KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Temperament a nebojácnost i subtilnost. Mladá varhanice Laura Schlappa u sv. Jakuba english

 „Zvukem šetřila a v rámci koncertu nikde nezaznělo skutečné pleno celého nástroje.“

„Hrála s velkou chutí a obecenstvu připravila silný zážitek.“

„Laura Schlappa provedla i Vigilii Bohuslava Martinů.“

V rámci Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba v Praze vystoupila na třetím koncertu 15. srpna německá sólistka Laura Schlappa. Dosud studuje varhanní hru na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově u Martina Sandera, u nás dobře známého. Přes své mládí získala v posledních letech první cenu na mezinárodních varhanních soutěžích v severním Irsku, v Londýně, lucemburském Dudelange a v soutěži Petra Ebena v Opavě a třetí cenu v německém Korschenbroichu. Vystoupila na koncertech v Německu, Lucembursku, Polsku, Velké Británii, Slovensku a České republice. 

Laura Schlappa je temperamentní hráčkou, u které se zdá, že nemá technické problémy. Je zřejmě zvyklá při rychlých tempech na přesně se ozývající nástroje mechanické traktury a se svatojakubskými varhanami trochu bojovala. Zvukově zdaleka nevyužila jejich barevný potenciál. Její rejstříkování bylo v určitých chvílích příliš subtilní a nerespektovalo a nenaplnilo zcela velkorysý prostor chrámu. Zvukem šetřila a v rámci koncertu nikde nezaznělo skutečné pleno celého nástroje. 

Jako úvodní číslo programu zvolila velice virtuózní Preludium a fugu D dur BWV 532 Johanna Sebastiana Bacha. Skladba autorova mládí je i ukázkou Bachova ovládání pedálové techniky. Málokterý varhaník by zařadil tento technický oříšek jako první číslo programu, někdy určené pouze k rozehrání. Laura Schlappa to zkusila a ne všechno se technicky zdařilo. Držela celé Preludium v menší dynamice bez mixtur a ve třetím díle dokonce zvukově ubrala. Je otázkou, zda to odpovídalo charakteru hudby i tónině D dur, která v barokní době vyjadřovala spíš slavnostní nálady a zvukově vypjatější plochy. Následující technicky obtížná fuga s pedálovým sólem v závěru proběhla ve střízlivějším tempu.

Vigilia Bohuslava Martinů vznikla v posledním roce jeho života na popud Bedřicha Janáčka, českého varhaníka, který působil od roku 1948 ve Švédsku. Martinů byl v té době těžce nemocen a ze skladby zanechal jen torzo, které Bedřich Janáček zrevidoval a 16 takty pietně dokončil. Zásluhou jeho dokončení se skladba často provádí a je na repertoáru mnoha českých varhaníků. Převážně lyrické dílo v typické hudební řeči Martinů pozdního období vystihla interpretka v jemných barvách a s trochou netrpělivosti v zakončování jednotlivých hudebních frází.

Proti tištěnému programu, kde byly uvedeny Dvě etudy Jeanne Demessieux, zvolila Laura Schlappa Chorální improvizaci na velikonoční sekvenci „Victimae paschali laudes“ Charlese Tournemira. Jedná se původně o přímou rozhlasovou nahrávku improvizace ze začátku třicátých let minulého století, kterou později přepsal do notového záznamu jeho žák Maurice Duruflé. Zde podala sólistka velký výkon. Vystihla její „nahozený“ improvizační charakter a pravidelné návraty k hlavnímu tématu. Hrála s velkou chutí a obecenstvu připravila silný zážitek. 

Pozoruhodný subtilní svět hudby Jehana Alaina v jeho Druhé fantasii s názvuky africké melodiky znovu připomněl, o jak velkou osobnost francouzská hudba přišla, když autor jako devětadvacetiletý padl na bojišti II. světové války. Zvukově byla II. fantasie možná až příliš držena v pianissimových polohách.

Závěr koncertu tvořila rozsáhlá Fantasie na chorál „Halleluja, Gott zu loben bleibe meine Seelenfreund“ op. 32 č. 3 (Halleluja! Chválit Boha je stálou radostí mé duše) od Maxe Regera. Sedm Chorálních fantasií patří k jeho stěžejním dílům. Skladby těží z kontrastů bohatě chromatických harmonických postupů a výrazné polyfonie proti diatonice chorálních nápěvů a dosahují neselhávajících účinků svou bohatou hudební architekturou. V této Fantasii po plenovém úvodu zazní sled variací na chorální nápěv, citovaný většinou v tenorové poloze v manuálu. Rozsáhlou fugou s citacemi chorálu vrcholí vzletné dílo. Laura Schlappa se pustila do rozsáhlé dvacetipětiminutové skladby nebojácně a dovedla ji k přesvědčivému vrcholu.

…………

Rozhovor s umělkyní čtěte ZDE.

Foto: Zdeněk Chrapek, ilustrační - Facebook festivalu

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.



Příspěvky od Jan Hora



Více z této rubriky