„Bylo šťastným počinem pozvat na zahájení cyklu Wolfganga Zerera a v součinnosti s Pražskou konzervatoří uspořádat interpretační kurz pro mladé varhaníky za jeho vedení.“

„Pověst, která ho jako věhlasného odborníka na barokní varhanní hudbu předcházela, nejen potvrdil, ale naprosto překonal.“

„Program koncertu obsahoval především díla severoněmecké barokní školy 17. století a Johanna Sebastiana Bacha, vhodně doplněná exkurzí do jihoněmecké školy i odskočením do Francie.“

Varhanní podvečery v pražském evangelickém kostele U Salvátora vstoupily do jedenácté sezóny. Pozvání přijal německý varhaník Wolfgang Zerer. Svým uměním rozzářil první zářijový den letošního roku a současně více než důstojně oslavil desáté výročí postavení nových Euleho varhan v chrámu.

Bylo šťastným počinem pozvat na zahájení cyklu Varhanních podvečerů Českobratrské církve evangelické v kostele u Salvátora renomovaného varhanního mistra Wolfganga Zerera, profesora Hochschule für Musik und Theater v Hamburku, a v součinnosti s Pražskou konzervatoří uspořádat následně po dva další dny na tyto varhany interpretační kurz pro mladé varhaníky za jeho vedení.

Wolfgang Zerer je rodákem z bavorského Pasova. Studoval varhany, cembalo a církevní hudbu ve Vídni, Amsterdamu a Stuttgartu a velmi brzo začal pedagogicky působit. Ve svých osmadvaceti letech byl jmenován profesorem na Vysoké škole hudby a divadla v severoněmeckém Hamburku. K tomu od roku 1995 připojil ještě působení na konzervatoři v holandském Groningenu a od roku 2006 na velice prestižní Schole cantorum ve švýcarské Basileji, specializující se na interpretaci staré hudby. Je vyhlášeným a mezinárodně oceňovaným odborníkem především na severoněmeckou barokní školu. Proto jeho vystoupení bylo očekáváno s mimořádným zájmem a pozorností varhaníků i širší hudební veřejnosti. Pověst, která ho předcházela, nejen potvrdil, ale naprosto překonal.

Program jeho vystoupení obsahoval především díla severoněmecké školy 17. století a Johanna Sebastiana Bacha, vhodně doplněná exkurzí do jihoněmecké oblasti i odskočením do Francie ke Clérambaultovi. Takto koncipovaný pořad by mohl ovšem někdy znamenat do jisté míry „muzeální“ sestavu pro výuku dějin barokní hudby, ale ne tak u Zerera. Znalosti kompozičních postupů barokní hudby, bohaté interpretační zkušenosti i brilantní nástrojová technika byly podřízeny tomu, aby při jeho obdivuhodné muzikálnosti co nejbezprostředněji zapůsobily na vnímavé posluchače. Tak skladby vzdáleného 17. a 18. století přes propast staletí zněly podmanivě, naléhavě a živě. Hudba dýchala a měla současnému publiku mnoho co říct. Intenzita Zererova vystoupení zdaleka přesáhla vše, co jsme zatím za deset let u Salvátora mohli slyšet, a čtyřiaosmdesátý varhanní podvečer byl bezesporu vrcholem nenápadného snažení pořadatelů.

Koncert byl zahájen skladbou nejvýznamnějšího představitele severoněmecké barokní školy Dietricha Buxtehudeho. Je představitelem stylu, kterému se právem říká „stylus fantasticus“ pro jeho dramatické kontrasty a proměnlivost střídání virtuózních, improvizačních a polyfonních částí. Interpretace jeho Toccaty F dur zdůrazňovala kontrasty nálad ostrými tempovými střihy, ale zároveň se zřetelem na logické vyznění invenčně podivuhodně nápaditého celku.

Dále zazněly na základě kontrastu spíš kratší skladby. Z Buxtehudeho ještě chorálová předehra na „Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ“, Preludium in F Buxtehudeho předchůdce v mariánském kostele v Lübecku Franze Tundera, velice půvabná Canzona in F varhaníka kostela svaté Kateřiny v Hamburku Heinricha Scheidemanna, hraná pouze na flétnový čtyřstopý rejstřík, a Récit de Nazard Louise Nicolase Clérambaulta.

Rozsáhlejší skladbou byla Toccata decima z cyklu „Apparatus musico-organisticus“ Georga Muffata, dómského varhaníka v Pasově, který vstřebal vlivy italské, francouzské i severoněmecké ve svých toccatách do zajímavého celku. Kombinaci jejích občas značně různorodých kompozičních prvků dal Zerer pevný rámec.

Dílo Johanna Sebastiana Bacha zvolil Zerer na třech místech programu. V první části to bylo zpracování chorálu „Allein Gott in der Höh sei Ehr“ (Samému Bohu sláva) z Třetího dílu klávesových cvičení, rozsáhlého díla souboru chorálových předeher vydaného tiskem v roce 1738. První zaznělo tříhlasé zpracování s cantem firmem v altu v F dur, na druhém místě rozsáhlé trio pro dva manuály a pedál v G dur. Následovala fughetta v A dur a je možné, že autor naznačoval i volbou tónin stupňování Boží chvály. Zerer pro všechny tři skladby použil velmi zdařile podobný principálový zvuk ve snaze o maximální zřetelnost Bachovy bohaté polyfonie. Další, rozsahem drobnější Bachovy skladby Preludium F dur a Fuga F dur byly komponovány původně pro cembalo, ale provedení na varhanách je samozřejmě možné. Na závěr podvečera zazněla vrcholná variační Partita na chorál „Sei gegrüsset, Jesu gütig“. Vznik několika jejích variací spadá už do doby autorových gymnaziálních studií a prvních skladebných pokusů v severoněmeckém Lüneburgu. Bach ale v době působení jako dvorní varhaník ve Výmaru skladbu rozšířil na jedenáct částí a dal jí definitivní podobu. Jednotlivé variace jsou velmi proměnlivé. Zazní bicinium, trojhlas, trio pro dva manuály a pedál a závěrem mohutný pětihlas s citací chorálu v sopránu. Rozsáhlou skladbu interpret zkušeně dovedl do mohutného závěru.

Wolfgang Zerer v rámci koncertu nikde nepřehnal dynamiku. Spíš využíval základní hlasy a mixturovými kombinacemi šetřil. Proto se mu zdařilo barokní polyfonii učinit naprosto srozumitelnou, a tím sdělnou, což se v chrámovém prostředí u varhan vždycky nezdaří. Velký výkon a nádherný zážitek.

Foto: ČCE Salvátor, ilustrační – Fb / Martina Šimkovičová, Antiqua Vox