PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Děvče ze Západu má mnoho krásné hudby a velice napínavý děj.“

„Byť je v opeře asi dvacet postav, pozornost diváků se vždy soustředí na představitele stěžejních rolí.“

„Absolutně nic se nedalo vytknout polskému barytonistovi Tomaszi Koniecznému v roli Jacka Rance.“

Puccini a jeho operní tvorba je v berlínské Státní opeře Pod lipami nesmírně oblíbená. V letošní sezóně z tvorby tohoto italského mistra byly na repertoáru ještě jeho opery Bohéma, Madama Butterfly, Tosca (ta dosahuje neustále vysokého počtu repríz) a Turandot. (Taková pozornost není v tomto operním domě věnována ani operám Richarda Strausse, z jehož tvorby v této sezóně byly uvedeny pouze tři opery Elektra, Růžový kavalír a Daphne.) Inscenace Děvčete ze Západu měla premiéru 13. června 2021 v nastudování Antonia Pappana a v režii Lydie Steier…

„Málokdo asi zpochybní Hanusův zásadní podíl na tom, že inscenací Dalibora nejde o povinný hold klasikovi, ale o vydařený pokus upozornit na to, že stojí za to se Smetanou zabývat.“

„Na jevišti režisér Pountney zpřítomnil téměř ´tristanovskou´ lásku až za hrob i praktiky prohnilého režimu a silně otevřel otázku, kdo je padouch a kdo hrdina – a jestli lze být obojím současně.“

„Tomasz Konieczny přinesl do interpretační tradice postavy krále Vladislava nejvíc nového: obdařil ho hlasem, který nezapře jeho velké wagnerovské kreace na světových pódiích.“

Druhý únorový večer patřil v brněnském Národním divadle premiéře Smetanova Dalibora – a na Moravě tak za přítomnosti předsedy vlády oficiálně začal Rok české hudby opravdu impozantně. Koprodukce s Velšskou národní operou přinesla v režii Davida Pountneyho odvážný, podnětný, provokativní…

„Smetana skládal na německý text. Ten byl podařenější než český překlad a to je dosud kámen úrazu, protože řada míst v češtině nezní přirozeně.“

„Operní divák může být někdy stejný jako fotbalový fanoušek, který ví, jak to mělo být, kdo měl komu přihrát a nakonec za všechno může trenér.“

„Zahrajeme tedy část původního Smetanova závěru – Dalibor umírá krátce poté, co byl vyřčen ortel a není to výmysl této inscenace.“

Dirigent Tomáš Hanus patří mezi žáky Jiřího Bělohlávka, kteří úspěšně reprezentují českou hudbu v zahraničí. Po začátcích v Brně zakotvil jako šéf opery ve velšském Cardiffu. V letošním Roce české hudby po letech opět diriguje v Janáčkově opeře v Brně, tentokrát Smetanovu operu Dalibor.

„Před pětadvaceti lety o mně Jiří Kout v Lipské opeře řekl něco, co pro mne tehdy byla abstrakce: ‚Tento wagnerovský hlas musí být hned angažován.‘“

„Soutěže jsou bohužel důležité. Říkám ‚bohužel‘, protože ve skutečnosti pěvecké soutěže ze srdce nenávidím.“

„Wagner se pro mne stal životní náplní. Takže Bayreuth nemohu minout.“

Polský barytonista Tomasz Konieczny není českým divákům neznámý. Pamatovat si ho mohou třeba z Wagnerova Parsifala, v němž účinkoval roku 2011 v pražském Národním divadle. Mezitím se ve světě etabloval jako žádaný představitel barytonových rolí německého repertoáru. V těchto dnech se pohybuje mezi Lipskem, kde vystupuje jako Wotan ve Wagnerově Valkýře, a Brnem. V moravské metropoli zkouší krále Vladislava v nové inscenaci Smetanova Dalibora.

„Díky tomu, že part apoštola připadl Tomaszi Koniecznému, získalo provedení špičkové parametry.“

„Paradoxem je, že v době, kdy Janáček jako vcelku neznámý brněnský umělec marně pracoval na přípravách provedení díla, byl Nowowiejskij skladatelem se světovým ohlasem.“

„Jde o skladbu, která by mnohem šťastněji vyzněla v chrámovém prostředí.“

Oratorium Quo vadis, pozdně romantické dílo Felikse Nowowiejského s tématem prvních křesťanů v Římě, zaznělo na festivalu Janáček Brno nejen jako zajímavé zapomenuté hudební dílo, ale dokonce také jako svého druhu janáčkiana. Leoš Janáček usiloval v Brně kolem roku 1910 o jeho uvedení, ale z plánů tehdy sešlo. Naplnily se až letos. Jen škoda, že koncert musel být v sále Stadionu, v prostoru akusticky klasice skutečně nevyhovujícím, ba dokonce škodícím.

„Od té doby jsem profesionální zpěvačka a neměnila bych za nic na světě!“ 

„Senta je mladá dívka a i já s ní můžu zavzpomínat na to, jaké to bylo, být teenager, mladý člověk vržený do velkého světa.“

„Pražská Senta je z mého hlediska nejtemnější – mnohovrstevná, dětinská i pokřivená zároveň.“

Představitelka Senty v pražské produkci Bludného Holanďana, norská sopranistka Elisabeth Teige, se nezastaví. Jde z role do role, a to zejména v případě wagnerovských hrdinek. Ve Státní opeře v Praze je možno ji slyšet 4. března, potom dvakrát v polovině května a znovu v červnu…

„Garantuji vám, že už sem budete chtít jezdit do konce života.“

 „To, co se nám dostalo, byl výlupek dokonalosti, soustředěnosti, vrcholné interpretace.“

„Piotr Beczala prokázal jak své hlasové přednosti, tak schopnost šetřit se silami.“

„Zpěv mířící do nebes evokoval myšlenku, že už nikdy nic podobného neuslyším.“

„Svůj první výsadek v Bayreuthu považuji za mimořádný a velmi šťastný.“

Vy jste tu opravdu poprvé?“ podivil se český dirigent Robert Jindra, když jsme společně scházeli po představení Lohengrina ze  Zeleného vršku, kde stojí proslulý Wagnerův Festspielhaus, do centra Bayreuthu.