„S prvními tóny úvodní pomalejší, poklidné bachovské improvizace s jasným barokním nádechem se před návštěvníky na projekčním plátně rozprostřel nádherný pohled na nově zrekonstruované a čerstvě posvěcené varhany.“

„Cassan v závěrečné gradaci uchvacuje mimořádně rychlou pedálovou hrou, což povzbuzuje pocit strhující interpretace. Tato symfonie je strůjcem nevšedního a neotřelého zážitku.“

„Improvizace neodmyslitelně patří k festivalu a již dávno náleží k vrcholným disciplínám varhanické hry.“

Mezinárodní varhanní festival Olomouc se svým čtvrtým koncertem vrátil do chrámu sv. Mořice. Program s podtitulem Když hranice mezi kompozicí a improvizací mizí byl svěřen do rukou jediného interpreta – eklektického hudebníka s mezinárodní reputací, kritiky uznávaného umělce, vášnivého a kreativního improvizátora, který se s nasazením zabývá celým varhaním repertoárem, se zvláštním zaměřením na dílo Johanna Sebastiana Bacha a francouzské skladatele 19. a 20. století – francouzského varhaníka a klavíristy Davida Cassana. Program sestával ze dvou improvizací na dané téma, jež od sebe oddělila Varhanní symfonie č. 3 fis moll op. 28 Louise Vierna.

Úvodního slova, v němž nastínil inspirace a daná témata zadaných improvizací, se ujal sám umělecký ředitel festivalu Karel Martínek. Popisoval, že v první skladbě večera, tedy Improvizované variaci na českou duchovní píseň ve stylu Johanna Sebastiana Bacha můžeme zaslechnout melodie nejstarší dochované české duchovní písně Jesu Christe ščedrý kněže. V závěrečném Triptychu, tedy třídílné skladbě, lze spatřovat témata hned dvě, která pojí významná jubilea – jedním z nich je zhudebnění jména významného německého hudebního skladatele, dirigenta, pianisty a varhaníka Maxe Regera, který by se letos dožil 150 let. Druhým je 140. výročí narození českého hudebního skladatele Bedřicha Antonína Wiedermanna, který se věnoval komponování oper, komorní hudby a písní.

S prvními tóny úvodní pomalejší, poklidné bachovské improvizace s jasným barokním nádechem se před návštěvníky na projekčním plátně rozprostřel nádherný pohled na nově zrekonstruované a čerstvě posvěcené varhany. V jejich zjevu se snoubí úcta k tradici s moderními technologiemi a prvky. Pocit modernosti dokreslovaly i Cassanovy noty promítnuté na tabletu, nikoli v klasickém papírovém podání. Ve skladbě se crescendovým způsobem přidávají hlasy a postupně roste kadence i hustota tónů. Následně se dílo mění s rychlým, virtuózním, vznešeným barokním motivem, ve kterém se v polyfonní sazbě setkáváme s nápadnými citacemi improvizační předlohy. V dalším motivu registrujeme výraznou barokní ornamentiku v legatu, jež umocňuje noblesu a krásu motivu jemně podpořeném basovým rejstříkem. Cassan exceluje v zběsile rychlých, naprosto precizně a bezchybně zahraných bězích, které se přelévají do lehkých a skočných tanečních rytmů. Pozoruhodně působí i rozsáhlé modulační pasáže s rozklady arpegií. Svěží bylo taktéž závěrečné „zabroušení“ do mollové tóniny s finálním návratem do vznešené nálady táhlých akordů a mohutných basů.

Rychlý dramatický motiv otevřel úvodní větu Allegro maestoso Varhanní symfonie č. 3, op. 28 Louise Vierna. Varhany dílu dodávají velkolepost a navozují závážnou situaci. Později se přelévá až do funerální atmosféry v zastřeném zvuku nástroje. Chromatické modulace směrem dolů přidávají i depresivní dojem, jako by na posluchače doléhala tíha všech hříchů světa a ten se chýlil ke konci. Sekundové intervaly zase balancují na ostří čepele mezi naprostým zoufalstvím a poslední nadějí jako člověk na okraji propasti. Sekvence s rychlými běhy takovou náladu ještě umocňují, zvukomalebně jako by představovaly zkratkovité jednání a nekontrolované záchvaty zoufalého člověka. Cassan v této větě plné zvratů předvádí bravurní um složité pedálové hry i náročné křížení rukou skrz různé manuály. Druhá část Cantiléne ztělesňuje mystickou atmosféru nadpřirozena; působí záhadně a neuchopitelně. Mlhavý zvuk varhan a Cassanova svchovaná kontrola nad dynamikou dokresluje až spirituální nádech této věty. Hravější Intermezzo si i přes svůj tragikomický až groteskní podtext zachovává jakési tajemno vět předchozích. Část ovládá plíživý podtón v postupně roustoucím napětí. Varhany zde zastávají i perkusivní hudební úlohu. Čtvrté Adagio se pohybuje ve jménu návratu závažnosti, zůstává však v pomalejším tempu. Cassan zde vykazuje maximální soustředěnost, ale přesto naprostou uvolněnost a profesionalitu. Závěrečná část Final se nese ve jménu dramatu, tragédie, zvratů a chaosu. Umělec v poslední gradaci uchvacuje mimořádně rychlou pedálovou hrou, což povzbuzuje pocit strhující interpretace. Tato symfonie je strůjcem nevšedního a neotřelého zážitku.

Závěrečný Improvizovaný Triptych na dané téma začíná majestátním, bojovným a urputným úvodem s širokou akordikou, kterou následuje jemný, ale virtuózní rychlý motiv s arpeggiovanými vzmachy. Cassan má opravdu výjimečný smysl pro gradaci, v této skladbě nenechává na pochybách o vyspělosti svých improvizačních i interpretačních schopností a obecně vysoké úrovni řemesla. Témata do toku svých hudebních myšlenek zakomponovává tak, že působí jako celistvé, dokonalé dílo, jehož součástí se nakonec stává i varhaník sám. Využívá velké množství rejstříků, tím se varhany dostávají do nevšedních a půvabných barev a poloh. Mezi jednotlivými manuály přechází plynule, elegantně i efektivně, když v závěru hraje i na čtyři z nich zaráz.

Improvizace neodmyslitelně patří k festivalu a již dávno náleží k vrcholným disciplínám varhanické hry. Cassanova dechberoucí virtuozita a cit pro gradaci stvořily hudbu, která se dotýkala nebes i propastí lidského srdce. Jeho výjimečné umění přineslo neopakovatelný hudební zážitek. Improvizace se stala symbolem nejen svobody a kreativity, ale také nejvyššího mistrovství.

Foto: Šimon Kadula