PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vyjádření solidarity je tím nejmenším, co pro ukrajinské studenty můžeme udělat.“

„Ukrajina a její lid potřebuje podpořit finančně, ale i samotné gesto je důležitým prostředkem podpory.“

„Koncert nabídne posluchačům možnost poslat finanční prostředky humanitární organizaci Člověk v tísni.“

Orchestr a sbory Pražské konzervatoře s několika sólisty z řad studentů i pedagogů vystoupí dnes večer v sále školy na koncertě, majícím podpořit humanitární pomoc Ukrajině napadené Ruskem a vyjádřit solidaritu s jejími občany. Na konzervatoři studují děti z obou zemí. Ředitel školy Petr Čech, který se na programu podílí v roli klavíristy, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program koncertu a říká, že jako pořadatelé samozřejmě neměli v úmyslu nezařadit kompozice ruských skladatelů. Trestali bychom tak jen sami sebe. Navíc nezapomínejme, že k nám směřují také uprchlíci z Ruska, kteří utíkají před režimem z důvodu hrozících represí, upozorňuje.

„Friedrich Gulda je pro nás klasické klavíristy jedním z nejzajímavějších jmen.“

„Co mě zaujalo úplně nejvíc: Jestlipak se v té Paříži Martinů a Gershwin nemohli třeba potkat…?“

„Je to skutečné závěrečné číslo, kdy se oba světy – svět klasiky a jazzu – propojují opravdu ve velkém stylu.“

Pianista Karel Košárek v Praze natáčel se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Tomášem Netopilem a s klavíristkou Dorou Novákovou dvě koncertantní skladby jejího otce Jana Nováka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se však soustřeďuje na sólové vystoupení, které ho v Praze čeká 21. března v rámci cyklu Hybatelé rezonance…

„Premiéru violoncellového koncertu uvádím poprvé. Je úžasnou příležitostí vtisknout do nové skladby něco ze sebe, bez ovlivňování jinými interprety.“

„Uvedení Kučerovy první symfonie bude pro orchestr velká čest.“

„Pevně věřím, že nového sálu se dočkáme v polovině roku 2023.“

Karlovarský symfonický orchestr má ve čtvrtek na programu vedle Berlioze a Martinů novinku – Violoncellový koncert ostravského skladatele Dalibora Štrunce. Diriguje Marek Šedivý, sólistou je koncertní mistr Martin Ondráček. Ten ovšem není zdaleka jen interpretem, ale také se dlouhodobě angažuje ve věci potřebného nového koncertního sálu, který by měl vzniknout v památkově chráněném objektu bývalých Císařských lázní…

„Pane Gergijeve, ptají se dirigenta, distancujete se od ruského prezidenta v této nové situaci? Odpověď patrně nepřišla.“

„Mohli bychom Anně Netrebko v současné situaci vzdávat za její umění hold? Tleskat a volat bravo, když zároveň víme, že jasně neodsoudila ruskou agresi?“

„A je snad také zřetelné, že i když Čajkovskij, Musorgskij, Borodin, Glinka, Rimskij-Korsakov nebo Skrjabin, nemluvě o Šostakovičovi, byli rovněž Rusové, tak že není nutné je hned přestat hrát…“

Knížka Oněgin byl Rusák nabízí tragikomické ohlédnutí za normalizačními osmdesátými léty v Československu, při kterém se bavíte, ale taky vám tuhne úsměv na rtech. V současné době nám úsměv tuhnout nemůže, není totiž čemu se smát. Rusko opět vstoupilo do našich životů. Vysmívá se naopak ono nám. Svou agresí vůči Ukrajině provokuje a děsí západní demokratickou civilizaci…

„Používám tužku. A hodně také gumu.“

„Shodou smutných okolností se téma hry – vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu – stalo teď opravdu velmi aktuálním.“

„Žiju v Praze od roku 2016 a nevycházím z úžasu nad neuvěřitelnou krásou vašeho města.“

Příběh vztahu vězeňkyně a dozorce z koncentračního tábora propojený s dějem dětské pohádky o poznávání abecedy jidiš. To je téma inscenace Gramofon pražského Divadla MA, která má dnes premiéru. Originální zpracování je symbiózou činohry a hudebního a nonverbálního divadla a nabízí divákovi jedinečný pohled na lidskou bytost procházející holokaustem…

„Hrůša má schopnost učinit z rarit hudbu, kterou si publikum užije, i když si ji vysloveně nevyžádalo.“

„Bylo povzbuzující vidět, že na hudbu Bohuslava Martinů zůstali v sále všichni – i když byl jasné, že hlavním důvodem, proč se kupovaly lístky, bylo předtím účinkování pianistky Yuji Wang.“

„Vstupní pasáže 1. symfonie Bohuslava Martinů přirovnává kritik k zahradě podivně krásných květů.“

Jakub Hrůša hostoval počtvrté u Newyorských filharmoniků. A protože v roce 2024 končí dosavadní šéfdirigent orchestru Jaap van Zweden, upozornil list New York Times, že byl český dirigent prvním z řady hostů, která by pro následující týdny mohla vypadat jako série neoficiálních konkursů pro vytipování nového šéfa… Jakub Hrůša se dělil o pozornost publika s čínskou pianistkou Yujou Wang. Dirigoval od 10. do 12. února ve třech večerech program sestavený z děl Zoltána Kodályho a Franze Liszta a První symfonie Bohuslava Martinů.

„V nejlepších letech rozvíjeli Linha Singers koncertní činnost v Československu i v zahraničí, experimentovali s hudebními projekty významných soudobých autorů a nahrávali, ale také pořádali cykly koncertů pro mládež.“

„Jako inspiraci mohl mít francouzskou vokální skupinu Les Swingle Singers.“

„Jiří Linha byl do konce života umělecky plně aktivní.“

Ve věku 91 let se uzavřel život Jiřího Linhy, po více než půlstoletí uměleckého vedoucího vokálně-instrumentální skupiny Linha Singers. Byl dirigentem, sbormistrem, vokalistou, skladatelem a aranžérem, na začátku umělecké dráhy sborovým zpěvákem. Jeho transkripce přivedly mnoho lidí ke klasice. 

„Ivo Kahánek s Martinou Jankovou mají v plánu Chopinovy písně natočit a připravují se na to při koncertech.“

„Martina Janková prokázala při zachycení mazlivé výslovnosti polských slov mimořádnou empatii a vynalézavost.“

„Pěkným bonusem bylo před koncem koncertu uvedení skladbičky Mazur pro profesora Hanku Jakież kwiaty.“

Klasika o čtvrté je odpolední komorní cyklus lákající publikum ve všední den, i v zimě ještě za světla, do Sukovy síně pražského Rudolfina. První únorovou středu v něm jeho iniciátor Ivo Kahánek koncertoval společně se sopranistkou Martinou Jankovou. Polské písně Fryderyka Chopina proložil jeho dvěma klavírními scherzy. Vznikl z toho milý hodinový sendvič, plný hudebního šarmu a obrozenecké poezie. Škoda, že přilákal pouhé dvě desítky posluchačů.

„Odešla z bedlivě sledovaných jevišť v sedmdesátých letech, včas, v okamžiku, kdy dávala příznivcům šanci, aby na ni vzpomínali jen v tom nejlepším.“

„Spory o ideální prvenství obou hvězd, které se opakovaly mezi jejich fanoušky, nemají řešení, srovnávání nedává smysl…“

„Je zajímavějším vášnivý hlas zářící komety proti krásnému a čistému hlasu klidně svítící hvězdy?“

Ve třetí čtvrtině dvacátého století vládly světovým operním scénám dvě sopranistky. Sokyně z nich učinil především bulvární tisk, ale pravda je, že byly rozdílné. Jako oheň a voda, jako tygřice a holubice. Každá budila pozornost a úžas jinak, každá fascinovala ve svém hlase něčím jiným. Temperamentní část publika se navždy rozdělila: jedni byli a jsou „callasiani“, druzí „tebaldiani“… Ano, těmi dvěma sopranistkami byly Řekyně Maria Callas, jejíž kulaté jubileum přinese prosinec roku 2023, a Italka Renata Tebaldi, od jejíhož narození uplynulo sto let už letos, právě dnes.

„Hrát v opeře, to je mnohem delikátnější a jemnější způsob než v symfonických orchestrech.“

„Je potřeba vybalancovat symfonický a kulatý zvuk vůči měkkému a empatickému doprovodu pěvců.“

„Jako student jsem v Národním divadle trávil snad všechen čas.“

Dirigent Robert Jindra bude od příští sezóny hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze. V těchto dnech připravuje v Norské opeře v Oslo pro březnovou premiéru Janáčkovu Její pastorkyňu a má za sebou sérii představení Weinbergerovy opery Švanda dudák ve Štýrském Hradci…

„Kolem roku 1900 chtěl tuhle novou vitální americkou hudbu hrát na piano ve Spojených státech kdekdo.“

„Joplinovo vlastní libreto je poměrně prostým příběhem o černošské dívce Treemonishe, která díky vzdělání vyvede svůj lid z bludů a pověr.“

„Prvním, kdo dokázal opravdu geniálně prolnout afroamerickou hudbu s evropskou operou, nebyl ovšem Joplin, ale až o něco později George Gershwin.“

Afroamerický hudebník Scott Joplin napsal v roce 1903 slova a hudbu k ragtimové opeře A Guest of Honor. Dílo bylo jednou jedinkrát provedeno v St Louis, nikdy nevyšlo tiskem a jeho rukopis se ztratil. O pár let později se pustil do něčeho podobného ještě jednou. Žil tehdy v New Yorku a na vlastní náklad zveřejnil v podobě klavírního výtahu tříaktovou operu Treemonisha. Nezůstal v ní jen u rytmu ragtimu. Pokusil se o lidovou americkou operu a o syntézu řady hudebních poloh. Podoba s orchestrem vznikla však až dlouho po jeho smrti. Poprvé pak kompletně zazněla před padesáti lety, 27. ledna 1972.

„V podání libretisty Huga von Hofmannsthal a skladatele Richarda Strausse vyznívá závěr opery dojemně krásně.“

„Jejich plodné umělecké kontakty nebyly prosty názorových konfliktů, ale přesto jsou příkladem mimořádně plodné spolupráce, jedné z nejúspěšnějších v dějinách opery. A oba umělci navíc figurují jako spoluzakladatelé Salcburského festivalu.“

„Jednodušší, než vypočítávat, které Straussovy opery v Drážďanech měly první uvedení, se zdá být shrnutí těch zbylých.“

Dekadentní i frivolní, rozverná i romanticky intimní, fraškovitá i jemně lyrická. To vše platí o hudbě, ale i o příběhu Růžového kavalíra, páté z patnácti oper Richarda Strausse. Mistrovská partitura vznikala, stejně jako jedenáct jeho dalších děl pro hudební divadlo, ve vile v Garmisch-Partenkirchen na úpatí Alp jižně od Mnichova. Skladatel se tam nastěhoval v roce 1908 po úspěchu Salome…

„Mám tu roli moc rád, protože obsahuje zlobu namířenou proti světu a vlastnímu osudu, ale zároveň je ještě stále plná naděje.“

„Musel jsem zkorigovat mnoho a mnoho chyb, které jsem nasbíral, když jsem roli zpíval s kompaktními disky.“

„Já tohle město prostě miluju…!“

Pražské Národní divadlo uvede ve čtvrtek v premiéře na scéně Státní opery Wagnerova Bludného Holanďana, romantickou legendu o muži odsouzeném k věčnému putování, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy; operu zachycující loď plnou přízraků, rozbouřené moře, rozhárané lidské duše, milostné vášně i odhodlání zemřít pro lásku…