„Renomovaná operní pěvkyně Eva Benett prosvětlila prostor barvou, výrazem a intenzitou, aniž by překryla komorní orchestr.“

„V následující pastorele Ó, Jezulátko, rajské poupátko přistoupila k orchestru altistka Jana Horáková Levicová a její hlas se rovněž nesl chrámem útěšně a mile.“

„Následovala pastorela Mistře můj! Zejména poutavý byl jadrný, pevný a znělý bas Josefa Kovačiče.“

Mezi nesčetnými adventními koncerty letošního roku byl také koncert pořádaný spolkem Via ad Artem dne 21. prosince v kostele U Salvátora. Byl mimořádný tím, že uvedl hudbu bakovského skladatele a regenschoriho Jiřího Ignáce Linka, k jehož významnému výročí tří set let od narození věnoval spolek celoroční koncertní řadu. Na koncertě účinkovali sopranistka Eva Benett, altistka Jana Horáková Levicová, tenorista Čeněk Svoboda, basista Josef Kovačič, varhanice Kateřina Málková, Pěvecký sbor Boleslav a Pěvecký sbor L’Asenzio a NeoKlasik orchestr s dirigentem Václavem Dlaskem.

Jiří Ignác byl čtvrtý ze sedmi dětí městského radního, písaře a učitele v Bakově Jiřího Linky. Je zajímavé, že v matrice jsou oba vedeni jako Jiří Linka, ale skladatel sám své skladby podepisoval jako Linek. Takto je zvěčněn i na pomníku v Bakově, u něhož jsem před lety rozmlouval o podobě jména s ředitelem Muzea Bakovska. Ten byl pevně na straně skladatele. Linek studoval na piaristické koleji v Kosmonosích, kde byl jeho spolužákem Jiří Antonín Benda, později jeden z nejslavnějších českých skladatelů. Později pokračoval v hudebních studiích v Praze u proslulého českého skladatele a varhaníka Josefa Segera a v Sobotce u kantora Josefa Svobody. V roce 1747 byl jmenován kantorem v Bakově. S tím byla spojena i funkce ředitele kůru v kostele sv. Bartoloměje. Brzy poté se oženil s Terezií Čapkovou z Jičína. Měl pět dětí a jeho hmotné poměry byly velice bídné. Onemocněl těžkou tuberkulózou, které podlehl 30. prosince 1791. Zanechal po sobě významné hudební dílo, ale také dluh 30 zlatých a 88 krejcarů.

Jiří Ignác Linek – o jeho osobě vznikl rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz; čtěte ZDE – je typickým představitelem hudby českých kantorů předklasického období. Vzhledem k funkcím, které zastával, je většina jeho skladeb chrámového charakteru, je však také autorem dvou pastorálních symfonií a několika koncertů pro cembalo a orchestr. Jako skladatel byl velmi plodný. Dnes je Jiří Ignác Linek znám zejména jako autor vánoční chrámové hudby. Jeho pastorely Dobrou noc Ježíšku, Narodil se Kristus Pán a vánoční mše jsou neodmyslitelnou součástí českých Vánoc.

Koncert u Salvátora zahájilo Preludium ex C „Pastorela“,v níž zpívala sólo sopranistka Eva Benett, NeoKlasik Orchestr vedl Václav Dlask. V chrámovém prostoru s vysokou klenbou se zvuk orchestru kupodivu velmi dobře nesl do prostoru a citlivě vedená hudba měla náležitý slohový půvab. Renomovaná operní pěvkyně Eva Benett, specializující se na barokní období, prosvětlila prostor barvou, výrazem a intenzitou, aniž by překryla komorní orchestr. Ten jevil evidentní vnoření do charakteru pastorely, kterou Dlask vedl s jistotou.

 V následující pastorele Ó, Jezulátko, rajské poupátko přistoupila k orchestru altistka Jana Horáková Levicová a její hlas se rovněž nesl chrámem útěšně a mile. Následovala pastorela Pojď Jene, Petře a Pavle se spojenými sbory Pěveckým sborem Boleslav (sbormistryně Zuzana Kubelková) a Pěveckým sborem L‘Asenzio (sbormistryně Klára Ježková), které vokální složka dodala na radostné majestátnosti. Následovala pastorela pro bas, sólo, sbor, orchestr a varhany Mistře můj!, jež není dlouhá, ale je okouzlující v plném obsazení, zejména poutavý byl jadrný, pevný a znělý bas Josefa Kovačiče. 

Korunou adventního koncertu v kostele U Salvátora v Salvátorské ulici bylo provedení Missy pastoralis in C „Bratři milí“. Všichni sólisté, dosud nezmíněný tenor Čeněk Svoboda, který vystoupil již dříve, a sbory zpívali s přesvědčivou energií a entuziasmem, nejen k poctě samotného autora, ale i k času adventu, ve kterém se koncert konal. Svoboda, jehož hlas má jas, je rovněž zakotven ve středu dění staré hudby jako člen Collegia Vocale 1704 a Linkově hudbě rozhodně věnoval, co jí náleží. Linkova Missa pastoralis in C není možná tak proslulá jako Rybova lidově populární Česká mše vánoční, jejích pět částí se zpívá na latinský text, ale je neméně vroucně interpretována. Pro její oblibu pak svědčí závěrečná, přidaná Pastorela, která je psána na český text. „Bratři milí, pojďme všichni spolu, vezměme též i muziku k tomu, do Betléma města, kdež to do zajista narodil se nám Kristus Ježíš, roztomilé pacholátko, v jeslích leží utěšené nemluvňátko. Chválu jemu vzdejme, všichni se radujme z jeho narození.“ Citace je vyňata z již sedm let existující diplomové práce magistra Pavla Ostrého, který také napsal průvodní slovo do letáku k adventnímu koncertu. (Právě s ním je veden výše zmíněný rozhovor.)

Závěrečnou radostí adventního koncertu s titulem Bratři milí byl zpěv české vánoční písně Narodil se Kristus Pán.

Foto: Ondřej Holubec

Facebook X E-mail WhatsApp