PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ten, kdo prošel Kantilénou, tak se v životě po lidské stránce neztratí, má dobrý základ. A to říkám ne proto, že jsem sbor vedl, ale že jsem jím jako dítě prošel…“

„Věřím, že se to nějak podaří, včetně zabezpečení rodiny. Když je člověk sám a věnuje se jen své hudbě, je to také něco jiného, ale o tom, podle mého, život není…“

„V tuzemsku funguje řada schopných agentur i manažerů, ale bohužel nemají prostor přijmout někoho dalšího.“

Docent Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a dirigent souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno Jakub Klecker má za sebou pět let ve funkci hudebního ředitele operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a následné tři sezóny v pozici šéfdirigenta Moravské filharmonie Olomouc…

„Máme tady krátký čas, ale potom na tom všem dá pracovat celý příští rok.“

„Hru v orchestru máme pod vedením Tomáše Netopila jako bonus pro smyčcaře.“

„Čekali jsme, že první pětiletka bude formující, že se nám ukážou cesty, že se nám osvětlí tuzemský i mezinárodní trh, že se stabilizujeme. A skutečně ano.“

Kroměřížská konzervatoř a základní umělecká škola poskytly už pátým rokem zázemí Letní hudební akademii, kterou ve městě, kde dodnes žije, založil a vede jejich někdejší absolvent Tomáš Netopil. Jaký byl srpnový týden, který přilákal pětapadesát mladých muzikantů a v němž byli mezi lektory Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Barbara Maria Willi nebo Fedor Rudin?…

„V českém kontextu je kukský archiv jedinečnou sbírkou. Pro provedení připravuji materiály již více než deset let.“

„V Kuksu se během léta i celého roku uskutečňuje řada jiných hudebních i nehudebních akcí. O narušení časového rámce pěti koncertů v nejbližší době neuvažujeme.“

„Když vyučuji hudební teorii, snažím se vést studenty k poznávání širších souvislostí – a hlavně vše propojovat s hudební praxí.“

Předposlední srpnovou sobotu zakončí houslista Milan Al-Ashhab letní festival Hudební léto Kuks. Na varhany s ním bude hrát Pavel Kohout. Organizátor festivalu Vít Havlíček, varhaník, sbormistr a muzikolog, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz programy a záměry festivalu v Kuksu, stav historických varhan v regionu, své pedagogické působení v Praze a Trutnově i práci s Královédvorským chrámovým sborem, se kterým se právě vrátil ze zájezdu do Vídně.

„Kromě toho, že je Fedor Rudin fenomenální houslista, tak jsou úžasné i zkušenosti, které ve svých pouhých třiceti letech má.“

„Co mě baví nejvíc? Ono to jde vlastně v takových vlnách.“

„Studuju v Praze na konzervatoři – a vždycky, když přijedu domů, tak cimbálovku beru jako možnost čerpání inspirace.“

Mezi účastníky Letní hudební akademie v Kroměříži je v tomto týdnu houslista Marek Pavlica, student Pražské konzervatoře, loňský laureát Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz oceňuje oba letní kurzy, přibližuje, co ho těší v klasické hudbě, a zamýšlí se nad svým vztahem k lidové hudbě. Je synem Jiřího Pavlici, houslisty, skladatele a dlouholetého uměleckého vedoucího Hradišťanu.

„Václav Hudeček je legendou, jeho hra není v ničem okázalá, je nesena vyrovnanou lidskostí.“

„Prechal s naprostou samozřejmostí hudbu modeloval a frázoval, ovládl sál znělým tónem a velmi přesně vystihl základní výrazové nastavení díla a jeho pointy i průběh.“

Prostor věnovaný loňským laureátům spojila Letní hudební akademie Kroměříž s pozorností Václavu Hudečkovi, který na začátku léta oslavil sedmdesátiny. Zahrál si v neděli večer společně se dvěma nejmladšími objevy. A také převzal od Tomáše Netopila symbolické poděkování za péči, kterou už celé čtvrtstoletí věnuje na své luhačovické Akademii začínajícím houslovým talentům. Obě akce mají obdobné cíle. Však také nejsou výjimkou případy, že se z jedné plynule přejíždí na tu druhou, právě začínající.

„Ropkovy varhanní hodinky, konané při bohoslužbách, přinášely neopakovatelné duchovní zážitky. Věděla o nich celá kulturní Praha a byly navštěvovány stovkami lidí. V době normalizace byly pro mnohé i určitou formou protestu proti tehdejšímu režimu.“

„Byla to osobní iniciativa tehdejšího ředitele Václava Holzknechta, který se vahou své osobnosti zasadil, aby varhaník hrající v kostele mohl zároveň vyučovat na konzervatoři.“

„Do koncertního programu zařadil Tůma i Ropkovu Strahovskou improvizaci – v roce 1983 dokomponovanou Mozartovu improvizaci, kterou jako torzo při jeho návštěvě Strahovského kláštera v roce 1787 zapsal varhaník Norbert Lehmann.“

Šestačtyřicet let byl varhaníkem v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě Jiří Ropek, od jehož narození uplynulo 1. července sto let. Založil v kostele veřejností oblíbené a navštěvované varhanní hodinky, byl úspěšným koncertním hráčem vystupujícím i v zahraničí, stejně jako jeho někdejší učitel Bedřich Antonín Wiedermann také komponoval a po dvě desetiletí vyučoval na Pražské konzervatoři. Jaroslav Tůma má dnes na 27. mezinárodním varhanním festivalu ve stejném chrámu recitál, který je Poctou Jiřímu Ropkovi.

„Jakub Hrůša za pultem Vídeňských filharmoniků propracoval Janáčkovu partituru do obdivuhodných detailů na obě strany výrazového, tempového a dynamického spektra.“

„České interprety v inscenaci vedle Jaroslava Březiny skvěle reprezentuje i mladá mezzosopranistka Jarmila Balážová.“

Režisér Barrie Kosky přišel pro Salcburský festival s nevšední podobou Janáčkovy Káti Kabanové. Inscenace, která měla premiéru v neděli, je moderně náznaková, bez kulis a rekvizit, nesmírně intenzivní. Má ideální pěvecké obsazení. A Jakub Hrůša, na Salzburger Festspiele debutující, jí s Vídeňskými filharmoniky přidává symfonický základ z říše snů.

„Hudba se při tomto typu akcí stává součástí komplexního letního zážitku.“

„S tím bylo nutné se smířit a s vědomím těchto daností poslouchat.“

V pátek v poledne třiatřicet, v sobotu večer patnáct a méně. Teplota v Českém Krumlově ze dne na den spadla o mnoho stupňů. Ostatní parametry počasí však byly pořadatelům tamního hudebního festivalu nakloněny, a tak dojem ze závěrečného operního galakoncertu už nic dalšího negativně neovlivňovalo. V Pivovarské zahradě se o přízeň publika ucházeli pěvci Jana Šrejma Kačírková, Pavel Černoch a Boris Prýgl. V téměř tříhodinovém programu nabídli i s přídavky patnáct árií a duetů.

„Vzhledem k tématu by se dokonce dalo v nadsázce hovořit o jakémsi obživlém betlému.“

„Na Otáčivé hlediště se chodí za komplexním dojmem, potěšením, pobavením. Je to svého druhu atrakce, nikoli koncertní síň.“

„Dobré důvody, proč příběh využít jako odrazový můstek pro civilní, letní, neobvyklé, vizuálně poutavé divadelní ztvárnění slavného duchovního díla.“

Händelovo oratorium Mesiáš, jak ho od čtvrtka hraje Jihočeské divadlo před Otáčivým hledištěm v zahradě českokrumlovského zámku, je jedinečným hudebně-vizuálním projektem. Idylickým, nenáboženským, přesto s duchovním ukotvením. Režisér Tomáš Ondřej Pilař přidal k hudbě volně plynoucí náznaky příběhu Josefa Adama Schwarzenberka, vídeňského a krumlovského šlechtice. Zdůvodnění našel nejen v jeho zásluhách o zámecký areál, ale především v až magicky působících souvislostech jeho a skladatelových životních dat.

„Náš festival je vnímán tak, že hodně saháme k multižánrovým programům, ale není to pravda.“

„Mezi pravidelnými návštěvníky jsou i takoví, kteří k nám jezdí celých třicet let.“

„Myslím, že město něco takového, jako jsou doprovodné programy Festivalové zóny, potřebovalo.“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, který na sobotu chystá do Pivovarské zahrady závěrečný operní galakoncert s pěvci Janou Šrejmou Kačírkovou, Pavlem Černochem a Borisem Prýglem, vede od letošního jedenatřicátého ročníku Gabriela Rachidi. Převzala odpovědnost za pořádání od otce – od Jaromíra Boháče, jednoho ze zakladatelů této přehlídky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje své vize…

„Moje první kroky jako varhaníka jsou spojeny s kostelem, ve kterém hraju dodnes.“

„Díky fantastickým možnostem, které svatojakubský nástroj dává, jsem mohl program koncipovat tak, aby ukázal co nejširší rozmanitost repertoáru.“

„Improvizace, to je něco jako odpovídání na otázky během živého interview.“

Prvním recitálem letošního Mezinárodního varhanního festivalu pořádaného v bazilice sv. Jakuba v Praze na Starém Městě, je ve čtvrtek koncert mladého polského umělce Daniela Strządały. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program koncertu, ale také vzpomíná, jak v dětství začínal s doprovodem při mších. K varhanám se dostal díky matce. Také je varhanicí…

„Soubor má objevitelské ambice, tak charisma, s nímž výsledky dramaturgického rozhlížení prezentuje.“

„Jediný zádrhel – sopranistka zpívala hudbu obou kontinentů podobně: s trochu folklorním, laškovně hravým a neodolatelně komunikativním přístupem.“

Předposlední koncert pražských Letních slavností staré hudby vyprodal historický sál Trojského zámku. Soubor Los Temperamentos, usazený v Německu, ale tvořený zčásti hudebníky jihoamerického původu a zčásti příslušníky dalších národností, nezůstal nic dlužen svému názvu a evropskou i latinskoamerickou barokní hudbu rozezněl opravdu poutavě a temperamentně.

„Daleko schůdnější by bylo, kdyby ministr kultury zvážil, ke které z existujících institucí by se Národní fonotéka dala přiřadit. Pak by to ta instituce ovšem musela dostat za úkol, samozřejmě i s potřebnými financemi.“

„Jde o záznamy vší hudby bez rozdílu žánrů a druhů. A k tomu i o záznamy mluveného slova. Obsahově nerozlišujeme, jde nám o to, abychom posbírali údaje o všech typech nosičů.“

„Katalogizace je samozřejmě podmínkou, ale primárně jsme potom zaměřeni na ochranu nosičů. Na to, abychom doporučili, za jakých podmínek se má který nosič uchovávat a jak se s ním může a nemůže manipulovat.“

Mapovat, zpřístupňovat a zachraňovat zvukové kulturní dědictví si dává za cíl projekt Národní fonotéky, mající prozatím podobu stejnojmenného internetového portálu. Doplňuje z různých zdrojů do svého katalogu záznamy o zvukových nahrávkách hudby a slova, které jsou uloženy v knihovnách, ale také u vydavatelů a dalších soukromých institucí. Má už přes 500.000 položek informujících o obsahu a fyzické podobě nahrávek i o vlastníkovi a místě uložení…

„Zdánlivě nesourodé básně propojil skladatel kladoucí tichý, ale důležitý důraz na lidské svědomí tak geniálně, že i Jevtušenko prý konstatoval: Jeho hudba je udělala většími, smysluplnějšími a silnějšími.“

„Systému vzdoroval Šostakovič především svou hudbou. V ní si svobodu zachoval.“

„Peter Mikuláš provedení korunuje. Z nahrávky zní bohatýrský hlas a přesná ruská dikce s věrně znějící výslovností a potřebným výrazem.“

Třináctá symfonie klasika dvacátého století Dmitrije Šostakoviče geniálně zhudebňuje Jevtušenkovy kritické verše. Dává nahlédnout do sovětské reality a dobových pocitů se zdrcující trefností, s naléhavostí, lidskostí a upřímností. Dílo zvané Babi Jar dokončil skladatel před šedesáti lety, v červenci 1962. Jeho syn Maxim symfonii natočil s Pražskými symfoniky o tři desetiletí později. V životní formě na nahrávce zpívá basista Peter Mikuláš.

„Charles Burney ve svém často citovaném hudebním cestopisu styl Františka Bendy popsal jako jeho vlastní, vytvořený podle vzoru, který by měl studovat každý instrumentalista, totiž podle zpěvu.“

„V roce 1774 přišel zlom. Jiří Antonín Benda se seznámil s melodramem Pygmalion s textem od Jeana-Jacquese Rousseaua a s hudbou Antona Schweitzera.“

„Médea je téma samo o sobě silné, hrůzné. I ve výrazně idyličtější podobě, kterou mu nutně dodává hudba ze sedmdesátých let osmnáctého století, vyznívá dostatečně naléhavě, psychologicky vyhroceně, osudově.“

Češi ve Vídni, to je poslední dobou v tuzemském hudebním životě časté slovní spojení. Nebyli však sami. Češi byli také ve větším počtu přítomni v Mannheimu a v dalších městech dnešního Německa. Včetně Berlína a Postupimi, kde vynikla rodina Bendů. Jeden z jejích příslušníků, Jiří Antonín, jehož komickou operu či singspiel Vesnický trh zpřítomnila letos o prázdninách v Praze a ve Valticích Musica florea, je zajímavým autorem…

„Skladateli slouží téma, společné Židům i křesťanům, k hymnickému i niternému vyznání, ale na rozhodujícím místě i k dramatickému vyprávění.“

„Dílo s rozmanitými výrazovými polohami je i díky barytonistovi Matthiasu Helmovi velkým hudebním i emocionálním zážitkem.“

Mendelssohnovo oratorium Elias, jak ho v těchto dnech scénicky hrají na hudebním festivalu v rakouském Retzu nedaleko od Znojma, je spirituálním koncertem, komorním dramatem a aktuálním mementem. Režijní aktualizace se sice se starozákonním příběhem proroka Elijáše i s jeho romantickým zpracováním vizuálně trochu míjí, ale není agresivní, a tak jde každopádně o umělecky silné představení. V městském chrámu, se scénou připomínající dávné středověké hraní duchovních her na schodech před kostely, využívá skromná inscenace jednoduchých prostředků k působivým sdělením.

„Kateřina Kněžíková písním dává přirozenost i přesnou míru stylizovanosti, jak ji nachází na pomezí prostoty a operních zkušeností.“

„Krásná hudba s velkoryse klenutými kantilénami.“

„Harfa, pod rukama Kateřiny Englichové znějící vznešeně, zřetelně i barvitě, dodává písním mnoho nápadité a sváteční neobvyklosti.“

Album jim pokřtil horolezec Radek Jaroš, v roce 2014 pokořitel K2, druhé nejvyšší hory světa. Název nové nahrávky nemá sice s velehorami nic společného, ale bylo to během koncertu na festivalu Smetanova Litomyšl vtipné, nápadité a milé. Kateřina Kněžíková s Kateřinou Englichovou, které natočily a uvádějí písně s harfou, mají totiž na obalu desky napsáno K2…

Pokud chce někdo slyšet ´jiného Haydna´, neměl by si nechat Návrat Tobiáše ujít.“

„Živý repertoár děl, která se různě po světě hrají, je jako ekosystém – čím větší je jeho diverzita, tím je zdravější a udržitelnější.“

„Vše se dělá doslova na zelené louce, ale o to více tento typ projektu přitahuje skutečné nadšence a lidi, kteří dělají umění z přesvědčení.“

Hudební festival Znojmo uvede v pátek v premiéře vlastní inscenaci Haydnova starozákonního apokryfního oratoria Návrat Tobiáše. V Jízdárně Louckého kláštera se bude hrát po tři večery. Na provedení se podílí pětice pěvců od Lucie Kaňkové přes Shiru Patchornik, Dagmar Šaškovou a Theodora Brownea po Adama Plachetku. Czech Ensemble Baroque řídí Roman Válek. Scénické nastudování je dílem režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dílo i svůj přístup k němu. Jedná se o hudební divadlo, byť zpracovává partituru oratoria, říká.

„V Hamburku soubor dovedl k mezinárodní proslulosti, v neposlední řadě i díky velkolepému londýnskému hostování s Wagnerovým Prstenem Nibelungovým.“

„Mahler přestoupil ke katolicismu především proto, aby ve Vídni dostal místo operního ředitele. Ani po deseti letech však přesto úplně nezmizely antisemitské podtóny výpadů a tlaků, které proti němu směřovaly.“

„Povolání do Vídně bylo důsledkem Mahlerova vzrůstajícího věhlasu, dirigentského i kompozičního.“

Před 125 lety, v roce 1897, prožíval Gustav Mahler důležitou etapu svého nedlouhého života, pro který mu osud vyměřil necelých jedenapadesát let. Působil šestým rokem v Hamburku, ale směřoval už do Vídně. Na různých koncertech zaznívaly jednotlivé věty jeho Druhé a Třetí symfonie, hostoval jako dirigent v Mnichově, Budapešti a Moskvě, tiskem mu vyšly Písně potulného tovaryše…

„Sugestivní atomsféru Jiří Heřman navozoval jednoduchými prostředky, sošnými postoji sólistů a sboru i jejich přeskupováním – a hodně k tomu světly, svícením.“

„Korunou večera byla Soňa Červená. K velké porci textu přidala s obrovskou vnitřní energií přesvědčivý dramatický přednes, gesta, kterými ovládla celý prostor.“

Hudební meditaci o Ludmile, Drahomíře, Boleslavovi a Václavovi zkomponoval Jan Zástěra jako velkolepé oratorium s vlastním textem, se záměrem připomenout počátky národní historie a křesťanské kořeny národního společenství. Dílo nazval Nádech věčnosti a na koncertě korunujícím letošní program festivalu Smetanova Litomyšl provedení v úterý sám řídil. Jedinečnou událost učinila z programu Soňa Červená v mluvené roli kněžny Ludmily a účinek provedení zázračně podpořil vytvořením vizuální poloscénické podoby Jiří Heřman.

„Mysterium času je fascinující, velkolepě prostá, magicky poutavá, koncentrovaná partitura s potenciálem světového díla.“

„Aniž by zamlčoval souvislosti a emoce, které provázely vznik díla, může si Hrůša dovolit víc se věnovat ´jen´ hudební podstatě.“

Česká filharmonie s Jakubem Hrůšou zahrála v sobotu na open air koncertě Mysterium času Miloslava Kabeláče a Šostakovičovu Leningradskou symfonii. Počáteční obavy, že možná půjde o programovou sestavu pro Smetanovu Litomyšl přece jen už dost náročnou, se nakonec nenaplnily. Byl to večer nejen hudebně nádherný, ale také velmi dobře navštívený a skvěle přijatý. Snadno překryl vzpomínku na Koncert pro Evropu na zámeckém nádvoří o den dřív, kdy silný déšť i přes výsuvné zastřešení znemožnil filharmonikům dohrání Dvořákova Violoncellového koncertu do konce.

„Erwin Schrott se jednoznačně stal nekorunovaným králem letošního ročníku.“

„Sóla Carmen, Dona Josého a Toreadora byla v tempu, komplikovanosti kroků, choreografii a výrazu na hranici možného.“

Operu a hispánské rytmy kombinovaly na letošní Smetanově Litomyšli hned dva programy. Uruguayský barytonista Erwin Schrott tak, že v první polovině recitálu zpíval operní árie a v druhé tango a populárnější latino. Soubor Antonio Andrade Flamenco Company tak, že vyprávěl svými typickými prostředky Bizetovu Carmen. Jednotícím prvkem obou programů byl nejen dotek se španělskou jazykovou a kulturní oblastí, ale také aktuální litomyšlské počasí: teplé, horké. Jako v Jižní Americe. Jako na jihu Evropy.

„Chvíli jsem hledal a pak mě napadla ´šílenost´: oslovit vlastního syna, houslistu, který v té době studoval první ročník magisterského studia na AMU.“

„Se Sacconi Quartet se známe velmi dlouho, byli to jedni z našich prvních žáků, které jsme učili v Anglii.“

„Nikdy to není a nemůže být upřednostňování vlastního ega na úkor celku.“

Výběr z Bachova umění fugy ve zpracování Sylvie Bodorové pro soprán, dvě smyčcová kvarteta a harfu. A k tomu Mozart, Mendelssohn-Bartholdy a Šostakovič. Takový je 2. července na festivalu Smetanova Litomyšl program společného koncertu dvou komorních souborů – britského smyčcového kvarteta Sacconi Quartet a Wihanova kvarteta. Primárius českého souboru Leoš Čepický, pedagog AMU, vypráví o oktetech, skladbách pro osm hráčů, o Smetanovcích a Beethovenovi, ale také o tom, jaké to je hrát v kvartetu s Jakubem Čepickým – vlastním synem.

„Richard Novák ještě stále se znělým hlasovým fondem, úctyhodně nyní na pódiu vzpomínající na impozantní jevištní ztvárnění postavy.“

„Smetanova Litomyšl bez celých oper není kompletní.“

Soubor Janáčkovy opery z Brna hostoval na festivalu Smetanova Litomyšl, který letos zůstal bez velkých operních představení, s koncertním programem Gala Verdi. Nebyl to večer hvězd, ale pocta dramatickému umění jednoho z nejoblíbenějších operních autorů. S přidaným překvapením – ve scéně z opery Síla osudu s basistou Richardem Novákem. S legendou. Pěvcem, který loni oslavil devadesátiny.

„Básnické obrazy a osobní úvahy nesené klidnou hudbou, jednoduše znějící, intenzivně jadrné a snadno přístupné vyprávění.“

„Výsledek byl zajímavý, krásný a bez váhání lze říci, že i skvělý.“

Sbor Martinů Voices má v repertoáru novou skladbu. Bohuslav Martinů páté vokální dílo na text Miloslava Bureše už nestihl napsat a námět čekal šest desetiletí. Zhudebnil ho až Jiří Gemrot, kterému libreto komorní kantáty sestavil a dotvořil Vojtěch Stříteský. Krásnou kultivovanou skladbu Pochovávání světla je tak možné vnímat jako volné pokračování Otvírání studánek a tří dalších poetických opusů tematicky spjatých s Vysočinou. V premiéře zaznělo v sobotu na festivalu Smetanova Litomyšl.