„Sbor se rozestavil podél stěn chrámu a první skladbu zazpíval v tomto nekomfortním postavení. Experiment vzbudil rozpaky, protože posluchač slyšel nejvíc ty hlasy, které měl nejblíž, a ostatní se slévaly.“

V zadní části chrámu měl sbor možnost vytvářet hudební plochy plné dynamických kontrastů, prolínání frází i efektů jako jsou glissanda, parlando, výkřiky, jekot sirény i naléhavý šepot, až do postupného zklidnění.“

„Zazněla stěžejní skladba večera, So Shall He Descent, kterou na objednávku festivalu z roku 2019 složil současný estonský skladatel Toivo Tulev, který byl premiéře přítomen.“

Po procítěném nedělním zahájení pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby pondělním Rozjímáním pro klarinet v novém chrámu Marie Restituty a v úterý 12. dubna v katedrále svatých Petra a Pavla už rozjímal celý orchestr Filharmonie Brno spolu s Hard-Chor Linz a se sólisty.

V katedrále na Petrově má vždy koncert parametry závažné a noblesní akce, největší a nejhonosnější brněnský chrám dokáže spolehlivě navodit slavnostní duchovní atmosféru. A to i přesto, že z průběhu let už víme, že akustika chrámu není ideální. Přesto si tentokrát dovolil hostující sbor s názvem Hard-Chor z Lince experimentovat a hrát si s akustikou v různých místech chrámu. Mladý sbor, založený v roce 2007, čítající asi čtyřicet členů, se nejprve rozestavil podél obou stěn chrámu a svoji první skladbu Locus iste pro sbor a cappella WAB 23 Antona Brucknera zazpíval v tomto nekomfortním postavení. Experiment vzbudil rozpaky, protože posluchač slyšel nejvíc ty hlasy, které měl nejblíž, a ostatní se slévaly. Další skladbu, kterou bylo Miserere pro sbor a cappella norského moderního skladatele Knuta Nystedta, provedli opět v tomto postavení, ale zde bylo dílo napsáno tak, že se hlasy prolínaly v chromatických postupech ve vlnách, které se ze stran slévaly a zase rozdělovaly, aby v závěru vytvořily velebnou kopuli hudby, a postavení sboru tak najednou dostalo logický smysl.

Dílo Antona Brucknera Christus factus est pro sbor a cappella WAB 11 přednesl sbor v zadní části chrámu pod kůrem. Myšlenka, že by to lépe znělo z kůru, se vetřela, ale jistě by to generovalo časovou prodlevu pro překonání vzdálenosti a rozhození koncentrovanosti sboru. I tak zněl sbor velmi hutně a kompaktně a také čistě a vyrovnaně. Posledním číslem sboru a cappella bylo Stabat mater nedávno zesnulého litevského skladatele Vytautase Barkauskase. Opět v zadní části chrámu, kde měl sbor možnost vytvářet hudební plochy, plné dynamických kontrastů, prolínání frází i efektů jako jsou glissanda, parlando, výkřiky, jekot sirény i naléhavý šepot, až do postupného zklidnění. Vzápětí zazněl motiv mobilu, který vyvolal rozpaky, zda patřil ke skladbě, nebo to byla jen hloupá náhoda. Sbor byl obdivuhodně sezpívaný a hlasově vyvážený a visel na svém sbormistrovi Alexandru Kollerovi, který mu dával pokyny velmi plasticky. Sbor měl připraveny ještě dvě skladby, které však byly ještě před zahájením koncertu vypuštěny, neboť by délka vystoupení byla neúměrná a pro posluchače nekomfortní.

Večer byl orámován vystoupením domácího orchestru Filharmonie Brno, která zahájila komornější skladbou Antona Brucknera. Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur WAB 112, které aranžoval pro potřeby samostatného uvádění Stanisław Skrowaczewski, je meditativní, s pomalým rytmem a klenutými dlouhými frázemi, se dvěma tématy, které se prolínají a umocňují. Orchestr zaujal nejen duchovním rozměrem výrazu, ale také zvukovou a barevnou vyrovnaností smyčcových nástrojů, které spolu vytvářely jasný, povznášející zvuk.

Po bloku vystoupení sboru a cappella následovala stěžejní skladba večera, novinka, kterou na objednávku festivalu z roku 2019 složil současný estonský skladatel Toivo Tulev, který byl premiéře přítomen. Skladba So Shall He Descent (Tak sestoupí) má na mysli trojí význam: nejprve Ducha, který sestoupí na jeho národ, pak Ježíšův sestup z Olivetské hory do Jeruzaléma a nakonec připomíná, že jsme potomky toho národa, který nejprve jásal vstříc Ježíšovi, aby poté požadoval jeho smrt. K ilustraci použil na konci skladby krátký motiv ze starého francouzského tance Sur le pont d´Avignon a v závěru skladby zněla už jen zvonkohra, jako kapky deště. Český text byl uveden v programu, takže posluchač mohl být celou dobu příběhu přítomen.

Celá skladba je nesmírně duchovní a protkaná množstvím témat, barev a zvuků, které vyluzují zejména dřevěné dechové nástroje, které jsou použity ve všech výškových variacích. Zahajuje altová flétna s nostalgickým nádechem a naříkavé tóny se linou z klarinetů, hobojů, anglického rohu, ale i violy a častá sóla violoncella, bezchybně provedená, spolu se zpěvem navozují bolestnou atmosféru. Do příběhu vstupuje sbor jako nositel lidového prvku a vedle klasického pěveckého sólového kvartetu se silně angažuje dívčí trio, s výškově exponovanými disonantními vstupy. Trio tvořily sopranistka Pavla Radostová s jasným a pevným sopránem, Jana Vondrů byla spolehlivým druhým sopránem a Lucie Netušilová Karafiátová doplňovala barevně harmonii. Pěvecké kvarteto tvořili sopranistka Claudia Goebel s příjemným, nosným a měkkým hlasem, Johanna Krokovay, která zaujala krásným znělým altem s hutnými hloubkami, tenorista Jan Petryka z Varšavy témbrem spíše inklinoval ke kontratenoru a rakouský barytonista Wolfgang Resch zaujal měkkým a znělým tónem. Jako celek dílo ohromovalo proudem valící se hudby a bohatstvím nápadů, které vyvolávaly vzrušené emoce i duchovní ponoření a hýřily dynamickými a atonálními plochami a postupy. Výsledný efekt přikovával posluchače do sedadel a v závěru sklidili autor i interpreti bouřlivé ovace. Večer spolehlivě a s bezpečnou rozvahou dirigoval šéfdirigent Filharmonie Brno Dennis Russell Davies, se kterým o víkendu provedli interpreti tento program v Linci.

Tímto večerem skončil týden, který připomíná smrt Ježíše, a v dalších večerech čekají na posluchače Tenebrae – Temné hodinky v jezuitském chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Další setkání na koncertech bude až po Vzkříšení, tedy 20. dubna v chrámu svatého Augustina.

*******

Foto: Petr Francán