„Představila se španělská houslistka Leticia Moreno. Její peruánské kořeny ještě umocnily temperament a schopnost emoční výpovědi, která korunovala její ekvilibristický houslový projev.“

„Myšlenka skloubit vizuální vjem s Brittenovým představováním jednotlivých nástrojů, kterým postupně dává přednášet Purcellovo téma, byla geniální.“

„Je znát, že mladý dirigent svému orchestru rozumí a orchestr mu reaguje na sebemenší gesto okamžitě.“

Festival Harmonia Moraviae vstoupil letos do jednadvacátého ročníku a zahájila ho Filharmonie Bohuslava Martinů ve čtvrtek 21. září. Hlavním hostem byla španělská houslista s peruánskými kořeny, Leticia Moreno. Na programu byly nejprve Variace a fuga na Purcelovo téma Benjamina Brittena a poté Rapsodie pro housle a orchestr Tzigane Maurice Ravela. Po přestávce zazněla Carmen Fantasy na motivy z opery Carmen pro housle a orchestr od Pabla de Sarasateho a na závěr La Valse, taneční báseň pro orchestr Maurice Ravela. Symfonický orchestr řídil šéfdirigent filharmonie Robert Kružík.

Tématem letošního ročníku festivalu Harmonia Moraviae je myšlenka Česká hudba Evropě – Evropa v České hudbě, která připomíná staleté prolínání a propojování české hudebnosti s evropskými vlivy. Hned první večer se představil živel španělský, kterým byla, v dobrém smyslu tohoto slova, španělská houslistka Leticia Moreno. Její peruánské kořeny ještě umocnily temperament a schopnost emoční výpovědi, která korunovala její ekvilibristický houslový projev. Nástroj Nicola Gagliana z roku 1762 zvukem ideálně podtrhoval její výraz projev a umělkynina technická vybavenost oslňovala a brala dech. K tomu krásná, charismatická mladá žena, uhrančivá, v rudých dlouhých šatech, dávající najevo vědomí o svém výsostném umění.

Úvodem koncertu zazněla skladba anglického skladatele Benjamina Brittena Variace a fuga na Purcellovo téma, op. 34. Volba tohoto kusu dávala najevo, že na začátku koncertu a především sezóny, je slušné se publiku představit. Promítací plátno nad orchestrem účinně napomáhalo tomuto záměru. Koncertní sál totiž nemá elevaci, tedy výškové nastavení jednotlivých řad, a proto publikum na hráče orchestru nevidí. A kdo bezpečně z publika pozná, jak který nástroj skutečně zní a který právě hraje? Myšlenka skloubit vizuální vjem s Brittenovým představováním jednotlivých nástrojů, kterým postupně dává přednášet Purcellovo téma, byla geniální. Orchestr nejprve přednesl v plném obsazení téma velkého anglického barokního skladatele a poté je zpracovával jako variace pro jednotlivé nástroje, aby je opět spojil dohromady a dal vyznít jejich souhře v závěrečné fuze. Orchestr hrál s plným nasazením a nadšením pro inovaci a nástroje zněly vyváženě, v plné barvě i dynamice.

Ve druhé skladbě již se představila sólistka večera a už její nástup byl impozantní. Nesla své housle před sebou jako svoji vlajkovou zástavu a dávala je na odiv publiku, jako by říkala, ne já, ale tento mistrovský nástroj je dnes hvězdou večera. Tzigane, rapsodie pro housle a orchestr Maurice Ravela je efektní dílo a Leticia Moreno prokázala že je jeho ideální interpretkou. Úvodní část sólových houslí, které začínaly v hlubokých polohách s expesivním výrazem, se postupně vzpínala do výšek a do vášnivých kreací a dala prostor sólistce předvést technické finesy. Přechod do impresivní nálady je podpořena harfou imitující cimbál a housle přinášejí nářek cikánského primáše. Teprve nyní nastupuje orchestr, nejprve zjasněné crescendo, po kterém přinášejí housle čardášové frisko a následně spolu s orchestrem spějí do finále ve víru vášnivého čardáše. Sólistka dala do výkonu nejen veškerý technický um, ale především schopnost expresivního vyjádření vášně, erotiky i zoufalství, podepřeného vzdorem. Vysloužila si nadšený jásot publika, které ale ještě další vrchol večera čekal.

Po přestávce Leticia Moreno přednesla spolu s orchestrem koncertní fantazii na motivy z opery Carmen pro housle a orchestr s názvem Carmen Fantasy, op. 25 španělského skladatele Pabla de Sarasateho. Opět začala spodní, vášnivou polohou, ve které jí housle zněly hutně a barevně, ale brzy přešla do jemných pian a flažoletů, nebesky jiskřivých a intonačně cizelérsky čistých. Akcelerace rytmu přinesla rychlejší tempo Habanery, píseň Carmen o divoké lásce byla plná divokého vzdoru a z pomalého tempa se stávala stále divočejší, až se dostala do víru, ze kterého hrozilo vylétnutí jak sólistce, tak především orchestru, který měl co dělat, aby divoké jízdě stačil. Dirigent Robert Kružík ale měl vše pevně pod kontrolou a udržel orchestr spolehlivě v souhře. Publikum vstávalo a křičelo nadšením, čímž si vynutilo přídavek. Byla jím skladba dalšího španělského skladatele Manuela de Fally, balada pro housle a harfu s názvem Nana. Na harfu něžně a citlivě doprovázela houslistku z orchestru Amelia Tokarska. Tohle pomalé a něžné vylehčení programu uklidnilo rozvášněné publikum a sólistka si šla sednout do hlediště, aby spolu s publikem vyslechla poslední skladbu večera, taneční báseň pro orchestr La Valse Maurice Ravela.

V této skladbě využil šéfdirigent Robert Kružík všech příležitostí, jak představit možnosti a schopnosti svého orchestru. Valčíkový vír se proměňoval v dynamických i rytmických vlnách a orchestrální výsledný zvuk byl stále kompaktní a instrumentální barevnost se přelévala s promyšlenou a dotaženou koncepcí, která útočila na smysly posluchače, který se sám dostával do víru tance. Agogické i dynamické finesy překvapovaly, přinášely kontrasty, instrumentální efekty byly překvapivé a dirigent i hudebníci si viditelně vyhráli se zvukem, který v závěru akceleroval do excentrického nadšení. Jak je možné, že se dirigentovi podařilo udržet vše pohromadě a dovést k úspěšnému závěru, bylo těžko nepochopitelné, ale je znát, že mladý dirigent svému orchestru rozumí a orchestr mu reaguje na sebemenší gesto okamžitě. Tato niterná souhra mezi dirigentem a orchestrem je velmi vzácná a je samozřejmým předpokladem pro špičkovou interpretaci.

Koncert byl moderován redaktorem České televize Lubošem Dostálem a zahájení se zúčastnily špičky vedení města i kraje, aby daly najevo, že za svým orchestrem a jeho aktivitami stojí, což je rovněž aktivita dnes velmi potřebná a málo vídaná. Festival Harmonie Moraviae je tedy už v plném proudu a Filharmonie Bohuslava Martinů svoji sezónu zahájila velkolepě a exkluzivně.

Foto: Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín