„V této tradici pokračuje už sedmadvacet let také festival Concentus Moraviae a pravidelně se tu v zámecké knihovně pořádají koncerty, které se těší velké popularitě.“

„Dramaturgem festivalu se stal Kaspar Zehnder a sestavil unikátní soubor, který se stal současně i souborem rezidenčním.“

„Po celý večer překvapovala souhra hudebníků, kteří v tomto uskupení v Náměšti vystoupili poprvé a měli tedy poměrně malou příležitost se sehrát.“

Dalším městem, které hostilo festival Concentus Moraviae, byla Náměšť nad Oslavou. V pátek 24. června zde vystoupil soubor složený speciálně pro tuto příležitost v čele s dramaturgem letošního ročníku festivalu, Kasparem Zehnderem. Publiku nabídli skladby Mozarta, Debussyho a Ravela.

Zámek v Náměšti nad Oslavou má za sebou bohatou a dlouhou historii a zejména za posledních majitelů, zástupců rodu Haugwitzů, se tu dařilo provozování hudby. A to dokonce tak, že ve službách hraběte mohli být jen ti, kteří hráli na nějaký hudební nástroj nebo zpívali. Jezdil sem Antonio Salieri i Christoph Willibald Gluck a hrabě Jindřich Vilém III. i jeho pokračovatel Karel Vilém II. budovali zámeckou hudební sbírku i tradici dlouhodobě a úspěšně.

V této tradici pokračuje už sedmadvacet let také festival Concentus Moraviae a pravidelně se tu v zámecké knihovně pořádají koncerty, které se těší velké popularitě jak domácích, tak i návštěvníků z okolí, a zajíždí sem pravidelně i brněnské publikum.

V pátek 24. června tomu nebylo jinak. Pro tento rok byl dramaturgem festivalu Kaspar Zehnder a sestavil pro něj unikátní soubor, který se stal současně i souborem rezidenčním. A to i přes skutečnost, že soubor byl vytvořen jen pro tuto příležitost a hudebníci spolu nijak pravidelně nevystupují, neboť působí v prestižních evropských souborech. Základem bylo smyčcové kvarteto doplněné o flétnu, klarinet a harfu.

Smyčcové kvarteto tvořili houslisté Giovanni Guzzo původem z Venezuely, který je koncertním mistrem Cameraty Salzburg a zde rovněž hrál první housle. Rahel Maria Rilling pochází ze Stuttgartu a hraje u Berlínských filharmoniků, kde působí i violista Amihai Grosz z Jeruzaléma. Německý violoncellista Dávid Adorján je sólistou Německého symfonického orchestru. Rakouský klarinetista Wolfgang Klinser hraje v Camerata Salzburg a ve Vídeňském komorním orchestru a Anaïs Gaudemard je mistryní na královský nástroj harfu, za kterou získává mezinárodní ceny a hraje s mnoha symfonickými tělesy. Tyto mistry svého nástroje pozval ke spolupráci Kaspar Zehnder, který zde působil jako flétnista, ale který především pracuje jako dirigent Symfonického orchestru Solothurn-Biel, Pražské komorní filharmonie a Filharmonie Hradec Králové.

Kaspar Zehnder vybral také skladby pro koncert v Náměšti a vybral vskutku hudební klenoty. Jako první zazněl Klarinetový kvintet A dur KV 581 Wolfganga Amadea Mozarta se čtyřmi větami, Allegro, Larghetto, Menuetto a Allegretto con Variazioni. Hned na úvod zaujal klarinetista krásným kulatým volumenem, kterým konvenoval violoncellu. Vytvářel klenuté plochy a vedl dialog s ostatními nástroji, které mu odpovídaly. Překvapil publikum, které v návalu vděčnosti za krásnou hudbu tleskalo po každé větě, což přivedlo hudebníky nejprve do rozpaků, později si už na vstupy potlesku zvykli.

Druhým kusem byla impresionistická Sonáta pro flétnu, violu a harfu od francouzského skladatele Clauda Debussyho s částmi Pastorale. Lento, dolce rubato; Interlude. Tempo di minuetto; Final. Allegro moderato ma risoluto. V celé skladbě šlo o modelování barevné komunikace harfy a flétny, mezi nimiž viola působila buď napětí dramatickými vstupy, nebo je naopak uklidňovala a sbližovala. Flétna ke konci vrcholila ve vášnivých sekvencích s krásným jasným tónem a nástroje se předháněly v líčení barevných ploch.

Na závěr zazněla Introduction et Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto Maurice Ravela. Tuto skladbu si objednala u skladatele v roce 1907 firma Érard, která v Paříži vyráběla klavíry a harfy, pro propagaci nového modelu pedálové harfy. Večer na zámku v Náměšti nad Oslavou ji předvedla harfenistka Anaïs Gaudemard a prokázala v ní své mistrovství, zejména v sólových vstupech a kadencích. Po celou skladbu komunikovala se všemi nástroji a vyzývala je k hudebnímu souboji, aby poté předvedla efektní závěr, který dokázalo publikum ocenit.

Po celý večer překvapovala souhra hudebníků, kteří v tomto uskupení v Náměšti vystoupili poprvé a měli tedy poměrně malou příležitost se sehrát. Absence dlouhotrvající souhry byla poněkud znát na nástrojích, které tvořily kvarteto, už proto, že měly jejich smyčce poněkud jinou barvu nástroje, ale po stránce muzikality, dynamiky a agogických postupů spolu komunikovali výborně. Možná, že jsme mimoděk byli svědky zrodu nového komorního souboru, kdo ví, sami hráči tuto možnost po koncertě nevylučovali.

Foto: J. Sláma