„Chceme-li charakterizovat hru Jitky Hosprové, musíme sáhnout k superlativům. Její hra je intonačně naprosto spolehlivá, stylově čistá a uměřená, podpořená přirozeným muzikálním cítěním.“

„Sólistce byl platnou oporou přítomný soubor. Hra jednotlivých hráčů zaujala střídmou a vkusnou ornamentikou, jako celek pak stylovým rozvržením temp a působivým sladěním nástrojových barev.“

„Podobně jako v pozdním díle Bohuslava Martinů, i u Jiřího Sychy, který pochází stejně jako Pavel a Antonín Vraničtí z Nové Říše na Moravě, promlouvá ve skladbě Fantazie o přátelství a naději Vysočina jako přemýšlivá krajina plná neokázalé krásy.“

Letošní 54. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka s centrem v Příbrami pro své návštěvníky připravil osmnáct koncertů od dubna do září. Festival zahájilo v příbramském Divadle Antonína Dvořáka vystoupení komorního orchestru Wiener Concert-Verein. O dva dny později, v sobotu 29. května, následoval v Zrcadlovém sále na zámku v Dobříši společný koncert naší přední violistky Jitky Hosprové a mladého komorního tělesa Wranitzky Quintet.

Vzhledem k prostředí zámeckého sálu zvolili interpreti skladby převážně barokních autorů, anebo těch, kteří se barokní hudbou nechali inspirovat. V úvodu zazněl Telemannův Koncert G dur pro violu a orchestr. Chceme-li charakterizovat hru Jitky Hosprové, musíme sáhnout k superlativům. Její hra je intonačně naprosto spolehlivá, stylově čistá a uměřená, podpořená zdravým muzikálním cítěním. Sólistce byl platnou oporou přítomný soubor, hrající ve složení Jiří Sycha, Kristýna Hodinová (housle), Jana Vavřínková (viola), Dalibor Pimek (violoncello) a Filip Dvořák (cembalo), zde suplující početnější komorní orchestr. Způsob, kdy je hlas zastoupen pouze jedním hráčem, je v současné době zcela běžnou a osvědčenou praxí, napomáhající subtilnějšímu zvuku a zprůhlednění partitury. Hra jednotlivých hráčů zaujala střídmou a vkusnou ornamentikou, jako celek pak stylovým rozvržením temp (Largo, Allegro, Andante, Presto), jakož i působivým sladěním nástrojových barev.

Po neméně působivém Grave Jiřího Antonína Bendy následovala kompozice primária Jiřího Sychy určená smyčcovému kvartetu s názvem Fantazie o přátelství a naději. Podle autorových slov vyjadřují jednotlivé náladově proměnlivé segmenty životní pocity, v nichž dominuje okouzlení přírodou, přitakání životu a radost z přátelství jako jedné z nejcennějších hodnot. Podobně jako v pozdním díle Bohuslava Martinů (autor se k němu programově hlásí) i u Jiřího Sychy, který pochází stejně jako bratři skladatelé Pavel a Antonín Vraničtí z Nové Říše na Moravě, promlouvá Vysočina jako přemýšlivá krajina plná neokázalé krásy.

S Novou Říší se mladý soubor pojí nejen svým názvem, ale i pravidelnou abonentní řadou Canonia Neorisensis. V souladu s vídeňským působením bratrů Vranických se zaměřuje především na tvorbu vídeňských klasiků. Z tohoto období na koncertě však bohužel nic nezaznělo. Ve druhé půli koncertu hráči naopak sáhli k populárním trojhlasým tancům ze sbírky irského harfisty Turlogha O´Carolana (1670–1738), které se v současné době hrají v různých nástrojových obsazeních.

V závěru večera se na pódium opět vrátila Jitka Hosprová, aby přednesla Koncert pro violu c moll, jehož autorem je francouzský skladatel Henri-Gustave Casadesus. Skladba inspirovaná fragmentem Johanna Christiana Bacha patří k nejnáročnějším violovým koncertům, a to především pro svou virtuózně koncipovanou třetí větu. Za spolehlivého doprovodu všech hráčů zde sólistka uplatnila celou škálu výrazových prostředků. Zatímco ve druhé větě zazněl v nádherné kantiléně její kultivovaný tón, temperamentně a razantně pojatá třetí věta vytvořila efektní závěr celého koncertu.

*******

Foto: Martin Andrle

Facebook X E-mail WhatsApp