„Dirigentovi byly aspekty folklorismu v Suchoňově Sinfoniettě evidentně zřejmé a blízké a vedl orchestr se snahou po jejich vystižení, zejména v rytmickém, ale i dynamickém plánu.“

„Housle dostaly zvláštní sólovou příležitost k prezentaci až v Andante sostenuto, které bylo vepsáno do závěru první části dvoudílné skladby. Machowska je uzavřela zdařilou kadencí.“

„Hosprová hrála svůj part se suverénní prstovou technikou, jíž zkrášlila kadence a která zůstala zřetelná i v doprovázených částech koncertu.“

Na pátek 6. ledna byl ohlášen závěrečný slavnostní koncert Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby 2022, který se měl konat v Kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze. Byl ale odložen a na druhý pokus se skutečně realizoval ve čtvrtek 15. června 2023. Koncert se konal k příležitosti rozdělení Československa v roce 1993 a spolupořádaly ho Slovenský institut, Maďarský kulturní institut a Polský institut v Praze. Pod heslem Vlastenecké ozvěny na koncertě vystoupily sólistky z Polska a České republiky za doprovodu Rozhlasových symfoniků z Bratislavy pod vedením polského dirigenta Wojciecha Rodeka. Program byl sestaven s hudby skladatelů 20. století a jeho dramaturgie, která je dílem profesora Václava Riedelbaucha, zůstala v původním návrhu.

Program večera zahájila skladba Sinfonietta rustica z cyklu Obrázky zo Slovenska Eugena Suchoně, které slovenský komponista psal v letech 1954 a 1955 jako klavírní cyklus. Některé části později instrumentoval, včetně Sinfonietty, která je závěrečnou částí cyklu ze šesti souborů a je považována za jakousi sumarizaci autorova vývoje. Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu řídil opět, jako již na vánočním koncertě festivalu s motem „Národní zpěvy Visegrádu“, polský dirigent Wojciech Rodek.

Symfonická hudba zakladatele moderní slovenské hudby je prostoupena reminiscencemi na lidovou hudbu a její agogika sleduje jak rytmickou stránku, tak melodické a výrazové specifiky folklórního zdroje. Dirigentovi byly aspekty folklorismu v Suchoňově Sinfoniettě evidentně zřejmé a blízké a vedl orchestr se snahou po jejich vystižení, zejména v rytmickém, ale i dynamickém plánu. V Moderato pěkně vyšlo houslové sólo z orchestru a po rázném dynamickém vrcholu vedl dirigent soubor do klidné pasáže souhlasné tempem i dynamikou s druhou větou Sinfonietty. Adagio prostoupila jednotná melodie smyčců narušovaná nepokojnými ataky až k proměně výrazu, tempa a dynamiky. Návrat k původnímu adagiovému plánu ohlásila flétna a orchestr se slušně vyrovnal s náznaky tajuplného výrazu. Po signálu lesního rohu uvedl hudbu do pasáže ve které se jakoby nic nedělo. Po pauze se finální věta Allegro assai rozvíjela z charakteristických, krátkých figur do klidné cantabilní lidové melodie, dle očekávání opět přerušené vpádem tympánů. Závěr díla provedl orchestr s nasazením gradující dynamiky a tempa.

Druhou část koncertu nesla na svých bedrech polská houslistka Maria Machowska, koncertní mistryně ve Varšavské filharmonii. Hrála Koncert pro housle a orchestr č. 2, op. 61 Karola Szymanowského z roku 1933. Ani ne půlhodinové dílo rapsodické nálady vystavěl autor spíše symfonicky, se sólovým nástrojem téměř skrytým v orchestrálním zvuku. Tak se koncert také od prvních taktů rozvíjel a Machowska měla co dělat, aby tón svého nástroje zpřístupnila publiku. Akustika kostela jí v jejím heroickém úsilí nepomohla a tón houslí se stal jedním z alikvótních zvuků předepsaného orchestrálního, který ve forte zaplnil koncertní prostor kostela. Housle dostaly zvláštní sólovou příležitost k prezentaci až v Andante sostenuto, které bylo vepsáno do závěru první části dvoudílné skladby. Machowska je uzavřela zdařilou kadencí. Podobný průběh měla druhá část Szymanowského koncertu, která končila v klidném andantinu a Machowska mohla nabídnout svou líbeznou kantilénu i pěknou smyčcovou techniku v rychlém pohybu na všech strunách houslí.

Program koncertu pokračoval po přestávce provedením symfonické básně Valdštýnův tábor Bedřicha Smetany. Rodek zvolil slušné svěží tempo a nechal orchestr v úvodu mocně hlaholit. Dobře vyšly charakteristické efekty básně, zejména fanfáry, klarinetové extempore, vstup tuby nebo kantabilní houslové sólo. Tempový průběh skladby a rytmus realizoval orchestr v intencích tradiční interpretace a dobrou péči věnoval zpěvnému a tanečnímu charakteru Smetanovy hudby.

Finále slavnostního koncertu zastupoval, v duchu Visegrádské čtyřky, maďarský komponista a česká interpretka. S podobným stavem věcí, které provázely provedení Szymanowského koncertu, se samozřejmě setkala i první dáma české violy Jitka Hosprová. Na podium vstoupila s Koncertem pro violu a orchestr Bély Bartóka, který jí od prvních taktů první věty naložil vše, co by si mohl interpret přát. Jen krátkou chvíli mohla Hosprová kouzlit s barvou nástroje, aby pak po většinu věty plnila virtuózní úlohy, které autor komponoval na objednávku legendárního skotského violisty Williama Primrose, virtuosa s nedostižnou technikou. Hosprová hrála svůj part se suverénní prstovou technikou, jíž zkrášlila kadence a která zůstala zřetelná i v doprovázených částech koncertu. Se zvýšeným nasazením a s bravurním vedením smyčce udržovala svou pozici i v dynamickém orchestrálním rozmachu. Zejména po poetickém Adagiu religioso, které otevíralo velmi pěkné fagotové sólo, ve finálním Allegru vivace, kde violový tón nejprve atakoval pozoun, později se přidal celý orchestr. Bartókův koncert korunoval závěrečný slavnostní koncert Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby 2022, který se s velkým zpožděním přece jen naplnil.

Foto: Facebook festivalu, ilustrační / Joanna Stoga, Martin Juha Foto, Filharmonia Opolska im. Józefa Elsnera (Facebook)