„Není příliš mnoho koncertů, kde je možné slyšet skladbu pro hlas a magnetofonový pás.“

„Miloslav Kabeláč patří k největším osobnostem elektroakustické hudby.“

„Oba velikány spojují dvě zásadní věci: tvůrčí genialita a humanismus.“

Večer názorových protikladů: PKF – Prague Philharmonia chystá koncert s díly Miloslava Kabeláče a Luigiho Nona. V úterý 13. listopadu zazní v Experimentálním prostoru NoD tři ikonická díla elektroakustické hudby z přelomu 60. a 70. let 20. století: La fabbrica illuminata Luigiho Nona se sopranistkou Lucií Silkenovou, Avete morituri Miloslava Ištvana a monumentální šestivětá kompozice Miloslava Kabeláče E fontibus Bohemicis s podtitulem Šest obrazů z českých letopisů.

„Není příliš mnoho koncertů, kde je možné slyšet skladbu pro hlas a magnetofonový pás. A není příliš mnoho koncertů, kde se hudba tolik prolíná s historií a osudovými okamžiky našeho národa,“ komentuje třetí koncert z cyklu Krása dneška PKF – Prague Philharmonia jeho patron, violista Stanislav Svoboda.

Skladbu La fabbrica illuminata zkomponoval Luigi Nono na objednávku italské veřejnoprávní rozhlasové stanice RAI pro koncert k zahájení Prix Italia 1964. Je napsána pro magnetofonový pás a sólový sopránový part. Většinu zvukového materiálu nasbíral Nono v ocelárnách Italsider di Cornigliano. Po jejich návštěvě píše: „V bouřlivé a žhnoucí realitě Cornigliana jsem nebyl ani tak rozvrácen akustickou či až neskutečnou vizuální velkolepostí válcoven nebo neúprosnou rituálností vysokých pecí, ale násilím, které pro mne v těchto místech, v těchto složitých podmínkách představovala reálná přítomnost dělníků. Zde se zrodila myšlenka a texty pro skladbu La fabbrica illuminata.“ Provedení skladby nakonec vedení RAI zakázalo. Své premiéry se dočkala o několik měsíců později 15. 9. 1964 na Mezinárodním festivalu soudobé hudby v Benátkách. V Praze se sólového partu ujme sopranistka Lucie Silkenová.

Miloslav Kabeláč patří k největším osobnostem elektroakustické hudby 60. a přelomu 70.  let, nerozlučně spjatou se Studiem EAH při tehdejším Československém rozhlasu v Plzni. Jeho slibně se rozvíjející mezinárodní kariéru zastavil vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Svým otevřeným nesouhlasem se Kabeláč odsuzuje k opětovné tvůrčí izolaci. O svém díle píše: „Vznikalo z mých lidských a uměleckých zásad a představ. Jaký bude jeho osud, nezáleží již na mně. Jen čas – třeba i nečas – prověří jeho hodnotu.“ Pro monumentální šestivětou elektroakustickou kompozici E fontibus Bohemicis s podtitulem Šest obrazů z českých letopisů, dokončenou v roce 1972, našel inspiraci v českých dějinách. Zpracoval v ní mimo jiné zvuk největšího pražského zvonu Zikmund, k němuž v průběhu práce připojil nejstarší český chorál, varhanní znění husitské písně, úryvek z nejstarší české, latinsky psané kroniky Kosmovy a slova Jana Husa, jimiž skladba vrcholí.

Zatímco levicově orientovaný Nono se ve svém díle svým osobitým způsobem silně politicky angažoval, Kabeláč postavil celou svou tvorbu mimo politickou doktrínu poválečného Československa. Přesto oba tyto velikány spojují dvě zásadní věci: tvůrčí genialita a humanismus, jenž každý ve své tvorbě vyjadřoval svými vlastními prostředky.

Rok 1968, kterému je večer věnován, podtrhne skladba Miloslava Ištvana zkomponovaná pod dojmem událostí z 21. srpna. Avete morituri, neboli Buďte pozdraveni vy, kteří jdete na smrt, je parafrází známého výroku římských gladiátorů Ave Caesar, morituri te salutant. Název je adresován okupačním jednotkám.

Koncert obohatí také povídání o srpnových událostech a období normalizace s novinářem a historikem Pavlem Žáčkem, prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek.

Foto: Lukáš Hausenblas, Radovan Boček, archiv PKF