„Tomuto zajímavému dílu, které bylo spolu s celým cyklem inspiračním vzorem – v tehdy zaužívané praxi – pro Georga Friedricha Händela, na koncertě předcházelo Händelovo oratorium Jephtha, jeho poslední opus.“

„Předností Czech Ensemble Baroque Choir je, že je tvořen stále ještě mladými, přesto již ostřílenými pěvci, kteří jsou schopni vedle sborového zpěvu přinést i suverenní sólové vstupy, při zachování kontinuity zvuku.“

„Obsazení orchestru překvapovalo hutností a dramatičností zvuku a také energičností projevu, podněcovaného entuziasmem dirigenta Romana Válka.“

Dvanáctou koncertní sezónu zahájil soubor Czech Ensemble Baroque v brněnském kostele sv. Janů 13. září a uvedl Mši ke svatému Václavu od zapomenutého barokního skladatele Františka Václava Habermanna. Před touto mší zazněla ještě předehra a árie z oratoria Georga Friedricha Händela Jephtha, kde jako sólistka vystoupila sopranistka Romana Kružíková. Jako vždy večer uváděla dvojice Bach – Mozart v podání herců Městského divadla ve Zlíně Radovana Krále a Pavla Vacka, který zaskočil za kolegu Luďka Randára.

Czech Ensemble Baroque a především jejich zakladatel a dirigent Roman Válek, vyhledávají staré a pozapomenuté barokní skladatele systematicky a přivádějí jejich díla v život. Tentokrát byl vzkříšen František Václav Habermann, který pocházel z Kynžvartu a žil v létech 1706 – 1783; zemřel v Chebu. Podle textu v programu k tomuto večeru působil Habermann u dvorů po Evropě a hodně cestoval. Mnohá z jeho děl se nedochovala, včetně školské hry u příležitosti návštěvy Čech Marií Terezií (přetrvalo pouze libreto). Jednou z mála kompozic, která „zubu času“ odolala, je Philomela pia (Zbožný slavík), soubor šesti mší, z nichž každá je věnována jednomu světci. Missa Sancti Wenceslai (Václavská mše) je první a nejdelší.

Habermannova hudba obsahuje oba dobově užívané styly, tedy polyfonní části a nový neapolský styl, využívající tehdy módní, operní prvky. Kombinace užití těchto stylů přináší žádoucí hudební spád, stejně jako střídání sborového zpěvu se sólovými částmi. Předností Czech Ensemble Baroque Choir je, že je tvořen stále ještě mladými, přesto již ostřílenými pěvci, kteří jsou schopni vedle sborového zpěvu přinést i suverenní sólové vstupy, při zachování kontinuity zvuku. Mše je tvořena šesti částmi – Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei – a tyto části jsou opět vnitřně členěny na kratší oddělené úseky. Každý z těchto úseků má jiné interpretační zázemí; menší obsazení sboru – tři soprány, tři alty, tři tenoři a tři basy – se v různých kombinacích stále proměňovalo. Sólové vstupy sopránu v Kyrie zajistila Romana Kružíková pevným, nosným hlasem, duet v Kyrie a v Benedictus sopranistek Pavly Radostové a Lucie Karafiátové překvapil lahodností nejen jednotlivých hlasů, ale především jejich souzvuku, příjemně vyznělo i duet altu Lucie Karafiátové a tenoru Jakuba Kubína v části Domine Deus. Kvartet Pavly Radostové, Lucie Karafiátové, Jakuba Kubína a Jiřího Miroslava Procházky zněl v Agnus Dei vyváženě a plně a celé spektrum barev přinesl bas Jiřího Miroslava Procházky v Sanctus.

Pěvecké party byly podložené zvukem Czech Ensemble Baroque Orchestra, ve kterém spolupracovaly vedle šesti houslí, violoncella a kontrabasu fagot, cink, dvě klariny, dva trombony, pozitiv a tympány. Obsazení orchestru překvapovalo hutností a dramatičností zvuku a také energičností projevu, podněcovaného entuziasmem dirigenta Romana Válka. Spolu se sborem gradoval orchestr ve výrazu v polyfonních částech.

Tomuto zajímavému dílu, které bylo spolu s celým cyklem inspiračním vzorem – v tehdy zaužívané praxi – pro Georga Friedricha Händela, předcházelo Händelovo oratorium Jephtha, jeho poslední opus. Tedy přesněji jen jeho předehra, recitativ Ye sacred priests a árie Farewell ye limpid springs. Je to árie ze třetího dějství, ve které se dcera izraelského soudce Jephty, určená k obětování Bohu, loučí se světem. Sopránového sóla se zhostila Romana Kružíková s vroucností a pokorou.

Pořadem provázeli opět představitelé skladatelů, které má cyklus v názvu, Johanna Sebastiana Bacha a Wolfganga Amadea Mozarta. Radovan Král se v roli Mozarta již po létech zklidnil a „zmužněl“ a jeho repliky vůči sokovi jsou kousavější. Bachovu postavu tentokrát ztvárnil místo Luďka Randára jeho mladý kolega Pavel Vacek, který si oproti zkušenějšímu kolegovi tolik nedovolil a byl poněkud ostýchavější, přesto postavě nezůstával nic dlužen. Jejich úkolem ale nebylo jen „bavit“ publikum předscénou, ale především ho seznámit s právě otevíranou sezónou a pozvat na jednotlivé koncerty. Nicméně jejich informace byly poněkud chaotické a při konfrontaci s jejich přehledem v programu divák zjistil, že některé tituly jsou barevně vyvedené tak nešťastně, že nejsou na podkladu vidět. Věřme, že problém nikoho neodradil, ale naopak povzbudil k samostatnému prozkoumání programu celé sezóny nabízející celkem osm zajímavých koncertů a jeden bonusový pro abonenty, který zůstává překvapením. Cyklus koncertů souboru Czech Ensemble Baroque je již pevně zakotven v nabídce brněnské koncertní sezóny a má své příznivce i obdivovatele.

********

Foto: Jakub Jíra