„Miloš Štědroň patří k brněnským uměleckým celebritám již více než šedesát let, a to především spojením s Divadlem Husa na provázku.“

„Ukazují malý cípek života v tehdejším Brně, klevetivé báby s hatmatilkou komolící němčinu i češtinu.“

„Vznikl barevný, pulzující celek; různorodý, přesto kompaktní.“

Brněnský soubor Opera Diversa připravil na 27. června další z minioper Miloše Štědroně, pojednávající o brněnských dávných „celebritách“. Na jevišti Divadla Husa na provázku zazněla nejprve repríza opery Magnum mysterium ze života Gregora Mendela a poté světová premiéra nové miniopery Návrat. Ta pojednává o Františku Sušilovi a o jeho návštěvě v rodném Rousínově. Na obě miniopery si libreto napsal Miloš Štědroň sám a obě se nesou v lehce karikaturním a vkusně humorném duchu.

Miloš Štědroň patří k brněnským uměleckým celebritám již více než šedesát let, a to především spojením s Divadlem Husa na provázku. Od 70. let minulého století se profiluje jako skladatel, je osobností s obrovským intelektuálním i hudebně teoretickým zázemím. Tvoří díla menších forem, s lidským vhledem a humorem sobě vlastním. Inspiruje se hudbou všech období i stylů a dochází k syntéze, odpovídající duchu doby, o které vytváří obrázek a již mistrně a laskavě karikuje. 

Miniopera Magnum Mysterium se hrála v repríze, premiéra se uskutečnila v Brně u příležitosti výročí Mendela i Štědroně 26. června 2022. Gregora Mendela zde líčí jako nepraktického vědce, zaujatého svým výzkumem a jen lehce tušícího, co vlastně našel. Autor při tvorbě libreta vyšel z Mendelovy korespondence a podařilo se mu na několika krátkých ukázkách vystihnout povahu vědce i atmosféru doby, kdy žil. „Boží šňůra vesmíru… z mikrosvěta makrosvět… Magnum mysterium…“ Mendela trápí otázka, kdo že vlastně je… Botanik? Meteorolog? Statistik? Neví, ale je si vědom, že je na stopě spojnici, Boží šňůře všeho. Ztvárňuje ho dojemně Aleš Janiga a překvapil příjemným, přirozeně znějícím barytonem. Důležitou osobou, komentátorem, je postava jménem Historicus. Představuje ho Tomáš Krejčí s mírnou nadsázkou. S větší chutí si zahrál i postavu Trofima Děnisoviče Lysenka s rudou hvězdou na klopě a s parodovanou ruštinou. Tady nejspíš autor poněkud přecenil publikum: Kdo dnes zná Stalinova agronoma Lysenka, který odmítl Mendelovu genetiku a zmizel v propadlišti dějin? Anselm Rambousek, nástupce Gregora Mendela ve funkci opata, je zde využit ilustrativně, je mladým Mendelovým kolegou, stejně jako mladý fundatista Leoš Janáček. V podání Michaela Robotky se oba jen mihnou na pódiu jako duchové doby. Stejné poslání mají i dvě imaginární brněnské baby, Frau Čučka (Lucie Kašpárková) a Frau Meier (Jana Vondrů). Ukazují malý cípek života v tehdejším Brně, klevetivé báby s hatmatilkou komolící němčinu i češtinu. Přinesly osvěžující komediální výstupy, zakončující operní skeč zhodnocením Mendelova přínosu pro světovou vědu: „Žádnou díru do světa s tym nenadělá!“ 

Režie Tomáše Studeného byla minimalistická a vycházela z myšlenky genů – malých modrozelených a bílých balonků, ležících všude po zemi. Z větších, nafukovacích balonků byla pomyslná šroubovice, model molekuly DNA, směřující někam do nebeské výše. Stůl a židle; víc toho mnich jistě neměl. Přirozenost, nenucenost, náznak a vtip, to jsou molekuly, ze kterých režisér stvořil operní zkratku. 

Ve druhé polovině večera zazněla světová premiéra další skečové opery Návrat s podtitulem František Sušil v rodném Rousínově. Další brněnská osobnost, figurka do pomyslného Štědroňova panoptika Města brněnského. Patří do první poloviny 19. století a s narozením v roce 1804 je tedy i on právoplatnou součástí Roku české hudby. Profesor na Bohosloveckém ústavu s čestným doktorátem na Vídeňské univerzitě vydal sbírku Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými, což činí 2361 lidových písní, které osobně sesbíral po moravských vesnicích a jejich hospodách. Lidé ho jistě měli za podivína a figurku, čehož využil Miloš Štědroň a na tom postavil svoji veselou minioperu.

Postavu Františka Sušila, dobromyslného faráře a podivína, si od srdce a s nadhledem zahrál Tomáš Krejčí, starostou Rousínova, mladým a energickým náfukou, byl Michael Robotka a postavu nezbytného komentujícího Historica si tentokrát zahrál Aleš Janiga. Nezbytnými „babami“, tentokrát vesnickými obyvatelkami, byly opět Jana Vondrů (první soprán) a Lucie Kašpárková (druhý soprán). Zastaly i loutkovodiče – vedly krásné loutky malého, jedenáctiletého Leoše Janáčka a jeho maminky Amálie.

Režisér Tomáš Studený si zahrál postavu kuchaře Povlrajcha, který po celou dobu neodložil roli režiséra, naopak, organizoval stále dění na jevišti a komunikoval s publikem do té míry, že ho zatahoval do hry jako sbor. Nejprve malý nácvik spolu s herci a orchestrem, a pak hra, občas přerušovaná vstupy režiséra či Kuchaře. 

I když v této druhé části večera byla hudební čísla poněkud náročnější jak na souhru, tak na pěvecký výraz, celkový dojem vyvolával pocit, že jde o jednoduchou a veselou hříčku, vycházející z lidových písní. I tento hudební materiál skladatel použil k vytvoření mozaikovitých hudebních ploch, s názvukem na hudbu starou i lidovou. Vznikl barevný, pulzující celek; různorodý, přesto kompaktní. 

Jedním z humorných motivů, který se několikrát vracel, byla přehlídka hanáckých příjmení, vesměs „substantiva verbale – podstatná jména slovesná“, v rychlém melodickém spádu- Hnojil, Krčil, Sušil, Přikryl, Přidal, Mazal, Vláčil atd… Dobrým vizuálním špílcem byla iluze lokomotivy, která přivezla Sušila do Rousínova. Jezdila na melodii hymny Hej Slované. Závěr ale končil melancholicky – písničkou Potkala ho Smrtí, potkala ho Smrtí na velké silnici” – dva ženské hlasy se pomalu proplétaly do piana až ztichly zcela.

Orchestr byl redukovaný – housle, violoncello, flétna, fagot, klavír a bicí – a zastal jak hravé disonance, tak lidové popěvky převedené do různých zpitvořenin. Dirigentka Gabriela Tardonová si pohrávala se Štědroňovou hudbou jako s malými míčky, spojujícími se stejně, jako ty skutečné, do ucelené šroubovice. 

Byl to milý, pohodový večer, navíc nutící k zamyšlení. Miloš Štědroň, chodící encyklopedie a geniální hudebník a vědec, se silně vyvinutým smyslem pro nesmysl, je sám z určitého pohledu součástí dnešního panoptika Města brněnského. Přejme mu, ať se mu podaří vytvořit ještě několik takových hudebně-divadelních šperků.

Foto: Marek Olbrzymek

Facebook X E-mail WhatsApp