„Koncert je v původním slova smyslu zápasem.“

„Mahlerova hudba rozhodně není lehce stravitelnou materií.“

„Semjon Byčkov důmyslně pracuje s dramaturgií rozsáhlých ploch a výrazových a agogických změn.“

Program posledního abonentního koncertu České filharmonie tvořily pouze dvě skladby – Koncert pro klavír a orchestr C dur, K 503 Wolfganga Amadea Mozarta a Symfonie č. 5 Gustava Mahlera. V druhé části večera dirigoval šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov, úvodního Mozarta od klavíru sám sólista, umělec mezinárodního renomé Kristian Bezuidenhout.

Bezuidenhout se systematicky zaměřuje na původní interpretaci staré hudby. Mozartův svět je mu proto velmi blízký. Zvolil pro něj nyní v Praze poměrně velké obsazení orchestru, kde jsou dechové nástroje zastoupeny většinou po dvou, nízké polohy smyčců v minimálním obsazení (dva kontrabasy, tři violoncella a pět viol).

Autenticity interpretace se Kristian Bezuidenhout snaží docílit i ctěním dobové provozovací praxe a patrně právě proto si tedy ke své sólistické roli přibral i roli dirigentskou. Instrumentář na pódiu rozestavil do velmi specifické sestavy, kdy klavír bez víka stojí nikoliv bokem, ale s klaviaturou souběžně s hranou pódia tak, aby hráč mohl operativně vstupovat do dirigentské role. Na pultíku nemá tedy part klavírní, ale partituru, kterou je však třeba velmi často obracet.

V minulosti nebyl tento způsob koncertování ničím mimořádným. Běžně tak vystupoval nejen Mozart, ale i třeba náš Bedřich Smetana. Byla a je to bohatá pastva pro oči návštěvníků koncertu, když mohli sledovat, jak umělec chvíli bravurně hraje, potom vstane a diriguje, to ale jen na chvíli, do doby, než musí opět zasednout ke klavíru a pokračovat ve hře. V dnešní době, která je zaměřena na dosažení maximálně kvalitních výkonů, je tato praxe však již limitujícím přežitkem. Cítíme zde nedotaženost obou rolí. Nediriguje se totiž vždy, když je potřeba, ale jen tehdy, když je v sólovém partu volná chvilka. A je zde ještě jeden problém. Koncert je v původním slova smyslu zápasem. Je proto lepší a zajímavější, když spolu zápasí dva odlišné subjekty, než když boj na obou stranách předvádí jen jedna a tatáž osoba.

Těmito úvahami nehodlám jakkoliv snižovat Bezuidenhoutův výkon v Rudolfinu před Českou filharmonií. Koncert pro klavír a orchestr C dur, K 503 Wolfganga Amadea Mozarta hrál totiž bezvadně, přesně, i po výrazové stránce byl evidentně nad věcí. Domnívám se ale, že kdyby se plně věnoval jen jedné z profesí, mohl se dostat i o kousek dál a výš.

Mahlerova Pátá symfonie je dílo v mnoha směrech mimořádné. Je velkolepou oslavou přírody a současně reflektuje tragické životní osudy svého tvůrce. Dlouho musela čekat na uznání kritiky. Některé její dlouhodeché partie v nízké dynamice a v pomalém tempu nalezly uplatnění i ve filmu. Je napsána pro nezvykle velký provozovací aparát a jsou v ní četná choulostivá sóla nejen u prvního pultu houslí, ale i jinde. Zaměstnávají například trumpetu, lesní roh, harfu, violu a tympány.

Semjon Byčkov důmyslně pracuje s dramaturgií rozsáhlých ploch a výrazových a agogických změn, s velkým dynamickým ambitem. Veškeré podněty avizuje dostatečně předem a s patřičnou naléhavostí. Častá fortissima, ač skutečně silná, tedy na samé fyziologické hranici slyšení, jsou však pod jeho rukama pro posluchače vždy snesitelná a dostatečně prokresleno je i předivo vnitřních hlasů. Všechna sóla byla orchestrálními hráči přednesena s bravurou.

Mahlerova hudba rozhodně není lehce stravitelnou materií. Že si již po dlouhou řadu let u našich posluchačů udržuje vysokou míru obliby si lze vysvětlit tím, že v ní převažují čisté horizontální diatonické linie a že nezřídka evokuje známé, žánrově vyhraněné představy. A tak se i tento mahlerovský program, navíc nabídnutý v precizní interpretaci, stane pro mnohé posluchače nezapomenutelným zážitkem. V živé paměti nejednoho ze starších návštěvníků Rudolfína nepochybně zůstávají živé vzpomínky na mahlerovské kreace České filharmonie pod vedením Václava Neumanna z osmdesátých let minulého století. Celý Mahlerův symfonický odkaz byl tehdy kompletně zaznamenán na sérii supraphonských gramofonových desek. Byčkovův současný pohled na dílo tohoto kališťského rodáka z Českomoravské vrchoviny je osobitým a nesporně neméně hodnotným uměleckým přínosem.

Foto: Česká filharmonie / Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp