„Vystoupení Novoměstské filharmonie bylo sestaveno ze známých, oblíbených a všeobecně akceptovatelných děl.“

„Melodie György Ligetiho ukázaly vysokou technickou úroveň mladých thajských hudebníků.“

„V sále snad nebyl nikdo, koho by suita z opery Helena Citrónová od Somtowa Sucharitkula citově nezasáhla.“

Sálem Martinů na AMU zněly 12. září klasické melodie. Nic divného, znějí tam prakticky každodenně. Přesto to byl večer tak trochu jiný. Vystoupily na něm dva mládežnické orchestry – Novoměstská filharmonie (NoFi) z Nového Města nad Metují a Siam Sinfonietta (SiSi) z Bangkoku. Každý se svou dramaturgií i hudebním projevem. Návštěvníci tak mohli srovnávat.

Není to poprvé, kdy na stránkách KlasikyPlus píšeme o Novoměstské filharmonii, třebaže se jedná o amatérský orchestr. Je to totiž orchestr natolik mimořádný, že by některým orchestrům profesionálním mohl být vzorem. Nové Město nad Metují má pouhých devět a půl tisíce obyvatel. Přesto má již šedesátiletou tradici amatérského orchestru. NoFi navazuje na Komorní orchestr ZUŠ Bedřicha Smetany, který pod vedením Dušana Vrchoslava vznikl v roce 1960! Největší rozkvět však přišel s nástupem nového uměleckého ředitele a dirigenta Jaroslava Rybáčka. Ten postoupně z komorního tělesa vytvořil symfonický orchestr, který od roku 2005 sbíral jedno ocenění za druhým (Neerpelt, Vídeň, Bratislava, Florencie) a hrál na festivalech nebo na turné v Itálii, Španělsku, Maďarsku, Lotyšsku, Chorvatsku, Francii… Oficiálně se jedná o mládežnický orchestr, i když, upřímně řečeno, i mladí stárnou, a tak třeba dechaři jsou v současnosti už spíše taťkové od rodin než mládež. Místo dovolené v Chorvatsku si ji vybírají na vystoupení a turné. Nejinak tomu bylo i ve čtvrtek pro vystoupení v Praze.

Dramaturgie připravila skladby, které NoFi jistě hrává na koncertech v Kladském pomezí. Opusy notoricky známé a posluchači milované. Úvodem zazněla Arlésanka, suita č. 2 od Georgese Bizeta. Bylo to šťastné rozhodnutí. Hned na úvod mohly smyčce ukázat svou sehranost s dechovými nástroji i rytmickou přesnost, Snad by se dalo trochu zapracovat na dynamické vyváženosti. Ta ovšem nechyběla ve slavném Valčíku č. 2 ze Suity pro varietní orchestr Dmitrije Šostakoviče. Orchestr si hudbu doslova užíval. Krásné legato houslí, výborný přednes klarinetu i flétny… Na Cikánské melodie od Pabla de Sarasate si Novoměstští pozvali jako sólistu Petra Zdvihala ml., koncertního mistra SOČRu. Zdvíhal hrál z no, což mne trochu překvapilo. Myslel jsem si, že Cikánské melodie umí většina špičkových houslistů zpaměti, dílo patří k nejefektnějším opusům houslové literatury. I k nejobtížnějším. Zdvíhal ovšem všechny technické finesy zvládal bravurně. Velmi dobrá byla i souhra s orchestrem. Svědčí to o vyspělosti orchestru i o jeho dobrém vedení.

Z baletní hudby Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva vznikly tři instrumentální suity, které si žijí svým životem i na koncertních podiích. Z druhé z nich NoFi zahrálo úvodní část – Montekové a Kapuleti. Jedná se o velmi emotivní dílo, zobrazující nesmiřitelnost, zlobu, běsy. Emotivně hrál i orchestr. Na závěr koncertu se orchestr rozpomněl na rok 2014, kdy natočil CD s filmovými melodiemi. Jako poslední opus měl koncert v Praze hudbu Alana Silvestriho v aranžmá Calvina Custera k filmu Roberta Zemeckise Forest Gump. Orchestr se do skladby vcítil, citlivě reagoval na dirigentova gesta, všechny nástrojové skupiny zaslouží absolutorium. Obecenstvo nadšeně tleskalo, takže Jaroslav Rybáček oznámil přídavek – Uherský tanec č. 5 Johannesa Brahmse. A obecenstvo mělo znovu důvod k nadšení.

Jestliže vystoupení Novoměstské filharmonie bylo sestaveno ze známých, oblíbených a všeobecně akceptovatelných děl, program Siam Sinfonietty byl naopak složen z děl českému publiku absolutně neznámých, pocházejících od současných skladatelů z okruhu Bangkokské opery; a k tomu jedním opusem avantgardního evropského skladatele XX. století… Siam Sinofinetta byla založena roku 2010 jako mládežnický orchestr pod záštitou nadace Bangkokské opery. Hráči ve stáří od dvanácti do pětadvaceti let jsou stipendisté, kteří mají hudební výuku a hudbě se věnují profesionálně. Patří do skupiny asijských orchestrů, které hrají klasickou hudbu včetně hudby soudobých asijských skladatelů. Začátkem září jsme v Rudolfinu slyšeli Singapurský čínský orchestr (SCO), který ovšem ke klasickému orchestrálnímu obsazení přidává i typické čínské nástroje. Siam Sinfonietta je naopak obsazením symfonický orchestr západního typu. Má za sebou řadu úspěšných vystoupení včetně takových slavných sálů, jako je Carnegie Hall, Konzerthaus v Berlíně nebo Prinzregententheater v Mnichově.

K České republice má orchestr mimořádný vztah, protože zde před sedmi lety zahajoval své první evropské turné. Zakladatelem orchestru je skladatel, dirigent a spisovatel Somtow Sucharitkul, který většinu svého života prožil ve velké Británii a USA a na přelomu tisíciletí, ve svých padesáti letech, se vrátil do Thajska, kde založil první mezinárodní operní společnost v Bangkoku. Somtow Sucharitkul je velkým znalcem pozdně romantických skladatelů a obdivovatelem Gustava Mahlera. Pro letošní evropské turné, na němž hrál v Olomouci, Piešťanech, Bratislavě, Budapešti, Praze a odjede do Mnichova, Bayreuthu a Baden-Badenu, si orchestr jako první skladbu připravil předehru z opery Don Giovanni od Wolfganga Amadea Mozarta. Bohužel v Praze jsme ji neuslyšeli. Dirigent, který ji s orchestrem nastudoval, se koncertu nemohl zúčastnit, a tak ji orchestr, ač to všem v městě Dona Giovanniho bylo líto, musel vynechat.

Koncert začal Melodiemi György Ligetiho. Ligeti patří k velkým hudebním experimentátorům minulého století. Spolu s Karlheinzem Stockhausenem a Gottfriedem Königem skládal v padesátých letech elektronickou hudbu, která potom ovlivnila celé jeho další skladatelské hledání, jež vyústilo ve skladatelský styl mikropolyfonie. Tak je napsána i skladba Melodie z roku 1971, nesmírně komplikovaná, s množstvím navzájem se proplétajících hlasů, změn rytmů i barevných ploch. Technicky obtížné dílo, které klade mimořádné nároky na hráče i na celkovou souhru orchestru, ukázalo vysokou technickou úroveň mladých thajských hudebníků.

Bylo vidět, že u Ligetiho i dalších moderních skladatelů XX. století se poučil i mladý (33 let) Trisdee na Patalung se svou skladbou Restoration. I jeho skladba byla technicky nesmírně náročná, využívala atonické postupy a změny rytmu. I zde obstáli mladí hudebníci na jedničku. Zcela jiná byla skladba Tokijské chrámy Vorapracha Wongsathapornpata. Jde o studijní skladbu, kterou Wongsathapornpat napsal při svém studiu na japonské univerzitě; míchá v ní různé nesourodé japonské prvky a techniky se západním hudebním stylem. Využívá k tomu gregoriánský chorál, polyfonii, modální harmonii spolu s melodií shōmyō japonských buddhistických chrámů i pentatonickou stupnici japonské lidové hudby. Kupodivu výsledek byl daleko víc „klasický“ než u předchozích skladeb.

Následovala suita z opery Helena Citrónová Somtowa Sucharitkula. Opera je založena na skutečném příběhu slovenské Židovky, která měla intenzívní vztah s příslušníkem SS v Osvětimi. Suita má čtyři části, Vlak, Výběr, Noc a Pochod smrti. Sucharitkul napsal velmi silnou hudbu klasicistního stylu. V části Noc, v níž se Helena Citrónová zamýšlí nad láskou a smrtí, zpívala sopranistka Sassaya Chavalit. Absolventka salcburského Mozartea má pěkný hladký soprán až mezzosoprán, lahodně znějící, dobře frázuje a je intonačně jistá. Myslím si, že nebyl nikdo v sále, koho by tato hudba nezasáhla. Však také na konci bylo dlouho ticho, než se ozval potlesk.

Ráma IX, všemi Thajci milovaný a uctívaný král, jeden z nejdéle vládnoucích panovníků, byl velkým znalcem umění. Vlastním jménem Bhumibol Adulyadej měl klasické hudební vzdělání, hrál velmi dobře na klavír, saxofon, klarinet i trubku a složil více než padesát opusů různých žánrů. Pro svou královnu Sirikit složil Pět milostných písní pro orchestr, k nímž sám napsal i anglické texty. Těmito královskými kompozicemi ve stylu pozdního romantismu zakončila Siamská Sinfonietta svůj koncert. Při první písni sólový houslový part přednesl zástupce koncertního mistra Teesin Puriwatthanapong. Pořádající agentura Festa nusicale předala uměleckému vedoucímu Somtowovi Sucharitkulovi, jakož i zástupci orchestru, ocenění za dlouholetou spolupráci a oznámila, že bude rezidenčním orchestrem na 13. mezinárodním sborovém festivalu Grand Prix Thailand v roce 2020 v Pattayi a Bangkoku, který agentura pořádá.

Foto: FB Siam Sinfonietta, archiv Novoměstské filharmonie