„Zvukem šetřila a v rámci koncertu nikde nezaznělo skutečné pleno celého nástroje.“

„Hrála s velkou chutí a obecenstvu připravila silný zážitek.“

„Laura Schlappa provedla i Vigilii Bohuslava Martinů.“

V rámci Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba v Praze vystoupila na třetím koncertu 15. srpna německá sólistka Laura Schlappa. Dosud studuje varhanní hru na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově u Martina Sandera, u nás dobře známého. Přes své mládí získala v posledních letech první cenu na mezinárodních varhanních soutěžích v severním Irsku, v Londýně, lucemburském Dudelange a v soutěži Petra Ebena v Opavě a třetí cenu v německém Korschenbroichu. Vystoupila na koncertech v Německu, Lucembursku, Polsku, Velké Británii, Slovensku a České republice. 

Laura Schlappa je temperamentní hráčkou, u které se zdá, že nemá technické problémy. Je zřejmě zvyklá při rychlých tempech na přesně se ozývající nástroje mechanické traktury a se svatojakubskými varhanami trochu bojovala. Zvukově zdaleka nevyužila jejich barevný potenciál. Její rejstříkování bylo v určitých chvílích příliš subtilní a nerespektovalo a nenaplnilo zcela velkorysý prostor chrámu. Zvukem šetřila a v rámci koncertu nikde nezaznělo skutečné pleno celého nástroje. 

Jako úvodní číslo programu zvolila velice virtuózní Preludium a fugu D dur BWV 532 Johanna Sebastiana Bacha. Skladba autorova mládí je i ukázkou Bachova ovládání pedálové techniky. Málokterý varhaník by zařadil tento technický oříšek jako první číslo programu, někdy určené pouze k rozehrání. Laura Schlappa to zkusila a ne všechno se technicky zdařilo. Držela celé Preludium v menší dynamice bez mixtur a ve třetím díle dokonce zvukově ubrala. Je otázkou, zda to odpovídalo charakteru hudby i tónině D dur, která v barokní době vyjadřovala spíš slavnostní nálady a zvukově vypjatější plochy. Následující technicky obtížná fuga s pedálovým sólem v závěru proběhla ve střízlivějším tempu.

Vigilia Bohuslava Martinů vznikla v posledním roce jeho života na popud Bedřicha Janáčka, českého varhaníka, který působil od roku 1948 ve Švédsku. Martinů byl v té době těžce nemocen a ze skladby zanechal jen torzo, které Bedřich Janáček zrevidoval a 16 takty pietně dokončil. Zásluhou jeho dokončení se skladba často provádí a je na repertoáru mnoha českých varhaníků. Převážně lyrické dílo v typické hudební řeči Martinů pozdního období vystihla interpretka v jemných barvách a s trochou netrpělivosti v zakončování jednotlivých hudebních frází.

Proti tištěnému programu, kde byly uvedeny Dvě etudy Jeanne Demessieux, zvolila Laura Schlappa Chorální improvizaci na velikonoční sekvenci „Victimae paschali laudes“ Charlese Tournemira. Jedná se původně o přímou rozhlasovou nahrávku improvizace ze začátku třicátých let minulého století, kterou později přepsal do notového záznamu jeho žák Maurice Duruflé. Zde podala sólistka velký výkon. Vystihla její „nahozený“ improvizační charakter a pravidelné návraty k hlavnímu tématu. Hrála s velkou chutí a obecenstvu připravila silný zážitek. 

Pozoruhodný subtilní svět hudby Jehana Alaina v jeho Druhé fantasii s názvuky africké melodiky znovu připomněl, o jak velkou osobnost francouzská hudba přišla, když autor jako devětadvacetiletý padl na bojišti II. světové války. Zvukově byla II. fantasie možná až příliš držena v pianissimových polohách.

Závěr koncertu tvořila rozsáhlá Fantasie na chorál „Halleluja, Gott zu loben bleibe meine Seelenfreund“ op. 32 č. 3 (Halleluja! Chválit Boha je stálou radostí mé duše) od Maxe Regera. Sedm Chorálních fantasií patří k jeho stěžejním dílům. Skladby těží z kontrastů bohatě chromatických harmonických postupů a výrazné polyfonie proti diatonice chorálních nápěvů a dosahují neselhávajících účinků svou bohatou hudební architekturou. V této Fantasii po plenovém úvodu zazní sled variací na chorální nápěv, citovaný většinou v tenorové poloze v manuálu. Rozsáhlou fugou s citacemi chorálu vrcholí vzletné dílo. Laura Schlappa se pustila do rozsáhlé dvacetipětiminutové skladby nebojácně a dovedla ji k přesvědčivému vrcholu.

…………

Rozhovor s umělkyní čtěte ZDE.

Foto: Zdeněk Chrapek, ilustrační - Facebook festivalu