PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Za dirigentským pultem Berlínských filharmoniků zazářil ve svém debutu Petr Popelka. Řídil Dvořáka, Berga a Schumanna. Muzikálně, podrobně, neúnavně podnětně. Jeho téměř neuvěřitelně strmá dráha dirigenta, který začal později, o to rychleji však proráží do světa, pokračuje.

„Věřím ale, že Arnold Schönberg jako zkušený pedagog musel zaregistrovat tu ohromující invenci, s jakou Berg v orchestru pracuje.“

„Thieleman vedl pěvce spíše ke zpěvu, než k deklamaci.“

„První půlka se odehrávala v klaustrofobických komůrkách, do nichž jsme nahlíželi průstřihy v černé oponě.“

Sto let po premiéře Bergovy opery Wozzeck nabídla berlínská Státní opera Unter den Linden novou inscenaci. Představení pod taktovkou Christiana Thielemanna vyvolalo otázky, ale vedlo i k odpovědím.

„Úterý začíná ikonickou skladbou Arvo Pärta Fratres ve verzi pro housle a orchestr s Gilem Shahamem.“

„Ve středu je zařazena repríza pondělního přímého přenosu sezóny SOČRu. Diriguje Andris Poga a vrcholem programu je Čajkovského bolestná Symfonie č. 6 h moll ‚Patetická‘.“

„V neděli si nalaďte alternativní zhudebnění Lazebníka sevillského od Giovanniho Paisiela.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 24. do 30. listopadu?

„Večerní program ve středu od 20:00 pochází z nabídky Evropské vysílací unie, uslyšíte nejprve Mozarteum Orchestra Salzburg pod taktovkou Ivora Boltona. A pak Berlínští filharmonikové s Markem Janowskim.“

„Na sobotní a nedělní dopoledne Petr Veber připravil výběr z Carmen a dalších Bizetových skladeb v kontextu dalších skladeb, které vznikly kolem roku 1875.“

„V tradičním operním čase v neděli v 16:00 dojde na operu Křižák v Egyptě Giacoma Meyerbeera, nahrávka z Teatro La Fenice vznikla před necelými dvaceti lety pod taktovkou Emanuela Viullauma.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 26. května po 1. června?

„Spiritus agens koncertu byl muž mnoha proměn – kontrabasista, klavírista, dirigent a komponista Petr Popelka.“

„Mezzosopranistka Marianna Beata Kielland se uvedla sympatickou hlasovou polohou s nenuceným zvládnutím vokální linie v expresivních polohách.“

„Crumbových Jedenáct ozvěn znělo v přátelském, neprovokativním provedení jako poutavý průběh hravé autorské invence.“

Čtvrtý koncert první komorní řady Českého spolku pro komorní hudbu uvedlo kvinteto norských hudebníků a pianista Petr Popelka v pondělí 6. ledna ve Dvořákově síni Rudolfina. Na programu měla být díla Georga Crumba, Ericha Wolfganga Korngolda a Arnolda Schönberga. Korngoldův písňový cyklus z důvodu změny zpěvačky nahradila hudba Albana Berga pro klarinet a klavír op. 5 v kombinaci s opusem 2 Arnolda Schönberga. Návrat hudby epochy „fin de siècle“ z počátku dvacátého století na současné pódium, po více než sto letech od premiér skladeb, si přišlo poslechnout převážně mladé publikum s vybranou společností pamětníků.

„Abychom mohli plně docenit Ullmannův přínos, musel nejprve čas milosrdně zmírnit četné křivdy minulosti, utišit národnostní nesváry a hraniční spory.“

„Ruce nad celou akcí s přirozeným šarmem a nezdolným odhodláním drží od počátku zejména dvojice noblesních dam – Jana Galášová a Magdalena Živná.“

„Ve skvělém, zasvěceném a přímo strhujícím podání Fama Quartet zazněla díla židovských autorů, kteří měli k Viktoru Ullmannovi blízko.“

Aby se mohly uskutečnit některé věci, je třeba, aby pro ně nazrál čas. A je to právě tato naše doba, paradoxně plná tragických událostí a zvratů, v níž nastal ten správný okamžik pro vznik nového hudebního festivalu Ullmannovské slavnosti. Letos se v Českém Těšíně a polském Cieszyně, které na jeho pořádání od počátku partnersky spolupracují, konal již jeho čtvrtý ročník.

„Část byla zajímavá nejen díky výslednému zvukovému efektu, ale také po vizuální stránce.“

„Technicky a výrazově náročný kus Karvay interpretoval s ohromným citem.“

„Pocity síly a odhodlání střídaly momenty vážnosti a reflexe v lyrických pasážích, orchestr však neztratil na soustředěnosti a udržoval napětí.“

Emoce, hloubka a světová premiéra! Takový byl večer 15. února s Janáčkovou filharmonií Ostrava, která se prvně představila pod taktovkou francouzské dirigentky Lucie Leguay. Vedení filharmonie zároveň dalo příležitost mladým autorům a vůbec poprvé si objednalo skladbu na zakázku – orchestr uvedl ve světové premiéře skladbu Iana Mikysky. Se sólistou Daliborem Karvayem se posluchači ponořili do niterných emocí a Brahmsova „Pastorální“ symfonie jen podtrhla atmosféru celého večera.

„Mnoho významných operních děl, která vznikla v tomto století (a je jich už pěkná řádka), tak náš divák vůbec nezná.“

„Skladatel je jeho prvním režisérem.“

„Operu českého skladatele Ondřeje Adámka Ines uvede ve světové premiéře 16. června 2024 Opera v Kolíně nad Rýnem, kde ji nastuduje dnes velice žádaný dirigent François Xavier Roth.“

Každoročně se setkávají šéfové opery se svými dramaturgy, aby vytvořili plán oper, které budou hrát v následující sezoně, příp. v sezonách budoucích. Když si uvědomíme, že opera vznikla okolo roku 1600 a že skladatelé stále píší nová a nová díla, je opravdu z čeho vybírat. Oper za více než čtyři století vznikly tisíce a je skutečně těžké určit ty pravé tituly (v našich divadlech zpravidla čtyři) pro tu kterou sezonu.

„Již rok působíme v provizorním koncertním sále; většinu symfonického repertoáru s určitými limity zahrát lze, avšak velkých symfonií Gustava Mahlera nebo Dmitrije Šostakoviče se na nějakou dobu vzdát musíme.“

„České hudbě vzdáme v roce 2024 hold několikrát; především koncertním provedením Smetanovy Libuše v Národním divadla moravskoslezském, ale také Novoroční koncert bude patřit Smetanovi, Martinů, Dvořákovi.“

„V pařížské Invalidovně se v říjmu představíme s dirigentkou Alenou Hron, v listopadu budeme na Festivalu Eufonie ve Varšavě koncertovat pod vedením Tomáše Netopila a příští rok v červnu to bude Vídeň a legendární Musikverein.“

Ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla pro portál KlasikaPlus.cz zevrubně nastiňuje nastávající jubilejní sedmdesátou sezonu, která se nese ve znamení mimořádně silného uměleckého zastoupení, jakož i přetrvávajících provizorních podmínek činnosti orchestru. Výrazné slovo si vezmou ženy-dirigentky a těleso se rovněž věnuje oslavám Roku české hudby a smetanovskému výročí.

„Kristjan Järvi nechává na pódiu duši a strhává k tomu nejen muzikanty, ale i obecenstvo, které se nese na vlnách nekonečného přílivu energie.“

„V Straussově emocemi překypující skladbě o posledních věcech člověka orchestr beze zbytku ukázal, co dovede, ba přímo v ní exceloval.“

„Pinchas Zukerman s Paavem Järvim vytvořili poutavou, ani v jediném okamžiku nenudící interpretaci, v níž plastickému zvuku orchestru dominoval nádherně teplý, neodolatelný, až fyzicky přitažlivý tón sólisty.“

První koncerty hudebního festivalu v estonském Pärnu přinesly posluchačům zajímavé srovnání. Zatímco pro zahajovací večer zvolila hlava klanu Neeme Järvi své milované skladatele Mozarta a Haydna, jež interpretovala Sinfonietta Riga, následující den byl příležitostí pro Kristjana Järviho a Baltic Sea Philharmonic, kteří přivedli publikum do varu svým programem Babylon Pärnu. Paavo Järvi pak se svým Estonským festivalovým orchestrem korunoval závěr prvního týdne festivalu.

„Rozhlasové stanice dnes většinou vysílají digitálně a jejich vysílání můžeme poslouchat nejen v digitálním rozhlasovém přijímači, ale můžeme je nalézt i ve svém počítači.“

„Opery se většinou vysílají v sobotu, protože na tento den bývají také plánované různé přímé přenosy z operních domů.“

„Jednou z rozhlasových stanic, která se příkladně opeře věnuje, je rakouská Österreich 1, která vysílá operu každou sobotu večer.“

Rakouský rozhlas vysílá každou sobotu večer na stanici Österreich 1 operní záznamy. Přinášíme přehled červnových a červencových titulů. Jedná se o poměrně čerstvé snímky z newyorské Metropolitní opery, Vídeňské státní opery, z Divadla na Vídeňce, milánské La Scaly, Divadla prince regenta v Mnichově, ze Štýrského Hradce, z Královské opery Covent Garden v Londýně a v případě Rusalky o koncertní záznam z pražského Rudolfina.

„Režisérka Marlene Monteiro Freitas charakterizuje svůj režijní přístup jako balancování mezi křehkostí a monumentalitou. Zasadila operu do varietního prostředí, které výborně konvenuje provizornímu industriálnímu interiéru v hale Muzea Quartiere.“

„Velký orchestr překypuje instrumentační barevností, expresivními rytmy i dynamikou, disonanční efekty jsou drásající, ale emočně vypovídající a pěvecké party jsou vypjaté a efektní.“

„Dispozice interpretky Lulu, mladé německé sopranistky Very-Lotte Boecker, jsou vskutku obdivuhodné.“

Poslední premiérou končící sezóny v Theater an der Wien byla opera Lulu Albana Berga. Premiéra se uskutečnila 27. května v prostorách Museumsquartiere a provedení se ujal ORF Radio-Symphonieorchester Wien s dirigentem Maximem Pascalem, operu režírovala Marlene Monteiro Freitas. V titulní roli vystoupila Vera-Lotte Boecker. Rezenze je psána ze třetí reprízy, konané dne 4. června.

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„Exponovaným dychom veľmi dobre sekundovala mäkko, kompaktne znejúca sekcia sláčikových nástrojov.“

„Jana Kurucová každú z piesní jedinečne vykreslila, dbala na ich rozdielny charakter, veľmi dobre si napríklad rozumela so sláčikmi v lyrickej piesni Die Nachtigall.“

„Až v tejto fáze večera sme videli, koľko temperamentu v sebe dirigent má.“

Na hudbu neskorého romantizmu sa zameral Symfonický orchestr Českého rozhlasu na svojom abonentnom koncerte 6. februára. Pod taktovkou hlavného hosťujúceho dirigenta Roberta Jindry a s hostkou, mezzosopranistkou Janou Kurucovou zazneli diela Gustava Mahlera, Albana Berga a Otakara Ostrčila. Dvořákovu síň tak naplno opantal pôvab prelomu storočí. Najväčšou devízou večera sa ale stala zanietená a precízna interpretácia protagonistov.

„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“

„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“

„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“

Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.

„Když vezmeme v úvahu, že Japonsko a Korea byly a jsou vůdčími národy, pokud se týká počtu účastníků a držitelů cen, je jasné, že pro dobu kononaviru pociťujeme poměrně velké ztráty.“

„Hovořit o domech spojených s Brahmsem a o jejich ztrátě je pro mě docela bolestivé…“

„Nakonec byl dům prodán společnosti, která vyrábí zbraně. Netuším, kolik nabídli… Dneska se to místo jmenuje Brahmsovo parkoviště…“

V Pörtschachu, městečku a letovisku na břehu jezera Wörthersee v rakouské spolkové zemi Korutany, začíná dnes 28. ročník mezinárodní interpretační soutěže nesoucí jméno Johannesa Brahmse. Skladatel právě tam opakovaně v sedmdesátých letech devatenáctého století v letních měsících pobýval. Soutěž, která koncertem laureátů zasáhne 12. září i do nedalekého městečka Velden, pořádá Johannes Brahms Gesellschaft Poertschach…

„Karel Husa asi zůstane zařazen v pověstné kategorii ´autora jedné skladby´. Hudba pro Prahu 1968 mu ten osud připravila.“

„Pokud se někomu s úctou skutečně říkalo Mistře, byl to právě on, Josef Suk.“

„Životy houslisty Josefa Suka a skladatele a dirigenta Karla Husy se nijak neprotínaly. Dnes, s odstupem, kdy už jsou uzavřeny, se však potkávají.“

Dvě výročí, dva osudy, dvojí pohled na historii. Co spojuje Josefa Suka a Karla Husu? Vlastně nic. Prázdninová data. Skladatel Karel Husa měl v sobotu 7. srpna sté výročí narození, houslista Josef Suk v neděli 8. srpna desáté výročí úmrtí. Jejich životy se nijak neprotnuly. Ale oba jsou významnými osobnostmi české hudby. Čechoameričan Husa jako exilový tvůrce, o kterém se čtyřicet let mlčelo, Suk jako prominentní tuzemský interpret, o kterém se čtyřicet let mluvilo.

„Stravinského rodný dům se nedochoval. Už před druhou světovou válkou ustoupil stavbě zařízení patřícího k rozvodu elektřiny.“

„Jediné muzeum na světě věnované Stravinskému je v Ustyluhu na ukrajinsko-polské hranici.“

„V novém apartmá na Páté avenue, v domě s výhledem na východní část Central Parku, strávil však Stravinskij doslova už jen pár dní.“

Narozen na ruském pobřeží Finského zálivu a pohřben na benátském ostrově Isola di San Michele, je skladatel Igor Stravinskij postavou zajímavou nejen svým novátorským hudebním odkazem a podobně neortodoxními názory, ale také životními peripetiemi. Trávil etapy života postupně v Petrohradu, Paříži a Kalifornii, ale často se vyskytoval také ve Švýcarsku a v mládí na venkově na polsko-ukrajinské hranici. Zemřel jako osmaosmdesátiletý před padesáti lety, 6. dubna 1971, v apartmá na prestižní adrese 920 Fifth Avenue v New Yorku.

„Podařilo se mu vystavět dramaturgickou linii, založenou především na provádění závažných děl 20. století – osou jeho snah bylo dílo Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a ze zahraničních autorů Sergeje Prokofjeva.“

„Václav Nosek věřil v životaschopnost Janáčkovy hudby z pera samotného autora, bez dodatečných zákroků různých upravovatelů.“

„Obdiv zaslouží prosazení opery Řecké pašije, neboť šlo o dílo se silným duchovním poselstvím, pro tehdejší režim nepřijatelným.“

Před rovnými sto lety, 5. dubna 1921, se narodil Václav Nosek, jedna z nejvýraznějších osobností brněnského divadla druhé poloviny 20. století. Stál za prosazením a uvedením řady operních titulů, které do té doby nebyly publiku známy. Opeře svou péči věnoval jednak jako dramaturg, který dokázal neznámým či pozapomenutým operním dílům, nalezeným v různých archívech, vdechnout život, a jednak jako dirigent, který pak tato (a další) díla nastudoval.