„Patron platformy, špičkový hornista Radek Baborák, Showcase nazývá jakousi výkladní skříní, festivalem mladých a nadějných umělců.“

„Za doprovodu Pražských komorních sólistů se představili čtyři instrumentalisté a jedna skladatelka, jež vybrala komise složená ze sedmi respektovaných umělců.“

„Přehlídka přinesla pestrou směs finalistů, odlišných jak osobností a vyzařováním, tak způsobem interpretace.“

Projekt Showcase dal již počtvrté příležitost mladým umělcům vystoupit s orchestrem na slavnostním závěrečném koncertu a pětice finalistů tím získala další příležitost k prezentaci i navázání nových spoluprací. Představili se v sobotu 19. října v kostele Šimona a Judy a každý pod taktovkou Radka Baboráka a za doprovodu Pražských komorních sólistů předvedl skutečně okouzlující osobitý výkon. 

Stále více světových umělců hovoří v poslední době o nemožnosti objektivně hodnotit umělecký výkon a ostře kritizuje rozšířenou praxi soutěží v oblasti klasické hudby. Snaží se tak zvrátit s nimi spojenou představu, že umělecká interpretace je něco, co je měřitelné a bodovatelné, a akcentují, že vedle technicky dokonalého provedení je klíčová emoce předaná divákovi, prožitek interpreta nebo energie mezi publikem a umělcem. Vzniká tak řada platforem primárně zaměřených nekompetitivně, podporujících rozvoj talentu mladých umělců, příležitostí k jejich prezentaci, ale i workshopy z oblasti PR a self-managementu. 

Právě takovou platformou je i Classical Music Showcase, která má za cíl prezentovat mladé české hudebníky, zpěváky a skladatele, přispívat ke zviditelnění jejich schopností a snaží se být vstřícnou variantou, která podává kolegiálním a nesoutěžním způsobem pomocnou ruku mladým umělcům na začátku jejich kariéry. Kromě toho klade důraz také na jejich vzdělávání v oblasti autorského práva, práci s PR a sebeprezentací, crowdfundingu a prezentaci jejich tvorby on-line. Patron platformy, špičkový hornista Radek Baborák, ji nazývá jakousi výkladní skříní, festivalem mladých a nadějných umělců.

V úvodu brožury ke koncertu píše Baborák, že úkolem umělců je mimo jiné „přinášet kupy emocí a vytrhávat posluchače z běžných, často nudných povinností, uvádět sebe i publikum do transu“. Dalo by se říci, že přesně to koncert splnil. Přispělo k tomu pochopitelně i to, že hlediště z velké části zaplnili příbuzní, přátelé a podporovatelé vystupujících, kteří svým blízkým takřka viseli na rtech, nebo chcete-li jiné příslušné části těla potřebné ke hře na konkrétní hudební nástroj. Výkony finalistů ale byly strhující i pro osobně nezainteresovaného posluchače, neboť z nich byl cítit autentický, silný emocionální prožitek interpretů.

Za doprovodu Pražských komorních sólistů pod taktovkou Radka Baboráka se představili čtyři instrumentalisté a jedna skladatelka, jež vybrala komise složená ze sedmi respektovaných umělců, sólistů, komorních hráčů, koncertních mistrů a profesorů z tuzemska i ze zahraničí. Zpěvačka Karolína Levková bohužel před koncertem onemocněla, bude jí ale umožněno vystoupit na příštím ročníku Showcase, aby o příležitost kvůli zdravotní indispozici nepřišla. 

Koncert zahájil mladý trumpetista Jan Suchan, student druhého ročníku Pražské konzervatoře ve třídě Waltera Hofbauera, který zahrál Allegro z Koncertu pro trubku a orchestr Es dur od Františka Xavera Nerudy. Jeho devízou je krásně nasazený měkký tón, jistý i ve vyšších polohách a trylcích a citlivá dynamika.

Další vystoupení bylo světovou premiérou, česko-americký houslista a skladatel Matteo Hager uvedl dvě části z vlastního houslového koncertu. Třetí má aktuálně rozepsanou. Absolvent Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy získal talentové stipendium na Královské hudební akademii v Londýně, kde studuje pod vedením Rodneyho Frienda. Skrze rodiče má blízko také k filmu a skládá rovněž filmovou hudbu. V houslovém koncertu použil působivým způsobem tympány a bubny, pracoval s výraznou zvukomalbou a obrazotvorností připomínající zvuky bouřky. Byť nejde o programní skladbu, docela dobře by mohla být filmovou melodií doprovázející příslušnou dramatickou scénu. Sám sobě napsal poměrně náročný, vypjatý part s vysokými položenými pasážemi až na hranici slyšitelnosti a skvěle vystavěnou dynamikou. Jako autor a zároveň interpret posluchače naprosto strhl svou expresivní hrou a hloubkou prožitku. 

Další autorskou skladbou, která na Showcase zazněla, byla Zimní melancholie pro smyčcový orchestr skladatelky Karolíny Horké. Baborák jako moderátor celého večera rovněž prozradil, že jde o skladbu o lásce. Také toto dílo bylo velmi obrazotvorné a střídání legatových částí a pizzicata vskutku evokovalo zlehka blížící se zimu a padající sníh. Autorka, kterou publikum spatřilo na pódiu po doznění skladby, působila na rozdíl od předchozích sebevědomých mužů něžným, éterickým dojmem a zaujala smyslem pro detail – malou kabelkou v podobě klavíru – přesně jako její kompozice, chtělo by se říci. Absolventka HAMU, má na svém kontě již více než sto padesát kompozic a věnuje se skládání i aranžování rozličných žánrů. 

Houslista Kryštof Kohout naopak zaujal velmi vášnivým přednesem Bartókovy Rapsodie č. 1 pro housle a orchestr. Mladý muž ve výrazné růžové košili předvedl razantní interpretaci s takřka maďarským temperamentem, na jejímž konci mu ze smyčce visela řada potrhaných žíní, které jeho energickou hru neustály. Absolvent Plzeňské konzervatoře v současné době studuje na Guildhall School of Music v Londýně, věnuje se také hře na barokní housle a improvizaci a komorní hudbě, především ve Fibonacci Quartet. Minulý rok debutoval koncertem v Carnegie Hall. 

Celý večer uzavřel symbolicky Klavírní koncert č. 20 d moll Wolfganga Amadea Mozarta, který má na kostel Šimona a Judy zvláštní vazbu, protože v něm autor sám několikrát hrál na varhany, když pobýval v Praze. Mladičká klavíristka Nora Lubbadová okouzlila publikum něžnou, zasněnou hrou, ale i v orchestrálních částech, kde sólista nehraje. Jako by se přenesla do vlastního světa, v němž existuje jen hudba. V jejím uměleckém projevu se snoubí tajemná elegance s výbornou technikou. Studentka Pražské konzervatoře koncertovala s Moskevskou filharmonií, vystoupila na Pražském jaru nebo Smetanově Litomyšli, ale i zahraničních festivalech. 

Přehlídka přinesla pestrou směs finalistů, odlišných jak osobností a vyzařováním, tak způsobem interpretace. Všichni však uchvátili posluchače v sále a podmanili si je. V tomto smyslu tak byla Showcase opravdu jakousi výkladní skříní – dala mladým hudebníkům další příležitost k vystoupení a navázání nových kontaktů a spoluprací v hudebním světě. Jak ji zúročí, už je nyní na nich.

Foto: Adéla Vosičková