„Orchestr podal koncentrovaný a plastický hudební obraz, promyšleně vygradovaný.“

„Zahajovací koncert se konal v Zámecké jízdárně zámku Valtice, která překvapuje rozlehlostí a krásou nedávné rekonstrukce.“

„Po přestávce přišel na pódium teprve osmnáctiletý houslista Daniel Matejča. Jako první Čech zvítězil v Evropské soutěži mladých hudebníků.“

Lednicko-Valtický hudební festival se odehrává na jižní Moravě již osmým rokem a letos upozorňuje na mladé adepty hudby, kteří již své kvality potvrdili a dosáhli na pódiích i na hudebních soutěžích na prestižní ceny. Festival si vzal za úkol podporu těchto nadějných umělců. Na zahajovacím koncertě 23. září se rozezněly housle, na které hrál Daniel Matejča. Oslnil Houslovým koncertem Dmitrije Šostakoviče. Filharmonie Brno přednesla Beethovenovu Symfonii č. 5 „Osudovou“ za vedení dirigenta Tomáše Netopila.

Lednicko-Valtický hudební festival je výjimečnou příležitostí, jak se potkat se slavnou historií a krásou architektury i malířství na různých místech jižní Moravy a propojit tato setkání s krásnou hudbou. Zahajovací koncert 23. září se konal v Zámecké jízdárně zámku Valtice, která překvapuje rozlehlostí a krásou nedávné renovace. Pro dámy poněkud nepohodlný přístup má důvod v autentické rekonstrukci vstupu pro koně. Proto sklon podlahy i neobvyklé schody a proto i obrovský prostor. Produkce festivalu dokázala i zde chytrým a estetickým způsobem za použití tkanin rozdělit obrovský prostor na zázemí a na sál; ten získal parametry kvalitního koncertního prostoru.

Potvrdilo se to hned na počátku, kdy zazněla skladba Josefa Gabriela Rheinbergera, skladatele, který tvořil ve druhé polovině 19. století a jeho tvorba i život jsou spojeny s knížetem Aloisem II. z Lichtejnštejna. Jeho uvedení na koncertě bylo spíše úlitbou a vzdáním holdu rodu, který kulturní rozvoj celého území má na svědomí. Akademická Ouvertura, op. 195 se řadí časově do doby vrcholícího romantismu, ale její struktura je spíše klasicistně strohá. Orchestr plyne pokojně v opakujících se frázích smyčců, ze kterých probleskují sólové krátké vstupy ostatních nástrojů. Občas se fráze vyklene do forte, podpořeného žesťovými nástroji, aby se postupně zklidnila, a v této dynamice je patrná jakási pravidelnost. Uvedení skladby mělo spíš instruktivní a nostalgický charakter.

Následovala skladba, kterou dnes nepojmenujeme jinak než „Osudovou“. Symfonii č. 5 c moll, op. 67 Ludwiga van Beethovena si dnes nesplete žádný koncertní posluchač, ba snad ani ten, kdo v životě v koncertní síni nebyl. Proto je navýsost důležité, jaké pojetí dirigent zvolí a jaký mu dá hudební a emoční náboj. Tomáš Netopil je dirigentem s erudicí a bohatými zkušenostmi s vynikajícími evropskými orchestry a k dílu ikonického skladatele přistoupil s maximální péčí. Již v první větě Allegro con brio zaujala plastická dynamika a zejména zdůrazněné dynamické kontrasty, úderný vpád lesních rohů a hrozivý vrchol v podání všech nástrojů, uzavřený závěrečným pianem. Druhou větu Andante con moto uvozují kontrabasy a violoncella měkkou melodií, aby se vzepjaly do vítězné fanfáry a zklidnily se v ritardandu. Hudba běží lehce jako řeka, hladí svými melodiemi a uzavírá se v elegantním závěru. Třetí věta Scherzo. Allegro se rozjíždí z lehkého piana, cizelované pizzicato vytváří tajemné napětí, které postupně nabývá na síle. V poslední větě Allegro zaujmou zvukové efekty, vpády silné dynamiky vyznívají vítězně radostně a accelerando ve finále je úderné. Orchestr podal koncentrovaný a plastický hudební obraz, promyšleně vygradovaný, s efektními kontrasty a propojenými barevnými frázemi. Přestože v sále nesedělo klasické koncertní publikum (reagovalo potleskem po každé větě, což poněkud rušilo celistvé vnímání díla), přijalo provedení s nadšeným uznáním.

Po přestávce přišel na pódium teprve osmnáctiletý houslista Daniel Matejča. Umělec z Liberce, který je již dnes výhercem mnoha hudebních soutěží, neboť se svému nástroji věnuje od čtyř let a pro nesporný talent je žákem profesora Ivana Štrause dodnes. Jako první Čech zvítězil v Evropské soutěži mladých hudebníků (Eurovision Young Musicians). Na pódium v zámecké jízdárně valtického zámku přišel s houslemi z roku 1906 od Karla Boromejského Dvořáka. Housle mají menší nosnost, a proto byl jejich zvuk mírně zesílen, ale velmi citlivě; tónu houslí to napomohlo. Jejich témbr je poněkud drsnější, a to vyrovnaně ve všech polohách, což přednesu Houslového koncertu č. 1 a moll, op. 77 ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče dalo věrohodnosti ve výrazu.

První větu Nocturno. Moderato zahájil temný, pomalý vstup kontrabasů a navázal nenápadně houslista v hlubokém, vážném tempu. Nostalgii podpořil sólový fagot a melodie a sazba postupně bujela. Druhá věta Scherzo. Allegro vpadla jako dravý proud ve forte. Orchestr podkresloval houslistu pochodovým tempem, housle nad tím vyjadřovaly napětí, vůli i touhu. Allegro vpadlo energickým sólovým lesním rohem a v crescendu pokračoval orchestr spolu s houslemi v rychlém hudebním víru. Třetí věta Passacaglia. Andante nastupuje mohutným tympánem s kontrabasy, pokračují hutné žesťové fanfáry a po nich nastupuje melancholické téma houslí, zpěvné s bolestným témbrem. Podporuje ho fagot a následně sólo lesního rohu s měkkým protihlasem. Postupné accelerando citlivě podpořil orchestr. Poté bylo místo pro prezentaci houslového umění v kadenci a předvedení technických kvalit sólisty, aniž by byla narušena logika díla. Obdivuhodnou brilantní techniku dokázal sólista podřídit bolestnému, úpornému výrazu. V poslední větě Burlesque. Allegro con brio podpořily sólové housle smyčce v pizzicatu. Na konci mohutné fortissimo a náhlý konec. Efektní závěr i skvělá hra mladého houslisty v sále vybudily obrovské nadšení. Skutečnost, že v této skladbě najednou posluchači po větách netleskali, mohla být i uvedením koncertu. Jako vždy noblesní úvodní slovo moderátora Jiřího Vejvody přineslo před touto skladbou vhled do osudu skladatele, který měl tu smůlu, že žil a tvořil za éry Stalina. Příběh o skladateli, který každou noc seděl na židli s aktovkou a kartáčkem na zuby před svým bytem, neboť očekával zatčení a nechtěl, aby to způsobilo trauma jeho tříletému synkovi, mrazil. A také osvětlil, proč je Šostakovičova hudba tak drsná až křečovitá.

Filharmonii Brno se podařilo výraz mladého sólisty podpořit spolehlivou souhrou a výrazem, který souzněl s projevem houslisty. Publiku přinesli výjimečný hudební zážitek. Zahájení festivalu bylo až opulentní kulturní událostí a odstartovalo čtrnáctidenní hudební hody na jižní Moravě.

********

Foto: Pavel Kristián Jr. pro LVHF z.s.