Režie je překvapivě velmi uměřená a spíš akcentuje hloubku poselství. Diktátor zůstává sám, bez pomoci ostatních, když vypadne z invalidního křesla. Smrt si klade podmínku, že lidé zase budou moci zemřít, ale nejprve musí zemřít sám diktátor.“

Viktor Ullmann a jeho jednoaktové opery Rozbitý džbán a Císař Atlantidy aneb Odepření smrti, uvedené v premiéře v Divadle A. Dvořáka 16. února, jsou další položkou cyklu Národního divadla moravskoslezského nazvaného Opery terezínských skladatelů. Cyklus je součástí širšího projektu pražského Národního divadla s názvem Musica non grata. Ostravskému publiku se díla představila v režii slovinského režiséra Rocca, který je rovněž autorem scény, a pod taktovkou dirigenta Jakuba Kleckera. V obou jednoaktovkách byli obsazeni stejní protagonisté, barytonista Boris Prýgl, basista Martin Gurbaĺ, tenoristé Jorge Garza a Luciano Mastro, sopranistky Michaela Zajmi a Markéta Klaudová a barytonista Roman Vlkovič. Kostýmy vytvořila Belinda Radulovič a českého překladu se úspěšně zhostil Jaromír Nohavica, neboť Viktor Ullmann, který je i autorem obou libret, psal německy.

„Základní myšlenkou je, dát prostor studentům, aby mohli čerpat zkušenosti vedle profesionálních umělců, vesměs svých profesorů. Studentská jevištní praxe je tak zajištěna vytvořením jedné inscenace v sezóně.“

„Nevděčnice, to jsou mladé dívky a ženy, které se zřekly lásky, což je zde chápáno jako urážka Amora, jehož šípy tak nemohly vykonat svou práci, a proto nyní tráví čas v pekle.“

„Přesun do Slavnostního sálu Divadla Jiřího Myrona zvládli diváci rychle. Představení opery Henryho Purcella Dido a Aeneas mohlo začít. Uspořádání sedadel do elipsy kolem stěn sálu konvenovalo komornímu prostoru a posazení orchestru v levé části sálu nijak nerušilo vnímání.“

Národní divadlo moravskoslezské připravilo dvě horké novinky, které uvedlo v koprodukci s Fakultou umění a jejím Operním studiem. Již čtvrtým rokem se propojují obě instituce, aby daly prostor pro společnou práci profesionálů a studentů, kteří zde získávají cenné zkušenosti. V sále Divadla 12 a ve Slavnostním sále Divadla Jiřího Myrona se představili publiku společně profesionálové a studenti v projektech, které zasahují počátky opery. Opera a balet Tanec nevděčnic Claudia Monteverdiho z roku 1608 a opera Henryho Purcela Dido a Aeneas z roku 1683 měly premiéru 9. února. Recenze je psána z reprízy 15. února 2023. Hudebního nastudování a provedení se ujal Jiří Habart, režie Jiří Nekvasil, scénografem je David Bazika, autorkou kostýmů Hana Kelar Knotková. Sbor Operního studia vedla Lenka Živocká, choreografem byl Lukas Zuschlag.

„Abonentní koncert, který zazněl 9. února 2023, přinesl posluchačům překvapení. Promyšlená dramaturgie postavila koncert tak, aby jednotlivé skladby zvyšovaly náročnost interpretace a aby se stále více zvyšovalo i vnímání publika.“

„Mladý hudebník ze Sevilly žije v současné době v Berlíně a jako vítěz evropských soutěží spolupracuje s mnoha slavnými orchestry.“

„Obecenstvo uváděl do úžasu především rubaty, které hudbu dostávaly do většího napětí a euforie. Byl to skvělý a stylový závěr večera, který předčil veškerá očekávání.“

„Touha po ideálu a věčná cesta k dokonalosti“. Tak zněl název abonentního koncertu, který nabídla svým fanouškům Moravská filharmonie Olomouc ve čtvrtek 9. února. V sále Reduty vystoupil orchestr s maďarským šéfdirigentem Zsoltem Hamarem a nabídli Symfonii č. 35 D dur „Haffnerovu“ Wolfganga Amadea Mozarta, Koncert pro klarinet Es dur Františka Kramáře-Krommera a Symfonii č. 1 c moll Johannesa Brahmse. Sólo hrál španělský klarinetista Pablo Barragán. Obecenstvo si vynutilo přídavek, který ho následně zvedl ze sedadel: Brahmsův Uherský tanec č. 5. Vybuchoval jako šampaňské.

„Spolu s královskými manželi přijely do Prahy i jejich dvě dcery, Maria Theresia, které bylo tehdy 6 let a Maria Anna. Během návratu z Prahy do Vídně se císařská rodina zastavila ve Znojmě a při té příležitosti se tu oslavily i císařovniny jmeniny. K tomu účelu byla určena právě tato skladba.“

„Byl to jakýsi „summit antických bohů“, kteří se sešli u příležitosti oslavy jmenin císařovny, aby jí vzdali hold.“

„Hvězdným kontratenoristou byl Andreas Scholl v roli Jupitera (Giove). S jeho majestátem však směle soupeřil představitel Saturna Adam Plachetka. Tito dva byli skutečnými hvězdami večera a dostalo se jim také náležitých ovací.“

Soubor Czech Ensemble Baroque připravil pro únorový brněnský koncert dílo Antonia Caldary Concordia de´pianeti, opěvující císařovnu Alžbětu a její korunovaci na českou královnu. V Besedním domě se v úterý 7. února představil celý soubor společně s hvězdnými sólisty. Hlavními magnety byli kontratenorista Andreas Scholl v roli Jupitera a basbarytonista Adam Plachetka v roli Saturna. Spolu s nimi vystoupili Dagmar Šašková jako Venuše, Hana Blažíková jako Diana, Jaroslav Březina Merkur, Valer Sabadus byl Apollonem a Franco Klisovic Martem. Orchestr Czech Ensemble Baroque dirigoval Roman Válek a zpíval Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové.

„Veselá vdova se směje na účet jakéhosi malinkého balkánského státečku v kulisách rozmařilé Paříže. Ale podstatná je jiskřivá i melodická hudba a zápletka, která je docela vtipná.“

„Státní finance malé země jsou utraceny a hrozí bankrot a pomoci má mladá krajanka, Hana Glawari, která se po krátké době po svatbě s bohatým bankéřem, který byl štědrým sponzorem státní kasy, stala vdovou s dvaceti miliony.“

„Orchestr pod taktovkou Jakuba Kleckera neztrácel napětí a vídeňskou příchuť a v jeho podání se hudba třpytila jako šampaňské. Sólisté podávali skvělé pěvecké výkony a dokonce se povedla i próza.“

Operní soubor Janáčkova divadla přinesl s poslední premiérou klasický operetní titul, což činí asi tak jedenkrát za deset let. V pátek 3. února si na první premiéře členové opery s chutí zahráli a zazpívali sladkobolné melodie i svižné kuplety operety Veselá vdova, jedné z nejúspěšnějších operet Franze Lehára. U dirigentského pultu stál dirigent Jakub Klecker, na scéně Davida Janoška připravila režijně inscenaci Magdalena Švecová, spolu s choreografem Martinem Packem. V kostýmech Zuzany Přidalové zpívali Hanu Glawari Veronika Rovná, hraběte Danila Roman Hoza, hraběte Camilla de Rosillon si zazpíval Martin Šrejma, barona Mirko Zetu představoval Jan Šťáva a jeho ženu Valencienne Andrea Široká. Sbor Janáčkovy opery připravil Martin Buchta a byl doplněn o komparzisty, kteří obstarali i taneční složku.

„V opeře jsou motivace princezny upraveny, z princezny Salome se stává z pasivní dívky plnokrevná lidská bytost, která se vymkne poslušnosti a podlehne kouzlu proroka natolik, že ho touží mít pro sebe.“

„Pro upřesnění jejího psychického vývoje jsou tu ještě na jevišti dvě Salome, jedna dospívající, kterou tančí Margaryta Lazniuk, druhá je alter ego princezny, tu tančí Anna Chesnova.“

„Divák je přemožen silou hudby, která se valí v jednom proudu v obrovských dynamických vlnách a širokodechých frázích, v dramatické instrumentálně barevné faktuře, ve které dominuje paleta břeskných žesťových nástrojů, se kterými všechny pěvecké hlasy soupeří a díky obratnosti dirigenta nakonec i vítězí.“

Vídeňská státní opera uvedla v premiéře 2. února 2023 dramatickou jednoaktovou operu skladatele Richarda Strausse, Salome. Podle dramatu Oscara Wilda napsal libreto Hugo von Hoffmannsthal a Richard Strauss vytvořil úchvatné lidské drama na základě biblického příběhu. Režie inscenace se ve vídeňské státní opeře ujal francouzský režisér Cyril Teste, v umělecké spolupráci s Célinou Gaudier. Scénografkou byla Valérie Grall, návrhy kostýmů vytvořila Marie La Rocca, světelný design je dílem Juliena Boizarda, Mehdi Toutain-Lopez je autorem video designu. Dirigentem představení je hudební ředitel vídeňské státní opery Philippe Jordan. V titulní roli se představila švédská sopranistka Malin Byström, Jochanaanem je Wolfgang Koch, v roli Heroda vystoupil Gerhard Siegel, jako Herodias se představila Michaela Schuster. Recenze je psána z první reprízy 4. února 2023.

„Hudba je hodna svého tvůrce, je jiskřivá, rozpustilá, brilantní, španělské rytmy se tu objevují jen jako ilustrace, převládá styl nastolený Orfeem v podsvětí a nechybí sladkobolné melodie, které nezapomíná autor karikovat, ani pekelný kankán.“

„Obsah operety je prostý, jak jinak. Místokrál je obklopen podlézavými a všehoschopnými lidmi, kteří mu pochlebují a udržují lid ve strachu. Ale o lidi tu nejde, představiteli lidu jsou dva mladí, věčně hladoví, zamilovaní pouliční umělci, Périchola a Piquillo.“

„V každém případě to bude jistě opereta, která v případě potřeby využije příležitosti a začne útočit na nešvary ve společnosti. Pokud jí to ovšem výkonná moc dovolí.“

Theater an der Wien se před léty profilovalo jako operní divadlo, ale v historii divadla je i slavná operetní éra. Nynější uvedení operety Jacquese Offenbacha La Périchole, nazvaná jako opéra-bouffe, jejíž premiéra byla v náhradních prostorách v Museumsquartir v pondělí 16. ledna 2023, bylo poněkud překvapivé. Inscenace byla v režii Nikolause Habjana, na scéně Juliuse Theodora Semmelmanna, v kostýmech Cedrica Mpaky a v choreografii Esther Balfe, pod taktovkou Jordana de Souzy hrál ORF Radio-Symphonieorchester Wien a zpíval Arnold Schoenberg Chor, pod vedením sbormistra Erwina Ortnera. V titulní roli La Péricholy se představila Anna Lucia Richter a David Fischer v roli Piquilla a Alexander Strömer v roli Místokrále.

 „Dirigent Michael Schønwandt se v Brně představil již několikrát. Jeho úsporná, sevřená gesta, přesné nástupy a sugestivní výraz podněcovaly hudebníky ke kompaktnímu, barevnému a hutnému zvuku.“

„Druhou skladbu Hanse Abrahamsena Let me tell you přednesla sopranistka Nicole Chevalier. Byla vynikající, dala partu emoční sílu a jímavou barvu svého silného hlasu, který dokázala usměrnit a dát do služeb impresionistickému výrazu.“

„Symfonie č.5 Es dur op.82 finského postromantického skladatele Jeana Sibelia nesla v hornách bezchybně slavné labutí téma, které rezonovalo spolu s ostatními žesti, mělo obrovský tah a hutnou barevnost instrumentace a strhávalo napětím.“

Na prvním koncertě po Novém roce se na programu Filharmonie Brno objevila díla autorů ze severských zemí. Výběr ze suit Peer Gynt od norského skladatele Edvarda Griega, dílo současného dánského skladatele Hanse Abrahamsena Let me tell you, ve kterém vystoupila americká sopranistka Nicole Chevalier, a Symfonie č. 5 finského skladatele Jeana Sibelia. Večer řídil dánský dirigent Michael Schønwand. Recenzována je repríza, která se odehrála v sále Janáčkova divadla dne 13. ledna 2023.

„Cabani zasadili příběh Rusalky do protikladů současného světa a použili snad všechny zásadní artefakty, které ho charakterizují. Nevyhýbali se přitom ani vtipným konsekvencím, které operu okořenily, ani naturalistickým scénám.“

„Opera je zarámována do stylu detektivky. V lese u jezera je v průběhu předehry nalezena mrtvola muže, kterého odváží sanitka. Na závěr je stejná scéna, jen policista zatýká Rusalku.“

„Recenzované představení 11. ledna 2023 dirigovala asistentka Marka Ivanoviče, Anna Novotná Pešková, která překvapila profesionalitou a pohotovostí a dokázala dát orchestru plasticitu, hutnost a barevnost.“

Soubor opery Moravského divadla v Olomouci uvedl pohádku Antonína Dvořáka a Jaroslava Kvapila Rusalka. Premiéra byla v pátek 16. prosince 2022 a vzbudila velké diskuse. O ty se postaralo svým režijním pojetím režisérské duo Šimona a Michala Cabanů. Oproti tomu hudební nastudování dirigenta Marka Ivanoviče konvenovalo Antonínu Dvořákovi a na repríze 11. ledna 2023, která obsazením odpovídala 1. premiéře, překvapila vedením orchestru jeho asistentka, mladá dirigentka Anna Novotná Pešková. V titulní roli Rusalky se představila Barbora Řeřichová, v roli Prince Jakub Rousek a ve dvojroli Cizí kněžna a Ježibaba Alžběta Vomáčková.

„Dramaturgie vsadila na jistotu a na českou klasiku s tím, že je nutno na začátku nového roku posluchače pohladit po duši a zazněly árie z oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.“

„Na závěr zazněly části z opery Petra Fialy Kráska a zvíře, která se na jevišti ještě nikdy neobjevila. “Je to první a zřejmě i poslední provedení”, skepticky pronesl autor.“

„Na Novoročním koncertě slyšelo publikum premiéru, která překvapila instrumentální barevností a impresionistickým výrazem, kterému nechyběly silné výrazové prvky. Osvěžující bylo použití kytary v orchestru, která přinášela do proudu hudby francouzský šarm.“

Novoroční koncert, uskutečněný v neděli 8. ledna v Besedním domě v Brně, měl na programu části ze známých klasických českých oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Na jeho závěr pak zazněla premiéra částí z jediné opery sbormistra Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy. Spolu se sborem vystoupil soubor Czech Virtuosi s dirigentem Tomášem Hanákem, sólisty byli sopranistka Pavla Vykopalová, altistka Jana Sýkorová, tenorista Tomáš Černý a barytonista Jiří Brückler. Zcela vyprodaný sál přijal vděčně dramaturgii a sólisty zahrnul nadšenými ovacemi.

„Pro mnohé rodiny je Novoroční koncert příležitost, jak jít na kulturu společně a pro mnohé je to dokonce nezrušitelná tradice. Už to ale dávno není jen přehlídka obou řad Slovanských tanců Antonína Dvořáka, jak tomu bylo kdysi.“

„Varšavský koncert pro klavír a orchestr, jehož autorem je britský skladatel Richard Addinsell (1904 – 1977), hrál čtyřiadvacetiletý klavírista Matouš Zukal. Druhá cena loňské soutěže Pražského jara a cena Nadace Gideona Kleina pro nejlepšího českého účastníka dává jasně najevo, že je tu vycházející klavírní hvězda.“

„Dirigent Robert Kružík měl zvukovou plochu Bolera Maurice Ravela přesně dynamicky vystavěnou, postupoval velmi pomalu s neustále se zvyšujícím napětím a neomylně drženým rytmem se stále se opakujícím motivem, který občas ozvláštnily vkusně přibarvené glizy, na kterých se v závěru ”pochutnaly” trombony.“

Filharmonie Brno pořádá novoroční koncerty od svého založení v roce 1956 a od té doby vynechala jen jednou, kdy tuto tradici přerušila covidová pandemie. Pod taktovkou Roberta Kružíka zaznělo 1. ledna 2023 Italské capriccio Petra Iljiče Čajkovského, symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany a Varšavský koncert pro klavír a orchestr Richarda Addinsella, který přednesl Matouš Zukal. Po přestávce slyšelo publikum Rumunský koncert György Ligetiho a večer ukončilo efektní Bolero Maurice Ravela nabité energií, která zvedla celý sál ze sedadel.

„Zahájil sbor v komorním obsazení spolu se třemi trubkami radostnou zvěstí.“

„Soprán Terezy Zimkové byl jásavý, pevný a zvonivý, poté zklidnilo tok hudby pevné a hutné basové sólo Tomáše Šelce.“

„Jarmila Balážová měla možnost ukázat finesy své pěvecké techniky i procítěnost přednesu niterného vztahu matky k dítěti.“

Na Vánoce nezaznělo Vánoční oratorium Johanna Sebastiana Bacha v kostele svatého Augustina v Brně v podání komorního souboru Czech Virtuosi poprvé. Naopak se tohle dílo stalo tradičním v době vánoční a soubor ho hraje vždy, spolu s Českým filharmonickým sborem Brno, vedeným tentokrát mladým druhým sbormistrem Michaelem Dvořákem. Samozřejmě ne celé. V úterý 27. prosince to byly tři první části, ke kterým si orchestr přizval sólisty. Sopránového partu se zhostila Tereza Zimková, altový part patřil Jarmile Balážové, tenoristou byl Matúš Šimko a barytonového partu se ujal Tomáš Šelc. Koncert řídil dirigent Jakub Klecker. Koncert měl slavnostní atmosféru a publikum ho vděčně přijalo, jako ostatně každoročně.

„Koncert zahájily Zpěvy betlémské skladatele Jana Seidela, které složil už v roce 1943.“

„Cyklus koled Václava Mladého doprovázel Marek Paľa na varhanní pozitiv a sbor přípravného oddělení Kantilénka vedla sbormistryně Veronika Novosádová.“

„Posledním blokem slavnostního odpoledne byla skladba brněnského varhaníka Martina Jakubíčka, který hrál na varhanní pozitiv.“

Sbor dětí a mládeže Kantiléna uspořádal svůj tradiční vánoční koncert v brněnské katedrále Petra a Pavla na Boží hod, v neděli 25. prosince. Koncertní sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka byl posílen o starší přípravné oddělení Kantilénka se sbormistryní Veronikou Novosádovou. Děti zpívaly méně známé koledy a vánoční písně od autorů Jana Seidela, Václava Mladého a Martina Jakubíčka. Doprovázel komorní soubor, sestavený z mladých hudebníků, vesměs studentů, a sólisty byli mezzosopranistka Iva Táborská a barytonista Robin Červinek. Loď katedrály byla přeplněná hrdými rodiči a jako vždy měl koncert obrovský ohlas.

„Onemocnělou sopranistku nahradila Lucie Vorlová a tenoristu Theophilus Štourač. Hlavního dirigenta sboru Petra Fialu zastoupil druhý sbormistr Michael Dvořák.“

„Gloria in Re maggiore, RV 589 Antonia Vivaldiho patří k jeho církevním skladbám. Jde o skladbu pro komorní orchestr, sbor, varhany a dva soprány.“

„Česká mše vánoční je tvořena devíti částmi s latinskými klasickými názvy až po Závěr, který velebně zakončuje české vyprávění o zázraku, který se stal v Betlémě.“

Český filharmonický sbor Brno má v cyklu abonentních koncertů pro své fanoušky samozřejmě i Vánoční koncert, který se koná v Besedním domě a má vřelou a přátelskou atmosféru. Většinou jsou i sólisty domácí zpěváci, spoluúčast komorního souboru Czech virtuosi je už pravidlem a Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby rovněž nesmí chybět. Letos jí na koncertě, který se konal ve čtvrtek 22. prosince, předcházelo Gloria in Re maggiore, RV 589 Antonia Vivaldiho a na závěr nesměla chybět píseň Narodil se Kristus Pán za aktivní pěvecké účasti celého publika vestoje.

„Je to klasické a české, tak, jak to Smetana napsal, a přece je to jiné. Plné půvabu, hravosti, osvěžené vtipnými gagy a skvěle interpretovanou kouzelnou hudbou.“

„Šest párů mladých tanečníků je nejen technicky precizních, ale jsou i skvělými herci, vytvářejícími malé pantomimické etudy na dané téma.“

„Vesnici dominuje tyrkysová, kroje jsou stylizované.“

V opeře Národního divadla moravskoslezského uvedli ve čtvrtek 15. prosince inscenaci Prodané nevěsty. Tato česká operní „srdcovka“ se vrací do Ostravy po dvanácti létech. Inscenace už byla hrána v koprodukci ve slovinském národním divadle v Lublani od roku 2019 a nyní se přesunula do Ostravy. Nastudoval ji režisér Jiří Nekvasil spolu s dirigentem Markem Šedivým, scénografem Danielem Dvořákem, v kostýmech Sylvy Zimula Hanákové. Choreografie se ujal Lukas Zuschlag, za pohybové spolupráce Jany Tomsové a gagmana Števa Capka, sbormistrem byl Jurij Galatenko. V budově Divadla Antonína Dvořáka vyznělo dílo klasicky, přesto překvapilo svěžestí, humorem a půvabem. Mařenkou byla Veronika Rovná, Jeníkem Martin Šrejma, Kecalem Martin Gurbaľ, Vaškem Václav Čížek, principálem Václav Morys.

„Hudebníci kombinovali původní, staré melodie a celky a vytvářeli tím nové kompozice.“

„Soubor zaujal především vyvážeností jak zvuku, tak barvy a lehkostí a měkkostí tónu, který tvoří všichni pěvci přirozeně a jednotně.“

„Nejznámější je zřejmě Mateo Flecha starší (nazývaný El Viejo), který působil na dvoře Rudolfa II. a jeho Ensaladas vyšly u pražského tiskaře.“

Abonentní cyklus koncertů staré hudby, které uvádí Barbara Maria Willi v Konventu Milosrdných bratří, je oproti jiným koncipovaný na celé roky. Proto v čase adventním, 14. prosince, se konal koncert poslední. Představili se tu čtyři mladí pěvci ze Španělska, sopranistka, altista, tenorista a basista, kteří jako soubor Cantoría bavili publikum půvabnými skladbami renesanční vokální polyfonie ze své rodné země.

„Viry si nevybírají a Václava Krejčí Housková jim podlehla týden před koncertem a způsobila tím managementu zlínské filharmonie krušné hodiny.“

„Hvězdou večera se stala Eliška Weissová, dokázala překvapit schopností emočního i dynamického výrazu, krásným tónem při využití techniky mezza voce i niterných pian ve výškách, to vše v dychtivém napětí.“

„Nadšený potlesk publika byl zasloužený a patřil především skvělému výkonu domácí filharmonie.“

Projekt Vánoce s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně přináší zajímavé koncerty. Ve čtvrtek 8. prosince připravila dramaturgie program zdánlivě až příliš klasický, ze skladeb romantických skladatelů Richarda Wagnera a Ludwiga van Beethovena. Přesto koncert přinesl překvapení, a to hned dvojnásobné.

„Dramaturg vybral díla, která byla všechna vytvořena ještě mladými skladateli, kteří se potýkali s ranami osudu a ve své tvorbě se snažili se s nimi vyrovnat.“

„Následovaly Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera, písňový cyklus na vlastní slova skladatele, který zazněl v podání barytonisty Romana Hozy.“

„Po přestávce přišlo nejrozsáhlejší dílo, Symfonie ‚Asrael‘ Josefa Suka, a posluchače čekalo plných šedesát minut nádherné, ale na poslech velmi obtížné hudby.“

Filharmonie Brno zahrála ve čtvrtek 1. prosince 2022 první abonentní koncert v cyklu Filharmonie v divadle II. Byl to večer, který přinesl náročný, a přitom krásný repertoár. Před orchestr se postavil mladý dirigent Robert Kružík, který od prvního kroku na pódium dal najevo ráznost a maximální připravenost a soustředěnost, aby v Janáčkově divadle přednesl raná díla Leoše Janáčka, Gustava Mahlera a Josefa Suka.