„Podle dobové praxe se k varhanám připojilo i trombónové kvarteto, které tvořili hudebníci Moravské filharmonie Olomouc. Měkkost i znělost jejich nástrojů se velmi dobře zvukově snoubila s citlivým varhanním doprovodem.“

„Zejména pak překvapila hutnost hlubokých basů.“

„Závěrečná skladba byla provedena 25. srpna 1863 v brněnských Lužánkách u příležitosti oslav tisíce let příchodu Cyrila a Metoděje jedenácti sty pěvců a s velkým dechovým orchestrem, který dirigoval sám Pavel Křížkovský.“

Olomoucké barokní slavnosti oživují město Olomouc v letních měsících a lákají publikum do starobylých a krásných prostor. A Pavel Křížkovský (1820–1885), který byl povolán z augustiniánského kláštera do olomoucké katedrály jako dómský kapelník, je osobností, jehož hudba dodnes překvapuje. Na koncertě 8. srpna v rámci zmíněného festivalu dominovalo jeho Requiem in d a v závěru Kantáta Sv. Cyril a Metoděj na text Františka Sušila, kterou Křížkovský napsal a provedl k tisícímu výročí příchodu světců na Moravu.

Na koncertě, který v katedrále sv. Václava v Olomouci zajistilo Studio Volantes, zazněly v podání Mužského pěveckého sboru Křížkovský, sólistů Pavla Valenty, Ondřeje Múčky, Tomáše Krejčího a Jiřího Miroslava Procházky, trombónového kvarteta Moravské filharmonie a varhanní spolupráce Jiřího Stodůlky za vedení sbormistra Jana Gottwalda neznámé skladby. Zásadní díla tvořila čitelný vrchol koncertu; podružnější skladby pak žádoucí kontrast. Celý koncert zazněl z kůru; neobvyklé atmosféře potemnělého chrámu pak odpovídala i akustika, která potvrdila, že chrámy byly stavěné právě s ohledem na muzicírování na kůru. Kompaktní a srozumitelný zvuk se dobře nesl do prostoru.

Nejprve zazněla kantáta Pastýř a poutníci z roku 1865 pro tenor, baryton a mužský sbor s doprovodem varhan na text Františka Sušila, která líčí pouť na Hostýn a je založena na motivech zvonů. Další dvě skladby, Zdrávas Maria a Otče náš provedl sbor a cappella s krátkými vstupy sólistů. Zejména zde se ukázala poctivá práce umělců, kteří zpívali vroucně a pečlivě pracovali s dynamikou. Také precizně aktikulovali, přesto bylo užitečné, že v programu byly všechny texty uvedeny.

Stěžejním dílem, které dalo večeru název, bylo Requiem in d pro tři mužské hlasy s doprovodem varhan. Bylo napsáno „k použití v olomouckém metropolitním chrámu” v roce 1877, ve stylu ceciliánském. Cecilianismus bylo hnutí v církevní hudbě, které mělo za cíl navrátit hudbě její duchovní ráz. Podle dobové praxe se k varhanám připojilo i trombónové kvarteto, které tvořili hudebníci Moravské filharmonie Olomouc, Miroslav Tutko, Pavel Balcařík, Miriam Wallich a Jan Pátek. Měkkost i znělost jejich nástrojů se velmi dobře zvukově snoubila s citlivým varhanním doprovodem. Nejprve zazněly dvě části Requiem, Introitus a Graduale et Tractus a následoval chorál Dies irae, který byl do Requiem zařazen dle dobového vydání z roku 1881 podle skladatele Franze Witta. Střídání sboru a sólových vstupů tenoru a basu (Ondřej Múčka a Jiří Miroslav Procházka) bylo obdivuhodně vyvážené. Poté pokračovaly další části Requiem – Offertorium, Sanctus, Benedictus, Agnus et Communio, které tvořily stěžejní část koncertu. Plynulé prolínání sboru, sólových vstupů a trombonů, práce s dynamickými efekty, střídání hlasových skupin – to vše podpořilo barevnost zvuku. Zejména pak překvapila hutnost hlubokých basů.

Po requiem zazněl nejprve chorál Libera me, Domine, opět zařazený již Franzem Wittem, s varhanami a trombonovým kvartetem, postupně v diminuendu do intimní výpovědi. Dále Zpěv pohřební na text Františka Sušila, který je z roku 1847 a zazněl v roce 1868 na pohřbu tohoto sběratele moravských lidových písní. I zde vyzněla skladba velmi vroucně a nechyběly překvapivé dynamické efekty. Následovala Zahrada Boží na lidový text, trojdílná kantáta, dojemná, sbor zpíval a cappella a při značné délce skladby překvapoval přesností intonace a mírou sezpívání.

Závěrečnou skladbu, kterou byla kantáta Sv. Cyril a Metoděj, napsal Pavel Křížkovský na text Františka Sušila a přepracoval ji v roce 1861 u příležitosti oslav tisíce let příchodu věrozvěstů. Byla provedena 25. srpna 1863 v brněnských Lužánkách jedenácti sty pěvců a s velkým dechovým orchestrem, který dirigoval sám Pavel Křížkovský. Zde v katedrále si musely poradit varhany, které zahájily dunivým vstupem s velebným zpěvem sboru v silné dynamice. Stylizovaný starodávný text je prodchnut myšlenkou národního obrození a obnova Slovanů je zde akcentovaná nejen v textu, ale především mohutností hudebního proudu, který staví i polyfonní struktury. Fortissima trombonů a varhan postupně sílila do majestátního závěrečného chorálu. Síla myšlenky i odhodlání, vepsaná do textu i do hudby, strhla účinkující i publikum do euforie. Nadšené ovace zklidnil až přídavek a cappella, modlitba Zdrávas Maria, která zazněla již zpočátku koncertu. Duchovní náboj koncertu i emoce v jeho provedení navodily atmosféru sounáležitosti a přinesly všeobecné vědomí výjimečnosti večera.

Foto: Panda foto