„Historické budovy muzea pod siluetou věží Petrova tvoří romantickou atmosféru a je tu překvapivě dobrá akustika, neboť nádvoří je ze všech čtyř stran obstoupeno budovami.“

„Orchestr si připravil jak unikátní skladby, psané přímo pro něj, tak i úpravy orchestrálních částí ze známých oper.“

„Poprvé se tedy stal festival Brno Brass fest součástí velkého letního brněnského festivalové dění a strhl na sebe pozornost obyvatel i návštěvníků Brna.“

Žesťový orchestr Moravia Brass Band vystoupil ve čtvrtek 15. června se zahajovacím koncertem festivalu Brno Brass Fest na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea a zahájil tak řadu akcí, které představují žesťová uskupení v zajímavých seskupeních a na nejrůznějších místech. První koncert se konal pod názvem Moravia Brass Band in opera, dirigoval kmenový dirigent souboru Chuhei Iwasaki a na sólovou trubku hrál Stanislav Masaryk.

Biskupský dvůr Moravského zemského muzea slouží jako letní scéna již několik let a odehrávají se tu jak koncerty, tak letní představení. Historické budovy muzea pod siluetou věží Petrova tvoří romantickou atmosféru a je tu překvapivě dobrá akustika, neboť nádvoří je ze všech čtyř stran obstoupeno budovami. Elevace hlediště zajišťuje dobrý rozhled i poslech a vystoupení se dají i nazvučit. Večer 15. června však byl poslech čistě akustický, což si velký žesťový orchestr mohl dovolit. Osm trubek, křídlovka, pět lesních rohů, tři trombony, tři eufonia, čtyři tuby a čtyři hráči na bicí obstarali dostatečně celý prostor a nedali šanci ani reprodukované hudbě, která o sobě občas dávala vědět zdálky ze Zelného trhu.

Orchestr si připravil jak unikátní skladby, psané přímo pro něj, tak i úpravy orchestrálních částí ze známých oper. Aranžérem skladeb byl z většiny trumpetista souboru Ondřej Moťka, který byl i autorem první a poslední skladby, které v ten večer zazněly. Nejprve to tedy byla Intráda pro Brno Brass Fest, která úderně oslovila publikum a dala najevo, že tento večer nenechá nikoho dřímat. Pevná nasazení, čistá piana a perfektní souhra zase daly najevo, že v orchestru sedí hráči, kteří jsou ostřílenými profesionály, členy profesionálních těles jako například Národního divadla v Brně nebo filharmonických orchestrů.

Polonéza z Rusalky Antonína Dvořáka v aranžmá Howarda Lorrimana přinesla romantiku, i když ukázala, že přece jen piana by potřebovala více barvy, což byla daň otevřenému prostoru. Předehra k ruské opeře Ruslan a Ludmila od Michaila Ivanoviče Glinky v aranžmá Roberta Childse byla úderná a svěží. Meditaci od Julese Masseneta, kterou aranžoval Ondřej Moťka, hrál na sólovou trubku Stanislav Masaryk, který potěšil krásným a nosným tónem a vřelostí výrazu. První polovinu koncertu uzavřela Suita č. 1 Peer Gynt Edvarda Griega, opět v aranžmá Ondřeje Moťky. Čtyři věty, Ranní nálada, Aasina smrt, Tanec Anitry a V sídle krále hor náhodní návštěvníci nevnímali jako jeden celek a tleskali po každé větě. To nijak nevyvedlo hudebníky z míry a odvedli poctivou muzikantskou práci. Účinek umocnily pozouny a tuby v poslední větě, kterou dirigent hnal v accelerandu do závěru.

Po přestávce oslovila publikum předehra k Vilému Tellovi od Gioacchina Rossiniho v aranžmá Ondřeje Moťky a to nejen údernými pasážemi, ale především lehounkým virtuózním pianem ve „vražedném“ tempu. Triumfální pochod z Aidy Giuseppa Verdiho sice postrádal legendární „aidovky“, ale nechyběl lesk všech žesťů a krásné trubkové sólo. Na závěr si orchestr připravil skladbu, kterou mu napsal „na tělo“ Ondřej Moťka. Trumpetové sólo virtuózně zahrál Stanislav Masaryk, jeho přednes nepostrádal nosnou melodickou linku v legátu; pod ní zněl impresionisticky laděný orchestr. Nostalgickou střední část doprovodil křik okololetoucích ptáků; zřejmě se potřebovali také zapojit – dali tak hudbě zvláštní nádech. Závěrečná část se nesla ve španělském koloritu a uzavřela pohodový a zajímavý večer. Potlesk publika si vynutil přídavek a samozřejmě to byla předehra k Vilému Tellovi v efektním trysku.

Žesťové nástroje jsou vždy posluchačsky i divácky vděčnými objekty a jestliže je jich více pohromadě, o to víc přitahují publikum. Brněnský hudební skladatel Evžen Zámečník kdysi rovněž založil žesťový soubor Brno Brass Band a slavil s ním divácké úspěchy. Dnešní mladí hudebníci, kteří provozují Moravia Brass Band, jsou tedy pokračovateli nadšených „žesťařů“, kteří svým uměním burcují zájem publika o klasickou hudbu, hranou živě, na profesionální úrovni a s mladistvou energií.

Do několika málo festivalových dnů se vešel i předfestivalový koncert ve středu 14. června v klubu Metro Music Bar, který provedl Harmálek orchestr; originální uskupení, které inovuje českou dechovkovou tradici do dravého provedení. V pátek 16. června se v sále Konzervatoře Brno konal dopoledne edukační koncert a odpoledne v Kostele Nanebevzetí Panny Marie hrál hornový ansámbl Za rohem. V sobotu 17. června celý den zněly dechové hudby na Náměstí Svobody a večer se Brno Brass Fest stal součástí velkého ohňostrojného festivalu Ignis Brunensis a hrál až do půlnoci v přístavišti v Bystrci. Poprvé se tedy stal festival součástí velkého letního brněnského festivalové dění a strhl na sebe pozornost obyvatel i návštěvníků Brna. Letošní Brno Brass fest zakončí Rozhlasový Bigband Gustava Broma s Jurajem Bartošem v pondělí večer na nádvoří hradu Špilberk.

Foto: Radoslav Vnenčák