„Narozen v Čechách uprostřed třicetileté války, prožil většinu života v cizině jako protestantský exulant.“

„Bývá označován za nejvýraznější osobnost německé duchovní hudby mezi Heinrichem Schützem a Johannem Sebastianem Bachem.“

„Jeho rozsáhlé dílo je odborně uznáváno víc na Slovensku než u nás.“

Necelých deset kilometrů jihovýchodním směrem od Mladé Boleslavi se v úrodné krajině, na okraji táhlého hřbetu Chlum, nalézá nevelká obec Žerčice. Poprvé písemně zmíněná roku 1070 v Kosmově kronice, prožila si své nejkrušnější období za třicetileté války, kdy byla roku 1639 kompletně vypálena švédským vojskem. Jedenáct let předtím, konkrétně 21. prosince 1628, se v Žerčicích, kde ani dnes nežije víc než kolem čtyř stovek obyvatel, narodil celoevropsky uznávaný skladatel Samuel Capricornus. Vlastním jménem Samuel Friedrich Bockshorn.

Jeho otec Georg, německý evangelický pastor augsburského vyznání, a matka Anna si uvědomili, že v Českém království je po bitvě na Bílé hoře nečeká nic dobrého, a pud sebezáchovy jim zavelel k odchodu. Usadili se v Uhersku, kde tvrdá rekatolizace začala až o několik desítek let později. Živitel rodiny však bohužel brzy umírá, takže mladičký, hudebně nadaný Samuel tře bídu s nouzí. Roku 1640 žádá jako dvanáctiletý student evangelického gymnázia v Šoproni místní komunitu o „zakoupení šatstva na zimu, které si rodina nemůže dovolit“. A na podporu své žádosti přikládá sdělení o tom, že městu věrně slouží jako zpěvák v chrámovém sboru neboli „alumni chori musici“.

Netrvalo dlouho a Samuel Capricornus se vydal na cesty Evropou, které trvaly řadu let. Zatímco studiím teologie a filozofie se věnoval v Uhrách či ve Slezsku, poté pobýval krátce ve Štrasburku, aby se následně přesunul do Vídně, kde poznal umění císařských hudebníků a skladatelů italského původu. Jak Antonio Bertali, tak Giovanni Valentini, starší o jednu dvě generace než on sám, jej svojí tvorbou ovlivnili. Za prací však Samuel po čase odešel do württenberského Reuttlingenu, kde působil jako kantor, což ho ovšem nikterak netěšilo. Proto se jako dvaadvacetiletý usadil roku 1651 v tehdejším Prešpurku, nynější Bratislavě. I tam sice napřed učil – jak soukromě v rodině místního lékaře Wilhelma Raygera, tak na evangelickém gymnáziu. Zanedlouho však uvítal nabídku z chrámu sv. Trojice, aby se stal hudebním ředitelem kůru. Nová práce ho vyvázala z nutnosti vyučovat, ale přitom zajistila slušné živobytí. Což bylo dvojnásob vítané v době, kdy se Samuel ženil s Elizabeth Knoglerovou, dcerou německého pastora v Košicích. Postupně se jim narodily čtyři děti.

Plodný však nebyl Capricornus jen doma, ale ještě víc nad notovým papírem. Z celkového počtu kolem čtyř set kompozic nejrůznějšího typu od mší přes žalmy po moteta jich víc než čtvrtinu, přesně sto dvanáct, vytvořil během pouhých šesti let v Prešpurku. V pomyslném průměru to znamenalo, že jedno dílo zkomponoval za deset dnů…

Město na Dunaji však nevyhovovalo Capricornovu zdraví. Vydal se proto do Stuttgartu, kde absolvoval půlroční zkušební období a 6. května 1657 obdržel jmenovací dekret, jímž se stal oficiálně dvorským kapelníkem a skladatelem württemberského knížete Eberharda III., což bylo v tehdejších evropských poměrech považováno za prestižní postavení. Vrátil se pro rodinu do Prešpurku, který se s ním rozloučil děkovným dopisem, v němž se psalo, že v něm poznali hudebníka „s tak jedinečnou pílí, že bychom jej zde rádi měli mnohem déle“. Dvaadvacet nejzdařilejších skladeb, které Capricornus v Prešpurku vytvořil, obsahuje jeho první sbírka, vydaná tiskem pod lapidárním názvem Opus musicum.

Bylo mu necelých třicet, a přece se zdálo, že kráčí neomylně k vrcholu. Vždyť jeden z jeho vzorů Heinrich Schütz, mnohými považovaný spolu s Claudiem Monteverdim za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 17. století, označil jeho prešpurskou sbírku za „opera virtuosa“. A jak šel čas, dočkal se Samuel nových poct. Další z jeho idolů, Římu oddaný „otec oratoria“ Giacomo Carissimi, uváděl jeho skladby v prostředí tamního jezuitského Collegia Germanica, což byla vyhlášená bašta katolíků. Že zde zazněla hudba zapřisáhlého protestanta, byl průlom, zrovna tak církevní jako společenský, ne-li civilizační. A Capricornus komponoval dál, věrný názvu své vlastní skladbičky, kterou roku 1655 věnoval Norimberku coby poděkování za pozvání i vlídné přijetí. Nesla název Si vis vincere disce parti neboli Chceš-li vítězit, uč se být trpělivý. Tato vlastnost mu ostatně přišla mnohokrát vhod. 

Narozen v Čechách, prožil většinu svého života jako protestantský exulant. A ve Stuttgartu ho kromě povzbudivé práce čekal i vleklý očistec. Na jeho místo si totiž dělal zálusk stuttgartský varhaník Philipp Friedrich Böddecker. Když jej nezískal, vzplanul k úspěšnějšímu „přivandrovalci“ letitou záští. Pomlouval ho a škodil mu u muzikantů z dvorské kapely, které Samuel dirigoval, takže musel co chvíli krotit buď jejich pasivní rezistenci anebo přímý odpor. U nadřízených zlehčoval Böddeker Capricornovu kompetentnost tak dlouho, až se napadaný rozhodl obhájit u württenberské vrchnosti. Učinil tak písemným elaborátem, který je dodnes považován za jedinečný důkaz jeho znalostí. Nabídl totiž nejen rozbor ukázek z děl nejrůznějších barokních skladatelů včetně Johanna Kapsbergera, dobově uznávaného autora rakouského původu žijícího v Itálii. Ale též poučené citoval z teoretických spisů od tak různorodých znalců své epochy, jakými byli italský hudební vědec Franchinus Gaffurius nebo německý odborník na srovnávací religionistiku Athanasius Kircher. 

Navzdory sporům, které mu určitě braly spoustu sil, se však Capricornus jako skladatel vyvíjel a jeho kompoziční styl zrál. Ve Stuttgartu se oproti jeho prešpurskému období měnil co do instrumentální podoby i výsledného zvuku. Platilo to jak pro jeho pašijové písně Zwey Lieder von dem Leyden und Tode Jesu, tak pro „divoce italské“ skladby jako vokální ciaccona O felix jucunditas ze sbírky Theatrum Musicum, od církevní hudby odvážně vzdálené. Plně to platí rovněž pro jeho světskou hudbu, jakou představuje například Sonáta č. 3 „Continuation aneb Bertaliho Prothimia“, vědomě navazující na hudební sloh někdejšího Samuelova učitele.

Nešlo přitom jen o rozevlátou uměleckou inspiraci; Samuel naopak vycházel jak takticky, tak strategicky z možností, jaké mu nabízela jeho dvorní kapela, kterou si potřeboval naklonit na svou stranu. Nebyla sice početná, ale zjevně v ní kromě průměrných hráčů působili i dobří sólisté, ovládající mistrně hru na violu da gamba a další nástroje. Také pěvečtí kastráti, na jejichž výběr Capricornus pečlivě dbal, vzbuzovali kromě nezbytné zvědavosti zasloužený obdiv. Coby kapelník Samuel zřejmě postupoval metodou cukru a biče; uměl pochválit, ale i zpražit výrokem: „Kolego, vy hrajete na cink, jako by to byl kravský roh!“

Poté, co skladatele zastihla ve Stuttgartu 10. listopadu 1665 v necelých sedmapadesáti smrt, celoevropský zájem o jeho dílo neustal. Naopak. Bývá označován za nejvýraznější osobnost německé duchovní hudby od Heinricha Schütze po Johanna Sebastiana Bacha. V tomto duchu se o něm roku 1724 vyjádřil jeden z dobově nejlepších znalců barokní hudby, francouzský teoretik a sběratel Sébastian de Brossard. A podobně vyzněla i teoretická práce přelomu 19. a 20. století. Jejím autorem byl muzikolog, varhaník, pedagog a hudební kritik Joseph Heinrich Sittard, který měl ke Capricornovi blízko i tím, že sám vystudoval konzervatoř ve skladatelově Stuttgartu.

Mnohem víc než u nás je dílo Samuela Capricorna studováno a uznáváno na Slovensku. Má to svou logiku v tom, že v někdejším Prešpurku, nynější Bratislavě, prožil skladatel období důležité pro jeho tvorbu i následný vývoj. Proto může být tamními badateli, jakým je například muzikolog Richard Rybarič, považován tak trochu za našince. V českých zemích zatím nemá tento významný autor dávné minulosti na růžích ustláno. Cílevědomě se mu věnuje snad jen varhaník, dirigent a umělecký vedoucí souboru Ensemble Inégal Adam Viktora.

Foto/zdroj: Wikipedia / a.n. / volné dílo, Wikipedia / F.B. Werner / volné dílo, Wikipedia / Jonathan Sauter / volné dílo, archiv KlasikyPlus.cz