„Dle smlouvy se jednalo o jednomanuálový nástroj s pedálem a jedenácti rejstříky naladěný v tzv. kornetovém ladění.“

„Díky odkázaným finančním prostředkům po zesnulém přeloučském primasovi Pelikánovi mohly být roku 1785 pořízeny do Přelouče, a to díky snaze faráře Jana Slacha.“

„Nástroj má překrásný, osově symetrický prospekt, jež obsahuje mnoho řezeb. Obsahuje sedm píšťalových polí, uprostřed píšťalovou věž. Píšťaly jsou zdobené tordováním a prolamováním.“

Každé velké či menší město nebo vesnice má svém centru kostel. A na jeho kůru jsou umístěny varhany. Po celé České republice to jsou stovky nástrojů ‒ výborných, dobrých, průměrných, podprůměrných. Kvalita nemusí být vždy spojena jen s velkými městy, jak můžeme doložit na menším městě Přelouči nedaleko Pardubic. Zde, v kostele sv. Jakuba Většího, se nachází výjimečné varhany od Abrahama Starka z Lokte, které byly původně postaveny pro dnes již neexistující kostel v Sedlci u Kutné Hory. Měly ještě jedno trochu odlišné dvojče, to se však do dnešních dnů nedochovalo.

Mistrovské varhany od Abrahama Starka (někdy psán též Starck) z Lokte (1659‒1709), neoficiálního zakladatele tzv. Loketské varhanářské školy, mají zajímavou historii. Byly postaveny v letech 1691‒1692 pro dnes již neexistující kostel sv. Filipa a Jakuba v Sedlci u Kutné Hory. Dle smlouvy se jednalo o jednomanuálový nástroj s pedálem a jedenácti rejstříky naladěný v tzv. kornetovém ladění, tedy přibližně až o celý tón výše, než je poloha dnešního komorního a. Jan Tomíček (kniha Varhany a jejich osudy) je označuje jako figurální, nebyly tedy určeny pro doprovod zpěvu, ale nástrojů. Druhý manuál měl být pouze připraven pro případné dokončení. Roku 1732 přemístili varhany do dodnes stojícího kostela Nanebevzetí Panny Marie, který se nachází rovněž v Sedlci u Kutné Hory, a to kvůli zrušení toho předchozího. Zajímavé je, že Stark postavil do kostela sv. Filipa a Jakuba původně dvoje varhany, ty druhé, dle Tomíčka chorální, se přenesly do kostela v Týnci nad Labem, kde bohužel při požáru kostela shořely.

Díky odkázaným finančním prostředkům po zesnulém přeloučském primasovi (starostovi) Pelikánovi mohly být roku 1785 pořízeny do Přelouče, a to díky snaze faráře Jana Slacha. V knize Historické varhany v Čechách se uvádí rok přemístění 1786, stejně jako v Uhlířově publikaci Varhany královéhradecké diecéze. Přenesení a pravděpodobně i dostavění druhého manuálu a změnu dispozice prvního manuálu provedl kutnohorský varhanář František Pavel Horák (1723?‒1822), roku 1829 nástroj opravoval Karl Müller z Mnichova. Kutnohorská firma ORGANA přeladila roku 1957 v rámci opravy původní kornetové ladění na to současné, tedy a1=440 Hz. Provedla také tzv. chromatizaci pedálu pomocí pneumatických dodatků (přidání dalších tónů), což v dnešní době nelze pochopit. V 90. letech uskutečnil rekonstrukci a restaurování do původního stavu varhanář Vladimír Šlajch (nar. 1955) z Borovan, dokončil je v roce 1992.

Nástroj má překrásný, osově symetrický prospekt, jenž obsahuje mnoho řezeb. Dle Jiřího Belise je však výtvarně nedokončený (publikace Výtvarný vývoj varhanních skříní v Čechách). Obsahuje sedm píšťalových polí, uprostřed píšťalovou věž. Ta spolu s těmi krajními obsahuje vždy zdobené střední píšťaly, krajní jsou zkrášlené tzv. tordováním (vrutovitým zatočením), píšťalová věž ji má zdobenou tzv. prolamováním a také několika bradavkovitými výstupky. Ve středu podstavce pod prospektovou římsou se nachází hlava anděla. Na obou stranách skříně jsou bohatě vyřezávané tzv. putto, česky „uši“, jež obsahují anděly s loutnou. V postamentu jsou umístěny dvě karyatidy/cherubové, které vizuálně podpírají prospektovou římsu. Sloupky mezi poli jsou zdobené květovými girlandami, v korunní římse je umístěn vlys ze žlutě nabarveného dřeva. Po stranách manuálů se nacházejí bočnice charakteristické i pro jiné nástroje Abrahama Starka.

Rejstříková i tónová traktura jsou mechanické, vzdušnice zásuvkové. První manuál, ten vyšší, ovládá hlavní stroj umístěný ve výši píšťalového pole prospektu. Druhý, nižší manuál ovládá positiv, který se nachází přímo pod ním ‒ zvuk vysílá varhaníkovi na nohy skrze průzvučnou mřížku. Z hlediska šíření zvuku to není ideální, protože v lodi kostela nezní tak zřetelně jako píšťaly hlavního stroje. Pedálové rejstříky jsou situovány na samostatné vzdušnici přiléhající zezadu k hlavnímu korpusu, celý nástroj je tedy umístěn v podstatě v jedné skříni, jak je pro Starka typické.

Varhany mají manuálové klaviatury v tzv. inverzní barevnosti ‒ velké klávesy jsou černé a malé bílé, velké oktávy manuálů i pedálu jsou tzv. krátké (tóny manuálu: C, D, E, F, G, A ‒ c3), nicméně v pedálu jsou obsaženy všechny tóny v chromatickém pořadí v rámci velké oktávy, ale na jiných místech (klávesy cis a dis hrají tóny velké oktávy, fis a gis taktéž ‒ konkrétní uspořádání pedálových kláves zleva doprava: C, F, D, G, E, A, Hes, c, Cis, d, Dis, e, f, Fis, g, Gis, a. [Tučné písmo označuje půltónové klávesy.])

Rejstříky se ovládají vysoustruženými manubrii po stranách manuálů. V celém nástroji se nachází 999 píšťal (I: 675, II: 270, P: 54), pedálové jsou pouze dřevěné. Manuálová i pedálová spojka chybí. První manuál má o něco lehčí a příjemnější chod kláves než ten druhý.

Mimořádně hodnotný je píšťalový fond hlavního stroje, a to z hlediska jeho krásného a pro české baroko charakteristického zvuku ‒ z většiny jej vytvořil Stark. Rejstřík Mixtura 4 fach obsahuje i tercii, má tedy zvukově blízko ke Kornetu, naopak Cimbel 4 fach je tvořen jen oktávami a kvintami. Oba rejstříky tzv. repetují na tónech cis1 a cis2. Mixtura 3 fach na Positivu repetuje na tónech c0 a c2. Temperatura ladění je zcela rovnoměrná, moderní, nicméně dnes bychom se přikláněli spíše k nějaké barokní verzi.

Mistr Abraham Stark je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých varhanářů. Můžeme ho s mírnou nadsázkou označit za „českého Stradivariho“ ve varhanářství. Jeho nástroje, které se nacházejí např. ve Zlaté Koruně, Plasích nebo kostele sv. Františka Serafínského v Praze, restaurovaly naše významné firmy, např. již zmíněný Vladimír Šlajch či špičková dvojice Kánský‒Brachtl z Krásných Louček u Krnova. Takto se zmínění varhanáři vyjádřili o Starkovi a varhanách v kostele sv. Františka Serafínského: „Stavitel Abraham Starck a jeho pomocníci mají náš velký respekt! Jedná se o mimořádné dílo, jak po stránce intonační, tak i po stránce řemeslné. Jeho dílo patří mezi vrcholné umění barokní Evropy. Byli jsme poctěni pracovat na tomto restaurování, které mělo pro naši dílnu zásadní význam, a jsme za to vděčni. Také proto jsme provedli mimořádně podrobnou dokumentaci nástroje (v měřítku 1:1) tak, že bychom mohli v budoucnu vyrobit i jeho věrnou kopii. Bohužel však žádná kopie nebude znít jako originál, a tak dokumentace bude sloužit pro případnou inspiraci.“ (Dostupné z: http://kansky-brachtl.cz/www/restaurovani/dispozice/krizovnici)

Uvedená firma i Starkův styl přímo napodobuje, postavila například malé dvoumanuálové varhany pro filiální kapli sv. Klimenta v Hradci Králové podle vzoru dnes již neexistujícího nástroje v katedrále sv. Víta v Praze.

Vladimír Šlajch restauroval jeho varhany ve Zlaté Koruně a Plasích, píše o nich v superlativech a pokládá je za nejlepší české nástroje a hodnotná díla evropského varhanářství té doby.

Starkovy přeloučské varhany jsou mimořádným a unikátním dílem nevyčíslitelné hodnoty, u kterého není divu, že je na seznamu kulturních památek. Letošní rok dosáhly stáří úctyhodných 328 let a patří k těm nejstarším v diecézi. Jsou přeloučským rodinným stříbrem, což si ne všichni uvědomují. Jaroslav Tůma z pražské HAMU, špičkový varhaník a znalec varhan, je považuje za jedny z nejvzácnějších u nás. Stejný názor má i Pavel Černý, pedagog HAMU v Praze a JAMU v Brně, koncertní varhaník a bývalý organolog pražské diecéze. V budoucnu nástroj čeká velmi potřebná generální rekonstrukce a my doufáme, že se povede.

Foto: archiv autora