„Režisérka Marlene Monteiro Freitas charakterizuje svůj režijní přístup jako balancování mezi křehkostí a monumentalitou. Zasadila operu do varietního prostředí, které výborně konvenuje provizornímu industriálnímu interiéru v hale Muzea Quartiere.“

„Velký orchestr překypuje instrumentační barevností, expresivními rytmy i dynamikou, disonanční efekty jsou drásající, ale emočně vypovídající a pěvecké party jsou vypjaté a efektní.“

„Dispozice interpretky Lulu, mladé německé sopranistky Very-Lotte Boecker, jsou vskutku obdivuhodné.“

Poslední premiérou končící sezóny v Theater an der Wien byla opera Lulu Albana Berga. Premiéra se uskutečnila 27. května v prostorách Museumsquartiere a provedení se ujal ORF Radio-Symphonieorchester Wien s dirigentem Maximem Pascalem, operu režírovala Marlene Monteiro Freitas. V titulní roli vystoupila Vera-Lotte Boecker. Rezenze je psána ze třetí reprízy, konané dne 4. června.

Lulu je druhá a poslední, nedokončená opera Albana Berga. Libreto si napsal sám podle her Franka Wedekinda Duch země a Pandořina skříňka. Byl žákem Arnolda Schönberga a zástupcem tzv. „Druhé vídeňské školy“ a spojuje ve svých dílech strukturalismus, dvanáctitónovou techniku a zrcadlové leitmotivy s tonální melodičností. Lulu je mladá žena, jejíž manžel i milenci umírají jejím přičiněním, ale jí se to emočně nijak nedotýká. Jen jí to přináší bohatství a zájem dalších milenců. Opera je nedokončená, vídeňská inscenace realizovala fragmentační verzi, která působí jako rozbitý obraz.

Režisérka Marlene Monteiro Freitas charakterizuje svůj režijní přístup jako balancování mezi křehkostí a monumentalitou. Zasadila operu do varietního prostředí, které výborně konvenuje provizornímu industriálnímu interiéru v hale Muzea Quartiere. Orchestr je posazený na estrádě nad jevištěm a vše je rudě nasvíceno, až bolí oči, a je používán efekt stroboskopu. Představení je nazvučeno, pěvci mají mikroporty, ale vše je použito natolik citlivě, že si to divák neuvědomuje. (I když na stroboskop ve foyeru visí upozornění.) Představení je umocněno neustálými akcemi akrobatů, kteří reflektují zvířecí typy, z nichž vyniká hadí žena, identifikující se s postavou Lulu. Vše je jako nedokončené, dokonce i obleky postav, které jsou jen proštepované a jako nehotové použité z krejčovské dílny. Dominuje černá a bílá, černé kalhoty či obleky a bílé košile či blůzy. To vše je dílem dvou spolupracovníků režisérky, Andrease Merka a Hsin-Yi Hsiang.

Hudba je nejsilnější složkou představení. Velký orchestr překypuje instrumentační barevností, expresivními rytmy i dynamikou, disonanční efekty jsou drásající, ale emočně vypovídající a pěvecké party jsou vypjaté a efektní. Zejména part Lulu klade na interpretku neuvěřitelné nároky – a to jak silové, tak i výrazové – a v posledním aktu je její hlasová poloha v neuvěřitelných výškách. Interpretka Vera-Lotte Boecker, mladá německá sopranistka, byla v roce 2022 německým hudebním magazínem Opernwelt prohlášena zpěvačkou roku a její dispozice jsou vskutku obdivuhodné. Její soprán je pevný a průrazný, přitom si zachovává svěží lehkost a ve vysokých polohách zvoní a perlí. V postavě Lulu zachovává odstup a odcizenost, přesto je žensky přitažlivá. Jejími partnery jsou vynikající pěvci: dánský barytonista Bo Skovhus v roli Dr. Schöna, litevský tenorista Edgaras Montvidas v roli skladatele Alwy, americký tenorista Cameron Becker jako malíř, švédská mezzosopranistka Anne Sofie von Otter se stále hutným hlasem a rakouský pěvec Kurt Rydl, jehož bas je stále tak sonorní, jak ho zná vídeňské publikum už léta. Spolu s dalšími menšími postavami, jejichž výkony byly stabilní, vytvořili celostní obraz a vyrovnané, nakonec spolehlivě špičkové představení.

Foto: Theater an der Wien / Monika Rittershaus

Facebook X E-mail WhatsApp