„Violoncellista Jan Petrov využil nabídku Pražského hudebního institutu.“

„Koncert uvedl prezident soutěže Jana Vychytila, violoncellista a pedagog na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy Martin Škampa.“

„Jan Petrov oslovil posluchače vřelostí projevu, čistou intonací a hlubokým ponorem do interpretovaných děl.“

Sál žižkovského Atria se v pondělí 17. června opět rozezněl krásnou hudbou. Mladý violoncellista Jan Petrov, student třetí ročníku Pražské konzervatoře, využil nabídku Pražského hudebního institutu a po svém vítězství v 16. ročníku Mezinárodní violoncellové soutěže Jana Vychytila, která se pravidelně koná na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy (GMHS) na počest zakladatele této hudební instituce, zahrál v Atriu svůj první celovečerní recitál. S klavíristou Stanislavem Gallinem, pedagogem HAMU, přinesli do Atria interpretačně náročný, ale posluchačsky velmi příjemný program s díly Françoise Francœura, Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna a Johannesa Brahmse. Koncert milým slovem uvedl prezident soutěže Jana Vychytila, violoncellista a pedagog GMHS Martin Škampa.

Fragmenty z Francœurovy Sonáty E dur bývají pro svou technickou náročnost na violoncellových soutěžích po celém světě často žádány jako povinný repertoár. Celou sonátu ale můžeme na koncertech slyšet jen výjimečně. Mladý violoncellista se po hmatníku pohyboval s nenucenou lehkostí, obtížné technické pasáže zvládal s úsměvem a z každého taktu vyzařovala od obou hudebníků radost ze hry. I když sonáta zazněla v mírně romantizující úpravě A. Piattiho, dokázala bych si představit klady jejího vyznění v provedení s cembalem.

Sonáta A dur Ludwiga van Beethovena patří ke stěžejním dílům violoncellového repertoáru. Jan Petrov i Stanislav Gallin k ní přistoupili s pokorou a úctou k partituře génia a předvedli vynikající souhru, práci s detailem i širokou škálu dynamik. Scherzo snad mohlo vyznít vzdušněji, v dlouhé akustice Atria se zvuk mírně sléval a věta působila poněkud robustně. 

Po přestávce zaznělo Schumannovo Adagio a Allegro – dramatická hudba plná emocionálních zvratů, které se oběma muzikantům dařilo velmi přesvědčivě vystihnout. 

Sonáta F dur č. 2, op. 99 Johannesa Brahmse je prubířským kamenem violoncellisty. Jan Petrov se Stanislavem Gallinem ji zahráli znamenitě. Podobně jako Beethovena i Brahmse interpretovali s pozorností ke každému detailu geniální partitury. Radostný, divoký úvod vstupního Allegra vystřídal niterný, láskyplný zpěv volné věty, uvedený překrásnými pizzicaty. Pro dravou třetí větu byla opět akustika poněkud rozlehlá, ale oba interpreti si s ní poradili skvěle a podařilo se jim zachovat srozumitelnost. Něžná i vášnivá poslední věta zakončila krásný koncert, který posluchači odměnili zaslouženým potleskem. Po návratu hudebníků na podium došlo i na standing ovations a publikum dalo najevo, že bez přídavku domů nepůjde. Poslední skladbou večera se tedy nakonec stalo Klengelovo virtuosní Scherzo, kde mladý violoncellista opět předvedl hbitost svých prstů.

Jan Petrov oslovil posluchače vřelostí projevu, čistou intonací a hlubokým ponorem do interpretovaných děl. Jeho hráčská i interpretační vyspělost je ve studentském věku skutečnou vzácností. Zdá se, že z české violoncellové školy pod pedagogickým působením Tomáše Strašila, který na umělecké cestě provázel mnohé výrazné osobnosti, vyrůstá hráč, o kterém ještě uslyšíme.

Foto: Michaela Káčerková