„My kontratenoři se stáváme konkurenceschopnějšími a také jsme schopni si udržet svůj hlas na vysoké úrovni i do pozdějšího věku.“

„Investoval jsem hodně času do budování správné pěvecké techniky.“

„Dramaturgie koncertu je vlastně znázorněním jedné barokní noci, při které je možné vyjádřit všechny emoce, které noc skrývá.“

Italský kontratenorista světového formátu Filippo Mineccia není českému publiku tak zcela neznámý. Již několikrát ho svázala spolupráce s českými soubory, mezi něž patří například Collegium 1704 či Ensemble Inégal, a na českém pódiu se objeví i v rámci Svatováclavského hudebního festivalu. Před koncertem v kostele sv. Jana Nepomuckého v Ostravě-Staré Bělé, kde vystoupí spolu se souborem Les Affranchi·e·s, prozradil portálu KlasikaPlus.cz něco více o důležitosti pěvecké techniky a objevování nového repertoáru i o svých dramaturgických plánech.

Minecciova cesta k renomé hvězdného kontratenoristy nebyla přímočará. S barokním repertoárem se začal obeznamovat nejprve skrz studium violoncella; violoncellistou však byl dle svých vlastních slov průměrným a stále se hledal. Barokní instrumentální hudba jej posléze dovedla i k poslechu vokální hudby tohoto období a bylo to album Árie pro Senesina od Drewa Mintera, díky kterému objevil hlasový obor kontratenor. Toto první seznámení na něj mělo údajně takový dopad, že hned věděl, kam má vést jeho umělecká dráha.

Nyní ho můžeme potkávat v evropských koncertních sálech i v operních domech – toto léto strávil například s hudbou Antonia Vivaldiho a Giovanniho Battisty Pergolesiho na Festivalu d’Arts Sacrés ve Francii, dále v Innsbrucku (Cesare in Egitto Geminiana Giacomelliho) či ve Veroně. Přestože jeho repertoár zahrnuje především díla od Monteverdiho po Mozarta, sám se cítí nejlépe v italských oratoriích a operách 18. století. Zvláštní slabost má také pro tvorbu Georga Friedricha Händela, do jehož oper je často obsazován. 

„Pravděpodobně budeme preferovat, aby Julia Caesara zpíval muž, a ne převlečená žena,“ vysvětluje Mineccia jeden z důvodů stále většího „hladu“ po kontratenoristech, který v posledních letech či desetiletích v souvislosti s důrazem na historicky poučenou interpretaci a vyšší jevištní nároky zaznamenává barokní operní scéna. „Kontratenoristé se stávají jakousi alternativou mezzosopranistek a altistek, ovšem s jinou barvou hlasu a s jinými výrazovými možnostmi. Přestože jsou ženy v mnoha ohledech napřed, technika zpěvu kontratenoristů se velice rychle rozvíjí. Stáváme se tak konkurenceschopnějšími a také jsme schopni si udržet svůj hlas na vysoké úrovni i do pozdějšího věku,“ dodává Mineccia. 

Právě Filippo Mineccia se nyní ve svých třiačtyřiceti letech dostává do fáze, kdy mnozí jeho předchůdci odcházeli „do důchodu“. Svůj věk si však nepřipouští: naopak se cítí obohacen všemi životními zkušenostmi a hlavně mírou odvedené profesní práce na sobě samém. „Zpívám teď daleko lépe, než když mi bylo dvacet nebo třicet.“ Pro pěveckou dlouhověkost bere jako základ zdravé užívání svého nástroje. „Investoval jsem opravdu hodně času do budování té správné pěvecké techniky – abych si byl stále jistější a jistější v tom, co dělám. Ale jsou zde další aspekty. Například je potřeba si umět vybírat repertoár. Já jsem třeba nikdy nezpíval moc věcí mimo svůj rozsah a snažil jsem se být k sobě vždy naprosto upřímný. Beru tedy ty nabídky, které mně a mému hlasu udělají dobře.“ Ale jinak se prý udržuje v kondici jako každý běžný člověk. „Snažím se nekřičet a vyhýbat se místům, kde musím mluvit nahlas. Omezuju alkohol a cigarety… ale nejsem žádný světec,“ dodává se smíchem. 

Kromě samotného hlasu Filippo Mineccia investoval velké množství času také do objevování zapomenutého repertoáru. „Beru to jako součást práce nás barokních zpěváků. Stále existuje velké množství barokního repertoáru, který je třeba objevit a uvést na koncertní či operní pódia. Kdysi jsem tuto badatelskou činnost dělal jenom pro svou potřebu, nyní se občas ozve i někdo z kolegů a hlavně se tím zabývám také kvůli svým studentům. Už dva roky totiž učím na konzervatoři v Palermu, kde se snažím svým svěřencům pomáhat s rešerší barokního repertoáru. Myslím, že je to hodně důležité,“ dodává pěvec, který neznámý či méně známý repertoár zachytil i na několika nahrávkách. Jeho sólová alba zahrnují hudbu Johanna Adolpha Hasseho, Leonarda Vinciho, ale také například Attilia Ariostiho, Francesca Gaspariniho, Bernarda Pasquiniho či Carla Pallavicina.

Alba se vyznačují zajímavou dramaturgií, kterou přenáší také do svých koncertů, jak ostatně ukázal v Česku již nejednou. Kromě Svatováclavského hudebního festivalu, kde představil „omamné koloratury a nekončící držené tóny“, jak nás informuje Milan Bátor, s duší diváků zarezonoval například také koncert v rámci Olomouckých barokních slavností v roce 2021, na němž si publikum „omotal kolem prstu, avšak zdaleka ne jen díky svému podivuhodnému šarmu“. Hlavně zaujal výběrem vzájemně provázaného repertoáru, který u nás slýcháme zřídka. Nejinak tomu jistě bude i v pondělí 23. září v kostele sv. Jana Nepomuckého v Ostravě-Staré Bělé, kde je pro posluchače připraven neobvyklý repertoár hudby 18. století.

„Za ta léta účinkování v barokních dílech jsem si uvědomil, jak speciální místo má v tomto repertoáru noc,“ sděluje Mineccia, který si noc vybral jako hlavní téma koncertu. „Linii tohoto koncertu si představuji jako západ slunce, večer, hlubokou noc, východ slunce a ráno. Je to vlastně znázornění jedné barokní noci, při které je možné vyjádřit všechny emoce, které noc skrývá. Mohou se objevit noční můry, strach, ale i naděje, klid a láska.“ Árie zpravidla málo známých italských mistrů 18. století doplní Vivaldiho koncerty pro flétnu a pro fagot, z nichž druhý má noc dokonce ve svém názvu („La notte“).

Z repertoáru koncertu plánuje Mineccia vytvořit samostatné album, které by se mělo stát předmětem další spolupráce se souborem Les Affranchi·e·s, jež Minecciu doprovodí i na Svatováclavském hudebním festivalu. „Je to úžasný soubor, otevřený všemu novému, plný energie a dobré nálady. To je nejlepší způsob, jak dělat hudbu,“ dodává na adresu novátorského souboru, se kterým již natočil árii Pena Tiranna z Händelovy opery Amadigi di Gaula. 

Na Svatováclavském hudebním festivalu se Mineccia objeví již potřetí. Dlouhotrvající spolupráce započala v roce 2018, kdy ředitel festivalu Igor Františák slyšel Minecciu zpívat Zelenkovo oratorium. Ihned si ho zamluvil pro příští ročník, kde spolu s Collegiem Mariana Mineccia zazářil v neapolském repertoáru z kuchyně Domenica Sarra. Před letošním příjezdem do Ostravy zpěvák říká: „Na Svatováclavský hudební festival se vždy rád vracím. Igor Františák je velice otevřený mým návrhům a publikum je neuvěřitelně vstřícné. Těším se na další společně strávené chvíle.“

Foto: archiv umělce, Davide Carson, Ivan Korč, Daniel Berka