PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Něžné a procítěné piano s občasným vybočením do silnější dynamiky, která byla projevem emočního hnutí, vykouzlilo malý hudební klenot.“

„Vrcholem večera byla Lenora, kantáta pro hlas a klavír Václava Jana Tomáška, opět na text Gottfrieda Augusta Bürgera. Její uvedení bylo zajímavým protějškem k stejnojmenné celovečerní kantátě Antonína Rejchy.“

„Dobrým nápadem bylo prokládat jednotlivé části balady českým přednesem Taťjany Medvecké, při jejímž komorním projevu sílilo napětí a i posluchač bez programu byl vtahován stále více do děje.“

Dramaturgie 52. Mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim je pestrá a zajímavá. V pátek 6. října zazněl v Besedním domě koncert, který sliboval být perlou. Sopranistka Martina Janková, recitace Taťjana Medvecká a v roli klavíristy Dennis Russell Davies, to byla jména, na nichž se koncert stavěl. Bohužel se publikum dostavilo jen v malém množství a byl to tedy koncert veskrze komorní.

„Antonín Dvořák je bezvýhradně mým nejoblíbenějším autorem.“

„Je potřeba oslovovat mladé publikum a už od toho nejmenšího, předškolního věku; dělat pro ně samostatné projekty na špičkové úrovni – děti jsou velmi vnímavé a vycítí hned jakoukoli faleš.“

„Cena Thálie to pro mne znamenala především utvrzení, že jdu správnou životní cestou a že moje práce má smysl.“

Pavla Vykopalová je pevným pilířem souboru Janáčkovy opery v Brně. Její interpretace mladodramatických sopránových rolí je vždy naplněna vroucností a opravdovostí prožitku a její charakteristická sladká barva hlasu je nezaměnitelná. V současné době se připravuje spolu se souborem na 8. října na premiéru opery Jakobín Antonína Dvořáka, ve které studuje roli Julie.

„Představila se španělská houslistka Leticia Moreno. Její peruánské kořeny ještě umocnily temperament a schopnost emoční výpovědi, která korunovala její ekvilibristický houslový projev.“

„Myšlenka skloubit vizuální vjem s Brittenovým představováním jednotlivých nástrojů, kterým postupně dává přednášet Purcellovo téma, byla geniální.“

„Je znát, že mladý dirigent svému orchestru rozumí a orchestr mu reaguje na sebemenší gesto okamžitě.“

Festival Harmonia Moraviae vstoupil letos do jednadvacátého ročníku a zahájila ho Filharmonie Bohuslava Martinů ve čtvrtek 21. září. Hlavním hostem byla španělská houslista s peruánskými kořeny, Leticia Moreno. Na programu byly nejprve Variace a fuga na Purcelovo téma Benjamina Brittena a poté Rapsodie pro housle a orchestr Tzigane Maurice Ravela. Po přestávce zazněla Carmen Fantasy na motivy z opery Carmen pro housle a orchestr od Pabla de Sarasateho a na závěr La Valse, taneční báseň pro orchestr Maurice Ravela. Symfonický orchestr řídil šéfdirigent filharmonie Robert Kružík.

„Opera se původně jmenovala Poliuto a byla napsána podle hry Pierra Corneilla pro neapolskou operu. Na poslední chvíli ale neapolský král zakázal dílo inscenovat s tím, že tak posvátné téma je pro jeviště nevhodné, že mučedníky oslavujeme v kostelích, ne v operách.“

„Režisér Cezary Tomaszewsky přidal do příběhu rok 1915, kdy došlo v Arménii ke genocidě.“

„Operní publikum – a zdá se, že zejména premiérové – má vycizelovanou schopnost být lakmusovým papírkem úspěchu.“

První premiérou sezony v Theater an der Wien, který stále ještě působí v náhradních prostorách v MuzeumsQuartier, byla opera Gaetana Donizettiho Les Martyrs (Mučedníci). V pondělí 18. září 2023 se rozezněl pod taktovkou francouzského dirigenta Jérémie Rhorera ORF Radio-Symphonieorchester Wien a na scéně polské architektky Aleksandry Wasilkowské se objevila inscenace polského režiséra Cezaryho Tomaszewského. V hlavních rolích pak vynikající pěvci jako Roberta Mantegna, John Osborn, Mattia Olivieri, David Steffens, Nicoló Donini či Patrick Kabongo. Spolupracoval Arnold Schoenberg Chor se sbormistrem Erwinem Ortnerem. Představení bylo přijato rozporuplně a publikum dávalo své pocity energicky najevo.

„Velvyslanec Japonska, pan Suzuki Hideo v anglickém projevu k publiku překvapil znalostí české kultury i situace Filharmonie Brno, když podpořil záměr výstavby nového koncertního sálu.“

„První věta je obrazem smrti hrdiny, při jehož pohřbu se vynořují filosofické otázky o smyslu života a smrti.“

„Vize vzkříšení, neskutečně působivá a přesvědčivá, vyvolala po zaraženém tichu explozi ovací. Jestli opravdu duše Gustava Mahlera, vzkříšená v jakékoli podobě, byla přítomná tomuto provedení, byla s ním jistě navýsost spokojená.“

Filharmonie Brno vstoupila slavnostním koncertem ve čtvrtek 14. září do své 68. sezóny. Sál Janáčkova divadla byl vyprodaný a jeviště bylo také zcela zaplněno. Hrála se Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, sbor a orchestr Gustava Mahlera. Ke spolupráci byli přizváni Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, sopranistka Pavla Vykopalová a mezzosopranistka Jana Hrochová. U dirigentského pultu stanul šéf Filharmonie Brno Dennis Russell Davies, pro kterého tímto začala již šestá sezóna v čele orchestru.

„Tomuto zajímavému dílu, které bylo spolu s celým cyklem inspiračním vzorem – v tehdy zaužívané praxi – pro Georga Friedricha Händela, na koncertě předcházelo Händelovo oratorium Jephtha, jeho poslední opus.“

„Předností Czech Ensemble Baroque Choir je, že je tvořen stále ještě mladými, přesto již ostřílenými pěvci, kteří jsou schopni vedle sborového zpěvu přinést i suverenní sólové vstupy, při zachování kontinuity zvuku.“

„Obsazení orchestru překvapovalo hutností a dramatičností zvuku a také energičností projevu, podněcovaného entuziasmem dirigenta Romana Válka.“

Dvanáctou koncertní sezónu zahájil soubor Czech Ensemble Baroque v brněnském kostele sv. Janů 13. září a uvedl Mši ke svatému Václavu od zapomenutého barokního skladatele Františka Václava Habermanna. Před touto mší zazněla ještě předehra a árie z oratoria Georga Friedricha Händela Jephtha, kde jako sólistka vystoupila sopranistka Romana Kružíková. Jako vždy večer uváděla dvojice Bach – Mozart v podání herců Městského divadla ve Zlíně Radovana Krále a Pavla Vacka, který zaskočil za kolegu Luďka Randára.

„Oscilaci mezi životem ‚věčně blažených‘ a životem pozemských, trpících bytostí, vyjádřil skladatel niternou, instrumentálně barevnou a dynamicky kontrastní hudbou, která citlivě vyjadřuje básníkovy verše. Stěžejní úkol zde připadá sboru.“

„Mši C dur Ludwig van Beethoven pojal na tehdejší dobu velmi novátorsky, k nelibosti zadavetele, a dnes je právě tohle její největší hodnotou.“

„Koncert nabídl nejen svěží interpretaci klasické hudby, ale i ukázku hudebního mistrovství interpretů s pohlazením po duši.“

Svatováclavský hudební festival pokračoval koncerty mimo Ostravu a zavítal v pátek 8. září do Ludgeřovic. V tamním kostele zazněly skladby německých autorů, Schicksalslied – Píseň osudu Johannesa Brahmse a Mše C dur Ludwiga van Beethovena. Sólisty byli sopranistka Jana Sibera, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková, tenorista Tomáš Černý a basista František Zahradníček. Český filharmonický sbor Brno zpíval a Karlovarský symfonický orchestr hrál pod vedením dirigenta Ondřeje Vrabce.

„Z Händelova díla tryská nadšení a obdiv ke krásám věčného města.“

„Zelenkova hudba je strhující a opravdivá, navíc ji soubor hrál s maximálním zaujetím.“

„Závěrečná část Dona nobis pacem byla prubířským kamenem pro sbor, který zde spolu s orchestrem předvedl skutečné mistrovství. Fuga běžela neúprosně a vzpínala se v intonačních i dynamických vlnách až do vrcholné prosby – Daruj nám pokoj.“

Na druhém festivalovém večeru Svatováclavského hudebního festivalu se představily špičkové barokní soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 dirigenta Václava Lukse. Pod názvem Ohňostroj vokální virtuozity uvedli nejprve skladbu Georga Fridricha Händela Dixit Dominus a poté Missu Omnium Sanctorum českého skladatele, působícího v Drážďanech, Jana Dismase Zelenky. Oslnivý večer se odehrál v prostoru Evangelického Kristova kostela v Ostravě ve středu 6. září.

„I když byl Brahms zastáncem ‚čisté hudby‘, zde komponoval na text, který si sám připravil, a vytvořil pozoruhodnou syntézu katolické mše s luteránským charakterem díla.“

„Hlavní tíhu sdělení nesl sbor, který se stal protagonistou večera.“

„Zcela se naplnilo motto festivalu: Koncert v kostele je zážitek.“

Svatováclavský hudební festival v Ostravě vstoupil do své jubilejní, dvacáté sezóny. V úterý 5. září v katedrále Božského Spasitele zaznělo Německé rekviem Johannesa Brahmse v podání Filharmonie Brno, Českého filharmonického sboru Brno a sólistů Markuse Buttera a Marie Smolky za řízení dirigenta Rolanda Kluttiga.

„Škampovo kvarteto předneslo dva smyčcové kvartety, které oba přinesly vedle silné hudby i silné příběhy.“

„Steve Reich vytvořil v roce 1988 skladbu s názvem Different Trains. Inspirací mu byly vzpomínky na holokaust, útržky vět deportovaných lidí ve vlacích.“

„Vytvořil zvukový pás, zachycující zvuky jedoucích vlaků. Do tohoto pásu museli živě vstupovat hráči Škampova kvarteta.“

Multižánrový mezinárodní festival židovské kultury Štetl fest se loni konal poprvé a letos má za sebou druhý úspěšně ukončený ročník. Od čtvrtka 31. srpna do neděle 3. září se v Brně odvíjel program, který byl nabitý událostmi od rána do večera. Základním tématem byly vlaky, ve kterých Židé buď prchali z rodného Brna, aby zachránili holý život, nebo ty, které je vezly na smrt do „koncentráků“. Na pátém nástupišti brněnského nádraží se začalo a v Besedním domě na koncertě skladby Steva Reicha s názvem Vlaky, v podání Škampova kvarteta, akce skončila. Vše pod hlavičkou Židovské obce Brno za vydatné spolupráce mnoha brněnských kulturních institucí.

„Důležité je, že tato spolupráce pak pokračuje po celý školní rok, prostřednictvím až šesti dalších setkání a lekcí. Nejde tedy o ojedinělou akci, ale o systémový přístup.“

„‚Proč tuto práci vlastě děláte?‘ ptala jsem se klavíristy Karla Košárka. ‚Protože jsem přesvědčen, že to má smysl. Děti jsou nesmírně vnímavé a dokáží zpracovat i nejjemnější nuance. Jejich nadšení a zaujetí pro hudbu je i pro mne inspirující.‘“

„Základním mottem bylo ‚Umění osvíceného pedagoga‘, neboť minimálně jeden takový stojí za úspěchem každého špičkového umělce.“

Malebné město Kroměříž se stalo o posledním srpnovém víkendu hostitelem nadaných mladých umělců. Stipendijní akademie MenART se jim prostřednictvím uměleckých mentorů věnuje již šestým rokem…

„Letní náladu rušila jen amplifikace, která byla použita při všech večerech, což vyvolávalo otázky. Proč vlastně je tento styl hudby zvučen?“

„Dirigentka Alena Hron překvapila energickým a entuziastickým přístupem a přesnými, jasnými gesty, kterými držela orchestr v kompaktním tvaru v obtížných podmínkách.“

„Melody Makers a spolu s Adamem Plachetkou přivezli repertoár, který byl pro mladší ročníky objevem a ti starší jen vrněli blahem.“

Festival Špilberk, přinášející letnímu publiku hudební klasiku, se koná letos již čtyřiadvacátým rokem. Pořádající Filharmonie Brno přináší ve dnech 23. až 27. srpna především odlehčenější repertoár. První večer to byly melodie z filmů Jeana-Paula Belmonda v podání Českého národního symfonického orchestru s dirigentem Marcellem Rotou, druhý večer hlásal heslo Carpe noctem a přivezla ho Janáčkova filharmonie Ostrava spolu s dirigentkou Alenou Hron a zpěvačkou Veronikou Rovnou. Třetí večer patřil Adamu Plachetkovi, který společně s Ondřejem Havelkou bavil interpretací skladeb Jaroslava Ježka. A poslední večer, 27. srpna, zazní hudba k počítačové hře Kingdom come: Deliverance v podání Filharmonie Brno, kapely Bakchus a Pěveckého sboru Masarykovy univerzity.

„Potemnělá zahrada se ponořila do tónů Malé noční hudby a její kouzlo nenarušila ani amplifikace, která měla zaručovat dobrý poslech.“

„‚Spolupráce s agenturou Ars koncert byla předem dohodnuta na pětadvacet let. Přesto mne trochu mrzelo, když mi ředitel agentury pan Miroslav Stehlík připomněl naši dohodu. Ale akceptuji, že všechno jednou končí,‘ svěřil se slovenský bard.“

„Co naplat, zámecká zahrada není koncertní síň a zvuková technika je zařízení velmi citlivé.“

Čtvrt století trvání Festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou se završilo v sobotu 19. srpna, kdy v zámecké zahradě zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Malá noční hudba a po přestávce Requiem d moll v podání Moravské filharmonie Olomouc, Slovenského filharmonického sboru, spolu se sólisty Martou Chilou Reichelovou, Lucií Hilscherovou, Jaroslavem Březinou a Jiřím Brücklerem řídil dirigent Leoš Svárovský. Večer moderoval Jaromír Javůrek a v publiku nechyběl ani slovenský pěvec Peter Dvorský, který festivalu propůjčil své jméno.

„V baroku byla hudba užitkovou záležitostí, zvukovou kulisou ke společenským konverzacím, hrátkám či flirtování a především k hostinám. Umělci se museli hodně snažit, aby zaujali publikum.“

„Přítomní se měli vžít do atmosféry baroka – během téměř čtyřhodinové opery se pokusili chovat jako tehdejší publikum: projít se, jít si pro občerstvení ke stánku a v klidu během opery i konzumovat.“

„Tomáš Hanzlík vytvořil ke třetímu aktu na český překlad hudbu, která je parafrází Míčovy instrumentální.“

Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského se koná již pětadvacátým rokem v prostorách zámku a zahrady Jaroměřic nad Rokytnou. Letos speciálně pro festival připravil Ensemble Damian, působící při Katedře hudební výchovy Univerzity Palackého v Olomouci, místní specialitu. Soubor se zabývá poučenou barokní interpretací a realizuje skladby z českých a moravských archivů. První českou operu O původu Jaroměřic na Moravě provedl v zámecké zahradě večer 14. srpna v kritické edici Tomáše Hanzlíka, zakladatele a uměleckého vedoucího souboru.

„Podle dobové praxe se k varhanám připojilo i trombónové kvarteto, které tvořili hudebníci Moravské filharmonie Olomouc. Měkkost i znělost jejich nástrojů se velmi dobře zvukově snoubila s citlivým varhanním doprovodem.“

„Zejména pak překvapila hutnost hlubokých basů.“

„Závěrečná skladba byla provedena 25. srpna 1863 v brněnských Lužánkách u příležitosti oslav tisíce let příchodu Cyrila a Metoděje jedenácti sty pěvců a s velkým dechovým orchestrem, který dirigoval sám Pavel Křížkovský.“

Olomoucké barokní slavnosti oživují město Olomouc v letních měsících a lákají publikum do starobylých a krásných prostor. A Pavel Křížkovský (1820–1885), který byl povolán z augustiniánského kláštera do olomoucké katedrály jako dómský kapelník, je osobností, jehož hudba dodnes překvapuje. Na koncertě 8. srpna v rámci zmíněného festivalu dominovalo jeho Requiem in d a v závěru Kantáta Sv. Cyril a Metoděj na text Františka Sušila, kterou Křížkovský napsal a provedl k tisícímu výročí příchodu světců na Moravu.

„Znal jsem rodinu Kunderových ze dvou stran a dlouhodobě. Ze strany otce i matky. Milanův otec, Ludvík Kundera, klavírista a první rektor JAMU, byl otcovým přítelem.“

„Milan studium hudby vyměnil za literaturu a scénáristiku až na vysoké škole. Zůstali jsme přátelé i potom a já ho samozřejmě obdivoval. Tehdy zejména pro jeho schopnost získávat přízeň krásných dívek.“

„Obdivuji u něho to, že vlastně začínal třikrát, nejprve se stal básníkem, ale pochopil, že bude stát proti velikánům typu Skácela či Hrubína. Rozhodl se proto pro drama, ale neměl pocit, že je to jeho poslání. Tak se dal na román, kde se proslavil.“

Profesor, muzikolog, hudební skladatel a pedagog na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity i na Hudební fakultě JAMU. Miloš Štědroň je „chodící encyklopedií“, a to především pokud jde o znalost lidí, kteří tvořili a tvoří brněnskou kulturu. Pochází z rodiny, jejíž všichni členové se zabývali hudbou. Matka byla klavíristka, učitelka hudby, otec sice pracoval jako kartograf a úředník, ale také měl k hudbě blízko. Měl tři strýce: Vladimír Štědroň byl skladatel, Bohumír Štědroň muzikolog a Jan Štědroň houslista. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se však Miloš Štědroň věnuje jiné osobnosti – česko-francouzskému spisovateli Milanu Kunderovi, brněnskému rodákovi, jehož život se letos v červenci uzavřel ve věku 94 let.

„Spolupráce se zlínskou filharmonií na dirigentských kurzech trvá dodnes.“

„Další skladbou byly Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Docela přirozeně a zajímavě působilo, že se po jednotlivých částech sedm dirigentů střídalo.“

„Američan Mark Cavanaugh, statný asi šedesátník – s profesionálně působícím vedením orchestru, přesnými nástupy a s gradací výrazu – prozradil, že je z Floridy, kde je profesorem sociologie na univerzitě ve Fort Lauderdale a současně diriguje univerzitní orchestr.“

Slavnostní Sněmovní sál zámku v Kroměříži naplnila hudba v neděli 30. července. Filharmonii Bohuslava Martinů řídili dirigenti, kteří se zúčastnili kurzů, které se zde konají v létě již dvacet pět let. Patnáct dirigentů z daleké ciziny zde objevovalo českou hudbu v prostředí památek a představilo se na závěrečném koncertě. Zazněla skladba Sylvie Bodorové Carmina Lucemburgiana, Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského a Symfonie č. 8 G dur „Anglická“ Antonína Dvořáka.

„Joseph Puschmann po sobě zanechal mnoho chrámových, instrumentálních i vokálních, plných života a emocí, expresivní harmonie a chromatiky, smyslu pro humor i dramatičnost.“

„Soubor Musica figuralis je souborem dobových smyčcových nástrojů, doplněných o dvojice barokních fléten, fagot, dva lesní rohy, dvě clariny a tympány za spolupráce continua, na které Marek Čermák hraje a od kterého diriguje.“

„Violista Martin Stupka překvapil zasněným měkkým tónem violy, který se překvapivě dobře nesl, dal skladbě nadhled a virtuozitu, kterou předváděl s lehkostí a muzikantským espritem.“

Olomoucké barokní slavnosti prožívají svůj už jedenáctý ročník a letos trvají od 7. července do 9. září. Jejich koncerty se konají v krásných sálech, o kterých by se veřejnost jinak jen s obtížemi dozvěděla. Je to ideální propojení hudby, výtvarného umění a architektury, spadající právě do doby rozkvětu Olomouce, období baroka. V úterý 25. července se konal koncert ve Slavnostním sále Klášterní Hradisko, který je součástí Vojenské nemocnice. Impozantní areál má neobyčejný barokní sál, v němž autenticky zazněla hudba zapomenutého kapelníka olomoucké katedrály Josepha Puschmanna. Hrál soubor Musica figuralis s dirigentem Markem Čermákem a sólistou na violu byl Martin Stupka.

„Lázně Luhačovice mají na hlasové ústrojí blahodárný vliv. Hlasivky a pěvecké ústrojí vůbec – to jsou svaly. Zpěvák, chce-li být světový, podléhá stejným pravidlům, jako vrcholový sportovec.“

„Operní provoz je bezohledný a krutý, česká divadla si pěvce nevychovávají. Chtějí silný a plný výkon, jenže takhle se pomalu vytrácí základ zpěvu, italské bel canto, krásný zpěv, který je základem pro interpretaci zejména italských oper.“

„Prošel jsem také mnoha scénami v zahraničí a setkal se se spoustou světových pěvců, kteří mne zasvěcovali do svých technických tajů. Chtěl bych tyto nabyté zkušenosti předávat mladým, kteří chtějí dobýt operní pódia.“

Vladimír Chmelo je významný český operní pěvec, který zpíval na předních světových operních scénách a šest let i v Metropolitní opeře v New Yorku. Je držitelem Ceny Thálie pro rok 1998 za roli Fanuela v Boitově opeře Nerone. Po těžké autonehodě se začal věnovat pedagogické činnosti a operní produkci. Nyní realizuje mistrovské pěvecké kurzy v Luhačovicích.

„Manžel tehdy jen kroutil hlavou: ‚Tobě se tohle vážně líbí?‘ Odpověděla jsem přesvědčivě: ‚Zatím ne, ale bude!‘ A skutečně jsem si Janáčka oblíbila.“

„Samozřejmě to není dramaturgicky jen o Janáčkovi, máte pravdu, to bychom posluchače z řad lázeňských hostů odradili.“

„Snažíme se, aby lázně Luhačovice žily festivalem i přes den, nejen večerními koncerty.“

Leoš Janáček lázně Luhačovice pravidelně navštěvoval od roku 1903. K jeho poctě založil v roce 1992 skladatel Jaromír Dlouhý hudební festival, který v letošním roce 2023, po dvouleté odmlce zapříčiněné omezením v době covidu, vstupuje do svého jubilejního třicátého ročníku. Od počáteční komorní podoby se jeho dramaturgie rozšiřuje a vedle komorních večerů si troufá i na opery a symfonické koncerty. Dramaturgickou i realizační práci má na starosti manažerka a duše festivalu Milena Hrbáčová.

„Budu hrát z Janáčkova díla vedle známých skladeb i věci, které se zas tak běžně nehrají. Pokusím se o takový mix klavírního hraní a slova.“

„Já v mládí Janáčka nesnášel! Rodiče mě v dobré snaze asi ve dvanácti, třinácti letech vzali na Její pastorkyni. Hudba i v orchestru plná disonancí, které mi nedávaly smysl, mě přiváděla k zoufalství. K tomu děj plný nářků, vražda dítěte.To musíte uznat, že to na puberťákovi muselo zanechat negativní stopy!“

„Já se stal vedoucím klávesové katedry na JAMU už ve třiatřiceti, a to díky přání tehdejšího vedoucího katedry profesora Jiřího Skovajsy, který pár dní před svým předčasným odchodem z tohoto světa mě navrhl jako svého nástupce.“

Jan Jiraský patří ke klavíristům, kteří ještě v nedávném čase koncertovali po celém světě, dnes ale již tolik příležitostí nemají a preferují pedagogickou činnost. V letošním roce slaví padesátiny a o hudbě, Janáčkovi a koncertování vůbec jsme si povídali před jeho sobotním účinkováním na festivalu Janáček a Luhačovice.

„Oratorium Tobiášův návrat klasicistního skladatele Josepha Haydna patří ke skladatelovým raným pracím a v českých zemích to byla loni jeho premiéra. Libreto není příliš dramatické, přesto je lidsky nosné.“

„Dirigent Roman Válek dal do provedení maximální dynamické rozpětí a euforická tempa, zejména ke konci druhého jednání, které je zvukomalebné a využívá hojně hudebních efektů, včetně stroje na vítr.“

„Adam Plachetka a Lucie Kaňková byli hvězdami večera a po zásluze si užívali ovací nadšeného publika.“

Závěrečný koncert Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka provázely dramatické chvíle. Byl naplánován na 27. června do obory na Hukvaldy, nakonec ale zvítězila mokrá varianta. Dům kultury Poklad v Ostravě Porubě pojal jak orchestr a sbor Czech Ensemble Baroque, tak i pět pěveckých sólistů. Obecenstvo mohlo sledovat ohlášený oratorní večer Tobiášův návrat od Josepha Haydna v suchu a pohodlí. Tento komfort ocenili jak pěvci Adam Plachetka, Lucie Kaňková, Dagmar Šašková, Shira Patchornik a Theodore Browne, tak dirigent Roman Válek.

„Dalibor není nic jiného, než plakátová hra. Velký marketingový baner, který prezentuje chrabrost české povahy, smysl pro hrdinskou čest a nezdolnou sílu přátelství až za hrob.“

„Z provaziště spouštěné silné stříbrné trubky jsou elegantní a evokují mříže vězení, které se ´Kým to kouzlem´ rozsvítí spolu s tyčkou, kterou má Dalibor v rukou jako pilku. Asi laser…“

„Orchestr hrál pod vedením dirigenta Roberta Jindry po celou dobu velmi silně a bez velkých dynamických změn. Ve výrazu se bohužel v návalu hrdinské euforie vytratila smetanovská vroucnost a melodičnost, kterou zcela přemohl silový a heroický charakter.“

Dalibor je snad nejdiskutovanější operou Bedřicha Smetany. V Ostravě měla premiéru již čtrnáctá podoba díla. Těšila se velkému zájmu i ohlasu publika. Je to poslední střípek do mozaiky cyklu Smetanových oper, které jsou připraveny v repertoáru divadla k Roku české hudby 2024. Režisérem byl Martin Otava, který přenesl již realizovanou podobu inscenace z Plzně, dirigentem představení byl Robert Jindra. V titulní roli vystoupil Luciano Mastro a Miladou mu byla Jolana Fogašová.

„Petr Popelka je šéfdirigentem Norského rozhlasového orchestru, se kterým se na koncertě v Ostravě loučil. To proto, že od sezóny 2024/25 je šéfdirigentem Vídeňských symfoniků.“

„Koncertu pro klavír a orchestr a moll op.16 norského skladatele Edvarda Hagerupa Griega se ujal mladý norský klavírista Christiaan Ihle Hadland, který s tímto orchestrem debutoval již ve svých patnácti letech.“

„Ze všech nástrojových skupin byla cítit vypjatá jedinečnost okamžiku, všichni viseli na dirigentovi a dávali do interpretace maximální dávku emocí a výrazu.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v Ostravě uvedl ve středu 21. června v Domě kultury v Ostravě-Porubě kompletně norský večer. S jednou výjimkou. Dirigoval Čech, Petr Popelka. Jeho rozloučení s orchestrem a večer celkově byly velmi emotivní. S Norským rozhlasovým orchestrem, se kterým hrál také klavírista Christian Ihle Hadland, přinesl díla Edvarda Hagerupa Griega.

„V opeře je Salome samostatně uvažující subjekt a do proroka se zamiluje, jakmile ho uvidí. Je úplně jiný, než co až dosud viděla; člověk, který jí, jako dosud jediný, nepochlebuje, ale dokonce odporuje.“

„Linda Ballová je ideální představitelkou ‚šestnáctileté princezny s hlasem Isoldy‘, jak ji charakterizoval Richard Strauss. Její křehký zjev kontrastuje s průrazným hlasem, plným vášně a dramatického napětí.“

„Závěrečná scéna, při které Salome hlavu zkoumá, ochutnává, líbá, dokonce do ní i kope, tiskne ji k sobě, takže se celá potřísní krví, stále víc a víc graduje jak v hudbě, tak ve výrazu.“

Operu Richarda Strausse Salome uvedlo v sobotu 17. června Národní divadlo v Brně jako poslední operní premiéru sezóny. Na jevišti Janáčkova divadla operu inscenoval režisér David Radok a hudebně ji nastudoval Marko Ivanović. Inscenace se setkala s nadšeným přijetím publika.

„Historické budovy muzea pod siluetou věží Petrova tvoří romantickou atmosféru a je tu překvapivě dobrá akustika, neboť nádvoří je ze všech čtyř stran obstoupeno budovami.“

„Orchestr si připravil jak unikátní skladby, psané přímo pro něj, tak i úpravy orchestrálních částí ze známých oper.“

„Poprvé se tedy stal festival Brno Brass fest součástí velkého letního brněnského festivalové dění a strhl na sebe pozornost obyvatel i návštěvníků Brna.“

Žesťový orchestr Moravia Brass Band vystoupil ve čtvrtek 15. června se zahajovacím koncertem festivalu Brno Brass Fest na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea a zahájil tak řadu akcí, které představují žesťová uskupení v zajímavých seskupeních a na nejrůznějších místech. První koncert se konal pod názvem Moravia Brass Band in opera, dirigoval kmenový dirigent souboru Chuhei Iwasaki a na sólovou trubku hrál Stanislav Masaryk.

„Janáčkovo divadlo má dobrou atmosféru. Je tu specifická energie.“

„Salome změnila způsob vnímání hudebního dramatu. Je o překračování všech limitů i tabu, šokující dílo o nelidskosti, amorálnosti; o tom, kam až je člověk schopen zajít.“

„Je zajímavé, že Strauss pracoval podobně jako Janáček a ve stejné době. Strauss si napsal sám libreto podle hry Oscara Wilda; není to zpěv na poezii, ale na prózu.“

David Radok vyrostl a vystudoval díky emigraci spolu s rodiči ve Švédsku, kde se věnoval operní režii. Po revoluci se vrátil a začal působit rovněž v České republice. Vedle Národního divadla v Praze pracuje pravidelně i v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně. Společně s dirigentem a skladatelem Marko Ivanovićem uvedli už opery Věc Makropulos, Modrovousův hrad, Monument, Tři fragmenty z Juliette a Lidský hlas nebo Petera Grimese. V současnosti společně připravují inscenaci opery Salome od Richarda Strausse, premiéru má 17. června. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se David Radok zamýšlí nad námětem Salome, vrací se k inscenaci Brittenova Petera Grimese, naznačuje, jaké opery nemá rád, a distancuje se od povrchních režijních aktualizací.

„Režisérka Marlene Monteiro Freitas charakterizuje svůj režijní přístup jako balancování mezi křehkostí a monumentalitou. Zasadila operu do varietního prostředí, které výborně konvenuje provizornímu industriálnímu interiéru v hale Muzea Quartiere.“

„Velký orchestr překypuje instrumentační barevností, expresivními rytmy i dynamikou, disonanční efekty jsou drásající, ale emočně vypovídající a pěvecké party jsou vypjaté a efektní.“

„Dispozice interpretky Lulu, mladé německé sopranistky Very-Lotte Boecker, jsou vskutku obdivuhodné.“

Poslední premiérou končící sezóny v Theater an der Wien byla opera Lulu Albana Berga. Premiéra se uskutečnila 27. května v prostorách Museumsquartiere a provedení se ujal ORF Radio-Symphonieorchester Wien s dirigentem Maximem Pascalem, operu režírovala Marlene Monteiro Freitas. V titulní roli vystoupila Vera-Lotte Boecker. Rezenze je psána ze třetí reprízy, konané dne 4. června.

„I když byl Leo Slezak hrdinným tenorem a Adam Plachetka je králem barytonu, přesto si jsou hodně podobní: impozantní postavou, smyslem pro humor, který se odráží v jejich interpretaci, a schopností elektrizovat publikum.“

„V kostele je výborná akustika a bylo slyšet každou pěvcovu notu, s perfektní výslovností i intonací, ale velmi dobře byl slyšet i orchestr, který pěvce doprovázel.“

„Bylo obdivuhodné, jak dokázali hudebníci hrát čistě na z dnešního pohledu obtížně ovladatelné historické nástroje.“

Zahajovací koncert festivalu Klášterní hudební slavnosti se konal v sobotu 10. června 2023 a byl věnován slavnému šumperskému rodákovi, Leo Slezakovi. Od jeho narození uplynulo 150 let a v Kostele Zvěstování Panny Marie se konal při té příležitosti koncert pěvce, jehož kariéra je hodně podobná. Adam Plachetka vystoupil s recitálem, ve kterém prezentoval známé árie z oper Wolfganga Amadea Mozarta, i neznámé od Antonia Salieriho. To vše za doprovodu Czech Ensemble Baroque Orchestra a dirigenta Romana Válka.