„Studie pro smyčce je skladba, kterou Haas napsal v Terezíně. Dirigoval ji tam také zachránil Karel Ančerl.“

„Druhým číslem byl Koncert pro trubku a smyčcový orchestr dalšího brněnského skladatele, Petra Fialy.“

„Po přestávce zaznělo Rekviem d moll Wolfganga Amadea Mozarta, na které se publikum především těšilo. V podání Jihočeské filharmonie znělo v sále Besedního domu úměrně prostředí.“

Český filharmonický sbor Brno má za sebou rušnou zahraniční sezónu, ale ve svém městě nezapomíná na abonenty. Na druhém abonentním koncertě, který se konal v neděli 5. listopadu v Besedním domě, se představil sbor spolu s Jihočeskou filharmonií z Českých Budějovic, kterou řídil Marek Šedivý, dirigent opery Národního divadla moravskoslezského.

Společně provedli Studii pro smyčce Pavla Haase, Koncert pro trubku a smyčcový orchestr Petra Fialy se sólistou Jiřím Pelikánem a Rekviem d moll Wolfganga Amadea Mozarta s domácími sólisty Pavlínou Švestkovou, Pavlou Zbořilovou, Tomášem Kořínkem a Pavlem Maškou.

Dramaturgické spojení soudobých skladeb s klasickými je dnes již osvědčeným způsobem, jak přilákat diváky. Klasika přitáhne publikum vždy a soudobé skladby jsou většinou překvapením. Tak tomu bylo i tento večer, kdy zazněla na úvod skladba brněnského a terezínského autora Pavla Haase, žáka Leoše Janáčka. Studie pro smyčce je skladba, kterou Haas napsal v Terezíně. Dirigoval ji a tam také zachránil Karel Ančerl. Je tu propojena stavba fugy s moravským folklórem, což vytváří složitou rytmickou strukturu. Jihočeská filharmonie spolu s dirigentem Markem Šedivým si s taji skladby poradila a předvedla zajímavé a invenční hudební dílo.

Druhým číslem byl Koncert pro trubku a smyčcový orchestr dalšího brněnského skladatele Petra Fialy. Přestože bylo napsáno už v roce 1984, tehdy ho provedli bratři Vlastimil a Milan Bialasovi jen pro trubku a klavír. Nyní zaznělo v podání Jihočeské filharmonie a jejího prvního trumpetisty Jiřího Pelikána. Několik dní před tím uvedli dílo v Českých Budějovicích a nyní tedy v Brně. Pětivětou skladbu zahájilo Allegro energico nejprve sólofanfárou za scénou, poté následoval vpád orchestru energickou fugou. Druhá věta Andante zněla v zasněné impresivní poloze, třetí věta Allegro – quasi cadenza se odvíjela naléhavě v crescendu s melodickou linkou trubky. Čtvrtou větu Largo zahájily něžné violy, které uvedly žesťovou melodii, aby pátá věta Allegro feroce spěchala ve smyčcích rytmizovaně a energicky a podkreslovala trumpetovou fanfáru, poněkud netradične zakončenou. Skladba se publiku líbila díky invenční muzikalitě i precizním sólistickým provedením, s pevným a jasným tónem a se schopností hudebního výrazu.

Po přestávce zaznělo Rekviem d moll, KV 626 Wolfganga Amadea Mozarta, na které se publikum především těšilo. V podání Jihočeské filharmonie znělo v sále Besedního domu úměrně prostředí a Český filharmonický sbor Brno vystoupil také v menším obsazení. To nijak nesnížilo hodnotu provedení, sbor zněl hutně a plně, s jasnými soprány a plnými basy. To se již nedalo říct o sólovém provedení, které bylo obsazeno převážně členy sboru. Sopranistka Pavlína Švestková přinesla sice krásná piana a jasné výšky, ale už neměla sílu na legátové plochy – snad pro indispozici? Altová sóla Pavly Zbořilové sice zněla, ale bez barvy tónů. Stejný problém s barvou a sílou hlasu měl basista Pavel Maška. Jediným sólovým profesionálem byl tenorista Tomáš Kořínek, sólista Jihočeského divadla, který dal partu suverenitu. Přes uvedené výhrady bylo publikum s uvedením Mozartova Rekviem spokojeno a nešetřilo ovacemi. Český filharmonický sbor Brno už má své fanoušky a abonenty, kteří mu fandí a těší se z každého přichystaného koncertu.

******

Foto: Štěpán Plucar